» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141856

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: O tom, jak Honza zachránil princeznu Elišku ::

Příspěvek je součásti workshopu: Z pohádky do pohádky

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy Diamantového království

Arvinej	publikováno: 02.03.2006, 10:28

Povím vám děti pohádku, kterou už jste mohli slyšet dvakrát. Protože mě ale Gandálfek prosil, ať ji napíšu ještě jednou tak tady ji máte. A abyste se mohli těšit, tak chystám ještě další přepracování, ale to už bude fantasy a na to jste ještě moc malé.


	Bylo nebylo jednoho Diamantové království uprostřed hor. Tomu království vládl pan král Prokop s paní královnou Alžbětou. A nebylo by to pořádné království kdyby neměli dceru. Ta dcera se jmenovala Eliška, měla zrovna věk na vdávání a byla nesmírně krásná. Nevěřily by jste děti jak. Každý chlapec, který jen na chvíli zahlédl její obrázek, natožpak princeznu samotnou, se do ní hned zamiloval. Dennodenně se objevil někdo kdo žádal o její ruku. Ale princezna všechny odmítla. Každý ji sliboval hory doly, modré z nebe, ale nikoho nepřijala. Všem místo toho dávala těžké zkoušky, které nikdo nezvládl. A tak princezna žila dál a pro její krásu skonávali muži ze všech koutů království. Na hradě žila i stará čarodějnice Berta. Často k ní lidé chodili pro věštby, ale v poslední době se na ni zapomnělo a ona dál žila v temném sklepení královského hradu. Nikoho neměla a tak tam smutně truchlila a prosila Boha aby ji přinesl nějakou pomoc. Ale pomoc nepřicházela. Když tu se v jejím doupěti objevila stará bílá paní Matylda a utěšila starou Bertu. Povídala jí o princezně a jak je hrozně pyšná, že nikoho nechce, i když už její tatínek a maminka jsou nad hrobem a království by potřebovalo nového a silného panovníka, jenž by vzal otěže království do pevných rukou. Tak se rozhodli uštědřit namyšlené princezně lekci. Jedné noci když už celý hrad spal a obě spojenkyně se potají vykradli ze sklepení a uspaly princeznu. Pak ji tajnými podzemními chodbami odnesly do starého pobořeného letohrádku uprostřed hlubokých lesů. Tam ji zamkli do temné místnůstky a nakonec ji proměnili v žábu. Obě se na zámku usadily a začaly nebo-hou princeznu sledovat. Nemučily ji a ani po ní nic nechtěly, jen tu nápravu. Se svými šlechetnými úmysly zašly ale moc daleko. Nad starým letohrádkem se začala za pár dnů stahovat temná mračna. To se ví, že po princezně byla hned sháňka. Už hned to ráno, co se princeznin pokoj našel prázdný, všichni trubači vytrubovali, že král slibuje přímo královské dary a okamžitý princeznin sňatek se zachrán-cem a královskou korunu a bůhvíco ještě. Mnoho mladíků se vydalo na cesty hledat ztracenou princeznu a hledali ji hrozně dlouho. Mnoho statečných se také nevrátilo zpět domů a v království tak nastaly krušné časy. Tehdy žil jeden mladík, který stejně jako všichni ostatní byl poblázněn půvabem princezny. Do králov-ského města dorazil několik dní po jejím únosu a vydal se ji jako všichni ostatní hledat. Musím vám ale říci, že tento jinoch měl více šancí než kdokoliv jiný. Vedla ho totiž jedna stará věštba. Kdysi ji vyřkla ona, nám již známá Berta, jeho mamince. Věštba říkala, že až bude statný syn hledat svojí lásku, má hledat na mís-tech, kde kdysi jeho vyvolená pobývala. Honza – tak se ten odvážný jmenoval – se dovtípil kam má jít. Princezna totiž, když byla malá žila na jednom odlehlém letohrádku uprostřed hlubokých západních lesů. Ten letohrádek teď byl pustý a tak to byla ideální možnost pro případné únosce. Honza se opásal dlouhým mečem a