obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915378 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390442 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Celosvětová soutěž o Krále Džungle ::

 autor Vlaďka publikováno: 29.07.2007, 11:48  
Inspirováno...dětmi doby. Tvrdými, cílevědomými, dravými a ...odlidštěnými.
 

Bože, co lidí si lže do kapsy…Myslí si, že to nejde poznat, že to zamaskujou a přitom to z nich tak ční. Ubožáci. Já jsem za všech okolností upřímný. Jsem na to pyšný, že lidem říkám na rovinu, co si myslím. Nesnáším ty pseudohumanistické vlastnosti... tolerance… empatie… takt… pch! Všechno to jsou jen náhražky pro slabé, co nezvládnou pravdu. Svět patří silným, to je zákon džungle. A kdo tady svou pozici neobhájí, nemá právo žít!
………….

Konečně jsem toho dosáhl. Tušil jsem, že vyhraju. Celosvětová soutěž Král Džungle byla pro mě jako ušitá. Před dvěmi lety ji vyhlásila Mezinárodní Unie Dravců. Pravidla jsou jasná: všechno je povoleno, jde totiž o přežití. Ten, kdo podlehne, ztrácí to základní…život. Vítěz je jen jeden.
Někteří mi sice dali zabrat, ale každý má nějakou slabinu. Tvrďák se zdál neporazitelný, ale já jsem zjistil, že před lety pil a byl na léčení. Namlouval si, že to zvládá a já jsem ho přesvědčil, že si lže do kapsy. Stačilo, abych do něj pár večerů hustil a podsouvat mu frťany a po třetím sezení to do sebe kopl. A jaký byl.
Frajerka zase zakrývala strach ze tmy. Zdála se neprůstřelná…přesné logické myšlení, sympatická tvrdost v jednání, ale jednou jsem s ní šel večer po centru a zhasly lampy. Rozklepala se jako ratlík, začala brečet a chytla se mě za ruku. A skončila. Další, co si jen lhala…
Bourák zase sbíral jednu cenu za druhou, loni dostal Nobelovku za literaturu. Napsal knihu „No Evel“, podobenství o světě bez násilí. Suverén, jako málokdo a já jsem ho naťukl, když to vůbec nečekal. Před lety totiž přišel o dceru. Nějaký frajer mu ji znásilnil a zabil a Bourák se po čase začal tvářit, že už to zvládá. Choval se jakoby nic, psal ty svoje romány a fikce a já mu na rautu po předání ceny ukázal fotku jeho dcery, když už měl v sobě pár panáků. Maska spadla během minuty a najednou tu místo suveréna byl slaboch, co to prostě vůbec nedal. Další protivník skončil a pravda vyšla najevo! To už jsem na sebe začal být opravdu pyšný. Věděl jsem, že je jednou zlikviduju všechny. Svět není místo pro slabochy.
A teď, po dvou letech, už jsme zbyli jenom dva, Já a Kraken. Je to kus chlapa, utáhne desetitunový náklaďák kilometr v zubech, je členem menzy a má IQ 168. Finální úkol, který stanovila Mezinárodní Unie Dravců zní: Vystoupit na nejvyšší horu světa, Mount Everest. Je jasné, že při takovém výstupu se projeví i ta sebeutajenější psychická slabina. Nespolupracujeme, v džungli se nespolupracuje, nepomáháme si, jde přece o to, kdo je silnější. Nespíme, nemůžeme riskovat spánek, je to jen další slabost.
V sedmitisících metrech mi vypadl cepín. Visel jsem na výčnělku nad stometrovým srázem za jednu ruku a koukal dolů. Kraken ušel ještě asi deset metrů, ale pak si to rozmyslel, vrátil se a podal mi svůj. Večer za mnou přišel do stanu v posledním výškovém táboře a vyprávěl mi srdceryvnou historku o tom, jak si nemohl pomoct a musel mě zachránit. V noci pak vysílením usnul a křičel ze spaní:
„ To auto hoří! Nebojte, já vás vytáhnu!...ne, Bože ne!!!“
Jeho rodiče před lety uhořeli v autě jemu před očima. Nesrovnal se s tím a přebíjel to veselým chováním. Poslední soupeř, kterého jsem donutil sundat masku a být k sobě upřímný. Slaboch, co nemá právo přežít. Rozsypal se jako pytel brambor. Druhý den se zřítil ze severní stěny. No, neměl ten cepín.

