obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední královna ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Istrie
 autor Trenz publikováno: 14.08.2007, 23:04  
Toto je Prolog mého příběhu o pětici lidí, kteří se snaží zachránit svět zvaný Istrie
 

Prolog

Istrie byla překrásná země už od samého začátku. Už od chvíle, kdy ji čas a příroda stvořily. Zpočátku tu nežil nikdo kromě zvířat. Postupně začaly přibývat magické bytosti. Elfové a víly, ti byli pro přírodu nejdůležitější. Následovali skřítci a jednorožci. Ale byly stvořeny i zlé bytosti jako raraši nebo Fúrie. Čas a příroda dbaly na to, aby byl svět v rovnováze. Nakonec zavítaly do světa lidí a vybraly ty, jež měli Istrii dotvořit a obydlet ji. Vesměs to byli lidé, kteří celý svůj život zasvětili magii. Když vstoupili na dosud lidskou nohou neposkvrněnou zem, zablesklo se a každý dostal, co si zasloužil a v čem byl nejlepší. Jedna žena milovala vodu a zajímala se jen o kouzla, co byla spjata s vodou. Proto se stala Jezerní královnou. Jiný muž byl vždy blízko Smrti, a tak se stal vládcem a zároveň strážcem podsvětí. Někteří se magie vzdali, protože si byli jistí, že v Ráji, jak jim Istrie připadala, ji potřebovat nebudou, a usadili se. Někteří v horách, jiní v údolích. Stavěli domy a rozmnožovali se. Brzy byla Istrie osídlená a život klidně plynul dál. Jak to ale bývá, anarchie světu vládnout nedokáže a brzy mezi lidmi začaly mocenské boje. Příliš mnoho krve bylo prolito, než se čarodějové a čarodějky rozhodly zakročit a ustanovit vládce celé říše. A aby nemohl už nikdy nikdo vznést námitky, že je něco nespravedlivé, králem se stal člověk a královnou čarodějka a rozhodlo se, že jestli se první narodí syn, bude trůn dědit on, jestli se první narodí dcera, vždy ženy budou sedět na trůně. Po necelém roce královna porodila zdravou a silnou holčičku, která dostala jméno Istrie, a tak byla celá země pojmenována právě po ní. Od té doby uplynuly desítky generací a v celé zemi vládl, až na menší šarvátky, které byly vždy rychle vyřízeny, mír. Jednoho slunečného dne, už tomu bude padesát let, objevili se v Istrii tři muži a už nic nebylo jako dřív. Ve dvou plápolala obrovská nenávist a třetí jen hledal svůj osud. Nikdo nevěděl, odkud přišli. Tedy nikdo kromě jedné moudré čarodějky, která ale nikomu nic neprozradila a raději se ukryla do hor, aby ji nikdo nenašel. A obzvlášť ne oni muži, kteří by ji zabili, aby měli jistotu, že nevyzradí jejich tajemství, jejich původ, protože v tom se především skrývala jejich síla.

Colorado, vojenská základna 28. dubna 2006, 14:15

Několik mladých vojínů běhalo kolem hřiště, které bylo součástí komplexu tvořícího pět hřišť a osm budov rozdělených na ubytovny pro vojáky ve výcviku, což byl sektor A, B, a pro jejich učitele tu byl sektor C. Jídelnu postavili v sektoru D a hřiště stály v označení E, F a G. H patřilo střelnici, jež byla stranou od ostatních, a před kterou neustále hlídkovali dva vojáci, střídající se po třech hodinách s dalšími. Celý komplex byl obehnán vysokou zdí s ostnatými dráty na vrcholu. Dříve totiž základna sloužila jako vězení, ale vláda se nakonec rozhodla pro změnu na základnu, neboť v okruhu několika desítek mil nebyla žádná, zatímco věznice byly hned tři.
Na vojíny už padala únava, když se ozvalo:“Ještě jedno kolo a pak všichni do sprch. A žádné uléjvání!“byl to hlas, jehož majitel nepřipouštěl žádné odmlouvání.
„Buzerant jeden,“utrousil jeden z vojínů druhému tiše, ale dotyčný „buzerant“ ho očividně zaslechl, protože rozkázal:“Zastavit a seřadit! Hned!“
V mžiku byli seřazeni jak vlašťovky na vedení. Muž přistoupil k vojínovi a zeptal se:
„Nějaký problém, vojíne Morrisi?“
„Ne, pane.“
„Tak deset kliků navíc.“
„Ale, pane…“
„Tak tedy dvacet!“
„Ano, pane.“
Muž odcházel, když vojín znovu utrousil:“Buzerante.“
„Dvacet klik a deset koleček pro vás všechny. Poděkujte svému kamarádovi.“
Zahučeli, ale uposlechli rozkaz. Kdo ví, co by jim ještě přidal.
K muži přistoupil voják. Podle hodnosti kapitán.
„Plukovníku Icemane?“
Plukovník se na něj podíval.
„Generál chce s vámi mluvit.“
Stroze přikývl.
„Převezměte to za mě a nešetřete je,“a odešel.

Generál Molotov zrovna vyřizoval telefonát, když se ozvalo rázné zaklepání.
„Vstupte,“vyzval příchozího a ukončil hovor. Dovnitř vstoupil muž, pro kterého si poslal. Dobře si ho prohlédl. Byl vysoký a štíhlý a vypadal tak na dvaapadesát. Měl krátce zastřižené hnědé vlasy, na spáncích protkané šedinami a téměř černé oči. Postavu měl mírně vypracovanou a opálenou a na pravé paži tetování zeleného hada stočeného do klubíčka, s jazykem vystrčeným a zachyceným v pohybu. Ten, kdo tetování kreslil, byl umělec, a proto si ho armáda cenila. Toto tetování totiž získal každý, kdo dosáhl titulu plukovník. A ačkoliv byl tento muž, celým jménem Alan Richard Iceman, oblečen, generál věděl, co jeho šaty skrývají - malé ale i velké jizvy ukazovaly, kolik toho muž prožil a u plukovníka mluvily o velkých zásluhách a velkých bolestech. Generál se pohledem vrátil zpět k jeho tváři. I ta nesla znamení menších šarvátek, ale nejzajímavější však byly mužovy oči. Vyzařoval z nich chlad, přirozená autorita a síla.
„Plukovníku Icemane,“promluvil generál. Oslovený se na něj podíval.
„Dnes večer odlétáte. Tady máte letenku a průvodní informace.“
Plukovník obojí převzal a uložil do kapsy.
„Ani se nepodíváte, kam letíte, plukovníku?“
„Očekávám, že mi to řeknete, pane.“
„Letíte do Anglie, plukovníku. Setkáte se tam s naším agentem. Má pro nás cenné informace ohledně záležitosti 35 E.“
„Rozumím, pane.“
Alan se chystal odejít, když ho generál na poslední chvíli zastavil:“A plukovníku?“
„Ano, pane?“
„Bůh s vámi.“
Alan přikývl a odešel.
„Bůh s tebou, Alane,“řekl, když se zavřely dveře, a šel se věnovat dalšímu telefonátu.

Brighton, natáčecí exteriéry 29. dubna 2006, 10:30

„Jste náš hrdina. Děkujeme. Děkujeme vám.“
„Je to má povinnost. Nebo možná prokletí. Sbohem, přátelé.“
„Á stop!“ozvalo se z režisérské židle.
„Výborně, Seane. Bude to trhák. To ti zaručuju.“
„To doufám, když jsem se s tím tak nadřel.“
Sean odkráčel a režisér si úlevně oddechl.
„Točit s ním je o život, co?“promluvil kameraman.
„Ale je nejlepší a lidi jeho filmy milují, ať jde o jakýkoliv žánr. Za ty prachy to stojí vydržet, i když mám té jeho arogance někdy až po krk.“
Sean zastavil kolem procházející asistentku režiséra a vyštěkl na ni:“Kde je Ted?!“
Dívka si ho prohlédla. Už po něm pokukovala týdny, ale ještě neměla čas ani příležitost se s ním takhle střetnout. Dosahoval téměř ke sto osmdesáti cm a byl štíhlý. Elegantní oblečení svědčilo o majitelově dobrém vkusu ohledně módy a o velkém kontě, neboť veškeré oblečení bylo luxusní. Vlasy měl hnědé. Některé pramínky byly světle a některé tmavě hnědé, což byl charakteristický znak jeho rodiny. To vše podkreslovaly modrošedé oči, v kterých se odrážela arogance a nepatrně zdvihnutý nos jasně mluvil o aristokratickém původu.
„Kde je Teď?!“zeptal se Sean a mírně s ní zatřásl, aby upoutal její pozornost, když na něj zírala příliš dlouho.
„Kdo…kdo je Ted?“vykoktala ze sebe.
„Můj manager? Kde je můj manager?!“
„Já…já nevím.“
„Tak mi uhni z cesty!“zavrčel. Dívka ho velice ráda uposlechla. Sice se jí líbil, ale s jeho chováním by s ním nevydržela randit ani hodinu. Ne, že by k tomu vůbec dostala příležitost, protože se proslýchalo, že nerandí s nikým, kdo nemá na účtu alespoň pět nul.
„Budižkničemu! Nechápu proč lidi od filmu zaměstnávají tak neschopné ženské!“nadával Sean, když k němu přistoupil poslíček.
„Pan Williams?“
„Ano. Co chceš?!“utrhl se na něj Sean.
„Mám tady pro vás vzkaz.“
„Od koho?!“
„Od pana Teda.“
„Od mého agenta? Kde se fláká?!“
„To nevím, pane. Mám jen ten vzkaz.“
„Tak už mi ho řekněte!“
„Zítra za soumraku v Londýně v Hyde Park.“
„To je všechno?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Tady máš.“
Sean mu do ruky vtiskl několik bankovek a odešel do svého hotelu.

Paříž, expozice drahých kamenů 29. dubna 2006, 23:45

Mladá žena v černém oblečení sklouzla po laně a jako kočka dopadla na mramorovou podlahu. Rozhlédla se. Kamery už byly nastaveny na opakovaný záběr, takže měla tak pět minut. Se sebejistotou, k její branži nutnou, se přesunula k trezoru a naťukala kód. Dveře se otevřely. Usmála se. Její ex-šéf byl vážně dobrý. Vrátila se k lanu a s hbitostí opice vyšplhala nahoru. Lano pak vytáhla a srolovala. V tu chvíli se zapnuly kamery. Znovu se usmála a brzy už jakémusi postaršímu muži předávala diamant v hodnotě půl miliónu euro. Pak si sundala masku a zatřepala hlavou, aby její vlasy dostaly původní tvar. Měla je krátké, asi k šíji, ale pevné a lesklé. Oči měla průzračně modré a pleť bledou, jak bylo u Rusek příznačné. Byla menší, ale štíhlá s pevnou postavou.
„Výborná práce, Sonyo. Tady je tvá odměna,“a podal jí obálku s 50 tisíci.
„Díky, Frederico, ale víš přece, že takovou práci udělám zadarmo.“
„Ano, já vím. Jde ti hlavně o adrenalin, ale dej pozor, abys jednou neuklouzla.“
„Neboj. Jsem opatrná,“políbila muže na tvář, přešla k motorce, nasadila si helmu a odjela.
Dorazila do hotelu a recepční jí podala obálku. Sonya ji rozlepila a vytáhla papír.
<i>Zítra za soumraku v Londýně v Hyde Park.</i>
Bez podpisu, ale Sonya poznala písmo. Patřilo jejímu ex-milenci. Určitě pro ni měl nějaký dobrý kšeft, protože jinak by ji netahal z Paříže, když se tu teď konalo tolik expozic. Zašla do svého pokoje. Umyla se, společensky oblékla a navoněla. Sešla do baru a posadila se k ženě, o které s jistotou věděla, že nepohrdne něžným pohlavím. Svůdně se na ni usmála. Žena jí úsměv oplatila a Sonya věděla, že má vyhráno. Dnes večer rozhodně nebude spát sama.

Londýn, Trafalgarské náměstí 30. dubna 2006, 15:00

43 – letý muž bezcílně bloumal po náměstí. Měl otrhané šaty, rozcuchané světle hnědé vlasy, špinavý obličej a smutné modrošedé oči. Lidé se mu vyhýbali obrovským obloukem. Nakonec se posadil k patě pomníku admirála Nelsona a na zem položil klobouk. Nic nečekal. Většinou to byli turisti a ti se se žebráky nikdy nedělili, a proto ho překvapilo, když mu někdo do klobouku něco hodil. Podíval se a spatřil několik liber, ale taky nějaký papír. Muž ho vytáhl, rozložil a četl:"Dnes při soumraku v Hyde Park. Mám informace, které by tě mohli zajímat. Jde o vraha tvé rodiny, Andy Wilkinsone."
Andy stiskl pěsti. Už dlouho po tom toužil. Už celé tři roky hledal vraha své ženy a dítěte.

Londýn, zapadlé uličky 30. dubna 2006, 17:00

Pospíchala zapadlými uličkami. Chtěla být, co nejrychleji doma. Nerada chodila ke klientům, ale když byli nemocní a opravdu si to přáli, téměř na ni naléhali, svolila. Snažila se oblékat, co nejvíc, aby nikoho zbytečně nedráždila. Měla na sobě cikánské šaty dlouhé až ke kotníkům, lehký šátek a tmavě hnědé vlasy spletené v copu, ale stejně jí to bylo k ničemu, protože ji obklopilo několik mužů.
„Ahoj, krasotinko,“promluvil jeden z nich a oplzle se usmál.
„Nechte mě projít!“promluvila pevným hlasem.
„Ale. Slečinka je drsná. Už se bojíme,“muži se rozesmáli a ženě bylo úplně jasné, že jsou opilí. Pokusila se jim utéct. Do jednoho strčila a ten ztratil rovnováhu a upadl, ale dřív, než se stačila rozeběhnout, ji jiný chlap uchopil za ruku a hodil ji na zem. Ten další se nad ní rozkročil a roztrhl jí šaty, takže spatřili její vzdouvající se ňadra, jak rychle dýchala. Muž si olízl rty a hrubě ji políbil. Žena mu vrazila facku, muž ji ránu oplatil, ale takovou silou, že skoro ztratila vědomí. Uchopil její prso svýma špinavýma prackami takovou silou, až ji to zabolelo.
„Tak dělej, Franku! My chcem taky!“dožadovali se svého ostatní. Frank jí chtěl šaty roztrhnout úplně, když se ozval varovný výstřel. Všichni ztuhli. Frank se narovnal a jako ostatní pohlédl směrem, odkud výstřel zazněl. Spatřili před sebou stát Alana, jehož pohled byl mrazivý.
„Jdi pryč, dědku,“zamumlal opile Frank a chtěl se vrátit k ženě, když Alan promluvil:“Nechte ji!“
„Myslíš, že jsi hrdina, když máš bouchačku?“vysmál se mu. Alan ji zasunul a zhodnotil situaci. Muži byli čtyři. Dva z nich vypadali jako kulturisti, ale byli vesměs opilí, tak by s nimi neměl být větší problém.
„Nechci ti ublížit, dědulo.“
„Já nechci ublížit tobě,“odvětil mu Alan klidně.
Opilec kývl na své druhy a ti se na Alana vrhli. Neměli šanci. Prvního Alan udeřil do obličeje tak silně, že ho omráčil, druhému zlomil ruku a třetího kopl do břicha. Frank se na Alana díval a pak utekl. Alan ho nechal. Neměl sebemenší důvod ho pronásledovat. Přistoupil k té ženě a pomohl jí na nohy. Pak si svlékl bundu a přehodil ji ženě přes ni. Ta si ji zapnula a pak řekla:“Děkuju.“
Alan přikývl a chtěl odejít, když na něj zavolala:“Počkej. Chci ti to oplatit.“
„To není nutné,“odvětil jí tak chladně, až se otřásla.
„Jmenuju se Isabel, Alane.“
Alan se na ni překvapeně a zároveň podezíravě podíval.
„Odkud znáš moje jméno?“
„Čekala jsem na tebe.“
„Co jsi zač?!“
„Neboj. Nejsem žádná šarlatánka,“řekla, jako by mu četla myšlenky.
„Jsem kartářka. Karty mi řekly, že přijdeš. Pojď se mnou a já ti prozradím tvou budoucnost.“
„Znám svou budoucnost.“
„A tím jsi si jistý?“
Alan na ni hleděl, a proto Isabel dodala:“Jsem cikánka. A když někdo zachrání cikánce život, musí mu to nějak oplatit. Nesmí mu zůstat dlužna. Ne dlouho a kdo ví, jestli se ještě někdy uvidíme.“
„Dost o tom pochybuju.“
„Tak vidíš. Nenech se prosit, vojáku. Však ti to nic neudělá.“
Alan se ještě chvíli rozmýšlel, ale nakonec přece jen souhlasil.

