|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Staré rozeschlé necky... ::
Šíma |
publikováno: 15.08.2007, 16:04
|
| 60 vteřin! Pro někoho jen okamžik a pro jiného celá věčnost. Na moři je smrt běžnou záležitostí, ale každý dobrý námořník to ví! Jsou věci mezi nebem a hladinou moří. A věci, které jsou pod ní. A Poseidon je jen jednou z nich! Tím něčím jiným je lepkavá, chladná a mokrá smrt s rezavou kosou, kterou si stále brousí, jakoby pořád neměla dost... |
| |
|
|
Tu noc bylo chladno! Divné... V Karibiku bylo většinou dost teplo i v noci. Loď se monotonně kolébala na vlnách a skřípěla snad v každém spoji. Byla už stará a ačkoliv nebyla živá, zdálo se, že to ví a věděla to také její posádka, několik desítek zašpiněných a nemytých námořníků, kteří se kdysi nechali najmout na tuto plavbu. Vítr dul s nezměněnou silou a posouval tuto obstarožní vykopávku zvolna vpřed. Lanoví a plachty vrzaly do rytmu vln a houpající se paluba trochu znesnadňovala chůzi. Moře bylo jako živé, avšak do bouře mělo počasí ještě daleko.
Nad lodí se vznášel zpěv opilé posádky. U kormidla stál starý vousatý muž s jednou nohou. Namísto té druhé měl jen dřevěnou protézu, do které se pomalu zažíral červotoč. Ale jemu to bylo jedno! Tomu muži... Čas ubíhal. Noc byla klidná a nebe jasné! Posádka se radovala díky rozdanému Rumu a kapitán byl kdesi ve své kajutě. První důstojník se procházel na přídi a zrakem pátravě prohlížel vzdálený obzor. Byli blízko Skalnatým ostrovům. Všichni to věděli, ale nikdo se neodvažoval ani ceknout! Kapitán měl své slovo a vidina pokladu byla pro jejich unavenou mysl jako ten nejvyšší maják s nejsilnějším světlem.
Na palubu se vyřítilo několik mužů a dali se do hraní. Posadili se nedaleko hlavního stěžně pod lampou a jeden z nich vytáhl kostky. Začali hrát a jednotliví muži se střídali v až šíleném rytmu! Kostky padaly s temným duněním na palubu. Stěžně vrzaly pod doteky větru a nad plachtami, které již dávno ztratily svou nevinnou bělost se třepetala černá vlajka! Piráti! Už je toto slovo by dokázalo vyděsit i toho nejotrlejšího lodníka. Jenomže naše posádka už dlouho neměla jaksi štěstí! Plachetnice plující k Novému světu byly dobře ozbrojené a měly na svých palubách početné muže ve zbrani! A muži na palubě Starých rozeschlých necek, jak říkali své lodi, to dobře věděli. Štěstí je patrně opustilo...
Kostky znovu dopadly na palubu. Co bylo v banku? Dohromady nic cenného. Falešné zuby, stará rezivá dýka, hodinky na řetízku, bambitka, ze které již nešlo střílet a mnohem dalších drobností! Chyběly tam však jen peníze, ale pro ty si právě jeli mezi Skalnaté ostrůvky, jakoby se vydali do nějaké Spořitelny. Jeden z mužů vložil kostky do dřevěného poháru a zachrastil s nimi. Vypadal jako smrt. Hubu měl starou a opuchlou a mezi dásněmi se mu zračilo jen několik zkažených zubů. Muž od kormidla se přišel podívat, co to tam, ti chlapi, mají! Odněkud zespoda se ozýval zpěv ožralých námořníků, kteří se snažili zapomenout na dny strádání a nejistoty. Celé měsíce neměli žádnou kořist a loď samotná také potřebovala opravit!
„Vyhrál jsem!“ zakřičel bezzubý muž. „Bank je můj!“
„Jen přes mou mrtvolu!“ vstal jiný z mužů hrajících v kostky. „Podvádíš!“
„Je to moje, vyhrál jsem!“ řekl znovu bezzubec. „Zabiju tě!“
Muži vytasili své dýky. Pokud nebyla vyhlášena pohotovost, ležely všechny meče a jiné větší zbraně na svých místech. Všichni muži na palubě měli jen krátké osobní zbraně pro nejnutnější obranu. Oba sokové kroužili kolem poloprázdného pytle z hrubé látky, ve kterém byl onen pomyslný bank. Jen papoušek v kleci se díval do temné noci.
