obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pro Tebe? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 30.07.2007, 21:41  
Upozornění: Nepíšu básně a tohle ani snad žádná báseň není! Nebo jde jen o obyčejné snění? Kdoví... Možná to všechno ani nejsem já a vám se to jenom zdá, tak pozor na mé malé noční můry vylézající z temných stínů, protože sám život tropí hlouposti a je plný tichých lidských splínů... :-)
 

/I./

Víš, chtěl bych Ti něco říci, něco co potěší Tvé srdce a uchlácholí Tvou rozbolavělou duši,
ale můj hlas oněměl pod hlukem padajícího kamení a hlíny. Snad zemřel jsem pro všechno o čem lidé potají sní. Jsem jen tím čím jsem a nesnáším pocitovky a lidské splíny! Vzal bych Tě za ruku, ale jsem lehounký jako sen, který se Ti zdá a ty se ze spaní červenáš! Jsem jako vítr, prohánějící se za nocí v korunách stromů, houkáním sovy i tichým harašením nočních zvířat, nebo snad kouzelnou nocí, která má svou čarovnou moc? Jsem Tvým osobním snem a říkám si: Jak se máš?

Kdo tedy jsem? Snad jsem zamilovaný Měsíc, který putuje nocí po černém nebi, snad jednou z hvězd, která Ti pomůže splnit Tvá přání. Jsem všechno a nic. Možná jsem jen snem, nebo malou noční můrou. Budu jen tím, čím si budeš přát. Jen jedno Ti nesplním, nikdy nezavolám Tvé jméno, abyses otočila a darovala mi svůj úsměv. Chtěl bych na Tebe zavolat, ale oněmel mi hlas. Tvé kroky zvolna utichají a Ty tiše odcházíš a mizíš kdesi v dáli. Slyšíš to ticho? To se rodí nový den, aby usušil Tvé slzy jako krásný sen. A já zůstávám a jsem znovu sám, dokud nebudeš chtít, aby se ti něco zdálo a já k Tobě přispěchal jako zamilovaný sen.

/II./

Víš, chtěl bych na Tebe zavolat, ale zjistil jsem, že mým údělem je být jen obyčejným snem a ten nemluví, ani snad kdyby chtěl. Jsem jen tichý šepotem a němým výkřikem! Jak by to řekl Bůh? Jsem, jaký jsem a nic to nezmění! Jen v duchu si tiše říkám Tvé jméno! A pláči jako rodící se den s kapičkami rosy na komihající se trávě ve větru. Copak sny pláči? Nikdy na Tebe nezavolám a nepodám Ti ruku. Budeš se mi také tiše zdát? Nehledej mě, není tu pro mne místo! Nepatřím sem a my jsme jako oheň a voda! Jsme si souzení, ale zároveň tak vzdálení. Ty jsi život sám a já jen ospalý sen, který zapaluje lýtka všem zamilovaným a noční můrou pro ty, kterí lásku zabíjejí! Kdoví, čím jsem byl dříve!

Vzpomeň si na mne za tichých nocí a já budu myslet na Tebe. Na chvíli budeme spolu, dokud nás nerozdělí další ráno a další den. Snad jsem upírem lidských srdcí. Snad jsem bubákem v jejich mysli. Snad svědomím všech, kteří chodí po této zemi. Nemluvím a nekřičím, jen němě obcházím všechny kolem a čekám, komu se zas budu moci zdát! Jsem úsměvem i pláčem. Žiji s vámi v noci a s ránem umírám! A jsem tak sám! A dál? Dál už nic a já pospíchám, protože hvězdy zmizely kdoví kam. Raději už pujdu, protože to všechno jsou jen planá slova, která se rozplynou, až můj čas pomine! A kdo si na mne vzpomene? A kdy? Když se rodí noc, nebo když umírá a já s ní? Jsem jenom sen a sním si svůj vlastní sen o Tobě, přestožes mi tolik vzdálená! A i kdybych vypsal tisíc slov za tisíc nocí, nic se na tom nezmění, i když jsi moje jediná! Tak sbojem, já odcházím, již nejsem Tvým snem.

