|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: ROURA II arvinejská ::
 Arvinej |
publikováno: 21.07.2007, 23:46
|
| Před několika dny přišel autor se jménem Šíma na jednu geniální věc. Na Rouru. V tomhle svém dílku popsal celkem zajímavé 3,5 metru široké a 2 km dlouhé potrubí vedoucí hluboko do země. Více si přečte v jeho SF povídce ROURA! Na otevřeném konci vyzýval k tomu, aby na něj autoři pokud mají zájem navazovali. A tak po Rouře II šímovské a čukské přichází i arvinejská a doufá že nezapadne! PS: má to opět otevřený konec a pokračování bude! |
| |
|
|
/ I. Uvnitř /
Trojčlenná posádka průzkumné rakety s hrůzou sledovala, jak se poklop Roury zavírá.
„Loď volá Hangár! Ozvěte se! Šéfe, opakuji, ozvěte se! Loď volá Hangár!“ už téměř křičel velitel starého plavidla. Letmo zahlédl na svých hodinkách datum a čas. Pátek 24. června 2007 17:23. V duchu si povzdechl.
Bylo to teprve 5 dní, co se dozvěděl o tomto skrz naskrz podivném projektu a od začátku se to zdálo jako noční můra.
Jmenoval se Petr Černovovský a bylo mu pětačtyřicet. V civilním životě pracoval jako malý úředníček v České pojišťovně, měl ženu a tři děti - dva kluky, jednu holčičku. Žil spokojeným životem až do toho nedávného osudného pondělního rána.
Když jel po snídani do práce a přemýšlel nad tím, jak vyřešit pojišťovací událost, která ho trápila už od minulého týdne, zazvonil mu náhle mobil tou nenáviděnou nokiáckou melodií.
Ta-da-dam ta-da-dam-tam ta-da-dam-tam-tam.
Ztlumil rádio, v němž právě jakási hlasatelka předčítala „Zprávy v osm nula nula“, a stiskl Přijmout. Ozvala se mu mladší žena, pravděpodobně sekretářka, a sdělila, že s ním chce mluvit primátor.
S vytřesenýma očima dupl na brzdu, až málem narazil do auta před ním. Zamumlal cosi ve smyslu „Počkejte chvilku…“, zařadil se do vedlejšího pruhu a sjel na nejbližší parkoviště.
Až teprve tehdy byl schopný odpovědi. Žena ho přepojila a samotný primátor města Prahy mu vysvětlil, že potřebují jeho zkušenosti z práce v nulové gravitaci. Petr se zarazil a v hloubi duše doufal, že tohle bude poslední dnešní překvápko.
O tomto období jeho života vědělo jen málo lidí. Dokonce ani jeho žena o tom neměla nejmenší potuchy. Muž v telefonu, mu vysvětlil, že na jednom ze stavenišť nedaleko centra byla nalezena jakási prazvláštní roura, kde bude třeba jeho kvalifikace. Má se tam okamžitě dostavit, všechny formality (jak pracovní, tak osobní) budou vyřízeny za něj.
Petr položil sluchátko. To bylo absurdní! Skoro pět minut se z toho vydýchával a pořád dokola si opakoval známé údaje… Nakonec se rozhodl, že na to prapodivné staveniště přece jenom pojede a pak se uvidí co a jak.
To ovšem neměl dělat, protože tohle téměř bezvýznamné rozhodnutí ho dovedlo až sem, na konec uzavírající se Roury, což neslibovalo zrovna nejlepší vyhlídky. To, že už nikdy nemusí znovu vidět svou rodinu, bylo to nejmenší.
„Kurva, šéfe ste tam?! Do prdele, ozvěte se už konečně!“ hystericky ječel do mikrofonu, ale odpovědí mu byl pouze neosobní šum v jeho sluchátkách.
Kdosi mu položil ruku na rameno. Byla to žena, po jeho levici. „Uklidněte se Petře, nemohou vás slyšet. Potom co se to uzavřelo, nemají rádiové vlny kudy procházet. Měli bychom to tu prozkoumat a poohlédnout se po nějaké jiné cestě ven.“
Zdálo se to jako jejich jediná naděje na záchranu. Tři téměř bezmocní lidé podvědomě vycítili, že ti nahoře nad nimi zlomili hůl.
