|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 11 ::
 Annún |
publikováno: 14.08.2007, 6:16
|
| Takže jsme v našem příběhu zas okousek pokročili. Tak co bude se Jenny líbit v dívčí škole? Zažije tam nějaké dobrodružství? No to se nechte překvapit. |
| |
|
|
Část 11. - Začátek školy.
Jaro - roku 1460 třetí epochy.
Za několik dní po Jenniných narozeninách přišel čas jejího odjezdu do klášterní školy. Ta se nacházela u města Losarnu v Západní provincii Bertilonského království nedaleko od pomezí s Jižní provincií.
Když Jenny ve svém pokoji balila věci na cestu, přišla za ní Meryen.
"Něco jsem vám přinesla, slečno," a podala jí velký, do papíru zabalený balík.
"Děkuju, Meryen."
Jenny ho od ní přijala, položila jej na postel a začala ho rozbalovat. Sundala papír dolu a pod ním našla oděv v několika odstínech hnědé a zelenkavé barvy. Vzala ho do rukou prohlížela si jej.
"Co to je?" zeptala se udiveně, protože ten oděv vypadal dost podivně.
"Vyzkoušejte si to a uvidíte." Odpověděla jí na to hospodyně.
Jenny si zašla tedy ten oděv obleknout. Byl pohodlný a šitý na míru. Vršek šatů vypadal jako halena s dlouhými rukávy staženými do manžetek a véčkovým výstřihem s ozdobným šněrováním. Na halenu navazovala zvonová široká sukně dlouhá nad kotníky, ale mezi nohama byla sešitá stejně jako normální kalhoty. Takže když měla nohy u sebe, vypadalo to, že je oděná do šatů a když se rozkročila byly to kalhoty. Jenny ty šaty doslova fascinovaly.
"Jsou dokonalé, jak si na něco takového přišla?" otázala se Jenny hospodyně.
"No, říkala jsem si, že ve škole vás asi nenechají chodit v chlapeckém oblečení. Tak mě napadlo zkombinovat kalhoty se sukní. Budete vypadat jako dívka v prostých šatech, ale zároveň budete mít dostatek volnosti a pohyblivosti pro jízdu obkročmo na koni a i šerm. Ušila jsem vám patery, každé v jiné barvě, abyste měla na střídání," vysvětlila jí.
"Moc se mi líbí. Ještě jednou děkuju," řekla Jenny a objala Meryen. "Mám tě moc ráda, Meryen, jsi ta nejbáječnější chůva, jakou jsem mohla mít." Pak se zarazila a podívala se na hospodyni, které se leskly oči. "Ne, jsi víc než chůva. Jsi jako má matka a přítelkyně zároveň," dodala.
"Ach, slečinko, přivádíte mě do rozpaků. Ale abyste věděla i já vás mám ráda stejně, jako by jste byla mé dítě, které mi bůh nedopřál," a pohladila ji po tváři. "Ať vás bůh provází, milostslečno, a Matka země ať nad vámi drží ochranou ruku i na dále."Popřála jí Meryen a políbila ji na čelo, pak odešla zpět do kuchyně.
Jenny si do jedné větší cestovní truhly sbalila, krom osobních věcí a oblečení od Meryen, také deku, co dostala od dívek ze vsi a ty zelené šaty od strýce. Do druhé, o něco menší, pečlivě uložila svůj meč, dýku, luk i se šípy, přikryla je kožešinou a zamkla truhlu. Oblékla se do temně fialových cestovních šatů, přes ně si přehodila černý plášť s kapucí. Byla připravena vyrazit na cestu.
O chvilku později přišel Cedrik s jedním pomocníkem a snesli její zavazadla ke kočáru, kde je připevnili na nosič. Jenny vyšla z tvrze na nádvoří. U kočáru na ni již čekal její nový černý kůň přivázaný k zadní časti kočáru, neboť si ho též s sebou brala do školy. Také tu byl její strýc Marcus, který ji doprovázel. Pohladila Démona po štíhlé koňské šíji a zašeptala mu něco do ucha. Kůň si zafrkal a pokýval hlavou, jako by souhlasil s tím, co mu řekla. Pak i se strýcem nastoupila do vozu. Cedrik vyšplhal na kozlík, ujmul se otěží a pobídnul koně k pohybu.
"Hyjé koníčci, hyjé. Kupředu mí braši."
Jenny se vyklonila z okýnka a zamávala na rozloučenou Meryen, Rolandovi a všem těm, co se s ní přišli rozloučit. Tvrz se vzdalovala, Jenny se schovala zpět dovozu a sedla si na své místo vedle strýce.
*
Jeli po silnici směrem na sever a pak se s kočárem stočili na západ. Vyjeli z vysokých a hlubokých jižních hvozdů a krajina se začala trochu měnit. Borové lesy ustupovaly a jak mířili výš na západ, rozprostíraly se vůkol nich rozlehlá pole a louky. Lesy tu byly převážně listnaté a nebo krásné březové háje s kapradinami. Krajina za oknem kočáru nebyla příliš členitá, spíš samá rovina a kopce žádné. Jenny hleděla na ubíhající scenérii a přemýšlela o věcech, které jí řekl strýc. Taky o tom, co asi ve škole zjistí o své matce, pokud bude mít štěstí. Odtrhla zrak od kraje venku a pohlédla na strýce vedle sebe. Byl opřený o polstrovaný podhlavník a tiše oddychoval ze spánku. Pousmála se a znovu se zadívala z okýnka. Kočár se drkotal po ujeté cestě a kola vydávala monotónní zvuk, který občas přerušil jen hlas Cedrika, jenž dával povel koni.
"Hyjé. Klid braši. Přidejte. Prr, přibrzdi."
Dva hnědáci táhnoucí vůz rychle reagovali na každý pokyn kočího. Jenny dál hleděla ven do okolní přírody a rozjímala, když jí na mysl přišly ty chladné modré oči. Teď už věděla čí byly, patřily vrahovi jejího otce a bratra, Lišáku Gerikovi. Tomu prokletému lupiči a mordýř. Ze srdce toho parchanta nenáviděla. On mohl za to, že přišla o svou rodinu a že nemohla vyrůstat u své matky. Přísahala sama sobě, že se jednoho dne pomstí za smrt svých blízkých a on svým životem zaplatí za všechny hříchy, které spáchal. Byla pevně rozhodnuta chytit Gerika, ať živého či mrtvého, a ukončit tak jeho neustálé řádění v kraji. Jenže teď to ještě nešlo. Její věk nedovoloval, aby něco takového podnikla, ale nebránil jí v tom, se na onen úkol pořádně připravit. Ruka spravedlnosti ho dostihne dřív nebo později.
******
Cesta do Losarnu byla dlouhá, takže museli s kočárem udělat několik zastávek, aby si koně mohli odpočinout. Jenny trochu nudilo pořád být jen ve voze, a tak mezi dvěma zastaveními jela nějakou dobu na Démonovi vedle kočáru. Po setmění zastavili u zájezdního hostince několik mil od hranice Jižní provincie, kde přespali do rána. Za úsvitu se nasnídali a vyrazili znovu na cestu. Ještě před polednem projeli Losarnem.
Město Losarn nebylo nijak velké, jestli mělo tisíc trvalých obyvatel, bylo to moc. Kamenné i dřevěné domy lemovaly prašnou hlavní ulici. Projeli městem bez zastavení a pokračovali dál. Jejich cesta měla svůj cíl, asi necelé dvě míle za městem v klášterní škole, která byla pod patronátem chrámu bohyně Ladérian.
*
Kočár konečně dorazil k místu, kde teď Jenny stráví téměř pět let života. Podle toho, co jí strýc řekl, bude se moci domů podívat pouze o zimním volnu, které trvá tři neděle. Jinak smí jet nejdál do Losarnu a to ještě pod dozorem svého učitele šermu, kterého jí najal ve městě. Bez dozoru se smí pohybovat jen v nejbližším okolí školy. Prohlížela si to tu. Byl to docela velká skupina několika impozantních kamenných budov, ke kterým patřil ještě chrám, několik rozsáhlých zahrad, sadů a dvě nádvoří. Kočár projel bránou v hlavní budově a ocitli se na dlážděném nádvoří, které mělo veprostřed zatravněný kruh a v něm stála kašna. Když dojeli na místo, Cedrik zastavil, seskočil dolů z kozlíku a otevřel dveře na rytířově stravě vozu. Marcus vystoupil a Jenny ho následovala. Z budovy na druhé straně nádvoří vyšly dvě ženy. Jedna starší a za ní šla mnohem mladší, jež lehce kulhala. První žena se mile usmála, přátelsky rozpřáhla ruce, a pravila.
"Vítejte u nás." Přivítala je představená celého klášterního pozemku, matka Amélie. "Ráda vás opět vidím, rytíři Marcusi," dodala žena, která k nim právě přistoupila.
Stářím prošedivělé vlasy měla sčesané do dvou copů a ty měla v zadu spletené do zvláštního uzlu. Oděná byla do vínově červené sutany, pod kterou se nacházely jednoduché plátěné šaty krémové barvy. V pase měla oblečení přepásané béžovou pletenou šňůrou. Tak nějak by se dal popsat úbor místních sester. Nebyly to jeptišky jako takové, ale kněžky z chrámu bohyně Ladérian, které si nechávaly říkat sestry.
"Zdravím vás, matko Amélie," odpověděl rytíř na pozdrav. "Zde jsem přivezl svou neteř," a poukázal na dívku stojící vedle něj.
Jenny se zdvořile poklonila a řekla.
"Buďte pozdravena, matko představená."
"I ty, milé dítě. Ať ti bohové požehnají. Jsem ráda, že tě poznávám Jenny," odvětila. "Měli jste dobrou cestu?" otázala se rytíře.
"Ano, nepotkaly nás žádné komplikace v podobě lapků," řekl Marcus.
Představená školy se nyní obrátila k Jenny.
"No, milé dítě, rozluč se nyní se svým strýcem a sestra Regina tě odvede do třídy, ve které se budeš učit a seznámí tě s ostatními dívkami. Věci ti nechám odnést do tvé ložnice, kterou ti sestra Regina ukáže později." Řekla matka Amélie.
Jenny se zadívala na mladou ženu postávající za matkou představenou ve stejném oděvu, jen šňůra kolem pasu měla jinou barvu. Plavé vlasy měla upravené do téhož účesu jako matka Amélie. Její oči byly modré jako nebe v milém a kdysi i krásném obličeji, který teď na části pravé tváře hyzdila ošklivá jizva po spálenině od ohně. Jenny si všimla, že když šla nepatrně napadla na pravou nohu. Zřejmě musela zažít nějaký požár, který jí zanechal památku na těle a možná i na duši. Žena se na ni usmála a podala jí ruku.
"Vítej u nás, Jenny. Jsem sestra Regina a budu tvou třídní učitelkou," představila se příjemným hlasem.
"Ráda vás poznávám, sestro," odpověděla Jenny. Pak se obrátila na strýce, aby se s ním rozloučila. "Sbohem, strýčku, jeďte opatrně a dávejte na sebe pozor . Uvidíme se v zimě, ale slibuji, že budu psát každý měsíc, aby si věděl, jak se mi tu daří." Objala vřele Marcuse a ten ji pohladil po zádech.
"Já ti na ně budu odpovídat, aby si ty pro změnu zase věděla, jak se daří nám. Buď tu hodná a poslouchej sestry, ano?" a políbil ji do vlasů.
"Neboj, strýčku, budeš na mě pyšný," ujistila ho.
O tom rytíř vůbec nepochyboval. Věděl, že když si jeho schovanka vezme něco do hlavy, tak se před ničím nezastaví a všechno dotáhne do konce. Odtáhla se od něj a podívala se na Cedrika, který postával za rytířovými zády. Usmála se na něj a pravila k němu.
"Cedriku!" oslovila ho.
"Ano, slečno?" zeptal se sluha.
"Dohlédni mi prosím na strýčka, aby byl v pořádku, až se vrátím." Cedrik přikývnul na srozuměnou. "Nashledanou," promluvila k oběma mužům a pak následovala sestru Reginu do budovy.
Nesla se jako pravá dívka z vyšší společnosti i když její šat nebyl zas až tak přepychový, jak by měl být. Jí to však nevadilo, byla skromná a na zbytečně cetky si příliš nepotrpěla. Jedinou ozdobu, jakou nosila byl průzračně zelenkavý křišťál - talisman od Paní Země.
Marcus za ní hleděl a málem měl slzy v očích. Zpočátku měl starost, že něco zanedbal a že její chování bude ovlivněno ryze mužskou výchovou, ale jeho obavy se nenaplnily. Právě dneska pochopil, že jeho malá holčička, je již doopravdy dospělá mladá dáma. Též si uvědomil, že se mu bude po ní stýskat, vždyť dosud nikdy neopustila tvrz déle než na dva dny a to ještě většinou jezdila s ním. Sama se pohybovala pouze v okolí tvrze a v blízkých lesích, které znala snad lépe než své boty. Nyní však bude sama, daleko od známých míst a mezi lidmi, které nezná. Sestra Amélie sledovala Marcusův pohled. Viděla v něm obavy milujícího člověka o bytost jemu drahou. Tolik lásky nevídala ani v očích milujících rodičů některých jejích schovanek. Dokonale rytíře chápala.
"Nemusíte se strachovat, rytíři Marcusi, Jenny se zde bude mít dobře. Je mezi přáteli a dostane se jí tu toho nejlepšího vzdělání," ujišťovala ho matka představená.
Tak tím si byl naprosto jist.
