» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141852

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Ztracená magie (9) – Eva Rabiola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 23.07.2007, 13:13

Devátý díl


	Kapitola devátá – Eva Rabiola Cesta vzhůru, přesněji řečeno k úpatí Dřímajících hor, se vlekla neobyčejně dlouho. I Mojmír slevil z původního tempa a často se otáčel. To já měl hlavu jako sova. Rychle vlevo - nic. Otočit zpět a vpravo - nic. Začínal jsem pociťovat nepříjemný stihomam. Přísahal bych, že na můj zátylek směřovaly nejedny oči. Nic jsem však neviděl, krom stromů a poletujícího čaroděje přede mnou. "Je to ještě daleko?" začal jsem se svou oblíbenou frází. Čárymar se zastavil, ale neodpověděl. "Jsme tu?" "Jsme na rozcestí, to nejhorší máme za sebou. Teď už budeme stoupat jen pozvolna." Očekával jsem, že Mojmír půjde jako první, ale stál pořád na místě. "Děje se něco?" "Jen vzpomínky, nic víc. Jdeme," a namířil prstem na dřevěné ukazatele, "už jen pět set kroků k Uplakané vdově." "Já myslel, že jdeme k nějaké bábě?" "Uplakaná vdova je bývalá putyka. Po tom, co zrušili obchodní cestu skrz Dřímající hory, sem již mnoho hostů nezavítalo a hostinec upadl v nemilost kdejaké chátře. Nakonec se do rozpadlé chatrče nastěhovala obávaná bylinkářka Eva Rabiola, později přezdívaná jako Bába Rába. Nevyzpytatelná, lstivá a zákeřná stařena. Ale když víš jak s ní jednat, stane se cenným rádcem a pomocníkem." "Doufám, že to vy víte." Mojmír se napřímil a hned mi bylo jasné, že není pochyb. "Nevím, ale pokusím se o to." Výborně, pokusíme se přežít návštěvu u šílené baby travičky! "Tak se dáme do kroku. Klidně si je můžeš odpočítávat, aby ti cesta rychleji utíkala," pobídl mě k rychlé chůzi a sám plachtil vzduchem (začínám uvažovat, že si pořídím podobné tělo). Jak jsme stoupali výš, zasněžené vrcholky spících bohů se majestátně vyvyšovaly nade vše ostatní. Mít tak křídla a zaletět si až tam nahoru. Ta volnost a klid. Magie se mi začínala čím dál tím více zamlouvat (jen škoda, že se nenaučím jediné kouzlo a i kdyby, tak si jej nevyčaruji.. to si to nemohli nechat na jindy? Proč se ta zatracená magie musela vytratit zrovna teď, když se rozhodnu studovat. Mám pech!). "Chtěl by ses tam někdy podívat," promluvil na mě čaroděj zhruba v půli cesty. "Chtěl, ale pěšky bych tam nikdy nedošel." "Kdo mluvil o pěší túře, chlapče," pousmál se Mojmír a namířil prst na nejvyšší vrcholek hor, skrytý v oblacích. "To je Ramagan, kdysi nejmocnější z potrestaných bohů. Byl natolik vzpurný, že i jako hora zůstal nad ostatními. Tam jsem poprvé poznal svou lásku. Ale také jsem na tomto místě svedl předem prohraný souboj s jejím otcem." Tak ono se chodí na rande na vrcholky hor? Asi na své děvče počkám, až budu umět alespoň létat. "To za vámi šel až na samotné vrcholky hor?" "Byl chytřejší, než jsem si myslel. Tajně jsme se scházeli daleko od domova na místě, kam jsem si myslel, že nepůjde. On však s radostí četl mé milé myšlenky a počkal si tam na mě. Jak už jsem říkal, nebýt včasného zásahu jeho dcery, asi bych tu už nebyl. Kolik zloby měl v sobě." Mojmír klesl až na zem a sklonil hlavu. "Co se stalo pak?" "Utekli jsme. Daleko z Čarozemě a doufali, že nás už nikdy nenajde. Byl jsem ale pošetilec a po několika letech se vrátil zpět, abych si splnil svůj sen - zbudovat akademii, kde bych čarozemské učil, jak s magií zacházet a zlepšovat se v tomto umění a cizince z jiných krajů učil kouzlům od počátků. Měl jsem sen, že s magií bude vše snadnější a války, spory a boje ustanou. Na čas se to i povedlo." Popošel jsem blíže a sedl si vedle něj. "Ta akademie, byla jen jediná?" "Ano, nikde jinde neměli nic podobného, a tak k nám chodili i děti z druhého konce světa. Má akademie byla proslavená a vyhledávaná. A já byl na to náležitě hrdý... až moc." "Myslím, že zaslouženě. Udělal jste velký kus práce." "Udělali jsme, chlapče, udělali," povzdechl si, "Byl jsem natolik pohlcen vidinou majestátní stavby akademie, že jsem chtěl všem ukázat opravdové kouzlo - postavit akademii za jediný den! Každý by žasl údivem. Ale sám jsem na to nestačil." "Já vím, četl jsem o tom," chtěl jsem pomoci, ale Mojmír se očividně zalekl. "Četl? Co jsi čel! Povídej!" "Nic - tedy moc toho nebylo. U vás v pokoji, ta létající kniha... četla o historii akademie." Mojmír zbystřil. "Co všechno ti řekla?" "Jen že jste postavil část a zbytek někdo jiný, ale nevím kdo." "Dobře," uklidnil se a vystoupal výše, připraven pokračovat v cestě. "A ten úpis," šeptl jsem, "Mojmíre." Čaroděj jakoby zamrzl na místě. "Co - ti - řekla?!" Cítil jsem z něj zlost. "Jen že jste se čímsi uvázal... nějaký úpis, který je třeba..." "Dost!" okřikl mě, "Ticho!" Ani jsem nemuknul. Bál jsem se jeho reakce. "Omlouvám se," hlesl jsem do houstnoucího ticha a klopil oči. .oO Nechci, abys o tom mluvil, ano? Mohl by nás někdo slyšet. Oo. .oO Chápu, už ani slovo. Oo. Proč se toho tolik bojí? .oO A teď pojď, není to už daleko. Oo. .oO Jsem hned za vámi. Oo. Po zbytek cesty jsme už nemluvili. Trochu jsem se cítil provinile a také naštvaně. Příště si to nechám pro sebe, ještě že jsem mu neřekl o tom snu. Nejraději bych se sebral a utekl někam pryč. Jenže kam? Musím jít s ním, jinak bych byl během chvíle ztracený. Ale až se dostaneme do nějakého města, okamžitě jedu domu! Proč vždycky mají dospělí svou vlastní pravdu! .oO Samueli. Oo. Teď? .oO Nemám na vás čas ani náladu. Oo. .oO Samueli, sdílíme tvé trápení, vrať se k nám. Oo. .oO Nevím kdo jste, neznám vás - nehodlám už s vámi mluvit. Sbohem! Oo. .oO Nemusíš s námi mluvit, jen poslouchej. Ten blázen tě vede do velkého nebezpečí. Rabiola není žádná bylinkářka, ale zmarvíla! Oo. .oO Cože? Jste blázen, opravdu. Oo. .oO Jediný blázen budeš ty, Samueli, pokud nás neposlechneš. Zmarvíly jsou zlé lesní víly prosycené čistým zlem. Navenek se chovají jako lidé, ale uvnitř a ve své pravé podstatě jsou ohavné a smrtící! Stačí jeden přímý pohled do očí zmarvíly a... Oo. "Vojtěchu? Jsi v pořádku?" Slyšel nás? "Ano, jen jsem - přemýšlel nad tou zlovolnou Rabiolou," vyhrknul jsem a snažil se skrýt mírnou nejistotu. "Tak si pospěš, tamhle už je vidět její chatrč. Bude doma, kouř stoupá z komína." "Už jdu." Výborně, komu mám teď věřit? Opravdu je to jen bylinkářka a pomůže nám dopravit se do nejbližší vesnice, nebo měl ten hlas v mé mysli pravdu... Zmarvíla - nikdy jsem nic podobného neslyšel. Tak proč by to měla být pravda. Nevěř tomu, kdo nemá jméno ani podobu! Tak. "Hodláš tam vystát důlek?" "Omlouvám se, už letím!" A kdyby něco, je tu přeci Mojmír... čaroděj.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arvinej	19.07.2008, 15:49:00

celkem se těším, co to tam nahoře vlastně najdou a jak to tím pádem dopadne s telepatem a jeho pravdomluvností... hm... DSD

estel	07.07.2008, 22:36:11

Ha, zaregistrovala jsem jen dva překlepy, takže by se dalo říct, že mi došla slova. Jenom první závorka, (začínám uvažovat, že si pořídím podobné tělo) – to si nemůžu odpustit, to mě dostalo do kolen. Perfektní :-) (Ono se mi nestává často, abych měla v poznámkovém bloku tolik vysmátých smajlíků jako teď). Nechť je mlčící estel dostatečným důkazem, že si to nic jiného než jedničku nezaslouží :-)

Alan Dark	02.05.2008, 16:23:43

Tajemná Eva Rabiola a uchvacující Dřímající hory...jestlipak se někdy vyškrábou až na vrchol?

Planek	16.03.2008, 14:42:18

Nemohu se odrthnout od obrazovky, příběh mě nasává do sebe...musím otevřít další díl.

Šíma	23.07.2007, 13:50:50

Hezké pokračování! :-) Na začátku mi to trochu připomnělo toho oslíka ze Shreka II, který stále opakoval tutéž větu: "Už tam budem?" :-) No jo, čaroději si jen tak lítá a náš člověčí hrdina musí jít po svých! Těším se na další díl! Tak kdopak bude v chaloupce? Baba Raba, nebo nějaká zmarvíla? Jsem jedno ucho, vlastně jedno oko... :-)