» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141853

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 08 a 09 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.

Annún	publikováno: 26.07.2007, 6:01

Další dva krátké dílky našeho příběhu.
Malá Jenny nám pomalu roste a dělá svému strýci radost, ale i starosti. No jako každé dítě.


	Část 8. - Překvapení. Lirie - měsíc Jařen (duben) roku 1452 třetí epochy Vanionského letopočtu. Krásný jarní den. Slunce svítilo na blankytně modré obloze, otevřeným oknem proudil do místnosti příjemně svěží vzduch plný vůní rozkvétajících jarních květinek. Rytíř Marcus seděl ve své pracovně za stolem, listoval ve staré knize a přemítal, co by měl dát malé Jenny k sedmým narozeninám. Ze zadumání ho však vyrušil podivný rachot, jenž se ozýval na chodbě. Slyšel spěšné cupitání ženských nožek po dlážděné podlaze. A pak. Náhle se rozrazily dveře pracovny a dovnitř vpadla kuchařka Meryen. 'To nám ten den hezky začíná,' pomyslel si rytíř při pohledu na udýchanou služebnou. "Můj pane, můj pane!" drmolila. "Copak neumíš klepat?" zeptal se pohoršeně nad jejím nečekaným příchodem. "Pro...promiňte, pane," zakoktala se trochu z toho chvatu. "Tak co se tedy děje, Meryen?" zeptal se vzápětí. "Jde o milostslečnu, pane," vyhrkla kuchařka. Zpozorněl při zmínce o své osvojené neteři. "Stalo se něco, Jenny?" otázal se vystrašeně a hbitě vyskočil z křesla na nohy. "Je v pořádku, pane," ujistila svého chlebodárce. "Není zraněná, jen…," odmlčela se a nadechla. "Já se z té naší slečinky prostě zblázním," postěžovala si. "Mám ji ráda jako svoji, ale jednoho dne mě zřejmě přivede do hrobu." "Dobře, chápu. Co zas ta malá dračice udělala?" "Pojďte se podívat sám, pane, co provedla," dodala Meryen skoro s pláčem na krajíčku. Otočila se a šla pryč. Marcus ji následoval. * V duchu přemýšlel, co zas jeho svěřenka vyvedla. Vypadala jako andílek, ale čerti s ní občas šili, až to nebylo hezké. Vždycky se nechala přemluvit k nějaké té dětinské lumpárně. Lezla po stromech jako veverka, skákala do stohu se senem, chodila s ostatními dětmi z vesnice krást jahody a hrachové lusky na pole sedláka Javůrka, do sadu trhat jablka, hrušky a třešně. A když se jí zeptal, proč to dělá? Odpověděla, že jí to ovoce potom víc chutná. Nakonec také rozbila okno v jednom stavení ve vsi, když jí synové kováře Lamželeza, Emeth a Justin, půjčili do ruky prak. No, zkrátka navyváděla se skopičin, že by se za ně nemusel styděl ani ten největší darebák. Dokázala člověku někdy připravit pořádné překvapení. * Prošli celou tvrzí, sestoupili po schodišti do přízemí a kovanými dveřmi vyšli na zadní dvůr. Meryenin manžel Cedrik seděl zkroušeně stranou na kládě a u špalku na štípání dřeva stál malý chlapec. Hnědavěrudé střapaté vlasy mu trčely do všech stran. Byl k nim otočený zády a v ruce držel sekeru. "Může mi někdo z vás laskavě vysvětlit, proč si mě sem přivedla?" zeptal se kuchařky, jež byla zároveň, tak trochu, i Jenninou chůvou. "Copak to nevidíte, pane?" řekla plačtivě a poukázala na hocha. "Kdo je ten kluk? A kde je zatraceně Jenny?" položil jim rozhněvaně otázku. "To je ona, můj pane," odpověděla s nešťastným popotáhnutím kuchařka. "Cože?" podivil se Marcus, pohlédl na chlapce a pak na kuchařku. "Ty mi chceš říct, že ten kluk je má neteř Jenny?" "Ano, pane." Chlapec odložil sekeru na špalek a otočil se čelem k rytíř Marcusovi. Ten se zahleděl klučinovi do očí a na milou něžnou tvář s provinilým výrazem. "Můj bože,” zalapal po dechu Marcus. “To se mi snad jen zdá," pronesl nevěřícně rytíř, ale bohužel to byla pravda. Jenny tam před ním stála v chlapeckém oděvu a své krásné dlouhé vlásky měla nepravidelně ostřihané na krátko. Prohlížel si ji udiveně od hlavy až k patě a pomalu k ní přistoupil blíž. Probral se z prvotního šoku a vjel do něho hněv. "Můžeš mi vysvětlit, mladá dámo, co má tohle znamenat?" zahřímal rozhněvaně. "Co tě to proboha popadlo? Podívej se, jak vypadáš, ty ztřeštitrdlo," lamentoval. "Proč si se ostřihala?" Jenny sklopila provinile zrak k zemi a prohlížela si svou botu, kterou ryla do prachu nic neříkající obrazce. Věděla, že se bude strýc zlobit, až uvidí její nový účes, ale přesto ji svým rozzlobeným hubováním překvapil. "Tak co?" vybafnul ni na. "Řekneš mi to hned, nebo tě mám nejdřív ohnout přes koleno a nařezat ti na zadek?" pronesl rozčíleně její strýc. "To né!" zaprotestovala vyděšeně a vytřeštila na něho oči, protože dosud na ni strýc nikdy ruku nevztáhnul, i když si to možná někdy zasloužila, tak ji neuhodil. "Vždyť jsem nic špatného neprovedla," dodala nešťastně, opět sklopila zrak a vypadalo to, že začne natahoval moldánky. "Vysvětli mi tedy, co tě přimělo k tomu, aby ses takhle zřídila?" žádal po ní rytíř vysvětlení jejího činu. "Já ..." odmlčela se, zhluboka se nadechla, zvedla hlavu a zahleděla se strýci do očí. "... chci být stejná jako chlapci, protože oni se učí šermovat a já to chci umět také," odpověděla mu na otázku. "O tomhle jsme se spolu už jednou bavili a víš, co jsem ti na to tehdy řekl." "Ano, vím, strýčku," přitakala. "Řekl si, že chlapci musí být nejméně sedm let a mně je dnes sedm. Taky si řekl, ... že to ještě žádná dívka nezkusila, protože musí projít zkouškou síly .... a to by dívka nedokázala. Chci být první, která to dokáže," řekla mu to na rovinu. Ta odhodlanost, kterou viděl v jejích očích ho mile překvapila. "Neprojdeš tou zkouškou, i když si paličatá, nemáš na to sílu, jsi děvče, uvědom si to," řekl rytíř a vyznělo to trochu provokativně. "Chci ti dokázat, že na to mám," pronesla rozhodně Jenny. Pak už se dál se strýcem dohadovat nechtěla. Otočila se, popadla sekeru, kterou si předtím odložila a s veškerou razancí zasekla ostří do připraveného dubového špalku. Dřevo zapraštělo a špalek se rozdělil, ale ne úplně. Znovu se rozmáchla, sekla a teď už od sebe půlky odskočily. Rytíř na ni jen nevěřícně hleděl. Neměl vůbec zdání, kde se v ní tolik síly a odhodlání dokázat mu, že zvládne to samé, co někteří chlapci v jejím věku. Prvotní nával zlosti ho naráz přešel, naopak se místo toho začal usmívat, když viděl, jak se statečně potýká s těmi špalky a velkou sekerou. Když již byla u čtvrtého zadržel jí ruku. "Ještě jsem neskončila, dokážu zdolat i ty zbylé dva," namítla Jenny. "Já ti přece věřím, holčičko, nemusíš mi už nic dokazovat," řekl. "Myslím, že už vím, co ti dám za dárek k narozeninám," dodal. Udiveně na něho vypoulila oči. "Vážně? A co?" zeptala se zvědavě. "Kromě lukostřelby tě začnu učit i šermovat, když po tom tak moc toužíš," pronesl smířlivě rytíř. Jenny v okamžení upustila sekeru a jako čertík skočila rytíři Marcusovi do náruče. Objala ho kolem krku, dala mu mlaskavou pusu na zarostlou tvář a řekla: "Děkuji ti, strýčku, to bude ten nejhezčí dárek, jaký mi můžeš dát. Mám tě moc ráda." "Vždyť já tebe taky, holčičko," odvětil jí a pak ji postavil zpátky na zem. Část 9. - Jak čas utíkal. Takže konečně docílila toho, že ji strýc začal zasvěcovat do tajů šermu a umění boje. Časem k meči a luku přibyla ještě kuše, kopí, dýka a sebeobranné chvaty. Ty se Jenny moc líbily, protože jí občas připomínaly spíš tanec než boj. Z poníka přesedlala na normálního koně a za chvíli byla jako vítr, jako by k jeho hřbetu přirostla. Jezdila na něm, jak v pánském, tak v dámském sedle, ale i úplně bez sedla. Dá se říci, že z ní vyrůstala pěkná Amazonka. Však boj nebyl jedinou věcí, kterou se učila, ale získávala i jiné vzdělání. Když necvičila nebo nepomáhala Meryen a Cedrikovi, tak trávila hodně času ve strýcově knihovně. Listovala ve starých letopisech, svitcích, probírala se mapami a četla všechny typy knih, co tam strýc měl. Zajímalo ji zkrátka úplně všechno. Marcuse se nestačil divit, co všechno ta holka zvládá. Téměř pořád se smála, byla jako sluníčko. S úsměvem vstávala a vítala ráno a s úsměvem uléhala ke spánku. Rytíř si neustále říkal, že kdyby jí nebylo, tak by tvrz upadla do stínu a smutku. Ona však svou přítomností vnášela světlo nejen do starého sídla, ale i do srdcí všech lidí. O šest let později. Rok 1458 třetí epochy. Čas utíkal a Jenny postupně dospívala v krásnou dívku. Jak rostla někdy se stávalo, že naše veselá dívčina měla po ránu chmury na tváři, které ale rychle přešly. Protože se jí občas v noci začínaly zdát podivné ošklivé sny. Byly plné zmatku a hlavně bolesti. Neměla zdání proč, ale někde uvnitř sebe tušila, že s ní mají ty noční můry něco společného. Však nevěděla přesně co. Z počátku to byly jen útržky, které nedávaly smysl, pak se začaly spojovat v delší. Zlé sny jí nedaly klidně spát. ****** Bylo jí třináct. V noci ji opět trápil ten podivný sen. Probrala se zpocená ze spánku a už nedokázala znovu usnout. Vstala, přehodila přes sebe teplý plášť s kožešinovým lemem. Oheň v krbu už téměř dohořel. Přistoupila k němu a přihodila několik polínek na žhavé uhlíky. Za okamžik oheň zapraskal a začal pomalu olizovat dřevo. Odešla od krbu a posadila se na kožešinou potaženou lavici ve výklenku vysokého okna. Jindy by vyšla na terasu, která se rozprostírala před jejím pokojem, ale dnes ne. Venku byla zima, a to doslovně. Hleděla skrz okno do šeré noci a podle osvitu na obzoru se pomalu přibližovalo jitro. Za skleněnýma tabulkami poletoval bílý sníh. Terasu, dvůr, sad i louku pokrýval jiskřivý koberec paní zimy. Na rybníku, který se nacházel na konci louky, už byl silný led. Takže nebylo vidět v poryvech větru vlnící se hladinu. Skrčila nohy, přetáhla si plášť přes ně, aby jí nebylo chladno a opřela si bradu o kolena. Vyhlížela ven do sněhobílé krajiny a dumala nad tím, co se jí zdálo. Později, když už vyšlo slunce, oblékla se do šatů a šla do kuchyně pomoci Meryen s přípravou snídaně. V kuchyni bylo veselo a kuchařka si prozpěvovala písničku. Jenny se hned zvedla nálada a začala si prozpěvovat též. Seděla dívčina seděla, do vody hluboké hleděla. Ptala se vodičky, zda-li ví, kde je její milý schovaný. Hleděla dívčina hleděla, na břehu potoka seděla. Potůček maličký bublavý, o jejím miláčku dobře ví. Za hory jí chlapec odešel, zpátky k své dívence nepřišel. Ve světě toulá se dalekém, chce býti jinačím člověkem. Za hory dívka se vydala, aby tam milého hledala. Nenašla chlapečka drahého, domu si přivedla jiného. Doma už dívka teď, doma je, za chotě pojala šohaje. Na tváři jí úsměv pohrává, děťátko v náruči kolébá. Seděla dívčina seděla, do vody hluboké hleděla. Neptá se vody dnes, zda-li ví, kde je její milý schovaný. Hleděla dívčina hleděla, na břehu potoka seděla. Potůček třpytivý bublavý, o jejím štěstí všem vypráví. Zpívaly, smály se a při přípravě snídaně si i společně zatančily. Pak prostřely stůl v jídelně. V kamenné místnosti zářily louče a oheň v krbu, protože světlo z venku nestačilo na osvětlení celého prostoru. Vonělo tam jehličí, které bylo nastřihané ve vázách, a do něho pro ozdobu umístily větévky planých růží se šípky a různé sušené kvítí. Jenny se pak posadila ke stolu a nandala si jídlo na talíř. Do hliněného hrnku si nalila čaj. Oheň v krbu tiše praskal. Zavrzaly panty a dveřmi do místnosti prošel Marcus. I on za těch několik let zestárnul a prošedivěl ještě víc, ale stále z něho sálala vitalita. Jenny zvedla hlavu od snídaně a pohlédla na strýce. "Dobré ráno, strýčku." Muž prošel místností a též se posadil ke stolu na své čestné místo. "Tobě taky přeji hezké ráno," odvětil a pohlédl na svou schovanku. Děvče bylo trochu přešlé a vypadalo neobvykle unaveně. "Jak ses dnes vyspala? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě rytíř. "Je mi dobře, strýčku," ujistila ho,"ale moc dobře jsem se nevyspala," dodala. "Jakpak to? Zase se ti zdál ten sen?" "Ano." Při kývla na souhlas a šťouchala vidličkou do smažené slaniny. "Nechceš mi konečně říct, co se ti vlastně zdá, holčičko?" zeptal se a natáhl ruku se přes roh stolu a něžně ji pohladil po tváři. "Co trápí tvou mysl." Zhluboka se nadechla a nakonec se se svým snem strýci svěřila. "Víš, strýčku, nejdřív ten sen není ošklivý. Slyším milý hlas, jenž říká. ' Přišel čas, aby se vzpomínky vrátily zas.' Pak vidím kočár, jak jede lesní cestou a v něm jsou lidé. Muž, žena, chlapec a já. Najednou se vše změní. Slyším ve snu nepříjemné hlasy a zvuky boje. Ten muž, co byl se mnou ve voze, padá k zemi mrtev, hledím do studeně modrých očí jeho vraha. Děsí mě ten pohled, tak utíkám mezi stromy a za mnou běží ten chlapec. Náhle se otočím a křičím jméno 'Duni!' Chlapec co utíkal v mých stopách, též padl k zemi. Skolil ho šíp. Je tam muž na koni, žene se přímo na mě a já prchám a prchám. Pak se probudím a jen těžko znovu usínám." "To je opravdu zvláštní sen a ne zrovna hezký. Teď už se nedivím, že býváš po tomto snu taková skleslá a unavená." Zhodnotil. "Jestli chceš Jenny, tak se nasnídej, jdi si lehnout a odpočiň si." navrhl jí strýc. "To je dobré, strýčku, za chvíli mě to přejde, jen se musím nějak zaměstnat," odpověděla. "Omluv mě prosím, že nedojím, ale když jsem pomáhala Meryen s přípravou snídaně, tak jsem trochu uždibovala a už nemám hlad." "To je v pořádku," ujistil ji. "Nebude ti vadit, když teď odejdu, strýčku?" zeptala se na dovolení, zda smí odejít. "Nevadí mi to. Co budeš dělat?" dotázal se jí. "Zajdu do stájí a pak budu na zadním dvoře." "Dobře, klidně jdi, ale hlavně se teple oblékni, je tam zima," upozornil ji a těmito slovy ji propustil ze své společnosti. "Já vím," přitakala. Jenny se zvedla od stolu, přistoupila k Marcusovi a políbila ho na tvář. "Děkuji, strýčku a neboj se o mě," a odešla pryč. Rytíř za ní hleděl a přemýšlel o tom, s čím se mu svěřila, když ho vyrušil hlas hospodyně. "Dobré jitro, pane." "Dobré, Meryen," odpověděl a usmál se na ni. "Mohu se zeptat. Kam odešla milostslečna?" zeptala se nesměle. "Říkala, že se podívá do stájí a pak prý bude na zadním dvoře," odpověděl na její otázku. "Tak to bude večer zase pěkně utahaná," prohlásila kuchařka. "Co tím míníš, Meryen?" zeptal se nechápavě. "Vy to nevíte, pane?" podivila se. "A co bych měl vědět?" "No to, že pokaždé, když se slečně zdá něco nepěkného nebo když je něčím rozrušená či ji něco trápí, tak skládá dříví." "To, že štípe a skládá dříví, vím." "Máte pravdu, pane, ale tohle je něco jiného," vysvětlovala mu Meryen. "Víte, ona v tomhle rozpoložení dříví neseká, jen ho přeskládá. Z jedné hranice na druhou a zase zpátky." "Proč to proboha dělá?" zeptal se. "Když jsem se jí na to ptala, odpověděla mi, že jí to uklidňuje, že se jí pak lépe v noci spí, bez snů, a pomáhá jí to při přemýšlení," řekla na jeho otázku kuchařka. "No, je na čerstvém vzduchu a pokud si tím neublíží, tak ať se tím klidně unaví a uklidní. Hlavně, když jí to pomůže." "V tom s vámi naprosto souhlasím, pane," přitakala. "To jsem rád," odpověděl Marcus s úsměvem. Pak mu naservírovala ještě horkou smaženou slaninu, vajíčka a odešla do kuchyně. Rytíř se dal do jídla a přitom přemýšlel o Jenny. Ten její sen mu vrtal hlavou a rozhodl se, že je nejvyšší čas něco zjistit o její minulosti.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	28.08.2007, 23:07:00