/ II. Stará řídící místnost /
Na zaprášeném ovládacím pultu žhnula červená kontrolka. Její žárovička, která se za léta nepoužívání téměř rozpadla, vydávala poslední zbytky světla, než měla definitivně lupnout a prasknout. Nikdo jí nevěnoval nejmenší pozornost, protože koneckonců v rozlehlé místnosti ani nikdo nebyl. Vzduch zde byl starý a zatuchlý, všechno náčiní chátralo, a přestože výrobce to na cenovkách striktně popíral, podléhalo rozkladu v podobě miniaturních organismů, které se sem dostaly pravděpodobně pomocí ventilace těsně předtím, než přestala fungovat.
Náhle narušil okolní ticho skřípavý zvuk otevíraných zrezivělých dveří. Do prázdného prostoru nakoukla nevrlá hlava postaršího muže a posvítila si oslňující baterkou.
Tady je to čím dál tím větší humus, pomyslel si Andrej Černovskij, hlídač „noční“ směny v Pražském komplexu.
Znechuceně se odvrátil a začal staré dveře zase pomalu zavírat, když tu ho cosi upoutalo. S odporným vřeštěním vchod opět otevřel a vstoupil do letité místnosti. Na prostředním panelu svítila jedna z mnoha kontrolek. Vedle ní bylo napsáno česky a německy velkým tiskacím písmem: PŘÍSTUPOVÁ CESTA 2.
Andrej zavzpomínal na vojenské cvičení, které absolvoval už před tak dlouhou dobou. Stiskem několika tlačítek probudil z dlouhého spánku obrazovku na stěně a upřel pohled do temna. Vznášela se tam jakási stará raketa pocházející snad z poloviny století.
„Co to sakra…“
Chvíli ještě hleděl do nejasného, ale neochvějného obrazu a pak váhavě vytáhl ze své vesty prototyp nejnovější dálkové vysílačky.
„Šéfe? Asi tu máme problém…“
/ III. Telefonát na velitelství /
- Raketa? Jak to myslíte, raketa?
- Jak to říkám, pane. Jeden z našich „nočních“ hlídačů v Pražském komplexu prováděl svou službu a objevil na velitelské desce svítící kontrolku. Když vyvolal obraz příslušné přístupové cesty, uviděl tam jakousi raketu.
- Jste si jistý? Nebyl to jenom stín na kameře? Nebo porucha přístroje? Pražský komplex je velice starý a už dlouhou dobu se nepoužívá…
- Promiňte, pane, ale je to více než jisté. Nechal jsem to zkontrolovat všemi našimi dostupnými techniky a ti tvrdí, že přístroje jsou ve srovnání třeba s Varšavou ve výjimečně dobrém stavu a pracují, prý, správně.
- To je ale nemožné! Všechny přístupové cesty byly náležitě zapečetěny a všechny možné známky jejich výskytu dokonale zahlazeny! Sám Sovětský svaz slíbil…
- S prominutím, pane, ale není vůbec jisté, zda Sovětský svaz stále ještě existuje… Je to více než 20 let, co už nejsme v kontaktu s povrchem, a od té doby se mohlo stát cokoliv. Koneckonců Studená válka…
- Je pravda, že s povrchem nemáme od pětaosmdesátého žádné styky, ale Studenou válku měl Východ v kapse! Není jediná možnost, jak by Úřad mohl zapomenout!
- Pane, to nemůžete vědět. Na povrchu se mohlo stát cokoliv. Je možné, že Dvojka byla objevena, při bourání toho…
- Počkat – Dvojka? Myslíte Rouru?
- Ano, pane.
- To je něco jiného! Měl jste to říct hned! Pokud si vzpomínáte, podle starých směrnic měla být Roura evakuační cestou pro službukonající důstojníky Rudé armády nebo Jednotného Německa v případě napadení Spojenými státy. Pošlete tam ihned zásahový tým, přesouvám k vám všechen volný personál, osobně převezmu velení celé akce. Možná je to chvíle, kdy konečně budeme moci přispět pomocí našim bratrům!
- Ano, pane, všechno zařídím.
- Děkuji, uvidíme se v Přistávací místnosti. Konec.
/ IV. Záchrana /
„Aleno? Jak to tam vypadá?“ ptal se Petr napjatě.
Od té chvíle, kdy se za nimi spodní poklop Roury uzavřel, uplynuly už necelé dvě hodiny. Skutečně je nepromrhali.
Zkoušeli zející prostor prozkoumat pomocí mnoha přístrojů různého dosahu i citlivosti, ale nebyli schopni zjistit téměř nic nového. Potvrdili si pouze, že prázdno kolem nich ani stěna, ze které ústil ten podivný spojník na povrch, nemá žádnou hranici a pokračuje stále dál.
Jejich reflektory byly přímo obráceny na masu neznámého kovu před nimi a prohledávaly ji milimetr po milimetru. Všichni tři se už téměř vzdali naděje na jakoukoliv záchranu, když se jim podařilo cosi najít. Těsně vedle poklopu byla skryta velmi malá destička, jakýsi miniaturní ovládací panel. Tedy alespoň v to doufali. Vyslali k němu skafandrem opatřenou vědkyni, aby místo podrobně prohlédla zblízka.
„Aleno?“
„Je tu nějaký nápis… Nepřečtu to, je to špatně vidět… Asi němčina… Zu-něco-weg 2. Weg je cesta ne? Asi se to vztahuje k Rouře. Jsou pod tím tři malá kruhová tlačítka. První dvě jsou červená, je u nich společný nápis – Auf-něco-en / Einspa-něco a šipky nahoru a dolů u každého z nich. U spodního knoflíku, který je modrý, je také nápis – asi Anrufen. Nemá to něco společného s voláním? Sakra, teď by se mi ta němčina hodila! Co to může být?“
„Nevím,“ odpověděl Petr a hloubal nad nálezem. Jeho znalost jazyka západních sousedů také nebyla excelentní. „Je tam ještě něco?“
„Ne už ne, ale přijde mi, že ty knoflíky, byly nebo pořád jsou hodně používané. Co se to tu sakra děje?“
„Nemám nejmenší ponětí… Zkuste stisknout ten první knoflík, třeba nám to otevře cestu…“
„Jste si tím jistý? Může se stát cokoliv…“
„Neblá…“ začal, ale vyrušilo ho pípání senzorů. Když se na ně podíval, s hrůzou zjistil, že se k nim z temného prázdna obrovskou rychlostí řítí objekt nejvíce připomínající střelu. Když byl v těsné blízkosti jejich obstarožního plavidla, náhle začal zpomalovat, až se úplně zastavil.
„Aleno? Mám tu jakýsi monstrózní objekt na senzorech. Zůstaňte na svém místě, nařizuji rádiový klid. Zatím sbohem, ruším spojení,“ zablekotal ty nejsmysluplnější pokyny, které ho napadly, a zabouchal na dveře strojovny, kam se uchýlil třetí člen jejich posádky, aby zkontroloval zásoby kyslíku a paliva.
„Martine? Pojďte sem, prosím. Rychle!“
„Petře?“ vykoukla ze dveří hlava mladého technika. „Cokoliv jste našli, já mám důležitější zprávu. Dochází nám kyslík – za necelých dvacet minut se udusíme. A s palivem to není o moc lepší. Musíme rychle…“
„Martine, věřte mi moje zpráva je důležitější,“ odpověděl Petr, donedávna ještě řadový pojišťovák, a otočil loď. Na čelním skle se objevila náboji podobná loď, jakou ještě ani jeden z nich neviděl. Právě vysouvala prosklený můstek, který se nebezpečně blížil ke vstupnímu otvoru jejich rakety.
„Co to sakra je?“ vydechl Martin a s hrůzou sledoval, jak můstek dosedá a začínají jím proudit ostře vyhlížející lidé v krvavě rudých uniformách.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