/III./

Jsem snem bez náhrobku a bezejména! Nezavolám... Ty mě neuslyšíš... Jen čas od času zachytím Tvůj zvonivý smích a můj život se mění v malou noční můru. Slyším skřípání a praštění všude kolem sebe. Již nejsem nevinným snem, ale bubákem v temném koutě, který straší neposlušné děti. Alespoň je nemusím držet za ruku a volat na ně sladká slova vášně! Budu je strašit dokud budu živ! A noc, ta kouzelná černá dáma umírající lásky, mi bude spojencem! Nakonec jsem jen obyčejný sen, který se z lásky k Tobě proměnil v malou noční můru. Neplač pro mne, já pro Tebe již dávno nepláču. Utrhlas mi kus mého srdce a co na tom, že není skutečné? O to víc to bolí!

Tak už, prosím Tě, běž, abych Tě neděsil svou blízkostí. Život je již tak plný trápení. Co se zamilovaným snem, který se rozhodl, že již více nebude těšit tesklivé srdce? Jsem tím, čím jsem a neohlížím se zpět, jinak bych se proměnil v něco mnohem horšího, než-li jsem. Kdoví, čím bych byl, ne-li obyčejným bubákem? Strašidla nejsou! A já se dívám do temných stínů noci a obklopuje mne chlad. Když láska vyprchá, co naplní prázdné srdce bolavé! Hrůza a nenávist? Běž ode mne, dokud můžeš. Nechci tě děsit a být Ti přítěží! Již zapomněl jsem Tvé jméno, abych Tě náhodou nenašel a neděsil Tě ze spaní, leč by mi to bylo potěšením.

Běž a nezastavuj se, již se v Tobě krve nedořezám! Jsem chladný jako ocel a zákeřný jako temný stín noci. Má láska je ta tam a už není v mé moci být zamilovaným snem! Budu Tě děsit, dokud Tvé vlasy nezbělají! Tolik jsem Tě miloval a chodil kolem Tebe potají! Tys mě odmítala a smála se, že jsem jen najivní dětský sen! Já budu Tvou noční můrou jen, abych Ti dokázal svou přízeň jako dospělácký sen! Protože již nejsem snem, ale tichým nočním hororem, děsícím všechny pod noční oblohou. Raduji se a již nejsem sám, se mnou je na tisíc démonů jako jsem já! Je noc a Ty budeš jen má a žádné výkřiky Ti nepomohou. A já Tě budu strašit, dokud budeš žít! Proč, protože já jsem žil pro Tebe, ale nebyl jsem Ti dost dobrý jako sen, tak budu něčím jiným a jed na to si vem! A až zemřeš strachy přemožena, budu tiše lkát na Tvém hrobě, vždyť já byl Tvým snem a Tys byla má žena! Patřili jsem k sobě...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 28 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:51:30 Odpovědět 
   20. 06. 2014


I.
Přemítání, kdo jsem. Kýžený výsledek nenalezen. Mám tě rád, splním ti, oč si budeš přát!

II.
Zklamání. Čekání od života víc. Je pouhým snem. Nemůže se změnit. Patrně nenávist ke své práci. Je nikdo, který nemůže mít nic, jen dává a straší, jak jeho úděl káže! Žádný smrtelník si naň sotva vzpomene. Přesto stále kohosi má rád.

III.
Nenávist k sobě samému graduje. Cítí zradu. Děsí neposlušné děti. Krapet lásky v něm ještě je. Nechce strašit svou vybranou osobu. Odrazuje ji od sebe, dokud je čas.
Pak zapomněl jméno vyvolené. Bojí se jí děsit, ale přinese mu strašení uspokojení.
Konec lásky, zbyla nevraživost. Jeho žena mu dospěla a již není dítětem, které miloval.
 ze dne 01.08.2014, 15:23:45  
   Šíma: Zajímavý rozbor.
 Amater 02.05.2010, 12:08:15 Odpovědět 
   Trochu opravdu jako noční můra, ale Šímo, ty jsi básník. krásně napsáno, kdy jak se říká nenávist a láska mají blízko sebe.
1 cožpak mohu dát něco jiného?

Jsem tvým snem, kterého se nemůžeš zbavit...
 ze dne 02.05.2010, 20:19:33  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! A nebásník šíma děkuje, trochu se červená a klaní se! ;-)))
 Tuax 12.01.2009, 18:38:50 Odpovědět 
   Ahoj,
tak pro mě to taky bylo krapet zdlouhavější, ale to u tebe člověk musí časem už respektovat :)

Je to silně pojaté vyznání se vším všudy a možná odkrýváš příliš mnoho...
 ze dne 12.01.2009, 18:43:46  
   Šíma: Díky, Tuaxi, za návštěvu a komentík!
 Petr.6.Suchy 27.03.2008, 17:15:04 Odpovědět 
   Jedna, která mi nejde do tvého stylu. I proto za jedna
 ze dne 27.03.2008, 17:55:39  
   Šíma: Kdo ví? Možná se šíma šimou nezdá! ;-) Díky za zastavení a komentík!
 čuk 12.08.2007, 19:01:25 Odpovědět 
   Má to velice blízko k básni v próze a dobře se to čte, Chtělo by to někde odvážnější metaforu a lze-li vyvarovat se rozbalavěné duše a tesklivého srdce a tichého lkaní. DVakrát slovo bubák mě nenadchlo, a taky jsi text mohl přiostřit k tajemnějšímu děsu. Opakování slova sen by bylo dobré, kdyby bylo vypíchnuto jako jakýsi refrén, v kontextu se mi však zdá nadměrně užívané a mohlo být opsáno nebo použita synonyma. Nezapadají mi tam slova: dospělácký, vem na to jed, strašit: to je příliš slabé. Jedničku dávám za myšlenku a vývoj citovosti. Já teda bych to trochu odpatetizoval a vrazil tam i trochu víc chladu a hrůzy.
 ze dne 12.08.2007, 19:15:17  
   Šíma: Díky, čuku! Snad někdo z tohoto dílka udělám horor! Pro Tebe! ;-) Jsem rád, žes nelitoval času a zastavil se, díky!
 BaD 05.08.2007, 12:58:00 Odpovědět 
   Jako báseň by to bylo opravdu krásné, škoda... Zkus se pokusit o poezii, máš to v krvi... Takhle je to příliš dlouhé, ale ... 1
 ze dne 05.08.2007, 13:09:05  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Šíma a básně? He? To dřív bude kozel zahradníkem! ;-) Ale každopádně jsi mne potěšil! Díky.
 Dawnie 31.07.2007, 21:21:05 Odpovědět 
   Je to pěkné, hraješ na city a na vnitřní svědomí...:) Možná přeci jen malinko zdlouhavé... trocha opakování... No, ae ten příběh mne jako tka zaujal takže i přes tu zdlouhavost ti dám 1:)
 ze dne 31.07.2007, 21:26:35  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Napsal jsem to tak naschvál... :-) Byl to takový impulz, hnutí mysli, chceš-li, nebudu sám sebe komentovat, ale rozhodnutí, zda se to líbilo či ne, to nechávám na každém z vás, milí čtenáři (čtenářko)! :-) Každý ať v tomto dílku vidí, co sám chce. Sny jsou různé, krátké, dlouhé, milé i strašidelné. A každá láska je jiná. Může sen snít o lásce? Možná ano, pokud ve snu někoho milujeme, horší bývá to procitnutí! Měj se hezky!
 Lakejja 31.07.2007, 17:58:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lakejja ze dne 30.07.2007, 22:18:43

   jak pro koho...lhostejnost nemusí být emotivní...ae láska i nenávist emotivní jsou...tedy házím je do pytle s nápisem emoce :)
 Tomáš P. 31.07.2007, 17:18:02 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 31.07.2007, 16:48:21

   Na světě sice málo lásky je, ale neurazíš se doufám, když ti prozradím, že tě nemiluju... :-P Přesto tě ani nenávidím a jako omluvu ti ještě jednou pochálím povedené dílo. :-D
 ze dne 31.07.2007, 17:39:02  
   Šíma: Díky! Už jsem se lekl... :-D Jsem rád, žes ke mně vážil cestu!
 Tomáš P. 31.07.2007, 16:48:21 Odpovědět 
   Asi jsem ještě nečetl tak plynulý přechod mezi láskou a nenávistí. Změna od zamilovanosti přes smutek, ukřivděnost, rozhořčení a vztek až po nenávist je dle mého názoru naprosto dokonalá. Rozhodně bych to nezkracoval, délku to má řekl bych akorátní a to ostatní je taky na výbornou.
 ze dne 31.07.2007, 17:07:30  
   Šíma: Díky! :-) Tam kde není láska, vkrádá se postupně nanávist! Tak málo je na světě lásky... Díky za přečtení a komentář!
 synthetic darkness 30.07.2007, 22:21:01 Odpovědět 
   ze začátku se mi to celkem líbilo, ale postupem času mi to přišlo pořád omílání dokola. zkrátila bych to tak na tři odstavce. řečeno by bylo vše a čtenář by se nezačal nudit.
 ze dne 30.07.2007, 22:23:05  
   Šíma: Je to taková "šímovina", každý ať si vybere, co v ní najde! :-) Díky za přečtení. Nečekám, že se tohle "dílko" bude každému líbit! Hezký den.
 Lakejja 30.07.2007, 22:18:43 Odpovědět 
   tak tohle je vážně...smekám.
Příběh sám v sobě....zamilování..dětská láska, kdy se bojíme říci našeho vyvolenému, co k němu cítíme a pak chvilková radost...a zklamání...kdy velká láska může přejít jen ve velkou nenávist. Opravdu úžasné.
 ze dne 31.07.2007, 17:47:16  
   Albireo: Ba ne, opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost.
 ze dne 30.07.2007, 22:21:49  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! :-)
 John Pyro 30.07.2007, 21:44:16 Odpovědět 
   a tohle jako nezkritizujete? to je teda pěkná spravedlnost ...
Tam bylo tolik vnitřního děsu, že bych to zakázal všem kardiakům ... děda na vozíku by z toho začal chodit, jak je to děsivý :D
 ze dne 30.07.2007, 22:13:56  
   Šíma: Trochu jsem Tě nepochopil, Johne! Tak mi to od srdce řekni, že je to hrůza děs? :-) Ne obsahem, ale jak je to napsané... Nešetři mne, protože jsem z Tebe jelen! Cítím v Tvém komentáři jakousi dost silnou nevoli... Že by sis říkal, co je to za slátaninu a on z toho má jedničku? :-) Teď se děsím já, protože tohle je typická "šímovina" a co to udělá s čtenáři, to nechávám plně na nich... :-)
 Maura 30.07.2007, 21:40:24 Odpovědět 
   Je to dobré ... vytěsňující, plné pocitů a citů, srozumitelnost je dobrá, ale vystavuješ čtenáře vnitřního děsu. Trochu psycho. No, nejsem mistr milostných témat, ani v tom pozitivním ani v negativním ohledu. Ale toto dílko je také určitým okamžitým sebevyjádřením. A dost působivým.
 ze dne 30.07.2007, 22:11:26  
   Šíma: Díky!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Večerní lokálko...
Michel Schultze
Archivář
Yarrod
Kdy se člověk s...
arnoV
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr