» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."

NelaS

počet přístupů: 2141852

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Lido 4 (Milan) ::

kulkul	publikováno: 26.07.2007, 19:42

4.z 25-ti. Aby to pokračovalo, tak potřebuju od Vás 4 komentáře nebo 12 shlédnutí. Což zatím nebylo. Ale budu se snažit zaujmout taky svými komentáři, tak se třeba s Daliborem a Nelou ještě setkáme.


	KAPITOLA 4 - Milan Nela se rychle vzpamatovala z nevkusné hádky s manželem a pocítila notný hlad. Vlastně od rána neměla nic v ústech. Vstoupila prosklenými dveřmi do laciného automatu stojícího na rohu dvou protínajících se ulic a zařadila se do nekonečné fronty. Mladý prodavač, který právě čtvrtil do zlatova propečený oblouk kuřete, na Nelu spiklenecky mrknul a vyznamenal ji výmluvným úsměvem. Byl docela milý a sympatický, jemné, šikovné ruce, v nichž se skrývala nebývalá síla, upřímný úsměv dvou řad bílých zubů, pod povinnou kuchařskou čapkou neposlušná černá kštice učesaná na patku. Dej pokoj, blesklo Nele hlavou, koketuješ s tím kuchtíkem jako dospívající puberťačka, ten by se asi podivil, že máš doma stejně starou dceru. Nejspíše by tomu nevěřil. Když na Nelu došla řada, vytasil se její ctitel s nejkrásnějším kouskem kuřecího stehna, Nela však nezradila její štíhlost a poručila si krajíček chleba namazaného máslem s hrnkem studeného mléka. Když jí prodavač odpočítával drobné mince nazpět, hezký obličej se mu protáhl zklamáním, až k němu Nela pocítila palčivou lítost. Poslala mu ještě jeden úsměv typu Brigita Bardotová (měla ráda všechny její filmy, i když rychle zastarávaly). Nela snědla chléb s plísňovým sýrem do posledního drobečku a bílý hrnek mléka s vrubováním po obvodu vypila až do dna, s jídlem se dostavila i lepší nálada a Nela vesele vykročila z automatu na chodník. Hlad je nejlepší kuchař. Zbývalo naskočit do přijíždějící tramvaje tvarem kabiny připomínající obličej člověka s vysedlými lícními kostmi. Už to vypadalo, že nekonečný proud vozidel zabrání Nele ve včasném nasednutí do tramvaje, z jejíž otevřených dveří již zaznívaly varovné signály, ale jeden prozíravý řidič se zaskřípěním brzd zastavil bez ohledu na další za ním jedoucí vozy a dovolil tak Nele na poslední chvíli vskočit do tramvaje. Pokusila se mu vděčně zamávat, ale jeho auto se dávno řítilo daleko vpředu. Nela si s ulehčením oddechla. Její každodenní anabáze cesty ze Slavan do zaměstnání mohla začít. Pohodlně se uvelebila na volném sedadle a dala se do zábavného pozorování lidí, domů a aut, která se jí míhala před očima. Slunce neúnavně pražilo hřejivými paprsky do střech domů, obchodů a divadel s barokními sloupy, řidiči sklápěli ochranná stínidla a nasazovali si tmavé brýle, chodci vyhledávali příjemnější cestu ve stínu průčelí domů, ptáci bláznivě zpívali. Bylo parné léto. Nela pootevřela zaprášené okénko tramvaje a nedýchatelný vzduch vystřídalo osvěžující proudění. Na protějším chodníku šel mladý muž štíhlé postavy oblečený do béžového dobře střiženého obleku s rozhalenkou, v náručí nesl obrovskou kytici růží. Šel blahopřát manželce ke kulatému výročí svatby, hádala Nela. Výjev na ni zapůsobil tak optimistickým dojmem, že se dostala do pokušení vyklonit se z okna a na pozorného muže svůdně zamávat. Ovládla se ale a červená linka úst se jí sevřela do bolestné křivky. Kdy naposled přinesl květiny Dalibor Nele? K narození Joly, k desetiletému výročí svatby? Nela marně namáhala paměť, rozhodně to nebylo nedávno. A kdy spolu naposled byli v kině, v divadle, tančit? Takové vzpomínky měla zasuté v paměti ještě hlouběji, to bylo tak dávno, že to snad ani nebyla pravda. Dalibor od jisté doby nepřikládal návštěvám ve společnosti význam, ženu zanedbával, spokojoval se s hromaděním peněz. Pokud ovšem nešlo o jeho náhlá milostná vzplanutí, při nichž byl společenský až až! Tyto večery však absolvoval s jinými