» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."

F. Caballero

počet přístupů: 2141854

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Ztracená láska... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve

Šíma	publikováno: 07.08.2007, 0:06

Toto dílko vzniklo na popud Dudditse, ano, je to tak... A ačkoliv nejde o sázku, splnil jsem jeho přání a napsal jsem malý příběh o ztracené lásce, ve kterém se dohromady nic neděje. Snad se vám bude líbit... ;-)


	Stále ji hledal. Od jednoho konce Světa po druhý. Křížem krážem prochodil celý Svět, ale pořád ji nemohl najít. A přitom ji tolik miloval. Byla pro něj vším, nedokázal se od ní odloučit. Cítil se bez ní jako tělo bez duše. Kam chodil, tam na ni myslel. Stále mu strašila v hlavě. Viděl ji všude, kam se podíval. Cítil se ztracený a sám. Lidé jej pozorovali a jen tiše kroutili hlavou, či jen němě zírali, jakoby nemohli najít ta správná slova. Snad se báli i zeptat... Zdálo se mu, že ji již hledá celý život. Samým soužením zestárnul, přestože byl nesmrtelný. Plakal pro ni, ale jeho slzy nikdy nebyly usušeny. Řval a třískal do všeho, co kde nalezl. Bezvýsledně. Plaval v nejhlubších mořích a oceánech. Povídal si s velrybami, chobotnicemi a žraloky, avšak nedostal z nich kloudného slova. Po nějakém čase opustil svět pod hladinou, aby prohledal to, co je nad ní. Brodil se pískem a nechával se spalovat žhnoucím Sluncem. Omdléval horkem a trpěl pod nánosy písku a prachu v písečných bouřích. Vozil se na velbloudech a putoval spolu s karavanami pouští, ale ani tam ji nenalezl. Vydal se tedy do pralesa. Probíjel se houštinami popínavých rostlin a mačetou sekal do lián. V nejhlubším pralese strávil noc, ale ani jeho obyvatelé mu nedovedli pomoci. Znavený a utrmácený tou bezvýslednou poutí se vydal až na vrcholky Světa. Jeho nohy se brodily v hlubokém sněhu a častokrát mu hrozila smrt, když kolem něj prolétla lavina, za ohlušujícího rachotu, kamsi do údolí. Slunce jej bolestivě bodalo do očí. Mráz mu svým chladem vyháněl teplo z těla. Až na nejvyšší hoře stanul, avšak po ní jakoby se slehla zem. Zklamaně se vracel dolů do údolí. Byl smutný a zničený žalem. Jeho naděje pohasla. Večer pohlédl na hvězdy. Bylo jich na černém nebi na tisíce. Je snad tam? Jak ji má najít mezi tolika Světy? Kde se skrývá? Proč před ním uprchla? Měl tisíce otázek, ale žádnou odpověď. Byl sám bez ní a již se mu nechtělo žít! Ale jak mohl umřít, když mu to nebylo dopřáno? Nezemřel v hlubinách oceánů, nespálilo jej Slunce pouští ani mráz velehor. Zelené pralesy jej nepohltily a nebe po něm netoužilo. Měl se snad nechat roztavit lávou? V hloubi své duše však věděl, že ani ta by neukončila jeho trápení. Až jednou potkal mudrce. Pohlédli si do očí a vše jim bylo jasné. Posadili se pod košatý strom a beze slov se kochali chladem, který jim poskytovala hustá koruna stromu. Celý den tam seděli nehnutě a on se bál zeptat. A mudrc také neřekl ani slovo, ačkoliv dobře věděl, co jej trápí. Poznal to na něm hned, jak jej spatřil. K večeru, když slunce zapadlo za vzdálené vrcholky hor, a oni poslouchali klokotání nedalekého potůčku, se přece jen odvážil položit mudrci tu správnou otázku. A moudrý muž s úsměvem přikývl a zavedl jej na jedno opuštěné místo. Rozhlédl se kolem. Zemřela? Copak také nebyla nesmrtelná? Roztřásl se při pohledu na její hrob. Už jej přepadaly mdloby, když ji spatřil. Byla tam. Hleděli si do očí a on již nebyl sám. Konečně mohl spočinout v pokoji a jeho duše nalezla nekonečný mír. Zase byli spolu. Rozhodl se s ní zůstat navěky, dokud Svět bude Světem a celý Vesmír neskončí. Ona byla jeho tečkou a on čárkou nad ní a spolu tvořili jedno: VYKŘIČNÍK... A ztracená láska byla znovu nalezena.


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 42		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	26.01.2009, 5:43:18

Příjemné, a asi je to tak, že se to musí číst víckrát a pokaždé je to jiné. Ale chybí tomu, trošku větší hloubka, je to na můj vkus příliš vzletové, bez většího vtažení emocemi. Nemá to v sobě tolik jako tvé jiné dílko co jsem zde četl. Mám na mysli: Kámen lásky. Tudíž s ohledem a v porovnání s jinými tvými díly, to bude dvojka s plusem. :)


ze dne 26.01.2009, 11:59:13
Šíma: Číst vícekrát? Hezký, díky za zastavení a komentík... A pokaždé jiné, to je poklona, pane! ;-)))

