|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Byli dva... ::
 Dawnie |
publikováno: 09.08.2007, 12:28
|
| Příběh o dvou lidech, kteří se měli rádi... |
| |
|
|
Byli dva...
Byli dva. Muž a žena. Milovali se. Prožili spolu velkou část života. A pořád jsou spolu... Proto stojí za to, vyprávět Vám jejich příběh.
Potkali se v dobu, kdy jí bylo sedmnáct a jemu dvacet let. Když se jejich oči poprvé propojily, všechny ledy na světe roztály a všechna voda najednou zmrzla. Čas kolem nich se zastavil, přiletěl Amorek a vypustil radostně svůj šíp. Ten je zasáhl a oni okusili něco, čemu se říká láska na první pohled.
On na nic nečekal a oslovil ji. Svým vtipem si ji hned získal a zasněným pohledem vykouzlil mnoho úsměvů na její tváři. Z jejích oči sršely jiskřičky štěstí, které ho dostávaly do situací, kdy nemohl promluvit ani slovo. Když spolu hovořili, všichni kolem se otáčeli za nimi, aby zjistili, kdo se to tak královsky baví.
Nechali si na sebe kontakt a od té doby se pravidelně scházeli na všech možných místech. Nikdy se spolu nenudili. Podnikali výlety do zoo, nebo se jen jako malé děti společně houpali na houpačkách. Rozuměli si téměř ve všem. Jen na několik málo věcí měli rozdílný názor, ale ten vždy jen jejich souznění posílil. Takového štěstí, které lidé vídali u nich, neviděli za celý svůj život. Rozuměli si možná taky proto, že jejich rodiče měli stejnou povahu - záletnickou. Její rodiče spolu ještě žili, avšak jeho už ne.
Nenastala chvíle, že by si neměli co říct.
Byli do sebe zamilovaní tak jak jen to šlo. Milovali se víc než včely a med, víc než motýli milovali pyl z květů. Jejich láska se už zrodila silná, vášnivá a zdálo se, že nikdy neuhasne. Její plamen byl pořád horký.
Spolu prožili své poprvé, o němž si mysleli, že bylo to nejkrásnější ze všech. A takyže ano. Mělo nádech dychtivosti, nedočkavost, ale přitom romantiky. Jejich vztahu to dodalo síly do dalších dnů a city, které si mezi sebou pěstovali byly čím dál tím víc pevnější.
Samozřejmě, občas vznikl spor, ale oni dokázali odpouštět a omlouvat se. Byli na sebe hodní, dokázali se dohodnou, přistoupit na kompromis. Vypadalo to, že jsou oba bezchybní - ne, nebyli, ale tolerovali chyby toho druhého.
Jednoho dne přišla nečekaná, ale milá zpráva. Ona byla těhotná! Čekali spolu dítě, výplod lásky a porozumění. Nemuseli se ani dlouhze rozhodovat a bylo jim oběma jasné, že se vezmou. Chodili spolu už dlouho a rozuměli si, teď byla ta správná doba se vzít. To dítě bylo důkazem, že jsou připraveni prožít spolu celou dráhu života. Byli šťastní a brzy to chtěli oznámit rodičům.
To se také stalo. Rodiče proti svatbě nic nenamítali, téměř to přivítali, když jejich osudy nijak závratné nebyly. Však si vybrali sami.
Nastávající novomanželé s úsměvem na rtech se svými rodiči debatovali o všem kolem jejich svadby. Ona probírala se svou matkou sněhobílé šaty, třípatrový dort a počet hostů on se s jeho tchánem staral o organizační věci. S takovým nadšením se do toho oba pouštěli... A to ještě netušili, co za překvapení je čeká...
O tom samém a se stejnou radostí se mluvilo u jeho otce. Oba byli velice spokojení a to miminko co ona nosila v bříšku, určitě také.
Pak však přišel velký zvrat v jejich životech. Jeho otec při vypisování nějakých údajů, týkajících se svadby,zjistil, že ona je jeho nemanželská dcera. Byl to pro něj velký šok. Uvědomil si, co všechno způsobil. Zničil svému synovi život a jeho "dceři" také. Všechny ty události nabraly uplně jiný spád. Jak těžké to pro oba bude si nedokázal představit, i když věděl jak moc se milují.Říct jim to však musel.
Když v sobě našel odvahu, zašel za nimi a celé jim to řekl, vysvětlil a hlavně se jim sáhodlouze omlouval, ze to, že všechno pokazil. Řekli mu ať jde pryč, ať odejde, že to potřebují vstřebat. ona měla slzy na krajíčku a on... Vypadal, že se zhroutí stejně tak, jako se zhroutil jeho svět.
Když odešel, ona se srdceryvně rozplakala, on ji konejšil. Leželi u sebe a vzájemě si léčili stejnou bolest. Když se uklidnila, začala přemýšlet. Pak vyslovila pár vět. Řekla, že se nemohou vzít, ale že můžou společně žít jako dosud. Že i když je riziko, že se to dítě narodí postižené, měli by mu dát šanci se narodit, protože bude mít spoustu síly a lásky v rodičích, kteří se milují. Tyto slova ho dojaly tak, že i on měl v očích slzy. Rozhodli se. To dítě si nechají.
Pak už jim nezbývalo, než jen čekat. Žili spolu, milovali se dál, ale malý strach v jejich duších byl. Jeho otec se snažil jim vyhýbat, i když mu řekli, že mu odpouští. Bál se jejich reakcí. Nevěděl jak se chovat.
Za devět měsíců to přišlo. Jela do porodnice a on celý v očekávání jel s ní. A věřte tomu, nebo ne, to dítě se narodilo nepostižené a uplně zdravé. Byli šťastní jako nikdy v životě... Měli zase důvod radovat se.
Pak ani v průběhu let se u dítěte neprojevily žádné známky postiženosti. Bylo naprosto zdravé a čilé.
Vyprávěla jsem to jen proto, abych dokázala, že naděje umírá poslední...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