A teď jsem tady, na vrcholku světa. Vítěz, jsem VÍTĚZ! Já, já jsem Nejupřímnější, já jsem Nejsilnější, já jsem Nejlepší, já mám Právo!!! Porazil jsem všechny ty slabochy. Donutil jsem je podívat se pravdě do očí, rozjitřil jsem jejich slabiny a tím jsem je zničil. JÁ JSEM NEJLEPŠÍ!!!
V tom podklouzla Magorovi noha a zarazila se ve štěrbině ledové pokrývky. Začal s ní cloumat, ale nešla tam ani zpět. Posadil se na zem, vzal cepín a začal led odsekávat. Teplota na vrcholu však už klesla na třicet pod nulou a zvedl se ledový vítr. Ruce mu začaly umdlévat a ledu neubývalo. Sníh se barvil krví z nohy, která byla samým odíráním o ostré ledové střepy celá rozdrásaná.
„No, snad tady nezmrznu,“ blesklo Magorovi hlavou, „teď, když jsem Nejlepší! Teď, když jsem zůstal na světě sám. Celý svět je můj! Můžu si s ním dělat co chci. Vyhrál jsem závod, jsem vítěz. Jsem nejsilnější v džungli! “
Magor se snažil vší silou další tři hodiny vyprostit ze svého zajetí. Vítr poté utichl, ale na jakýkoliv další boj bylo už pozdě:
„Krakene, pomoc…pomoz mi…,“ zašeptal ještě marně.
Pak už mu hlava klesla a začala se obalovat námrazou. Plačící chlapec v postýlce, desítky dětí kolem, paní v uniformě, otlučené kostky a angličák, který nikdy nebyl jeho, to byly poslední obrázky, které Magorovi přehrávala jeho odcházející mysl:
„ Mami, proč jsi mě neměla ráda? Proč jsi mě tam nechala? Byl jsem tak sám…“


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 04.09.2007, 10:47:18 Odpovědět 
   Hmm, taky jsem čekala něco veselého, abych si vylepšila náladu, která je poněkud mizerná... Takhle si budu muset přečíst další příspěvek od tebe. Bylo to super, ale od tebe dost nečekané. Čuk napsal konečně komentář, se kterým souhlasím.
 Black Cherie 02.09.2007, 15:49:50 Odpovědět 
   Tak jsem čekala nějakou další veselou historku a ono ejhle.... Fakt super text - ostatní to řekli přede mnou
 čuk 13.08.2007, 10:15:17 Odpovědět 
   Opravdu vynikající text.O dravosti a slabosti v jednom uzlíčku v podivné bajce. Jo, lidi jsou jako mince, z jedné strany kurvy, z druhé ubožáci. A všechno zahalený do staniolu v lákavý krabičce, Prokousalas se tam bezvadně a co čtenářů začalo uvažovat o obou stranách. teda teď jsi supermoderní moralistka a demaskovačka.
 ze dne 13.08.2007, 11:07:16  
   Vlaďka: Jo, podle diskuse je vidět, že je to hodně kontroverzní téma. Díky, Čuku :o)
 Anquetil 31.07.2007, 1:51:04 Odpovědět 
   Četl jsem to už před drahnými hodinami a celý den nad tím přemýšlel. Žijeme v divné době - lidé k sobě inklinují, jen když je jim ouvej, ale běda, jak se otřepou! Když jsem byl malej kluk, byla v čítankách povídka o slovu děkuji - "Kouzelné slovo", jejímž účelem bylo naučit děti elementárním zásadám slušnosti. Zato dnes bych tam dal povinně tohle tvé dílo.

Doba se rapidně změnila a mnozí dravci si zdravou průbojnost pletou s ostrými lokty a s nekorentním jednáním. Je nabíledni, že většina z nás má své bolavé místo, svoji Achilovu patu, své privátní citlivé místečko, kde jsme snáze zranitelní. Řady otrlých cyniků, ve snaze dosáhnout svého vytčeného cíle stůj co stůj, neštítí se žádné špinavosti a svými unfair zákroky zákeřně sráží své soky i blízké souputníky krutými ranami pod pás, když se necitelně dotýkají jejich zranitelných míst. Jitří jejich rány se škodolibým úsměvem na rtech. Přišel čas ukázat na ně prstem, aby i přes svou hroší kůži svoji špinavou hru jednou provždy dohráli...
 ze dne 31.07.2007, 8:36:46  
   Vlaďka: Jo, přesně takhle jsem to myslela. Člověku se nemá drbat do jeho třinácté komnaty. Je jenom na něm, jestli má k někomu tu důvěru, aby ji sám otevřel. Je to totiž nejslabší místo pro podpásovky a nejjednodužší způsob jak někoho neferovým způsobem rozložit. Díky za zamyšlení, Anquetile.
 Maura 29.07.2007, 22:58:44 Odpovědět 
   Vlaďko, i tací lidé jsou třeba, aby nastavili zrcadlo, které ám připadá křivdící až křivé, ale i když ten člověk nemá třeba "svaté" úmysly, trefí se do živého a někdy možná odkryje něco, co si nechceme připouštět.
Přesvědčila jsem se, že lidé, kteří se takto chovají, jsou opravdu velmi zranitelní, ale měli tu smůlu, že na ně v citech asi nedostalo.
Nevím, zda jsou na sebe pyšní, vylévají si pouze svou nespokojenost.
Ale musím ti říci, že já jsem se několikrát snažila pomoci některým lidem, kteří plakali, jak jsou nešťastní, stíhaní osudem a pak mi vrazili kudlu do zad, když dosáhli mé pomoci.
Netrpím přehnaným filantropismem, empatií a milosrdenstvím, spíš se na všechno snažím dívat s rozumem a ne s citem. Mohu říci, že takoví lidé, o kterých nyní píši, mne zbavili důvěry a citovosti a pokud mám pro ně něco udělat, tak jen to nejnutnější. A ŕekni nyní, kdo je z nich horší ? Kdo zneužívá předpokládaných citů a soucitu, aby tě někdo vyssál a udělal z tebe směšnou figuru ?
Stalo se mi toto :
Jednou mne požádal jeden člověk o pomoc v tíživé situaci. Přijala jsem jeho nabídku ke spolupráci na projektu a zapřísahal se, že bude obětovavě pracovat. Ale každou chvíli se vymlouval a vymlouval, protože dobře věděl, že mi nic jiého nezbude, než dělat i za něho. A při kontrole fakturace jsem zjistila, že si neoprávněně převádí prostředky do dalšího účetního období a tím se dostal do rozporu se zákonem o DPH. Snažila jsem se s ním domluvit, aby to napravil, ale zjistila jsem posléze, že se na to vykašlal a pak se mi ještě vysmál. A já jsem tvrdě udeřila. Prostě jsem ho smetla a připravila ho o možnost dál pracovat. Přišel mne prosit, že nebyl zdráv a že to či ono a přinesl mi růže. Tak jsem mu je vrátila a popadl mne hluboký smutek. Bylo to naposledy, kdy jsem mohla uvěřit prosbám o pomoc. Taky mi nastavil zrcadlo - již nepodléhám citům, ale poslouchám hlas rozumu.
Tím jsem chtěla říci, že všechno je škola. Je to škoda, že nelze poskytnout pomoc z dobré vůle, aniž by člověk sám nebyl ohrožen bezcharakterností a ziskuchtivostí druhých lidí, kteří zneužívají slabosti a touhy po lidskosti způsobem nejničemnějším ke svému prospěchu, pocitu nadřazenosti, k výsměchu.
Je nutné asi se v tom vyznat - posoudit, kde je příčina ...... myslím, že je v obecné neuspokojenosti z vlastním životem a touhy rychle dosáhnout nějakých cílů, aby se cítili lépe.
Znám ještě jeden případ soudkyně, která podlehla soucitu a málem přišla o talár. Není to horší, nž ty frajírci, co se poflakují po světě a dělají si srandu ?
Tohle je daleko vážnější. Daleko zhoubnější a daleko horší.
Chtěla jsem napsat povídku o tom, co se mi stalo, ale pak jsem se nebyla schopná o tom ani vyslovit. Je mi hanba za takové lidi.
Tak , to je vše a měj se pěkně.
 ze dne 30.07.2007, 9:01:15  
   Vlaďka: Mauro, myslím že bys tu povídku měla napsat. Už kvůli sobě. Je mi líto, co se ti stalo a myslím, že jsem asi nevyjádřila v povídce přesně to, co jsem chtěla. Neměla být o soucitu se skutečnými slabochy a křiváky. Měj se hezky a díky za zamyšlení:o)
 Tomáš P. 29.07.2007, 22:48:09 Odpovědět 
   Na začátku prvního odstavce jsem si říkal, že patřím do skupiny lidí, kterou zde hodláš odsuzovat. Mám také radši upřímnost, než ten lhavý med okolo, ale že bych hodlal zajít tak daleko, jako tvůj "hrdina", to zas ne... (alespoň zatím :-P)
Čte se to dobře, ale nepochopil jsem tu změnu vypravěče. Když už tam musela být, čekal bych ji hned na začátku druhé části, ne na jejím druhém odstavci. Uniklo mi něco, nebo to byl omyl?
To je ale jen malá výtka, jinak je to dle mého názoru skvělá povídka, a nezaslouží si nic jiného než jedničku.
 Maura 29.07.2007, 19:44:23 Odpovědět 
   Milá Vlaďko, přečetla jsem si tvou povídku a přesně nevím, co jaké cílové skupiny je namířena. Jsou lidé, kteří do takových postojů jsou prostě vmanevrování existenční nutností, ostatní, kteří se tak chovají přijali jiné účely třeba související s jejich společenským postavením, takže ty asi nejsou na jedné hromadě se zakomplexovaými ubožíky, na které nezbylo už místo u koryta a tak se snaží alespoň si představovat, že jsou ředitelé zeměkoule a škodí druhým. Je to ohromý problém se s takovými lidmi potýkat, zvláště, pokud jsou v takové pozici, že mají vliv na životní úroveň a na dosahování nějakých předsevzetí či cílů. Připomněla jsem si šedesáté a sedmdesáté roky, takže žádné novum. Je to prostě v nich a vždycky to v takových lidech bylo, zříráni vlastní nemohoucností škodili těm, kteří to dopustili, kteří se jich báli, ale nedokázali se od ich odpoustat a tak se křivili, předstírali, až se jim sami podobali.
Dobrý vstup do nitra lidí jim podobných.
 ze dne 29.07.2007, 21:38:33  
   Vlaďka: Díky, Mauro za obsáhlejší zamyšlení. Asi se snažím trefit do těch, kteří pojem člověčenství nebo lidství považují za změkčilost a slabost. Ohánějí se zákony džungle a zákony silnějšího a nepřipouštějí si, že by se jednou mohli ocitnout v pozici těch "slabých", kterými tak pohrdají. Jsou to lidé, kteří člověku nepodají pomocnou ruku, když je oslabený, ale šlápnou mu na krk a ještě se na něm otočí podpatkem. A jsou za to na sebe pyšní, protože "takový je život a jen silný tady má právo být." Jinak mě, jak jinak, inspiroval jeden "kritik", který se velmi bezohledně trefuje právě do slabých míst lidí. Ne literárních, ale životních. A je na sebe pyšný, jak je nutí přiznávat si pravdu.
 Dani 29.07.2007, 13:54:53 Odpovědět 
   Být nejlepší neznamená vždy vyhrát. To je pravda pravdoucí. Skvělé.
 Dědek 29.07.2007, 13:06:11 Odpovědět 
   Moc dobrý, Drsňáku. Jiný styl, ale poutavé vyprávění stále na výši.
 ze dne 29.07.2007, 17:12:13  
   Vlaďka: Díky, Dědku.:o)
 Šíma 29.07.2007, 12:08:33 Odpovědět 
   :-) Hm? Co to? No tohle? Nejsem někde jinde? Vlaďka! Nejsem...

Jo, všichni se ženou jaksi přes mrtvoly a po nich jen potopa! Hezky napsaný, že by pokus o jiný styl? :-)
 ze dne 29.07.2007, 17:06:20  
   Vlaďka: :o) Cibule má mnoho slupek...
 Albireo 29.07.2007, 11:47:32 Odpovědět 
   Tak tohle je síla!!! Vůbec nepoznávám autorku Perníku a Mandelinky. Skvělé!
 ze dne 29.07.2007, 17:05:31  
   Vlaďka: Díky, Albi.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Apokalypsa
kyklop
Snad...
Fido
Dveře do času X...
sevoo
obr
obr obr obr
obr

Bílá...
Zidarine Zydar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr