obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Sami, a přesto spolu ::

 autor Mab publikováno: 05.09.2007, 20:49  
Mé díky patří Yfče za inspiraci jejím dílem Konečně sami a Weichtierovi za pomoc se psaním a celkovou podporu.
 

Vchodové dveře se s rachotem zaklaply. Tchýně byla pryč i s malým Pepíčkem, kterého si vzala na víkend k sobě. Josef, obtloustlý třicátník, zamířil pomalým krokem do kuchyně, kde našel svoji ženu mýt nádobí.

„Konečně sami…“ vydechl. „Jak jsi se dnes vůbec měla?“ snažil se nenuceně konverzovat.

Jak je to dlouho, co jsme spolu mluvili naposled? Jen tak, o čemkoliv, prostě pro radost. Žádné hádky, žádné výčty toho, co je všechno třeba nakoupit, žádné připomínky toho, kdo z našich známých má zrovna narozeniny… Vyčítáš mi, že tě neposlouchám, když mluvíš, ale víš ty vůbec, že není co poslouchat? Mluvíš stále stejným tónem hlasu, tak netečně, tak rychle. Chrlíš na mě každý den jednu informaci za druhou, a zároveň mi neřekneš vůbec nic. Chtěl bych, aby to bylo jako dřív. Třeba jako když jsi mi hodiny dokázala vyprávět o všech svých myšlenkách, které tě v průběhu dne napadly a pak, oslněná mou pozorností, jsi je rozvíjela dál a dál, abych ti je v zápětí mohl vyvracet a živě se o nich s tebou přít.

„Hm, šlo to,“ zabručela Marie. Pochopila jeho počáteční snahu o rozhovor spíše jako řečnickou otázku a tak dál věnovala svou pozornost mokrým talířům. „Nechtěl jsi jít dneska do hospody?“ nadhodila ledabyle.

„Ne, miláčku, zůstanu s tebou,“ prohlásil rozhodně. V duchu ho ale trochu zamrzelo, že jí vůbec něco takového napadlo. Jako bych jí kdy dal důvod myslet si něco takového. Chodím tam snad tak často? Nebo jsem dokonce někdy přišel domů opilý? Vyloučeno..

Objal jí kolem pasu.

„Ale no tak, musím udělat večeři,“ vymanila se mu ze sevření a uklidila poslední talíř.

„Večeře počká,“ naléhal zlehka a snažil se k ní znovu přitulit. Ponořil svou hlavu do Mariiných vlasů. Ať jdou všechny večeře k čertu. Já chci tebe. Na chvíli, jen na okamžik tě držet a vědět, že jsi celá moje…

„Ohřeju - …“

„Až potom,“ přerušil jí netrpělivě. Copak tě už vůbec nepřitahuju? Nebo jen myslíš, že mi nejprve musíš předhodit kus žvance?

„Po čem?“ namítla necitelně. „Něco je snad v televizi?“

Povzdechl si, ale nehodlal se vzdát. „Maruško, jsme přece sami,“ začal znovu smírným tónem. „Po tak dlouhý době… Já myslel… Udělejme si hezký večer.“

„Zejtra je den taky,“ řekla.

„Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek,“ zavtipkoval. Kýžený výsledek se nedostavil. Už se ti omrzely moje vtipy? Dříve jsi se jim smála.

Vzdal se a vzal ji za ruku. „Pojď si na chvíli lehnout,“ zaprosil, „já pak uvařím něco dobrého, jo?“

Připadal si jako handlíř. Maso za maso, sex místo slov. Ani jednoho z nás to nebaví. Vždyť to nemá smysl. Je to jako pomlka mezi jednotlivými výkřiky do tmy. Soulož mezi tečkami. Je mi to líto. Nemuselo by to přece takové být, nebo ano?

Marie na okamžik zaváhala a pak zamířila do ložnice. Josef zapnul radio, spíše ze setrvačnosti, než z nějaké zamýšlené účelnosti.

„Slyšíš, Maruško? Tvoje oblíbená… “ Zabroukal falešně prvních pár not. Brr, jak já tuhle písničku nemam rád…

Rychle se zbavil svršků a vklouzl pod peřinu. Možná bych měl začít se svým tělem něco dělat. Pivní břicho mi asi moc šarmu nepřidá.
Marie pomalu udělala totéž. Začal hladit její nahé tělo pod pokrývkou. Vzrušuješ mě. I po všech těch letech. Ale už jsem poznal, že jenom to nestačí. Studíš.
Zdála se mu být tak chladná, tak netečná. Vzpomněl si na něco, co ji vždycky spolehlivě rozehřálo a navodilo žádoucí náladu.

„Miluju tě,“ zašeptal, dokud byl ještě schopen vypravit ze sebe srozumitelná slova.

„Já vím,“ špitla a přitáhla ho k sobě. Snad proto, aby jí neviděl do tváře.