Kondrakar	20.08.2007, 11:36:43

Zajímavé. vše co mělo být řečeno tu už ostatní zmínili. líbilo se mi to. to Řval a třískal mi přišlo trochu rušivé. hodnotit nehodnotím, nemůžu se rozhodnout. někde mezi 1-2


ze dne 20.08.2007, 12:54:27
Šíma: Díky za čas věnovaný četbě tohodo dílka a komentář! ;-)

Cinka	11.08.2007, 21:00:49

Přečetla jsem si tvou práci poprvé a než jsem došla k poslednímu odstavci (nebo předposlednímu? - pokud se samotná oddělená věta už považuje za další odstavec:o)), říkala jsem si, že je to hezký romantický příběh, nic víc. Již zmíněný poslední odstavec mě dostal... poslední věty jsem si ještě přečetla několikrát a pak znovu celý text a přišlo mi to rázem úplně jiné. Dokázala jsem si představit jak obyčejného muže, tak (trochu infantilně) i čárku hledající svou tečku a přišlo mi to krásně logické, chytře napsané. Rovněž mě zaujalo, že jsi zpočátku používal jen jednoduché malé větičky. (dokud Svět bude Světem a celý Vesmír neskončí...možná trochu klišé, ale hrozně se mi líbí, jak jsi ho použil:o))Dávám jedna!


ze dne 11.08.2007, 21:02:47
Šíma: Díky za zastavení, přečtení a dlouhatánský komentář! Jsem poctěn a jsem velmi rád, že se dílko líbilo... Můžu se také trochu červenat? ;-)

čuk	08.08.2007, 20:54:40

Mně se zdá být text dostatečně romantický, snad tou naléhavostí, jak horečně a vášnivě by se text hrál. Z druhé strany je text i o určité posedlosti (takže citovka sebezpytování mi tam nechybí). Nevím, čím to je, ale slovo "řval" mi působí rušivě, asi ho znám v jiném kontextu. Pochopil jsem tu pointu tak, že se vzdal kvůli ní své nesmrtelnosti. Pak mi ten vykřičník připadá jako atmosféru narušující. Holt jsem text nepovažoval za žertovný, ale svým způsobem niterný. Asi jsem se nechal strhnout a nehledal fintu. něco mezi 1 a 2


ze dne 08.08.2007, 21:16:54
Šíma: Díky, čuku za zastavení a komentář! ;-)

duddits	08.08.2007, 0:02:21

Už jsem si myslel, že se bez nich obejdeš :) No, v podstatě obešel, že? Zadání jsi vlastně splnil, v rámci možností i poutavě, a ten konec mě nutí užít si subjektivního hodnocení a dát ti... ;)


ze dne 08.08.2007, 0:17:20
Šíma: No, větší radost mám asi já! :-D


ze dne 08.08.2007, 0:16:24
Šíma: Díky za zastavení, komentář a hodnocení. Důležité je, jak se Ti toto dílko líbilo. Hele, teď si těch vykřičníků užiju, jako satisfakci... ;-) Nevím, zda-li jsem byl více napnut tehdy, když jsem tuto povídku psal, nebo když jsem čekal, co na ni řekneš! ;-) Nakonec jsem rád, že se Ti líbila! No, patrně ano...

Imperial Angel	07.08.2007, 16:04:06

Abych pravdu řekla, kdyby jsi na konci neuvedl slovo VYKŘIČNÍK, asi by mi ani nedošlo, o co se ve skutečnosti jedná. Ale na druhou stranu mě tohle i příjemně překvapilo a svým způsobem to posunulo příběh trochu jinam. Známkování se vyhnu, protože by to bylo mezi ;)...


ze dne 07.08.2007, 17:02:30
Šíma: Už jsem se lekl, že mimo stupnici (1-5), jen jsem zvědavý, na kterou stranu by to šlo! :-D Díky za přečtení a komentář...

Maura	07.08.2007, 0:05:04

Šímo, nápad je to dobrý, ale mluvíš o lásce a o milované ženě. Musíš se do toho lépe vložit, zmírnit některé příměry, jakoby ses díval na kytici růží, buď romatik a trochu melancholik. ěkteré věty vyznívají netrpělivě, uspěchaně. Zvolna jdi ke konci povídky, k jejímu vyvrcholení, aby čtenář měl citový zážitek. trochu moc popisuješ - naznačuj, abychom si mohli domyslet a také sdílet obrazy a city. Pohraj si s našimi city, protože jde o milostný příběh.


ze dne 07.08.2007, 11:08:55
Šíma: Jsou to jen obrazy! Čárka nad tečkou hledá svůj zbytek. Hledá jej po celém širém Světě, ale stále jej nenachází. Až po dni klidu a rozjímání najde někoho, kdo ji zavede ke sbytku svého Já... Možná nejde o ženu a muže, jako spíš o rozdvojení jedné "osoby" v tomto případě Vykřičníku! :-) Je to napsané tak trochu z recese a bez jediného vykřičníku až na konci. Nevím proč, ale mi se ty vykřičníky líbí... Každý si za tím může představit co chce, pořád něco hledáme a často to máme před nosem. Díky za komentář. Možná jde o lidi, možná o jediného člověka a možná o kdoví co! Záleží na úhlu pohledu a způsob, jakým je povídka podána je její účel... :-) I když se možná jedná o vážný problém (hledání, rozdvojení, nedostatek v komunikaci), jde především o žert! Díky, jsem rád i za dvojku... ;-)