ženami, ne s Nelou, Nela v tu chvíli musela sedět doma jako puťka, případně ukládala Jolu ke spánku a sama vysílená po druhé směně v domácnosti jako mezek padala na postel. Nebyla mstivá, ale nevěrnost nemohla Daliborovi odpustit. Tramvaj řinčivě zastavila a Nela se vytrhla ze snění, málem přejela barokní budovu sevřenou z jedné strany obchodním domem, z druhé strany nově postaveným penzionem s převahou skla a betonu. Naštěstí stanice představovala přestup na metro, na němž vystupoval větší počet lidí, jinak by se Nele zaváhání nemuselo vyplatit. Vystoupila, s hlasitým klapáním podpadků přeběhla na druhou stranu ulice a křídlem prosklených dveří vplula do budovy. V příšeří vrátnice za sklem s kulatým otvorem četl starý nerudný vrátný dnešní noviny. Muž s šedivými pejzy a lysou hlavou byl kdysi hodně scestovalý, začouzená vrátnice byla celá polepená nálepkami hotelů, přístavů a firem celého světa. Pro velký počet důležitých poučení a vývěsek o chování zaměstnanců bylo do vrátnice vidět jen s obtížemi. Vrátný si poživačně pokuřoval z dýmky starší než Metuzalém a šířil kolem sebe nepříjemnou, dráždivou vůni tabáku. Nela přistoupila k dřevěnému pultíku vrátnice, na palcové titulky novin padl její ostrý stín, starý muž s námahou odtrhl krátkozraké oči, které mu vzápětí zaplály neskrývaným potěšením. Teď přijde jeho věčné dobírání, bleskla Nele hlavou správná prognóza. "Dobrý den, slečinko, koukám, že jste si dneska vzala ještě hezčí nohy než posledně." Vrátný byl přes pokročilý věk nenapravitelný svůdník, který sváděl snad všechny ženy zaměstnané v podniku. Jeho milostné pokusy působily spíše tragikomickým dojmem, žádná jim nepřikládala velkou váhu a neuvědomovala si, že starý harcovník bažil spíše po dobrém slově proneseném od srdce, o skutečný flirt neměl zájem. "Kam vy na ty vtipy chodíte, pane Vondrák?" podivila se Nela. "Jaké vtipy?" protestoval vrátný podávající Nele klíče od její kanceláře číslo devatenáct. "A co říkáte tomu," usmála se Nela útrpně, "že mám doma patnáctiletou dceru?" "Vy si ze mě střílíte," zamžikal zmateně vrátný. "Kdepak. Tak zatím," zacinkala Nela na rozloučenou klíči. "Slečinko, prosím vás, paní Lido," sípal starý dobrák, kterého nadobro přešla chuť na košilaté žerty, "někdo tam na vás čeká." Nely překvapená tvář představovala velký otazník. "Fešák," dodal pan Vondrák. Nela hnaná zvědavostí přidala do kroku na velkolepém secesním schodišti pokrytém červeným běhounem, který byl místy prošlapaný. Nečekané rozuzlení Nelu omráčilo. Na chodbě poblíž dveří číslo devatenáct stál vysoký, štíhlý muž středních let, ruce ležérně vražené do hlubokých kapes černé kožené bundy, krátce střižené vlasy, mezi nimiž nebyl ani jeden šedivý, sčesané dozadu. Obnažené křídově hladké čelo s hlubokou vráskou prozrazovalo vážně založeného člověka zvyklého stát nepříjemné pravdě tváří v tvář. Vějířek vrásek zdobil hluboké, pronikavě se dívající oči, pod nimiž se tyčil orlí nos přecházející v hustý knír. Hranatou bradu, mírně propadlé tváře a zavřená ústa pokrýval stín vousu, který začínal rašit. Nela se vzrušením zapotácela, musela se opřít o hnědě nalakované dýhované dřevěné obložení chodby, aby neztratila rovnováhu. Byl to Milan Líbal, její první platonická láska! "Milane!" vykřikla zoufale. "Nelly!" muž se odlepil od zdi a v mžiku stál před ní. Nela však omdlela. Její přepjatá nervová soustava nápor traumatizujících vjemů nevydržela. "Milane, proč mě pronásleduješ," vzdychla a ztratila vědomí. Štíhlý muž neztrácel ani vteřinu, jednou rukou zachytil bezvládné padající tělo ženy, druhou již odemykal očalouněné dveře kanceláře číslo devatenáct, kanceláře Nely lido. Naštěstí byla v kanceláři nepoužívaná starší pohovka s měkkými podhlavníky, kam zachránce ženu uložil. Navlhčil její rozpálené čelo vodou, nahmátnutím prudkého tepu se ubezpečil o práci krevního oběhu a dal se do