******
Jenny šla za sestrou, vstoupila do několika patrové budovy na konci velkého nádvoří. Prošla dveřmi a sundala si z hlavy kapucu své ho pláště. Regina se na ni podívala.
"Tak tohle je hlavní školní budova," upozornila ji. " Máme tu tři stupně. První stupeň jsou dívky od šesti do deseti let. Druhý stupeň dívky od deseti do patnácti let a třetí od patnácti do dvaceti." Vysvětlovala jí, když procházely halou s vysokým stropem a mnoha obrazy na zdech. "Každý stupeň má dvě třídy, tak že je tu dohromady šest tříd. Ty už patříš do první třídy třetího stupně. Budeš do ní chodit společně s dalšími patnácti dívkami," dodala sestra Regina.
Jenny přikývla na srozuměnou a dál následovala ženu po širokém kamenném schodišti. Vystoupaly do druhého patra a ve dlouhé chodbě zahnuly doleva. Prošly kolem několika dveří, za kterými bylo slyšet tiché hlasy. Zastavily se u pátých dveří od schodiště.
"Tak toto je tvá třída, právě v ní bude probíhat hodina literatury. Tu u vás učím já, takže dneska to bude spíš taková seznamovací hodina," pronesla Regina.
Zpoza dveří zaslechly hluk a mluvení. Sestra vzala za kliku a vešla do místnosti.
"Utište se dívky," řekla.
V té chvíli ruch ustal a dívky se poslušně usadily do dřevěných dvoumístných lavic.
"Tak je to správně," pochválila je. "Dovoluji si vám představit vaši novou spolužačku." Ukázala ke dveřím a rukou vyzvala Jenny, aby vstoupila za ní do třídy.
Vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Dívky v lavicích si začaly tiše mezi sebou šuškat a prohlížely si nově příchozí. Měřily si ji zvědavými pohledy a hodnotily její oděv. V zadní lavici šuškání zesílilo.
"Podívej se na ní, Morgan," řekla dívka tmavých vlasů a loktem drbla do své sousedky. "Vidíš, jak je oblečená?" zeptala se jí.
"Máš pravdu, Lavern. Má tak obyčejné šaty, bez jakékoliv ozdoby a ten příšerný účes." Opovržlivě řekla okatá zrzka sedící u vysokého okna.
"Dívky, tohle je slečna Jenny z Lirie," představila novou žákyni sestra Regina.
"To jsem si mohla myslet. Za se jedna z těch ubohých šlechtičen," prohlásila znechuceně Morgan. "Její otec zřejmě neměl na to, aby ji poslal do školy, když byla malá. Nejdřív musel uškudlit peníze a pak ji sem teprve poslal," opět posměvačně prohodila zrzka.
"Tam vzadu bude ticho!" pokárala je zvýšením hlasem sestra Regina.
"Bože, to zase bude otravná hodina," povzdechla si zrzka.
"To platilo i pro vás, slečno Morgan," upozornila ji.
"Ach jo, zase já!" poznamenala zrzavá šlechtična.
"Postavte se," vyzvala ji.
"Proč?" zeptala se a s nevolí se zvedla ze svého místa. "Vždyť jsem nic neudělala," zaprotestovala.
"Odmlouvání je prohřešek proti školnímu řádu, ale to už byste měla za ty roky, co jste zde, dobře vědět, lady Morgano."
"Ale já vám přece neodmlouvám, sestro," namítla Morgan opět. "Jen jsem chtěla přivítat naši novou..." odmlčela se, aby našla nějaké slovo a dodala, "...přítelkyni."
"Morgan!" napomenula ji.
"Ano, sestro Regino?"
"Po skončení vyučování se zastavte v mé pracovně. Za toto své chování ode mě dostanete zvláštní úkol." oznámila jí Regina. "A teď si zas můžete sednout."
Morgan jen otráveně zakoulela očima a zaujala své místo v lavici. Nyní se sestra obrátila k Jenny a ukázala na volnou stoličku v první řadě u dveří.
"Posaď se Jenny." Vyzvala ji. "Vedle slečny Cory je volné místo."
Jenny si sundala plášť, odložila ho na věšák u dveří, a sedla si vedle děvčete jménem Cora. Prohlédla si ji stejně pozorně, jako ona ji. Dívka měla velmi snědou pleť, jako by trávila celé dny na přímém slunci, černé vlasy se zvláštními modravými odlesky a medově zlaté oči. Člověka takovéhoto vzezření ještě neviděla. Nejspíš její rodiče nepocházeli z Bretilonského království, ale z jiné země.
Po krátkém seznamování začala hodina. Jenny tiše seděla a bedlivě poslouchala vše, co sestra Regina říkala. Její spolužačky si otevřely knihy a začaly z nich postupně jedna po druhé předčítat básně. Ani si nevšimla, jak rychle hodina utekla, když se ozval zvon, který oznamoval konec hodiny. Sestra přistoupila k Jenny.
"Až skončí celé vyučování jdi s dívkami do jídelny. Tam si tě vyzvednu, zajdeme spolu vyzvednout tvé učební pomůcky a pak tě zavedu do tvého pokoje." oznámila jí Regina.
Jenny souhlasně přikývla. Po literatuře následovala hodina přírodních věd, matematiky a gramatiky. Než se nadálá dlouhé vyzvánění zvonu oznámilo konec celého vyučování. Dívky zavřeli učebnice a uložily si je do lavic. Pak se vydaly do jídelny na oběd. Jenny se zamíchala do davu a následovala je. Vyšly ze školy, přešly do jiné velké a prostorné budovy, kde byla jídelna a obrovský společenský sál. Poobědvala a musela uznat, že tu nevaří špatně, ale na Meryenino jídlo to prostě nemělo. Někdo jí zaklepal na rameno, ohlédla se a spatřila za sebou sestru Reginu.
"Jestli jsi najezená, pojď se mnou a já ti ukážu, kde máš svůj pokoj," vyzvala ji.
Jenny se zvedla a vydala se za mladou ženou. Dívky, které seděly nedaleko jejího místa se na sebe podívaly. Byla to Morgan a její přisluhovačka Lavern.
"Slyšela si to?" zeptala se Lavern. "Ona má svůj vlastní pokoj."
"To se mi snad zdá, takové privilegium nemám ani já. A to jsem dcera lorda Fenrika Bretilonského, králova bratrance," namítla naštvaně Morgana. "Zajímalo by mě, co je ta potvora zač!" pronesla.
"To já nevím," připustila Lavern.
"Tak mi to zjisti, ty hlupačko," obořila se na ni ostře zrzka.
"Dobře, zkusím to, ale nic ti neslibuju," odpověděla brunetka.
******
Jenny s Reginou vyšly z prostorné jídelny do vchodové haly a pak zamířily doprava.
"Sestro Regino!" oslovila Jenny kulhající ženu.
"Copak máš na srdci, Jenny?" zeptala se a zahleděla se na dívku jdoucí po jejím boku.
"Měla bych dotaz."
"Jaký?"
"Chtěla bych vědět, kde jsou tady stáje. Ráda bych viděla svého koně." Vyřkla své přání.
"Nemusíš se bát, až se si prohlédneš svůj pokoj, zavedu tě do stájí. Potom tě provedu po celé škole, abys věděla, kde co je," ubezpečila ji.
Jenny ji následovala skrze dlouhou chodbu do dalšího traktu, kde byly v pravém křídle budovy ložnice dívek a v levém ložnice sester. Zatočily doleva a vystoupaly po točitém schodišti do třetího patra. Hned na proti schodišti se objevily okované dveře. Regina je otevřela dokořán.
"Tak, tohle je tvůj pokoj, přesně podle přání tvého strýce. Samostatný, aby si měla klid pro své studium. Tady nebudeš rušena ostatními děvčaty a pro změnu ty zas nebudeš rušit je," řekla Regina.
Jenny vešla dovnitř a porozhlédla se kolem sebe. Pokoj byl menší než ten její v Lirii. Měla tu přinesená svá zavazadla a na stolku ležely knihy, které bude potřebovat ke studiu. Vedle knih ležel taky její školní rozvrh. Ložnice byla velmi prostá. Měla tu naprosto obyčejnou prkennou postel se slamníkem, jednu velkou skříň na oděvy, stůl se židlí, noční stolek a na stěně u dveří viselo malé zrcadlo, pod kterým stála malá skříňka se džbánem a umývadlem. Přešla skrz místnost a podívala se z okna. Výhled měla do velké zahrady s mnoha zeleninovými a bylinkovými záhonky.
"Tak co myslíš? Bude se ti tu líbit?" zeptala se mladá žena.
"Určitě, je to hezký pokoj, sestro Regino," odpověděla. "Byla bych vděčná i za skromnější a mnohem menší, hlavně když budu mít jistotu, že svým ponocováním, neboť občas trpím nespavostí, a studiem nebudu rušit ostatní." Dodala Jenny.
Položila si plášť na postel, ze stolku sebrala rozvrh a zastrčila si ho do tajné kapsy v sukni svých šatů. Poté se sestrou Reginou vydala do stájí a na prohlídku školy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