„Všichni do člunů...“ zakřičel opeřenec do zpěvu mužů v podpalubí a vrzání obstarožní lodi. „Všichni do člunů...“
„Držte huby, nebo vás všechny hodím žralokům...“ okřikl je první důstojník. „Kde je jednonohý Jim? Proč nikdo nestojí u kormidla!“
Muži se dívali po šerem naplněné palubě a houpali se spolu s lodí. Něco nebylo v pořádku. Viděli jej, jak k nim jde svým pajdavým krokem a jeho protéza pravidelně bušila do dřevěné paluby. Buch, buch, buch! Najednou všichni uslyšeli onen charakteristický zvuk, jako když si smrt brousí svou kosu. Loď se stočila na vlnách a kormidelní kolo se volně protáčelo sem a tam. Opilí muži v podpalubí se stále smáli a zpívali své oplzlé písničky, ale na palubě byl ještě někdo jiný.
„Kam šel?“ zahalasil první důstojník znovu. „Komu uvidím nůž v ruce, toho vlastnoručně vykuchám jako rybu, na to vemte jed!“
„Hra je hra! Chci jeho krev!“ zakřičel pirát, který si přivlastnil celou výhru. „Urazil mou čest! Kostky jsou poctivá hra...“
Muž od kormidla se jen tiše pousmál a vypařil se jako pára nad hrncem. Nezbylo po něm nic, jakoby nikdy neplul na palubě Starých rozeschlých necek! Vše se seběhlo tak rychle. Od momentu, kdy kormidelník opustil své místo až do doby, kdy loď na cosi narazila uplynulo jen několik desítek vteřin. Kdoví, kým byl ten muž s jednou nohou! Ještě nikdy jej neviděli. Jen při této poslední plavbě zaskočil za jejich obvyklého kormidelníka, protože ten pravý se houpal na šibenici v Královském městě na dvoře Guvernéra! Smrt si pro všechny přišla po čas této poklidné plavby. Cítili ji v každém koutě, kam nedopadlo světlo lamp. S každým zhoupnutím jim byla blíže! Muži na palubě se vrátili ke hře... Kostky znovu dopadly!
„Všichni do člunů!“ zakřičel opelichaný papoušek, který byl také součástí banku. Muži se rozřehtali. „Všichni do člunů...“
Pak ty Staré rozeschlé necky do něčeho narazily! Patrně šlo o jeden ze skalnatých ostrůvků na okraji stejnojmenných ostrovů, na nichž měli piráti ukryty své poklady. Sem se žádná jiná loď nikdy neodvážila. Tady všude okolo číhala Smrt a hlubiny moře! Poseidon měl toto místo v oblibě a rád tu potápěl lodě. Bylo to, jakoby je všechny zasáhl blesk! Loď se na okamžik vzepjala a pak dosedla na skalisko. Ale další veliká vlna, valící se na její bok, ji strhla do hlubiny. Stěžně popadaly na palubu a vzaly s sebou všechnu výstroj! Lana a plachty přikryly těla rozdrcených námořníků, na které spadly stěžně a ráhna. Zpěv opilých mužů vystřídalo divoké ječení!
Paluba se zalila krví. Staré rozeschlé necky se naklonily na levobok a rychle nabíraly vodu. Kostky spláchla voda. Vše se odehrálo až příliš rychle na to, aby se někdo stačil zachránit. Loď klesla do hlubiny vedle skaliska a kvičení a vřískání umírajících pirátů vystřídalo klokotání mořské vody. Temné moře utichlo a namísto lodi se u skály pohupovaly jen trosky. Zachránil se jen jediný tvor, papoušek, který byl kdysi součástí banku! Vyletěl z rozbité klece a usadil se na nedalekém, vodou smáčeném, skalisku.
„Všichni do člunů!“ volal svým nakřáplým hlasem. Seděl na vrcholku černého skaliska utopeného uprostřed ještě temnějšího nebe. Zobákem si čechral navlhlé peří a třásl se pod doteky studeného větru. Mořské vlny narážely pravidelným rytmem do skaliska a bůh moří Poseidon byl spokojen! Další bídní červí skončili v jeho náručí. Kolem skaliska proplul žralok. Jeho trojuhélníková ploutev se jasně rýsovala v temném moři. Kostky byly vrženy...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.8 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 108 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|