|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 06 a07 ::
 Annún |
publikováno: 21.07.2007, 5:28
|
Tentokrát, protože jsou krátké dávám do placu dva díli na ráz.
V minulém díle rytíš Marcus se svým společníkem potkal malou Jenny. Vzal ji sebou na svou tvrz v Lirii a ujal se její výchovy. |
| |
|
|
Část 6. - To se k dívce nehodí.
Lirie - rok 1451 třetí epochy Vanionského letopočtu.
Než-li se sešel měsíc s měsícem a než-li se stačili nadát, od návratu do Lirijské tvrze uběhnul celý rok.
Nový domov se Jenny velmi zamlouval. Rychle se ze všeho zotavila, i když si stále nemohla vzpomenout na nic z toho, co se událo předtím, než se setkala s rytířem. Otrkala se, přestala být zamlklá, jako na počátku a neustále něco štěbetala. Byla hrozně zvídavá a pořád se na něco vyptávala a někdy toho namluvila tolik, až z toho šla druhému hlava kolem. Přesto si všichni tu malou čipernou ještěřičku oblíbili. Nejvíc však rytíř Marcus, Cedrik a hospodyňka Meryen.
*
Ti dva po Cedrikově návratu již dlouho nemeškali a během uplynulého roku vystrojili svatbu a stali se z nich manželé.
*
Někdo by mohl podotknout, zda rytíř Marcus z Lirie nelitoval svého rozhodnutí ujmout se té osiřelé dívky. Vždyť pětileté dítě a přes pětačtyřicet let starý muž, který byl zvyklý na samotu a mít svůj klid, to přece nejde dohromady. Ten, kdo si to myslel, se však velice mýlil, neboť opak byl pravdou. Díky přítomnosti malé Jenny, jako by Marcus omládl. Ze zasmušilého muže se znovu stal usměvavý, protože ona dokázala vyplnit to prázdné místo v jeho srdci, které mu v něm zbylo po smrti milované ženy a syna. Zdálo se, jako by Lirijskou tvrzí proletěl čerství jarní vítr a odvál vše smutné, co mu přišlo do cesty. Chodbami zněly její cupitavé krůčky a radostný perlivý smích. Neposedná jako všechny děti v jejím věku, nevydržela delší chvíli na jednom místě. Neustále se všude motala a pletla pod nohy.
Jednou v knihovně, podruhé u Meryen v kuchyni, pak zas ve stájích s Rolandem, na dvoře, v sadě za tvrzí a nebo si hrála s dětmi z Lirijské vsi, jež patřila k tvrzi. Vyrůstala zní bystrá dívka, která se o vše zajímala a chtěla vše umět.
Rytíř ji učil jízdě na koni, ale protože ještě nebyla dost velká, aby zvládala normálního koně, musela jezdit na strakatém poníkovi. Marcus jí však slíbil, že až dovrší osmi let, bude si moci osedlat velkého koně.
Bavilo ji učit se stále nové věci a obdivovala starší chlapce ze vsi, kteří se učili a cvičili v zacházení s mečem, lukem, kuší i kopím a v boji. Doslova to Jenny fascinovalo, dokázala na ně hledět po celou dobu jejich výcviku a v duchu si říkala, že by to též chtěla umět.
******
Jednou v podvečer seděl rytíř Marcus v knihovně u stolu a probíral se listinami, které na něm ležely. V krbu na druhé straně místnosti plál oheň, světlo svící ozařovalo místnost, protože venku se již smrákalo a denní světlo nestačilo k osvětlení pracovny. Velké smrkové police se prohýbaly pod množstvím v kůži vázaných knih a vzduchem se vznášela zvláštní, jen těžko popsatelná, vůně papíru, kůže a klihu. Ozvalo se zaťukání na dveře. Marcus zvedl hlavu od popsaných stránek účetní knihy.
"Dále, vstupte," vyzval příchozího.
Těžké zdobně kované dveře se se zaskřípáním pomalu pootevřely a dovnitř nakoukla copatá hlavička malé Jenny.
"Neruším, strýčku?" zeptala se ho.
"Ne, holčičko. Potřebuješ něco?" odpověděl otázkou.
Proklouzla škvírou mezi dveřmi a zárubní do místnosti a pomalu se šourala směrem k muži sedícímu v kůži potaženém křesle za dubovým stolem.
"Chtěla bych se tě na něco zeptat," řekla trochu nesměle.
"Tak mi pověz, copak máš tedy na srdci?" otázal se jí, když přišla až k němu.
Lehce jak peříčko, zvedl Jenny do vzduchu a posadil si ji na klín.
"Mohla bych se naučit zacházet s mečem?"
Rytíř se udiveně pousmál nad jejím atypickým dotazem.
"Jenny, zlatíčko, jsi dívka a k tomu ještě moc malá. Dívky se umění boje neučí, nehodí se to k nim," vysvětloval jí.
"Ani kdybych moc chtěla a přála si to?" zeptala se znovu a kousla se do spodního rtu.
"Ne, jsi příliš slabá na to, abys uzvedla meč, Jenny."
"To je škoda, já bych si to tak přála," povzdechla si smutně a už chtěla slézt ze strýcova klína dolů, když na ni promluvil.
"Nermuť se, moje milá." Viděl, že jeho odpověď ji moc nepotěšila. "Víš co? Jestli tolik toužíš něco z umění boje umět," zhluboka si povzdechl a dodal:,, tak tě tedy naučím alespoň zacházet s lukem. Ten je přece jen lehčí a mohou jej užívat i ženy," řekl jí na útěchu.
Jenny se šťastně usmála a objala drobnými ručkami rytíře kolem krku. "Děkuju." Pak se zas odtáhla a podívala se na něj. "Mohu se ještě na něco zeptat?"
"Samozřejmě. Co tě ještě zajímá?" odpověděl Marcus.
"Né všichni chlapci jsou silní, jak je tedy vybírají, aby je mohli potom učit boji?" dotázala se zvědavě.
"No, víš, to je tak," pohladil ji po jemných vlasech. "Tedy alespoň u nás v tvrzi se to tak dělá. Chlapec, který se chce učit bojovat s mečem, musí být stár nejméně sedmi let, ale napřed projde zkouškou síly," vysvětloval jí.
"Co to je zkouška síly?"
"Musí uzvednout tu největší a nejtěžší sekeru a rozsekat s ní pět velkých dubových špalků. Pokud to ten jistý chlapec zvládne, aniž by se přitom unavil, tak je připraven začít se učit bojovat."
"A kdyby to dokázala i dívka, mohla by se pak učit také?" dotázala se zvědavě.
"Čistě logicky to možné je, ale v podstatě se to ještě nestalo. Zatím to nikdy žádná dívka nedokázala, ani si na to netroufla, protože je to mužská práce," dodal.
"Aha," zamumlala chápavě.
"Ještě něco bys chtěla vědět ,Jenny?" zeptal se Marcus.
Zavrtěla se mu neklidně na klíně.
"Jo," přikývla. "Strýčku? Kdy mě začneš učit zacházet s lukem?"
Usmál se na ni. "Brzy, holčičko, brzy," ujistil ji, to však Jenny nestačilo.
"Jak brzy?"
Znovu se usmál její netrpělivosti.
"Co bys řekla na ..." odmlčel se, zapřemýšlel a dodal: ,,... pozítří?" odpověděl otázkou.
"To by šlo," přitakala šťastně.
"Tak jsme domluveni, pozítří tě začnu učit lukostřelbě."
Jenny vzala Marcusovu tvář do svých malých dlaní a mlaskavě ho na ni políbila.
"Moc ti děkuju, strýčku," pak sklouzla z jeho klína na podlahu. "Mohu odejít?"
Přikývnul. "Uvidíme se u večeře."
Jenny si vesele poskočila a vyběhla na chodbu. Rytíř se znovu usmál.
"Ta ví, jak na mě. Stačí jediný pohled těch jejích zelených kukadel a já bych jí nejraději všechno dovolil," zhodnotil situaci nahlas sám pro sebe.
Pak se sklonil k listinám a pokračoval v práci.
Část 7. - První lekce.
******
Přestože jí strýc přislíbil, že ji bude učit lučištnickému umění, neustále přemýšlela, jak dosáhnout toho, aby ji začal učit též i šermu. Přece se nenechá tak lehce odradit. To, co dokážou chlapci, zvládne i ona. V hlavě se jí počal rodit plán, který postupně hodlala uskutečnit tak, aby to bylo co nejméně nápadné.
******
Mezitím Marcus začal učit Jenny střelbě z luku. Vybral pro ni přiměřeně velký luk vyrobený z jasanového dřeva. Lehký, pevný a zároveň pružný. Vyšli si spolu na louku za tvrzí, kde stál připravený slaměný terč na dřevěných nohách. Jenny měla vlasy spletené do copu, oblečený kabátek a chlapecké kalhoty. Pyšně si nesla luk a toulec se šípy. Větřík jemně povíval a slunce se schovávalo za mrakem. Došli na místo, jež bylo asi sedm, či osm metrů od terče a rytíř začal s výukou.
"Postav se k terči levým bokem, chodidla musíš mít rovnoběžně a mírně se rozkroč."
pronesl Marcus. Jenny dělala to, co jí řekl. Rozkročila se víc, než bylo zapotřebí.
"Ne, to je moc," namítl. "Trochu míň," poradil jí.
Dívenka přisunula nohy blíž k sobě.
"Ano, tak je to správně," pochválil ji. "Kyčle musíš mít rovně, páteř a taky ramena," vysvětloval jí. "Hlavu natoč bokem ve směru terče a všechno, co budeš s lukem provádět už nesmí neovlivnit polohu těla," dodal. "Zvedni luk," přikázal. "Nekrč se, narovnej záda," napomínal ji jemně a pak Jenny podal první šíp. "Nasaď šíp na tětivu."
Jenny se řídila jeho pokyny. Vzala si od něj šíp s kovovým hrotem a letkami z peří.
"Přitáhni ho k sobě a napni tětivu."
Snažila se, ale moc jí to nešlo.
"Nekrč ruku, ve které třímáš luk a neohýbej dolů loket ruky, která drží šíp," pokáral ji přívětivě. "Jinak bys jej pořádně nenapnula. Musíš ho držet pevně, ale ne křečovitě. Ruka, která drží luk je při míření napnuta a zápěstí uvolněné," vysvětloval. "Víš, stejně jako meč i luk je prodloužením tvé paže. Loket napínající ruky směřuje přímo dozadu, jako by byl prodloužením toho šípu," řekl, přiklekl k ní a pomohl jí luk napnout. "Ruka, jež drží šíp je rovná, musí být ve stejné úrovni tvého obličeje. Konečky prstů, kterými držíš šíp a napínáš tětivu, opři o spodní část tváře nebo o lící těsně vedle oka, vždy však musíš ve stejném místě," poradil jí. "Pak zamíříš na cíl. Paže, hrot šípu a střed terče musí být v jedné přímce, teprve pak můžeš vystřelit," dodal.
Jenny s jeho pomocí napjala tětivu.
"Zamiř, uvolni prsty konec šípu a vystřel," přikázal jí.
Zamířila na cíl a vypustila šíp. Ten proletět vzduchem a zabodl se do spodního okraje terče.
"Vždyť jsem mířila na střed. Jsem nešika," podotkla zklamaně Jenny.
"To nic, děvče, nikdo se do prostřed terče nestrefí napoprvé," chlácholil ji. "Chce to jen trénink a cvik. Uvidíš, když budeš trénovat, tak to za chvíli dokážeš," utěšoval ji Marcus.
"Vážně si to myslíš, strýčku?" zeptala se nedůvěřivě.
"Ano, jen se nesmíš nechat odradit prvním nezdarem. Všechno chce svůj čas," ujistil ji.
******
Přesně podle rady se nehodlala dát odradit. Učila se pilně umění lukostřelby, ale stále se chtěla naučit zacházet i mečem, od čehož ji strýc Marcus odrazoval. Protože byla tvrdohlavá, nevzdávala se. Často pomáhala Meryen v kuchyni, nosila vodu ze studny a taky pomáhala Cedrikovi při sekání dříví. Nejdřív jen přihlížela a skládala rozštípané špalky do hranic a nebo přidržovala polena, když je řezal na menší kusy.
*
Jednou zas postávala nedaleko Cedrika na zadním dvoře tvrze a pozorovala ho, jak seká dříví. Rozmáchl se a s velkou silou zasekl sekeru do špalku, ten se rozlítl na dvě strany. Zvedl jednu z půlek, postavil ji na velký dubový špalek, který používal jako podstavec, našteloval si ji tak, aby dobře stála, rozmáchl se a znovu sekl. Březový špalíček zapraštěl a rozskočil se ve dví. Tenhle postup použil i u té druhé půlky a u dalších špalků.
"Cedriku!" oslovila ho Jenny.
Sluha sklonil dolu napřaženou ruku se sekerou a podíval se na dívenku.
"Copak máte na srdci, slečinko?" zeptal se.
"Je potřeba hodně síly na to sekání? Je to moc těžké?" otázala se zvědavě.
"No, jak pro koho, milostslečinko. Chtěla byste si to snad vyzkoušet?"
Jenny na něho hleděla a pak nesměle přikývla.
"Tak to vám musím najít lehčí sekeru, tuhle byste neuzvedla," zkonstatoval. "Chvíli počkejte," a zašel do prkenné kůlny.
Pár okamžiků se tam přehraboval a potom vyšel ven. V ruce nesl malou, dost odřenou sekeru, ale pořád ještě ostrou.
"Tady ji máte, slečinko, ale pozor, ať se nepořežete nebo neseknete. Pán by mi hodně vyhuboval, možná mě i nějak jinak potrestal, kdy by se vám něco stalo."
Jenny si od něho sekeru opatrně vzala a prohlížela si ji. Cedrik jí zatím postavil malé polínko na špalek a pak ji poučoval, co má udělat, aby ho rozštípla na půl. Napřáhla se a zasekla sekeru do špalku místo do polínka.
"To nic, slečno, zkuste to znovu," řekl Cedrik a vyjmul sekerku ze dřeva.
Podal ji Jenny, tak se opět napřáhla a znovu sekla. Tentokráte se strefila do polínka, ale nerozsekla ho.
"Ještě jednou, děvče," povzbuzoval ji.
Tak to zkoušela pořád do kola, až se jí to polínko podařilo rozseknout a pak další a další. Po rozseknutí šestého špalíku už nemohla a byla unavená. Cedrik si od ní vzal sekerku, řekl jí ať si chvilku odpočine a sám dál sekal. Jenny si pár minut oddechla a poté přispívala Cedrikovi tím, že začala skládat naštípané dříví do hranice. Takhle pomáhala pokaždé, když se dělalo dříví. Chvíli skládala, chvíli sekala a střídala to pořád do kola. Což bylo téměř obden, neboť v kuchyni se topilo v kamnech denně kvůli vaření a v krbech se zapaloval oheň, vždy, když se nepatrně ochladilo. Protože kamenná tvrz v sychravém počasí rychle prochladnula, takže se musela udržovat přiměřená teplota, aby člověk nedrkotal zuby.
*
Ano, dá se říci, že se naše malá slečinka rozhodně nenudila.
Pod vedením strýce Marcuse se učila a postupně zdokonalovala v lukostřelbě. Zároveň pomáhala Meryen v kuchyni při vaření, Cedrikovi se dřívím a tajně se učila zacházet se sekerou a cvičila, aby měla dostatek síly na to, přesvědčit strýce, že i ona dokáže uzvednout meč a mohla se díky tomu učit šermu. K tomu všemu ještě jezdila na poníkovi a na popud rytíře Marcuse začala chodit do malé vesnické školy, která se nacházela ve vsi u tvrze. S chutí se vzdělávala a učila se všemu novému, co jí bylo nabídnuto.
Do školy a tvrzí chodila oděna do dívčích šatů, ale když šla pomáhat Cedrikovi, jezdit na koníkovi nebo střílet z luku nosila chlapecký oděv. Takže čas letěl, uplynul další rok a naše dívenka Jenny měla oslavit své sedmé narozeniny.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