vyrazil na cestu. Po několika dnech putování narazil na rozcestí se starým ukazatelem. Nápis byl už špatně čitelný, ale po chvíli si byl chasník jistý, že ukazuje k jeho cíli. Princeznino vězení už tedy bylo na dohled. Dva dny a jednu noc cestoval bez oddechu až druhého dne pozdě večer dorazil k troskám starého sídla. Když tak hrad obcházel a hledal průchod dovnitř připadlo mu téměř nemožné aby zde někdo žil, přesto to bylo jediné místo kde – alespoň podle věštby – má být uvězněna princezna. Až konečně, když se stmívalo našel Honza úzký průchod, odkud bylo vidět trochu světla. Honza váhal jestli má projít hned, ale nakonec usoudil, že ráno moudřejší večera a uložil se ke spánku. Ráno bylo chladné, ale slibovalo teplý a slunečný den. Honza se opláchl v potůčku, který vytékal z nedalekých skal a s mečem v ruce se protáhl otvorem který našel už večer. Ukázalo se, že to je chodba do sklepení a končí v kruhové místnosti s několika dveřmi. Honza vyzkoušel všechny dveře, ale jen jedny byly odemčené. Vstoupil jimi tedy dovnitř a zjistil, že stojí v místnosti, kde se původně asi skladovaly potraviny. Teď tu byl jakýsi podivný kout, kde na lavici vyspávala nějaká bytost. Honza váhal. Věděl, že to je jistě únosce, ale bylo by nečestné zabíjet ho ve spánku. Zavolal tedy: „Vstávej a braň se dokud jsi naživu! Kde je princezna?“ Bytost zvedla hlavu a bylo vidět že je to žena. „Co na mě křičíš smrtelníku? Nevíš kdo jsem? Já jsem Matylda! Prapředek krále a ty tu na mě křičíš?!“ „Ach tak. To ty zkažený duchu jsi unesl princeznu? Že já na to nepřišel rovnou! Zhyň a nemuč naše krá-lovství!“ rozhořčeně zvolal Honza a hodil po duchovi cibuli. Protože jak každý ví, na zlé duchy a všechnu jim podobnou havěť je nejlepší cibule nebo česnek. Matylda se rozplynula jako dým a Honza uviděl že chránila vchod do další místnosti. Vzal za kliku ale bylo zamčeno. Co teď? Najednou uviděl na lavici vedle dveří kus látky a pod ním se rýsoval klíč. Zkusil ho do zámku a pasoval. Stará petlice zarachotila a dveře se otevřely. Tam ve světle dohasínající pochodně bez-radně poskakovala žába. Honza se hned domyslel, že je to princezna, protože na jejím čele svítila korunka jako z pohádky. „Jsi princezna?“ ujistil se mladík a políbil malou žabičku. V tu chvíli už žabička nebyla obojživelníkem, ale člověkem. „Ach!“ zmohla se překvapená princezna. „Ty jsi šel až sem a zachránil mě? A stále žiješ? Ty budeš mým mužem! Zamilovala jsem se do tebe na první pohled! Hurá na hrad! Rodiče určitě svolí!“ nadšeně zvolala Eliška a políbila Honzu. Když vyšli ze sklepení měli oči jenom jeden pro druhého a nevšimli si nenadálé hrozby. Čarodějnice Berta totiž byla nasbírat nějaké byliny a vrátila se teprve teď. Když uviděla dva milence, nemohla uvěřit svým očím. V rozhořčení vyslala kouzlo a to oba mladé odhodilo na zem. „Co si vůbec myslíte?! Že mi utečete před nosem? Já jsem Berta, čarodějnice z královského hradu a mě jen tak nefrknete milánci!“ „Skryj se já ji zastavím, vydechl Honza směrem k princezně a vydal se vstříc Bertě. Všechna její kouzla odvracel svým mečem, který posvětil kněz a čarodějnice se nestačila bránit. Nakonec, když se Honza na-přahoval k poslednímu úderu, zmizela v obláčku kouře a už se v království nikdy neukázala. Když se Honza a Eliška vrátili na hrad bylo z toho pozdvižení. Hned na další den se chystala veselka a oba mladí se stali králem a královnou. Království chytilo nový dech a začalo vzkvétat. A tak všichni byli šťastní a jestli neumřeli, žijí dodnes. A jestli umřeli, žijí alespoň v tomhle příběhu o lásce, hledání a odvaze. Dobrou noc děti…


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aki	21.10.2006, 13:15:07

Odpověď na příspěvek od uživatele: Aki* ze dne 21.10.2006, 11:58:52* mno, hybrid zámku, hradu a letohrádkusi dost dobře představit nedokážu :o) měl by ses držet jednoho... jsou i jiný výrazy, který se daj použít univerzálně (sídlo, stavba...) podle pohádky v letohrádku princezna strávila dětství... a jelikož princezny se vdávaj celkem v ranným věku, je dost nepravděpodobný, že by za nějakých 10 let stavba zchátrala natolik, že by se zavalil vchod ;o) ohledně toho únosce - záblesk pronikavý intuice? :o) spíš špatnej příklad pro děti... učíš je "nejdřív řež a pak až měř"... intuici neberu, tahle část by chtěla předělat určitě... :o) cibule, nebo česnek, to je fuk, na bílou paní nezabere nejspíš ani jedno, česnek je jen na upíry přece :o) cibule tak akorát do polívky... :o) ten meč by ještě šel, ale nebylo by od věci zmínit se hned na začátku, že je kouzelnej :o) (jenom posvěcenej by mu byl proti kouzlům asi k prdu) :o) jak jsem už psal, chtělo by si s tím ještě pohrát... třeba to vysvobození a zamilování bylo taky dost hrr... :o)


ze dne 21.10.2006, 19:08:09
Arvinej: a nechceš k tomu přizvat? PS: na fóru Umění číst se přidej do něajký skupiny A nebo B. je takový krpužek Velké kritiky

Aki	21.10.2006, 11:58:52

Tak se rozhodli uštědřit namyšlené princezně lekci - jelikož se rozhodly Matylda s Bertou, asi by tam pasovalo víc "rozhodly" :o) to samý "spojenkyně se vykradli", "tam ji zamkli, proměnili"... taky dost chyb v interpunkci - chybí ti tam spousta čárek... a navrch hromada nelogičností: unesly ji to letohrádku, sledovaly ji v zámku a Honza pak obcházel hrad... nemáš v tom tak trošku bordel? :o) vězení bylo na dohled, ale putoval k němu bez odpočinku ještě 2 dny a noc? :o) letohrádek, do kterýho se dá vejít jedině sklepem??? Honza věděl, že ve sklepě spí únosce? jakto? vždyť v tu chvíli ještě vůbec nevěděl, jestli princeznu unesli opravdu tam... cibule proti duchům? skutečně???? :o) a mečem (byť posvěceným) odrážet kouzla... ehm... no... ale budiž... :o) prostě myslím, že by to chtělo ještě dost doladit... :o) ode mě za 3, ale nebudu ti kazit průměr ;o)


ze dne 21.10.2006, 12:42:54
Arvinej: jo to víš schodu (:D) shodu přísudku s podmětem word neopravuje... ;) čárky budiž s těma mám permanentní problém představ si hybrida hradu, zámku a letohrádku (a ještě k tomu navíc pobořený a zchátralý což by vysvětlovalo jedniný vchod sklepením protože všechny ostatní byly zavalené a nestabilní) no co byla to plochá krajina záblesk pronikavé intuice co máte s tou cibulí? nemůžu přece dát do pohádky česnek. a když to vezmeš kolem a kolem duch a upír jsou si skoro podobní. no... skoro... a ten meč? je to přece POHÁDKA! já netvrdím že ne klidně známkuj průměr už je stejně špatný ;)

Maura	08.03.2006, 2:27:15

Miluji pohádky. Líbí se mi to. 1

Gandalf	02.03.2006, 10:30:59

Psáno pro nejmenší a s určitým nadhledem - vytratila se ona zrádná naivita ;o) Líbí se mi nejvíce z celé série, jen snad ta cibule... opravdu jsem ještě neviděl/neslyšel, že by měla až tak velkou moc ;o) Proti vampýrům sice působí, ale jen jako obranný nikoliv smrtelný prostředek. A když už by byla tak silná, proč by si Matylda lehala přímo k ní :o)


ze dne 02.03.2006, 17:29:30
Arvinej: PS:Připravuji přepracovaný díl ságy, který bude zároveň pokračováním 5 na 13,... a zároveň přepisem jenoho mého zajímavého snu.


ze dne 02.03.2006, 17:27:42
Arvinej: Deataily... ;) Jenže Matylda si k ní nelehala (nikde to tam není apoň o tom nevím) třeba ji měl Honza s sebou; to jsem asi nedomyslel, ale vzhledem k tomu, že je to opravdu pro děti, asi se nebudou zrovna ptát, jak se tam objevila cibule, nemyslíš?