Naše "holka" není žádné ořezávátko! Tak a teď už nevím, co jsem chtěl... ;-) Každopádně se mi Tvůj příběh zamlouvá a já se těším, jak to dopadne s naší hrdinkou a těmi lotry! Co udělá její "strýc"? Ta víla, která kdysi vymazala dívce paměť patrně také věděla, co dělá! Uvidíme! ;-)


ze dne 28.08.2007, 23:27:31
Annún: Nech se překvapit, vždyť jsme teprve na začátku. 8a9 díl z 29. Takže nějaká ta zábava tu ještě bude.

amazonit	26.07.2007, 6:01:43

jak vidno, milostslečna není prototyp děvčete, asi nikdy nebude sedět u krbu a vyšívat, že?:o)) upřímně, už jsem čekala, kdy se Jenny začnou vracet vzpomínky a už je to tady... opět jsi udržela čtivost a živost děje - jen tak dál:o)


ze dne 26.07.2007, 8:53:12
Annún: Děkuji Amazoit. Jenny a vyšívat, (ne, že by to neuměla, samozřejmě jako správná žena se i toto umění musí naučit, ale nač to používat, když je mnohem víc zábavnějších věcí) no možná jednou až zestárne a budou se kolem ní batolit vnoučata, tak potom ano, ale zatím je to spíš akční typ dívky, no však uvidíte sami.