tření jejích odkrvených spánků. Po několika minutách Nela procitla tváří v tvář milovanému mužnému obličeji Milana Líbala. Chtělo se jí smát i usedavě plakat, vyplakat hořkými slzami všechnu bídu uplynulých let, všechen smutek, nepochopení, urážky i nekonečné nudné večery strávené u televize. Zárověň ale věděla, že je pro ni Milan cizí člověk, kterému nemá právo si postěžovat, historii nelze bezdůvodně vracet zpět. Milan se lekl neklidu v Nelu očích, který by mohl přinést zhoršení lepšícího se stavu, a proto jen položil prst na její suché rty. "Pst, potom mi to řekneš." Potom, pro mě není žádné potom, blesklo Nele hlavou trpké zjištění. Milanova starostlivá péče ji příjemně ukolébávala do omamného polospánku, v tu chvíli by si s ní Milan mohl dělat, co by se mu zlíbilo. Nela mu byla vděčná, že absolutní moc nad ní, kterou měl, nezneužil. Jak se často stává lidem po prožití mezní situace, usnula tvrdým spánkem, z něhož se probudila posílená po několika hodinách spánku. Naštěstí ji mezitím nikdo nesháněl (měla zvyk odevzdávat zadané úkoly v několikadenním předstihu), jen fax automaticky vyťukal zprávu. Nela zprávě zprvu nevěnovala pozornost, pokoušela se spíše shromáždit a ovládnout neposedné myšlenky a srovnat si v třeštící hlavě, co se s ní vlastně stalo, ale později ji šokovala zvláštnost té zprávy, kterou poslušný přístroj vytiskl: NELLY, CEKAM NA TEBE V SNACKU. MILAN. A proč bys tam nešla, obořil se na Nelu vnitřní hlas jejího svědomí. Dalibor tráví s lehkými ženami polovinu svého života, rodině dává jen špičku ledovce, a ty bys zapudila starého přítele, nota bene který ti zachránil život? Který tráví drahocenný čas v laciném snack-baru, jehož jedinou starostí byl tvůj klidný spánek a proto svěřil svůj vzkaz tichému faxu? Nela se rozhodla, že Milanovu nabídku přijme, zato se zhrozila sebe samotné. Její ranní krása a upravenost oceňovaná svérázným panem Vodrákem byla pryč, z kapesního zrcátka vyndaného z kožené kabelky na ni hleděla k nepoznání rozcuchaná, opuchlá tvář starší ženy s temnými modrými kruhy pod očima, které připomínaly úzké štěrbiny. To přece nejsem já, zasmála se Nela s poctivou sebeironií. Štíhlé ruce s dlouhými fialově nalakovanými nehty se při líčení nervozně třásly, ale k dokonalému zklidnění rozbouřených nervů stačila Nele polovina cigarety, kterou zamáčkla do skleněného popelníku a vysypala do koše na odpadky. S nebývalým klidem se pustila do líčení. Nejprve si omyla unavenou tvář, vypláchla zarudlé oči oční vodou, ústa vyčistila zubním kartáčkem s tvrdými fousky, poté vypláchla vodou s několika kapkami ústní vody s rostlinným výtažkem. Provedla jednoduchou masáž pokožky, dokud se svaly neuvolnily a nenabyly přirozené pružnosti. Osušila si kůži jemným froté ručníkem bílé barvy a začala na obličej ošetřený základním mastným krémem nanášet matný odstín make-upu. Případným pórovitým místům pokožky věnovala zvýšený zájem, aby dosáhla co nejvyšší hladkosti. Řasy přibarvila černou, linku očí zvýraznila tmavým odstínem, pro rty volila s ohledem na letní parné počasí sytě červenou růž. Obraz Nely v zrcadle dostával líčením obvyklou podobu. Ano, to jsem já, řekla si Nela kriticky. Pan Vondrák ukrytý ve své komické kukani si nenechal ujít Nely krásu znásobenou účinky kosmetických přípravků, ale Nela na jeho nenapravitelné dvoření neměla čas ani náladu, prolotěla kolem sotva odevzdala klíče od její kanceláře číslo devatenáct. Půjdu, i kdyby to mělo znamenat rozvodové řízení, opakovala si ke všemu odhodlaná Nela v duchu cestou po rozpukané dlažbě k baru.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Hanulka222	12.03.2008, 20:41:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 12.03.2008, 11:13:15* Prostě se snažíš vžít víc do těch postav?? Nevím, jak přesně to nazvat, ael myslím, že jsem pochopila, ale v té chvíli mi to nedošlo. promiň. zatim pa :-)

Hanulka222	12.03.2008, 11:13:15

Takže jsem se konečně dostala k další kapitole. Jediné, co jsem trošku nepochopila, je pasáž, kdy Nela omdlí... Nejdřív píšeš, že omdlela, poté ještě něco říká a teprve pak padá k zemi... Prostě jsem to tak pochopila, i když mohla omdlít, něco říct a znovu ztratit vědomí... Ale jinak moc líbí :-)


ze dne 12.03.2008, 20:34:48
kulkul: To mělo bejt tak jako že to Nela píše sama o sobě. Chápeš ten přístup. Jako kdyby sis řekla, teď napíšu něco např. o mámě, ale budu psát jako kdyby to psala ONA SAMA o sobě. To není špatný nápad, protože v psaní vždycky ta osoba odhaluje charakter. I když třeba lže a dělá se lepším, tak stejně je to mezi řádky poznat. Na tuhle "kartu" jsem vsadil, že nepíšu ze sebe, ale jako z pozice těch lidí, nejen přímé řeči, všechno - a patrně jsem prohrál, neboť čtenáři poukazujou na "chyby" v textu, místo aby si z nich udělali obrázek o povaze Nely, jak se plete, jak je zmatená apod. Nikdo to nechápe, takže to asi vzdám. A pozdější Lido je už víc napsaný prostě o Daliboru a Nele z MÉHO hlediska. Chápeš? Stejně asi ne, ale statečně čteš, ten příběh prostě. Tak mam stejně radost, děkuju a zdravím. KK - spisovatel.

Nethar	06.02.2008, 21:43:17

V tomto díle jsme se dočkali pěkné porce popisů, protože kromě toho, že Nela přišla do práce a omdlela Milanovi do náruče, se vlastně nic nestalo. Jak to bude probíhat v baru se dozvíme až někdy příště. Takže smůla, nezbývá než se těšit na další díl a čekat, co z toho vlastně bude :-) Pozor na překlepy a chybky, z čehož bych upozornil například na "Nela však nezradila její štíhlost a poručila si..." Správně má být "Nela však nezradila svou štíhlost a poručila si..." Takže super, zatím zdravím :-)))


ze dne 07.02.2008, 8:28:19
kulkul: Scénu v baru je vypuštěná. Tancovali tam a Milan Líbal nakonec Nelu líbal, ale vysmekla se mu. S těma chybkama máš pravdu, ještě několik kapitol se to tam opakuje, tak sorry. Děkuju a zdravím.

Šíma	05.11.2007, 18:39:20

Osobně bych si dal to kuře, ale nejsem žena (ani dívka, takže nemusím myslet příliš na svůj zevnějšek, přestože ženy patrně nemají rády kulaté muže). Také jsem záviděl Tvé hrdince, že si může schrupnout v práci! Bral bych to taky! Já vím, že omdlela a byla totálně K.O.! :-D P.S. Začínám fandit Tvým postavám! No toto? ;-) nepodlézavý smajl

liška	27.08.2007, 22:50:11

Omlouvám se za překlep "mladík S růžemi"

liška	27.08.2007, 22:48:47

Moc hezké popisy postav, detailů. Též cením promyšlenost osobnostních rysů. Nela zůstane Nelou. Nevykoukne z tramvaje a nezamává mladíkovi z růžemi, omdlívá, nejde za Milanem, aniž by si nepřipoměla Daliborovy nevěry. Doufám, Kulkule, že nemáte k Nele příliš blízký vztah, musela bych se v dalších dílech krotit...


ze dne 28.08.2007, 9:37:31
kulkul: Já za Milanem byla v baru a tančila jsem, přestože na nohou jsem byla obutá pouze do praktických botasek s dlouhými jazyky. Milan prostě dovede bavit, ale nic víc kromě přátelských polibků na rozloučenou... překlepy neodmlouvjte, dělá je prkticky každý, nejsme z cukru. ):)=(o Nela

naivka nevšední	08.08.2007, 10:07:09

Zajímavý příběh a neméně zajímavý úvod k němu. 12 shlédnutí už máš, těším se na další kapitolu. Mimochodem, muž s ulízanými vlasy, knírkem a koženou bundou nemusí připadat jako ideál každé ženě.-), i když do červené knihovny zapadá, to souhlasím:-)). Pozor na tu "Nely krásu" apod. Fakt to ruší.


ze dne 08.08.2007, 10:51:58
kulkul: * Netvrdím že Milan je ideál spadlý z nebe, před nímž padá každá žena na místě do mdlob, ale vkus, podmanivou mužnost a štíhlost herce má... Nela

kulkul	06.08.2007, 8:05:02

Ano Am.děkuji potkat štíhlého muže, který má navíc šarm a štíhlost... to je dneska možné spíše leda tak v červené knihovně, co si budeme povídat ):;() Nela.

amazonit	26.07.2007, 19:42:11

doufám, že budeš přispívat Lidem nám lidem (čtenářům) opět jsi prokázal, že dokážeš udržet kvalitu psaní, děje, že délkou příběh nic neztrácí:o)) jen setkání Nely s Líbalem mi přišlo malinko ... no malinko, jako z červené knihovny:o) PS: moc se mi líbí jména, která přiděluješ ,,svým" postavičkám:o)