|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391125 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Hospodská anabáze! ::
 Šíma |
publikováno: 23.07.2007, 15:43
|
| Tohle snad ani není báseň, nakonec, co chcete po několika pivech! :-) Kritici prominou, ale já osobně básně nepíšu, jen ta moje Můza je nějak šáhlá... Jinak promiňte zhoršenou kvalitu signálu, čas od času se mi to nějak "nerýmuje"! :-) Škyt! |
| |
|
|
/O co jde?/
O epickou báseň veselých alkoholiků!
/Autor: Petr Ožralý/
Největší piják a ochlasta v dědině! Jakákoliv podobnost osob v této básni uvedených je jen čistě náhodná! Žádná hospoda zde uvedená neexistuje a chvála Bohu snad dokonce ani neexistovala!
*****
/PROLOG - PÁR RUMU NA KURÁŽ?/
Byl pozdní večer, stmívalo se, konec srpna byl tu zas, do hospody nás volal pivní hlas. O hospůdce šeptal zvlhlý mech: "Tak už toho pití Franto nech!" Kdesi nedaleko zaváněl borový háj, konečné útočiště a alkoholiků Ráj.
Byl večerní srpen, hospůdek čas a opodál se nesměle ozýval čísi hlas. To prašiví abstinenti kvičeli v dáli zas a zas: "Nepijte pivo, nepijte lidi, pivo vás zžírá, pivo vás zřídí, duše vám chřadne, hospoda bohatne a co z toho máte? Nic než žal..."
/PRVNÍ?/
Uprostřed hor, kde lišky dávají lidem dobrou noc, uprostřed vesničky, uprostřed návsi, stojí tam malinká hospůdka! Je celá dřevěná, sklípek má mrazivý a v tom sklípku z betonu, jako v malém bunkru, sídlí tam soudky naskládané. Jeden vedle druhého tam sedí, mlčí a usmívají se, čekají na svůj čas, až nastane hodokvas.
Sedí tam sedí, ani nedutají, tiše tam zrají s úsměvem na tváři, a i když žádnou nemají, dobře se jim tam daří. Sem tam k nim zajde tlustý pan hospodský, naráží soudky své, do plna plněné. Tiše se usmívají až zvolna ožívají. Co si tam mezi sebou vypráví v tom sklípku chladném? To se nikdo nedoví, ty můj kvítku medový, však my to nějak zvládneme!
Komu se nelení, tomu se zelení! Zelení se zelení na poli chmel, z chmelu je pivo, ale ne hned, dá hodně práce, hodně let, než se naučí pivovaři, jak se to pivo vaří! Kdo by neměl naše pivo rád, vždyť je to logicky vzato, s chmelem naše zelené zlato!
/DRUHÉ?/
Ve sklepě temném, kde sídlí pivní puch, kde nedolehne lidský ruch, jen opozdilý zpěv osamělého konzumenta, co netrefil domů, chodí tam zasmušile, jen do sebe pivo lije a nemá dost, skotačí si tam pivní sudy jen tak pro radost!
V chladivém sklepě, daří se tam v letních parnech lidem nejlépe, pivo je nedaleko, kdo ale nezná míru, dostane se za malou chvíli do záchytky hned!
Pomalu a s rozumem nejdále dojdeme, pokud nemáme žízeň, škaredou manželku, rozšafnou milenku, rozbitou hubu a auto v čudu!
/TŘETÍ?/
Pomalu a ochotně káva si na plotně voní a tiše brouká a dole pod stolem leží tam člověk opilý a na nohy se bezradně souká. Kolem něj jen Máňa pobíhá a přivádí jej k rozumu, zpitý je velmi, co se dá dělat, bude si ho, Máňa nebohá, muset více hlídat!
Hlídá ho hlídá a přece neuhlídá. Chlap si ji nehledí, do dálek se každou chvíli zahledí, jakmile kolem oken projde nějaká děva, oči mu zasvítí a odbýt se nedá! A tak to dopadá, když nemá chlap rozum a pak ho hledají po celé dědině, je už asi takový, život ho nezmění, musí se hlídat, dělá jen ostudu, hraje pobudu a když přichází k sobě, vypadá hrozně!
Volá ho volá, hospůdka milá, a on ji poslouchá jak slepý beran, jak to však dopadá o tom nic neví, jen neblahé vzpomínky ho v hlavě svědí, když se probouzí s pořádnou opicí! Pivo ho volá, volá ho vola a on ho poslouchá a dělá ze sebe vola, je slepý do chlastu, nic jiného nevidí, žena je nešťastná a on se nestydí, pije a pije, pije jako duch, dělá jen ve vsi zbytečný vzruch!
Dlouho mu domlouvali ať už toho nechá, on je však neslyší a do brlohu spěchá. Běží jako blázen, nevidí a neslyší, řítí se do maléru, jen mu proboha nedávejte klíčky od startéru! Auto by rozsekal na kousky malé, nemyslí na děti, co by se dělo, kdyby se, nedej Bůh, nad ním samotné nebe zavřelo. Všeho je třeba míti s mírou, jinak to nejde, bez míry malér lehce vzejde!
/ČTVRTÉ?/
Bude se zavírat, tato slova nesou všichni těžce, odcházejíce z restaurace, s hlavou jako tykev, červeným nosem a pomalým krokem a bos, jakoby propili své boty, kalhoty, šrajtofli a svůj nos. Pomalu se šourají krajinou, od kraje ke kraji se vinou jako opilí hadi, se srdcem odvážným na dobu krátkou, než dorazí do domu svého, pokud k němu vůbec cestu najdou!
Nepočítají hodiny, vždyť mají času dost, budou se tam vracet zas a zas, jejich duše chřadne stále více, volají: "Už nikdy do pivnice!" Jdou dál a dál, ani neví kam, pomalu kráčejí krajinou, dokud nepadnou do příkopu a už nevstanou!
/PÁTÉ?/
Byl právě čtvrtek, překrásný den, slunce svítilo a hřálo jen, obloha byla bez mráčku, vítr slabě foukal a náš Franta se z příkopu soukal. Otřesný pohled na něj byl, ještě se ani neumyl. Ani neví, co se s ním vlastně stalo, včera v noci s ním něco hrozně zamávalo. Bylo to v restauraci u rybníka s pěkným názvem "Duhová štika", bylo to večer, minulý den!
Ale teď přejdeme na věc jinou! Co uděláme s tou rozvalinou? Co zbyla z restaurace po včerejší noční hádce mezi lidmi zas? Rozvášněný svaz alkoholiků, tam svedl velkou bitku! O co se prali? To ví sám ďas! Za všechno může ten prokletý chlast!
/ŠESTÉ?/
Bylo ráno, krásný den, chtělo by to vstávat jen, ale ke vstávání se nikdo nemá, hospoda je celá zahalená do dýmové clony, co tu zbyla z večera! Ráno je chladné po noci dlouhé, poustevníci domů jdou, ale výplatu si už nenesou. Co nedali manželce a co děti nevzali, se patrně v hospodě válí!
Je to smutné, je to tak, člověk má mít rozum, tak to je, ale svítí nám v temnotě naděje! Už nikdy více strachu, milý brachu, je tu opuštěných pijanů ráj, už ne žádný borový háj, ale záchytná stanice!
Dlouho to netrvá jen pár chvil, než se zpijí do němoty, co na tom, že musí jít ráno do roboty? Alkohol je taky droga, co chcete vědět více? Ale co, žízeň je veliká, tak alou do pivnice!
/SEDMÉ?/
Ráno, ráničko, Anna vstala, šáteček sobě uvázala! "Nechoď dceruško dneska ven! Raději zůstaň doma hned, nebezpečno je dnes na ulici, chodí tam podivní uličníci s červeným nosem a nejistou chůzí! Nechoď má dceruško ven!" říká matka dcerušce své!
Neuposlechla dcera matčiny rady, a utíkala do zahrady, pak na ulici běžela, na nikoho ohled neměla! A nad Priorem kus od Pivnice, zelený mužík zatleskal!
/EPILOG - POSLEDNÍ?/
Už nikdy více, už nikdy více! Franto, Franto, Franto! Už jdeš zase do pivnice? Lidi, bděte a neblbněte!
/Poznámka autora:/
Už nemůžu! Chce se mi zvracet!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 36 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 65 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