Seděli naproti sobě. Kolem plápolalo několik svíček. Isabel před Alana položila tarotové karty.
„Pořádně je zamíchej a jestli chceš, můžeš jim v duchu položit nějakou otázku.“
Alan kartami zamíchal.
„Teď levou rukou sejmi tři karty a polož je sem.“
Isabel ukázala na místo před sebou. Alan tak učinil.
„Ta levá je minulost, prostřední přítomnost a pravá budoucnost,“řekla pak a karty začala obracet. Byla překvapená, když jako první spatřila smrtku. Obvykle totiž Smrtka znamenala, že končí něco starého a přichází něco nového, ale cítila, že s Alanem je to jiné. Že v jeho případě tahle karta znamená samotnou Smrt. Ještě nikdy se jí to nestalo. Teoreticky by už měl být mrtvý. Několikrát se zhluboka nadechla a pak vydechla, aby vůbec mohla promluvit. Když se alespoň zčásti uklidnila, promluvila, i když se jí hlas mírně třásl:“Mnohokrát jsi unikl Smrti. Možná ses s ní i setkal. Smrt tě miluje. Chtěla by tě mít po svém boku, ale ty ji vytrvale odmítáš.“
Otočila prostřední kartu. Blázen. To ji uklidnilo úplně.
„Čeká tě daleká cesta do neznáma, Alane…,“otočila třetí kartu.Vůz, „…ale nebudeš sám. Budeš mít společnost, s kterou budeš mít konflikty. Bude to vyžadovat sebeovládání a pevné nervy.“
Alan se na Isabel dlouho díval a pak vstal a bez jediného slova odešel.
A pak udělala Isabel něco, co nikdy neudělala. Jím zamíchané karty vzala a tři karty z nich sejmula. Minulost byla Měsíc, přítomnost Milenci a budoucnost Kolo osudu. Povzdechla si. Věděla, že její čas přišel. Že to, čeho se nejvíc obávala a přitom to nejvíc očekávala, přijde už brzy. Pohlédla ven, kde zbývaly jen tři hodiny do soumraku.
<i>„Velice brzy,“</i>pomyslela si a šla se převléknout.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 61 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Heartless Girl 06.10.2012, 10:40:44 Odpovědět 
   Velmi zajímavý prolog. Čte se to lehce, plynule, nikde nic nedrhne. Určitě si přečtu i zbytek.
 Petr.6.Suchy 20.01.2008, 17:59:37 Odpovědět 
   Trošku mi nesedne ten přechod. Takovej moc drsnej.
 Rikitan 01.12.2007, 19:19:53 Odpovědět 
   Hele, zajímavý příspěveček. Líbí se mi to.
 Kondrakar 24.08.2007, 9:01:51 Odpovědět 
   Moc pěkné. Příběh je poutavý a čtivý. našel jsem jednu nesrovnalost: Pak si svlékl bundu a přehodil ji ženě přes ni. to ,,přes ni,, mi tu nesedí. lépe by bylo přes ramena, ale to je jen moje hnidopišství.
 Trenz 17.08.2007, 14:41:12 Odpovědět 
   Děkuju všem. Chyby pokud možno napravím:-)
Valenis: Já vím, že byl, ale jeho jméno mám z jedné počítačové hry a hrozně jsem si ho oblíbila tak jsem ho použila i tady:-)
 Valenis 17.08.2007, 13:59:10 Odpovědět 
   spletla jsem se, byl to ministr zahraničních věcí
 Valenis 17.08.2007, 13:56:35 Odpovědět 
   Zajímavý začátek, jen mi tam trochu nesedí jméno generála Molotova. Byl to ruský generál za druhé světové.
 Imperial Angel 15.08.2007, 16:06:32 Odpovědět 
   Opravdu povedený začátek. Po tom pohádkovém úvodu mě vojenská základna doslova dostala do kolen. Teď to nemyslím špatně - jen to byl prostě šok :)....
 Šíma 15.08.2007, 10:36:17 Odpovědět 
   Na začátku se mi zdálo, že jde zase o další obyčejný fantasy příběh, ale brzy jsem byl vyveden z omylu! Americká základna, lokace nějakého natáčení, pak Paříž a Londýn... Ty přechody nejsou patrně samoúčelné, že by z těchto prostředí byli vybráni naši hrdinové, aby zachránili bájný svět mágů? ;-) Jedna! Těším se na další část!
 Pavel D. F. 14.08.2007, 23:03:30 Odpovědět 
   Tak nám tu začíná další pěkný příběh. Prolínání světů nebo cestování mezi nimi je moje oblíbené téma, takže se už těším na pokračování.
Po technické stránce bych možná poradil, že po konci přímé řeči je vhodné za koncovou uvozovkou před pokračováním textu vkládat mezeru. Dále, že tagy se na SASPI vkládají v hranatých závorkách, nikoliv lomených. Zkratky (jako cm) je vhodné v povídce rozvést (centimetry) a čísla ve větě (43 – letý) je možná lepší psát slovy (třiačtyřicetiletý). Ale to jsou všechno jen drobnosti, příběh je psán pěkným jazykem a bez chyb, což člověka potěší.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr