|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Bezvýznamná smrt! /mimo soutěž/ ::
 Šíma |
publikováno: 21.08.2007, 16:50
|
No, jen tak jsem se zaobíral pojmem času a co všechno se může stát, než se vteřinová ručička dostane od dvanáctky ke dvanáctce... Zkrátka, než uběhne jedna minuta! Jasně, že je celý příběh zasazený globálně do jednoho dne, ale hlavní události jsou prostě na jednoho moc rychlé, protože se udály tak náhle, jen to obkecání je poněkud delší... Dost řečí! ;o)
P.S. Tohle mě napadlo dřív, než-li byl vyhlášen nový Workshop a jeho podmínky! Tahle povídečka se do něj nehodí (páč není o pirátech), ale přesto ji sem dávám jako obyčejnou příhodu... Nebo pro strýčka Příhodu? ;-) |
| |
|
|
Bylo to takhle k večeru a on stál s pistolí v ruce na okraji srázu a díval se do hloubky stavební jámy, ze které trčely k nebi různě vysoké nosníky, postavené kolmo k zemi ve svých betonových botách. Pořád se ještě nehýbal, ačkoliv už dávno dozněla ozvěna výstřelu. Za vysokým plotem se ozýval ruch ulice. Auto na autě míjely ohraničený prostor, ve kterém měl vyrůst nový, několik desítek pater vysoký, mrakodrap. Ale jemu to bylo jedno. Odněkud se ozývala siréna policejních vozů, které doprovázela sanitka. Věděl to! Věděl, že ten výstřel byla děsná blbost, ale člověk to někdy nerozchodí a běžící čas je vždy proti němu...
Co je minuta oproti věčnosti? Šedesát vteřin! Kolikrát zatepe lidské srdce za tuto dobu? Kolikrát motýl, či snad moucha, zamává svými křídly? Bylo chladno a zamračené nebe věštilo další přeháňku. Celý podělaný den pršelo. Jen čas od času na chvíli ten protivný déšť ustal. Otřepal se pod studeným větrem a zastrčil pistoli do pouzdra. Balancoval na okraji hluboké propasti a díval se na odkrytou skálu tonoucí v černé prázdnotě stavební jámy. Kdesi nad jeho hlavou zakvílela konstrukce jeřábu. Byla Neděle a na stavbě se nic nedělo. Kdoví, možná plnili plán a tak byla pauza jaksi nutná, aby si lidé oddechli.
Kdesi dole se nejasné rýsovala silueta těla. Těžko se dalo určit, zda-li jde o ženu, nebo muže. Leželo tam v šeru a kolem něj se rozlévala ještě temnější kaluž krve. Byla horká a lepkavá a kouřilo se z ní, jakoby nebyla součástí toho těla, ale samostatně žijící bytostí! Vše se odehrálo až příliš rychle. Když ráno vstával, myslel si, že tento den bude alespoň za něco stát, ale hned po snídani se vše podělalo. Dostal mobilem vzkaz, že konečně našli původce těch vyděračských telefonátů. Bombové útoky! Jakoby nestačilo, že všem vyhrožují teroristé, ještě musí do toho přijít našinci aby si také ohřáli svou polívčičku. Pro co? Pro vidinu rychlého zbohatnutí?
Vyšetřování této kauzy bylo dlouhé. Svědkové se báli vypovídat a všechny nastražené bomby byly opravdové, nešlo o žádné atrapy. O to byl případ děsivější! Copak nestačilo žádat výpalné? Proč hned vyhrožovat pumovým atentátem? Dnes se naskytla ona velmi vzácná příležitost. Možná měl dotyčný také svůj den blbec a udělal velikou botu. Kdoví, snad šlo o obyčejnou souhru náhod, která jej zavedla až na dno stavební jámy. Co bude dál? Může stát za celým případem jen jedna osoba? Muž na okraji jámy si hlasitě oddechl. Ještě chvíli postával na hraně pomyslné propasti a přemýšlel, kolik práce budou mít jeho kolegové, včetně Koronera, než to tělo vytáhnou ven.
Šedesát vteřin. Pro někoho chvilka a pro jiného celý život! Myslel na to moře papírování, které bude muset přeplavat, aby vysvětlil, proč pachatele nezatkl a z jakého důvodu leží na dně staveniště. Poodstoupil od okraje a podíval se na díru v plotě, kterou sem vběhl za unikajícím pachatelem. Někdo tam na něj mával a křičel, že mu přivezl jeho vůz, aby nemusel jít zpátky tu celou štreku pěšky. Dotyčný měl policejní uniformu. Znovu se zamyslel. Co když jde jen o malou rybu a ty ostatní teď někam zalezou? Co když se stal strašný omyl? Ale vždyť obraz bezpečnostních kamer nelže a odposlechy také ne! A svědkové? Mohli si vymyslet fiktivního pachatele, aby zakryli existenci toho pravého? Co když jsou všichni vedle, jako ta jedle? A honí se jen za fantomem?
Odněkud se ozvalo temné zahřmění. Bouřka? Muž se ještě jednou otřásl. Začalo znovu pršet! Nechal tělo tělem na dně jámy a protáhl se dírou v plotě do rušné ulice. Byla plná, přestože pršelo. Díval se na přeplněné autobusy, žluté taxíky a soukromé automobily, které se proháněly po ulici. Lidé pobíhali jako stádo sem a tam. Nic se nezměnilo. Jeden člověk zemřel a všem to bylo fuk! Znovu zahřmělo! Vedle chodníku, kus od díry v plotě, stál jeho automobil. Muž nastoupil do svého vozu a zabouchl dveře. Vytáhl z přihrádky cigarety a zapalovač. Jednu si vyklepal z balíčku a zapálil si. Pořád myslel na to tělo. Co když jde opravdu o omyl? Zamračil se.
Honička! Bylo to jako vystřižené z nějakého Hollywoodského filmu. On se snažil chytit pachatele, který mu stále unikal. Honili se prázdnými uličkami, plnými odpadků, i přeplněnými ulicemi s rušným provozem. Nechtěl střílet, protože by mohl někoho zranit. Věděl, že když stiskne spoušť, už nic nejde vrátit zpátky. Kulka si vždy najde nějaký cíl! Ten, ke kterému byla vyslána, nebo ten, jež je nevinný a nemá s ní nic společného. Kulce je to jedno, má jediný účel, zastavit toho, na níž je vyryto jeho jméno! Pak už záleží jen na štěstí a na osudu, zda-li ten, který ji chytí, přežije, či nikoliv. A smrt? Brousí si trpělivě svou kosu, protože ví, kdo bude na řadě...
Chvíli seděl za volantem a sledoval ruch ulice. Otevřeným okénkem vyklepával popel z cigarety a snažil se již na nic nemyslet. V zapnuté vysílačce se ozývaly hlasy jeho kolegů. Život plynul dál. Lidé se stále nechávali olupovat o svůj draze nabytý majetek. Oběti hádek končily v nemocnici a v horším případě i na hřbitově. Lidé umírali pro pár babek, aby ukojili chtíče zlodějů. Svět zešílel a kolébal se na pomyslné hraně bytí a nebytí! Jen tak náhodou se podíval na ciferník svých náramkových hodin. Byly to Rolexky! Značkové hodinky, které dostal od svého tchána k čtyřicátým narozeninám. Sledoval vteřinovou ručičku, jak putuje od dvanáctky přes celou kruhovou stupnici, aby dokončila svou cestu a oznámila, že čas se posunul o další minutu.
Když před chvílí vystřelil, scvrkl se celý svět do jediného okamžiku. Čas se takřka zastavil. Kulka vylétla z hlavně a našla si svůj cíl, tělo, jež leží za plotem kdesi hluboko pod úrovní ulice. Vedle jeho vozu zastavilo několik policejních aut se sanitkou. Policisté vyskákali z vozu a zamířili k němu. Ani nevystoupil z vozu, jen ukázal skrze otevřené okno na díru v plotě. Znali jej. Za celou svou dlouhou kariéru u Policie ještě nikdy nevystřelil! Snad proto, že nemusel, snad proto, že věděl, jak pomíjivý je lidský život! A vystřelenou kulku již nelze vrátit zpět!
Oznámil centrále, že se vrací do své kanceláře na Hlavní policejní stanici. Měl toho dost! Změnilo se něco? Je svět lepší? Nechal se snad někdo unést svým svědomím a kaje se ze svých hříchů? Je na světě více Boží milosti? Nebo snad sám Ďábel znovu zvítězil ve své další malé bitvě vedoucí ke konečnému vítězství? Na chvíli se mu zdálo, jakoby uslyšel zašumění andělských křídel. Ještě jednou se podíval na vteřinovou ručičku, jak se řítí po ciferníku jeho hodinek a odměřuje uplynulý čas. Vyhodil oknem ven nedokouřenou cigaretu a smutně se pousmál. Pak otočil klíčkem, aby se čas takřka zastavil...
Znovu zahřmělo. Déšť zesílil a ozvěna výbuchu se smísila s hromobitím. Lidé ječeli, padali na zem, nebo jen tiše stáli a nevěřícně se dívali na automobil, který se vznesl na okamžik k nebi, aby za několik vteřin dopadl na chodník vedle plotu, za kterým bylo ono staveniště. Vrak vozu se proměnil v kremační pec. Na ulici se srazilo několik aut a jeden z blízko stojících policistu byl zle zraněn na ruce. Všichni měli štěstí, že byl automobil vymrštěn kolmo vzhůru a dopadl jen necelý metr od místa kde původně stál. Lidé stojící opodál zírali na poničený plot a trosky vozu s mužem, který ještě před chvílí žil. Šedesát vteřin, pro někoho je to jen střípek času a pro někoho celý život!
A svět se točil dál. Lidé se nezměnili. Čas stále poslušně odměřuje dobu našich životů a vůbec jej nevzrušuje, že se ze Světa vytratila další lidská duše. Život za život? Byl to trest, nebo jen nešťastná souhra náhod? Co když ten muž opravdu zastřelil nepravého člověka? Pršelo. Blesk stíhal blesk a ulice se trochu vyprázdnily. Provoz na ulici byl zastaven. Hasiči uhasili hořící trosky vozu, z jehož okna vypadla mužova ruka. Hodinky na jeho zápěstí byly ohořelé a vteřinová ručička na jejich ciferníku stála! Pro něj se čas zastavil a ztratil jakýkoliv smysl...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