Snažíš se, ale vím, že mi nevěříš. Poznám to, vždycky se ti na čele udělá taková vráska. Vzpomněla sis na tu holku z prvního patra, viď? Jistě, že se mi postavil, když se tam producírovala nahá po balkoně. Jsem chlap. Celkem běžná reakce. Ale, nikdy bych….ne..zatím jsem slib neporušil.

Položil se do ní celou vahou. Ani nehlesla. Oknem k nim vniknul kašlavý zvuk těžce startující škodovky. Celkově směšný dojem potrhovalo kvílení rádia. Josef se přistihl, že přiráží do rytmu a hned toho nechal. Proboha! Co to dělám?!

Nehybná Marie nezúčastněně pozorovala strop. Jako by se jí nic z toho netýkalo. Léta cviku. Tibetští mniši by jí mohli závidět tu úplnou odloučenost mysli od těla.

Tak se přece alespoň trochu pohni. Připadám si jako debil. Nechci objímat místo žádostivého těla slaměnou pannu!

Pár minut tření. Nic osobního. Z Josefova hrdla se vydral neartikulovatelný sten. Vyvrcholení bez slasti. Nevěřil bych, že je to možné. Těm pár kapkám by víc slušelo, kdyby zůstaly tam, kde byly, místo, aby hledaly nová lůna.

„Ááách,“pronesla Marie. Možná z toho opravdu něco měla. A i kdyby ano, změnilo by to něco?
Pomalu uvolnil sevření, políbil jí na tvář a vstal.

„Zůstaň ležet, Maruško. Až se opláchnu, ukuchtím večeři a přinesu ti ji do postele, ano?“
Podívala se na něj zkoumavým pohledem, ve kterém nebyla ani ta nejmenší stopa hladu. Nekomentoval to a zamířil do koupelny.

Nechal po svém spoceném těle stékat vodu a nevěnoval pražádnou pozornost svému zvadlému přirození.

Spolu, a přesto sami. Ani teď nás nedělí od sebe jenom jedna cihlová zeď. To ta stále stejná propast se mi šklebí do tváře. Jako připomínka našeho vlastního selhání a naivity. Má podobu tvého prázdného pohledu, kterým se na mě díváš, když přijde složenka za elektřinu. Je jako palčivá výzva, kterou nelze odmítnout. Vím, dnešek jsme propásli, ale zítra....

Zamyšleně vypnul vodu a přešel k zrcadlu.

Dveře koupelny se pomalu otevřely. Stála v nich Marie. Všiml si výrazu její tváře. Už dlouho ho jím neobdařila, přestože věděla, jak moc si váží významu těchto jejích upřímných gest. Kdy se takhle tvářila naposledy? Snad tenkrát, když po něm házela kolíčky na prádlo…

Plaše ho pohladila po hřbetu ruky. Jen tak, ale lehce a opravdově.

„A nechtěl bys něco uvařit až zítra?“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 skraloup 12.07.2009, 11:15:22 Odpovědět 
   sice takové konce to mívá jen zřídka, ale jsem za něj vděčný, protože jsem rád, když občas něco dopadne aspoň trošku dobře...docela jsem měl celý ten příběh před očima...popsalas to reálně a uvěřitelně - nekoukala ses klíčovou dírkou?..:-))....nemám co tomu vytknout, což je prima....
 Rockwood 07.12.2008, 16:39:29 Odpovědět 
   Ahoj.

Takový příběh ze života. No aspoň že to mělo takový konec :).
 alias.schizofrenie 07.09.2007, 1:59:24 Odpovědět 
   Pěkné, čtivé, opravdové....kéž by to světýlko naděje na konci svítilo v životě častěji....
 Šíma 06.09.2007, 0:20:35 Odpovědět 
   "Konečně sami?" A já pořád, že už jsem někde něco podobného četl, ale... Ano, je tu však ono "ale"! Dívám se, že jste spolu s "Kocourem" pěkně řádili! ;-)

Příběh vyzněl docela opravdově se všemi myšlenkami a činy jeho aktérů. Zdá se, že několikaleté soužití dvou lidí na nich určitě muselo zanechat nějaké následky a ono vzájemné "odcizení" se zákonitě někde projevilo. Kde? Ve vzájemné komunikaci i milostném životě! Myšlenky postav se zde mísí s jejich vyslovenými názory a tužbami a celé je to zabaleno do cvrkotu docela běžného dne...

Konec přinesl malou kapku naděje a osvobození oné dávno zapomenuté touhy, která v nich ležela kdesi dole pod nánosem časem napadaného prachu v podobě běžných starostí a životního stereotypu...

Klaním se Tvému poradci (Weichtier) a Tobě tleskám! ;-) Za Jedna!
 Weichtier 05.09.2007, 20:51:17 Odpovědět 
   No, tak tagy tedy moc nevyšly, ale jinak: neskutečné se stalo skutkem. Ty jsi to vydala!! :-D
 Maura 05.09.2007, 20:46:23 Odpovědět 
   Hezké, Mab. Moc se mi to líbilo. Text je dobře napsán a celkově to působí velmi příznivě.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr