obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915267 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39354 příspěvků, 5725 autorů a 389644 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pod útesem ::

 autor Vlaďka publikováno: 20.07.2007, 14:48  
Z jiného soudku než obvykle... Trocha ponuré viktoriánská Anglie neuškodí...
 

,Ještě kousek,‘ pomyslil si Robert, když se sunul po břiše ke kraji útesu. Již velmi blízko slyšel hučení nepokojného moře a tříštění divokých vln vrcholícího přílivu. Jejich nezkrotná síla a sílící vítr, narážející na rozedrané skály, znemožňovaly zaslechnout jakýkoliv jiný zvuk. Musel se podívat dolů. Musel se přesvědčit.
Ostré kamínky bílého vápence se mu zadíraly do dlaní , které nikdy nepoznaly fyzickou práci. To nebylo v domě rodiny Doreů zvykem. Plejáda služek, komorníků, kuchařek a zahradníků zajišťovala, aby bylo všem sociálním rozdílům učiněno zadost. Obsah klenotnice a délka rodokmenu určovala důležitost lidského života odjakživa. A tak je to i správné. Na světě by panoval velký chaos, kdyby tomu tak nebylo.

Jen jednou měl chuť se vzbouřit. To, když mu představili jeho nastávající. Dívku ze starého a váženého rodu Parkerů. Nejstarší ze tří dětí movitých rodičů a jejich jediného potomka ženského pohlaví. Dívku o deset let starší než byl on, která mohla sňatek s ním považovat za životní záchranu. Věděla, že její rodiče dosáhli tohoto úspěchu jen díky věnu, jehož výše byla přímo úměrná stupni její odkvetlosti a nepůvabu.

Robert se přibližoval k okraji skály a jeho myslí proběhla vzpomínka na svatební noc. To zklamání, když ve tmě seznal, že má zcela nepřitažlivou postavu…
,Nu což, budu s ní spát dokud mi nedá syna, blesklo mu tehdy hlavou. ,Nějaká mladinká služebná, bez jména a peněz, ale s příjemně zvoucími boky se najde vždycky.‘
Jenže roky ubíhaly a stále nic. Noci s ní mu byly čím dál odpornější a opakovaný neúspěch ho odrazoval. S postupujícím věkem ztratila i ty sporé ženské půvaby, které možná kdysi měla a naděje na potomka definitivně pominula.

A pak, kdy už to ani v nejmenším nečekal, přišel na svět Robert Dorey III. Když jeho otec uslyšel křik svého vytouženého syna, cítil chvíli k jeho matce snad téměř lásku. Ten pocit ale nepřežil první pohled do znetvořené tváře jejich potomka. Maličký opustil svět tak nečekaně, jako na něj přišel a zanechal v duši Roberta jen destilovanou nenávist ke své neschopné přestárlé ženě.

Od té chvíle již nemyslel na nic jiného, než jak se jí zbavit.
….

Bojím se, že to zase přijde. Proč mě tak trápíš, Bože?
V potemnělé ložnici venkovského domu Doreů leží na secesní dubové posteli paní domu. Na loži, které bylo za posledních dvě stě let místem početí i zrození několika šlechtických generací, na loži, které bylo zároveň svědkem její největší životní prohry. Unaveně se převaluje a marně nutí myšlenky ke zklidnění. Místnost leží v severním křídle paláce a majestátné starobylé okno odhaluje stíny, které v tuto noční hodinu vrhají prastaré buky v parku pod studeným měsíčním světlem.
Myslela jsem si, že teď už bude všechno jak má být. Nikdy jsem si nedělala iluze o jeho lásce, ale syn by všechno napravil. Tys nám ale, Bože, nepožehnal. Teď jsem odsouzená k doživotnímu chladu a nenávisti. Nevadí, jsem zvyklá na ústrky. Vím, že si všichni za mými zády šuškají, že pán mohl dopadnout lépe. Vím, že ho všichni litují a mnou že pohrdají. Jalová ženská, říkají. Vždyť, k čemu je kráva, která nedovede porodit tele? Teď už ho u sebe neudržím. Najde si jalovici, které mu potomka zajistí. Ach, Bože, pomoz mi. Jenže se nemůže rozvést, tak dalece zdejší morálka tolerantní není. Přišel by o sympatie a navíc by ztratil polovinu majetku, který by tak připadl mně.


Musí to vypadat jako nehoda. Až ji budu mít z krku, znovu se ožením. Všichni politují ubohého vdovce, všichni zapláčou nad mým krutým osudem a za čas mi budou přát nový život. Šťastný život. Vždyť jsem si tolik vytrpěl. A pak…je tady Emily. Půvabná, jemná, něžná a vzrušující Emily. Emily s vlasy přesýpavými jako pšeničné pole, když do něj zafouká teplý vítr, Emily s vůní z které se mu točí hlava, Emily se slonovinovou sponou, která poutá prameny jejích nezkrotných vlnitých vlasů. Emily se zlatým medailonkem v úžlabině ňader, který ji včera sám rozechvěle zavěsil na jemnou šíji.
Nejdéle za rok, bude moje před lidmi i před Bohem.

Ale jak to jen nastrojit? Má ošklivá žena má odjakživa sklony ke všemu tajemnému. Věří na duchy a znamení, na fantomy. Je pověrčivá… Pověrčivá hloupá nána. Už vím…


„Duchu, jsi-li zde, ozvi se nám.“
Kolem kulatého stolu v potemnělé jídelně sedí paní domu, starý komoří, zkušený účastník těchto seancí, senzitivní a přenádherná Emily, dcera sousedního pána a dobromyslná rodinná kuchařka Tina.
Místnost je osvětlena tuctem voskových svící a všichni zúčastnění mají tváře zrůzněné napětím:
„Chceš - li porodit syna, vydej se zítra o půlnoci k Bílému útesu a na jeho okraji zvolej do běsnícího moře jeho jméno.“ Tak pravil duch předešlé paní domu, baronky Claudie Von Doreyové.
Všichni se otočili k té současné. Tak přece jen je ještě naděje. Následovník, pokračovatel rodu je na cestě. Štěstí se vrací do domu! Ale pánovi ani muk. Bude to překvapení.


Plán mi vychází. Uvěřila. Komorník je spolehlivý, vždyť mě zná už od dětství. Připrav se na svou poslední noc v životě, má milá…
Má nemilovaná.



Ještě poslední metr a už ji uvidí. Ano, je tam! V hloubce skalního útesu se bělá nehybné tělo. Zatímco rozhozené paže ženy se barví krví, Robert fascinovaně hledí na ženin krk. Ne, Bože, ne!
Sedmá vlna se právě přelila přes bělavou siluetu a stáhla do mokrého hrobu temných hlubin i malý zlatý medailon…



Jediný komorník byl v tomhle domě na mé straně. Neměl nikdy rád sobeckou bezohlednost mladého pána. Nikdy mu nezapomněl, jak ho jednou sešlehal bičem, když mu podal nesprávný kord. Nikdo nepoznal, že dutý hlas vychází z jeho útrob. Dokázal nepohnout ústy, když odříkával mnou připravenou věštbu. Ach, nic se ničivostí nevyrovná pomstě stárnoucí ženy. V žaláři, můj milý, nevysvětlíš, jak je možné, že tě přistihli na útesu ve tři hodiny ráno nad mrtvým tělem těhotné dívky. Budou vědět, že ses jí chtěl zbavit. Zbavit se důkazu svého hříchu. A tys při tom hloupoučký naiva. Nic jsi netušil. Jediná já jsem poznala, že je samodruhá. Jediná já jsem věděla, že si ta slova vztáhne na sebe. Jak jsem ji jen nenáviděla… Nikdo neviděl, že jsem tady byla první a postarala se o to, co jsi ty chtěl provést mně. Tma je tak vhodná pro záměny...Zavolala jsem četníky, vždyť se mi ztratil manžel. Co, kdyby se mu něco stalo? Prostě se nevrátil z večerní procházky. Mám takový strach, vždyť víte, že tady řádí ta zlodějská banda. Najděte mi ho, prosím…Tak se o něj bojím. Ano, rád se prochází u Bílého útesu, zkuste hledat tam…

Ach, Roberte…a teď shoř v pekle!


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 46 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 25.08.2007, 12:32:48 Odpovědět 
   Hodně drsný. Zlovolný komorník a naivní Emily Holt poměry mezi lidma nejsou v čudu jen dneska. Vyprávět umíš
 Black Cherie 12.08.2007, 9:34:58 Odpovědět 
   Super, ještě že jsem tě nikdy číst nepřestala :-)
 ze dne 12.08.2007, 14:51:52  
   Vlaďka: Tak to mě těší a děkuji :o)
 Arvinej 22.07.2007, 22:46:13 Odpovědět 
   líbilo se mi to, velmi povedené, asi tě začnu zase číst :-) 1
 ze dne 23.07.2007, 8:48:03  
   Vlaďka: :o)) Je mi ctí.
 Anquetil 22.07.2007, 13:02:54 Odpovědět 
   Všechna čest, Vlaďko, jsi opravdu "univerzální voják"! :o)
 Tomáš P. 22.07.2007, 10:58:18 Odpovědět 
   Po pomalejším začátku to začlo nabírat obrátky, (nebo oprátky? ;-)) velmi povedené. za 1.
 ze dne 22.07.2007, 17:44:10  
   Vlaďka: :o)) Jo, obé...:o))
 Ekyelka 22.07.2007, 9:41:40 Odpovědět 
   Hele, tohle se mi líbí :)
Vladi, že by počátek další knížky? ;)
 ze dne 22.07.2007, 17:45:19  
   Vlaďka: Co já vím...něco určitě podniknu, ale nevím jestli zrovna na tohle téma...
 amazonit 21.07.2007, 5:35:17 Odpovědět 
   takže nyní bez humoru, ale je vidět, že jsi doma v jakémkoli žánru:o)
 Dědek 20.07.2007, 22:13:33 Odpovědět 
   Sohlasím s Jeňýkem, ale to je jen mrňavoučka piha, která moc neubírá na kráde.
 ze dne 20.07.2007, 22:32:05  
   Vlaďka: Ahojky Dědku, knížka už je nabalená, v pondělí ji pošlu :o)
 Jeňýk 20.07.2007, 17:24:57 Odpovědět 
   Z nedostatku času prozu nečtu. Tady jsem udělal jednu z výjimek. Nelitoval jsem. Je dobré znát koníčky svého životního partnera,ale je také nutné mít opravdu dobré přátele. Jediné, co narušilo atmosféru staré dobré Anglie, byly ty "sociální rozdíly". Anglický gentleman by tento marxistický termín nepoužil. Pravděpodobně by hovořil či přemýšlel o rozdílech mezi lidmi danými bohem, nebo tak něco. Jinak ale fakt dobrý. :-)
 ze dne 20.07.2007, 19:23:12  
   Vlaďka: Děkuji za upozornění, máš pravdu. Popřemýšlím nad lepší variantou :o)
 Šíma 20.07.2007, 14:58:19 Odpovědět 
   Příběh se Ti opravdu povedl! A ten závěr... Opravdu jsem byl na chvíli ve "staré a dobré" Anglii a na okamžik jsem pobýval v lepší společnosti plné podrazů a škodolibých intrik! Kdoví, co všechno skrývají hlubiny pod útesy, které jsou bičované větry a útoky vln! :-)
 Kev 20.07.2007, 14:48:05 Odpovědět 
   Krásně jsem si spravil chuť v tento dnešní, k uzoufání ošklivě parný, letní den. Jedna vychlazená vražda, naservírovaná s lístkem máty a pokapaná citronem, mě doslova hodila do chladných vln pohody..:))
 ze dne 20.07.2007, 14:49:48  
   Vlaďka: :o) Taky jsem měla náladu na něco chladně ponurého...:o))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Duše v cíli
lostsoul
Brána
An!tta
Pondělní ráno
Flambující lanýž
obr
obr obr obr
obr

Koloseum
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr