obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 2 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
Fantasy, sci-fi a co dál?
Repulsion   
Repulsion Uživatel má bodů celkem: 407 Čt 26.10.2006 21:59
Jak už jsem v jednom svém příspěvku zmínil, dost mě na tomto serveru potěšilo, že se zde lidé hodně věnují próze. Vzápětí mě ovšem zklamalo, že tou prózou je převážně žánr fantasy či sci-fi. Ne, že bych proti těmto žánrům konkrétně něco měl - to nikoliv - četl jsem to i to a rád. Nicméně jejich, takříkajíc, přílišná konzumace dnešní mladou generací mě poněkud znepokojuje.
Oba žánry mají společné to, že jsou velmi módní záležitostí a, což je právě to, co se mi nelíbí, řada děl z této oblasti představuje jakýsi únik od reality. Ne všechna díla samozřejmě. A i ta, která mají souvztažnost k reálnému světu, tak nejsou čtenáři často vnímána. Nebo jsou vnímána velice nekriticky. Málokdo si například uvědomuje velmi silně rasistický podtext Tolkienovy tvorby (Tolkien vyrůstal v Jižní Africe), kde Elfové jsou nadlidé a skřeti chátra, kterou je povoleno zabíjet na potkání.
Jak ve fantasy, tak ve sci-fi jsou díla lepší a horší, samozřejmě. Ale kdo dneska čte třeba takového Bradburyho?
Určitě je potěšitelné a chvályhodné, když člověk někde slyší nebo čte, že někoho přitáhla ke čtení třeba Rowlingová. Není ovšem proč jásat, když dotyčný u Harryho Pottera a podobných záležitostí zůstane. To si pak v podstatě moc nepolepšil. Zvlášť u mladých lidí, kteří mají na četbu čas a "kapacitu" to člověka zamrzí. Nechci se tady vytahovat, ale my jsme si na gymplu s kamarády půjčovali třeba Elíase Canettiho, Jamese Joyce apod. Možná nám z toho svým způsobem taky hrabalo, ale určitě nás to i někam posunulo...

Takže co kdybyste zkusili alespoň třeba takového Johna Irvinga (Modlitba za Owena Meanyho koneckonců nemá k fantasy až tak daleko... i když prý byla do češtiny dost mizerně přeložená
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24]
ODPOVĚDI:
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Út 13.9.2011 11:08  
Co já jsem se před pěti šesti lety fantasy napsal, zahradníku...
:)

Já nevím, jsou určitý situace, přes který vlak nejede. Když bych byl jako čtenář a tuhle situaci v knize objevil, už bych věděl, že je to prvoplánovej útok na mojí a hrdinovu morálku. A to už se mi špatně čte. Proto je lepší, když v tý knize prostě geroj přijde, stráže zabije, s jejich hlavama si ještě zahraje fotbal nebo tak něco, a pak jde si promluvit s tím velkým nahoře v hradě.

Proto je prostě (pro mě) nejlepší si na nic nehrát a psát prostě obyčejný a jednoduchý příběhy. Správný rubačky, kde geroj kosí nepřátele po stovkách, zachraňuje panny a zabíjí zlotřilé padouchy.
Sem tam nějakej dialog a pak hurá do akce.

Takových těch moralistických a filozofických high fantasy srandiček ročně vyjde až moc na to, aby se v mejch očích jednalo o zajímavej podžánr.



Btw, obdobná situace ve sci-fi takovej problém není :)
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(3)
  
El Kostlivec Uživatel má bodů celkem: 51 Út 13.9.2011 07:33  
m2m: Klišé ta situace rozhodně je. Ale právě proto se mi to na ní dobře demonstruje. Myslel jsem to tak, že rek v obou případech na konci ty dva zabije.
V prvním případě by tak mnoha čtenářům mohl připadat stále hrdinský, zatímco v druhém by mohl vyznít jako krutý a nelidský.
I tato klišovitá situace tak (alespoň dle mě) na svém konci dává v obou případech jiný dojem.
Není a nebylo to myšleno jako příklad originálního druhu vyprávění.
Nahoru
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Út 13.9.2011 01:19  
Aha.
Hrdinný válečník, rytíř dobra, zachránce světa a spanilých panen se plíží temnými uličkami, zahalen pouze v černé róbě s kápí, pod níž se skrývá ohromný obouruční meč s umělecky ztvárněnou hruškou a pradávnými rytinami na čepeli. Schován v temnotách kamenných nebo dřevěných budov se blíží k hradu, v němž přebývá zlotřilý padouch největšího kalibru, který chce ovládnout celý svět a znásilnit stovky spanilých panen.
Problém nastává ve chvíli, kdy se náš udatný hrdina, rytíř dobra a čestný válečník dostane až k bráně, před níž lelkují dva muži ve zbrojích se znakem zlotřilého zlosyna. Muži oddaní tomuto zástupci zlého sémě, muži, kteří bojovali v řadě bitev a znásilnili stovky panen, anebo taky žádnou, protože mají svoje vlastní ženy a děti. Hrdinný rek nemůže přelézt bránu, žádný jiný vchod není, musí stráže odstranit. Když už z pochvy vytahuje svůj obrovský meč, jímž by přepůlil koně a možná i dva, zaslechne šepot zlotřilých stráží.
"Tu svou strašně miluju. Máme krásnou dceru a nebojácnýho kluka, každej vejkend spolu odjíždíme na piknik támhle k rozvalinám pradávnýho mlejnu a tam všichni spokojeně sníme naše košíky plné chutného ovoce."
"Aha," přikývne ten druhý strážný. "To znám. Já mám taky oddanou a milující ženu, kterou bych neopustil za nic na světě. Každým dnem ji miluju víc a víc a těším se na chvíle, které strávíme spolu."
"Jojo," souhlasně zamručí ten první, o poznání vyšší voják.
Udatný rek se v polovině pohybu, v němž z róby odhalí svůj ohromný obouručák, kterým vládne pohodlně jednou rukou, zastaví a v hlavně mu vykvete obrázek spokojené rodiny. Zlotřilý padouch zaměstnává jako věrné stráže tyto milující muže, kteří mají vlastní rodiny. Co teď?
Mám je zabít?
Co když ta krásná spanilá dcera vyššího z mužů bude jednou obětí nějakého zpráchnivělého vojáka, který ji bez ohledů znásilní? Mám zabít tohoto muže, který ji bude ochráncem, takovým ochráncem, že by snad opustil svého pána?
To přece nemohu udělat, zavrtí hrdina hlavou a schová obouručák zpátky do róby. Rozhlédne se opatrně kolem. U paty domu objeví ohromnou cihlu a již ani vteřinu neváhá.


Takový hrdina je krásným příkladem klišovitého superdobrého hrdiny. A ti dva strážní s vlastními rodinami jsou vlastně ještě větší klišé.

Pokud by tato situace nastala, hrdinný rek neváhá, chopí se cihly a oba strážné sérií tanečních kroků pošle do bezvědomí. Cihlu zahodí a bezvládná těla schová do stínu. Pak projde branou zabít zlotřilého padoucha, aby zachránil svět a stovky spanilých děv.

Anebo si vzpomene, že tito muži bojovali v desítkách bitev a podíleli se na utrpení stovky spanilých panen.


Bože, co to tu plácám?
Snad jen to, že hypotetická situace je to pěkná, ale každý trochu lepší autor se jí vyhne, protože to je TAK OHROMNÉ klišé, že z toho musejí bolet oči.


:)
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(3)
  
El Kostlivec Uživatel má bodů celkem: 51 Po 12.9.2011 20:59  
zahradník: V tom s tebou absolutně souhlasím, jenom si myslím, že fantasy prostě nabízí víc možností k tomu popsat hrdinské nebo černobílé vidění světa než příběhy inspirované skutečným světem nebo skutečnými událostmi. Jestli je to dobře nebo špatně, to už je na posouzení každého. Mně to třeba nevadí, záleží na stylu autora a také tématu. U jednoho díla přímočařejší vidění světa může vadit a u jiného nemusí.
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(3)
  
El Kostlivec Uživatel má bodů celkem: 51 Po 12.9.2011 20:37  
Co se týče filozofického/psychologického přesahu textu a brutality, také si myslím, že dost záleží na tom, jak danou situaci podá a také, co se rozhodne prokreslit. Myslím, že v mnoha případech se pak na autorovu notu naladí i čtenář.
Co se týče fanatsy, mám rád jak "high fantasy," kterou zmínila Ekyelka, ale neopovrhnu ani conanovskou bušírnou nebo nějakým klasickým příběhem na odreagování. Záleží čistě na momentální náladě.
Ale abych se vrátil k té brutalitě...
Když si vezmu jednu a tu samou hypotetickou situaci, kdy má klaďas třeba zabít stráže oddané úhlavnímu záporákovi.
Dá se to napsat tak, že je prostě bez okounění odstraní a autor může dát v popise váhu na zabijácký um klaďase.
Nebo v druhém případě, když se hrdina plíží za strážnými, autor naťukne útržek rozhovoru těch mužů, jak se baví o svých rodinách.
Ta samá situace a věřím, že ve finále oba způsoby vyzní úplně jinak.
Samozřejmě fantasy žánr jmenovitě nabízí ten luxus podat černobílé vidění světa pro toho, kdo chce. To jsou pak vždycky po ruce vychytávky jako krvežízniví démoni, nemrtvé zrůdy, černokněžníci s černočernými dušemi atd.;-)
Nahoru
Matylda Kratinová
(463)
  
Matylda Kratinová Uživatel má bodů celkem: 1011 Po 12.9.2011 20:14  
Řekla bych, že na Tolkienově díle je vidět, že dost ujížděl na hrdinských eposech a mýtech obecně. Aspoň mě to tak přišlo, jako převyprávění rytířských ctností v kabátku stravitelném pro moderního člověka. Píseň o Rolandovi taky neoplývá žádnou těžkou psychologií, nedejbože nějakými civilními city; hlavní hrdina kosí saracény hlava nehlava, aby uchránil vlastní čest a stal se nesmrtelným, třebaže posmrtně. Kdyby se z jeho postavy smyl étos rytířského superkladného superhrdiny, kdoví, jestli by taky nevykoukl pěkně řízný Conan, který vypaluje baskické domy, muslimy přesekává vejpůl, párá od brady po břicho jejich ženy a pojídá děti (to je nadsázka).
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Po 12.9.2011 17:31  
V tom případě jsme na tom stejně, m2m.
Kolikrát jsem do zábavného čtení protlačila i nějakou všeobecnější myšlenku - a všiml si jí pouze ten, kdo odhlédl od zábavy a zamyslel se nad textem jako takovým?
Jako autor si mohu dělat, co chci. Nastolovat otázky, zpracovávat dramata a epické bitvy, být ta zlá nejzlejší na světě. Na čtenáři pak je, jak k textu přistoupí. Lama s klapkami na očích bude spokojená s bitvou par excellence, hloubavec ocení meziřádková sdělení. Tohle je zkrátka známka promyšleného textu, přesahujícího rámec zábavy - a když cítím, že takový text mám napsaný, jsem spokojená.
Nahoru
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Po 12.9.2011 16:26  
Musíš mít vždycky na paměti, že napsat ideální dílo je nemožné. Nikdy se nezavděčíš všem, a tudíž bys měl psát spíš podle sebe, než podle toho, jak se to bude či nebude líbit.
Ale třeba je můj názor špatnej, že jo :)
Nahoru
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Po 12.9.2011 15:23  
Možná se to zdá jenom mně, ale podle mě to nějak moc řešíš, hele :)

Když je bitva napsána na sto stránkách a je napsána tak, že těch sto stránek je ultimátně dobrejch, zábavnejch a prostě to čtenáře chytne a nepustí, proč ne?
Vracíš se ve svých otázkách zpátky k formě jako takové, stylu, kterým je tohle a tamto napsané. Obecná pravda v tomhle totiž není. Jsou autoři, kteří dokážou popsat bitvu na dvě stránky, a pak jsou autoři, kteří umějí vybojovat bitvu na dvou stech stránkách. Ani jedno není a priori zle, protože to prostě závisí na samotném stylu, kterým je bitva vedena.

Hlavní postava samotná je pak totéž. Když je to krvavej zabiják, kterej neřeší nějakou morálku a etiku, ale autor ho umí tak dobře napsat, že s ním každej sympatizuje, proč prostě ne?
Řada autorů naopak volí záporně laděné postavy jako svoje hlavní. Je to cool a in a funguje to.
Záleží na tom, jak to podáš. Když psychologický rozpor v hrdinově nitru podáš tak, že prostě čtenář začne přemejšlet o tom, jestli je to morálně správný, zabíjet pro dobro, tak proč ne?
Když to tam ale nedáš vůbec, málokdo se nad tím zamyslí.
Záleží prostě na tom, jaké myšlenky v textu chceš mít. A jak je podáš.
Nahoru
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Po 12.9.2011 09:08  
Když jsem se před rokem ptal nakladatele na jeho názor (přišla na to jen tak řeč, jsem prostě četl povídky určené do Kočasu a vyblekotal jsem něco ve smyslu, že už mi ty haj srandy lezou krkem), odpověděl, že byl dal nevímco za to, kdyby někdo konečně napsal pořádný heroic fantasy s pořádným kořenem, co vytluče kvantum záporáků a ještě přitom stačí posnídat.

Tož tak.

U mě se všechno odvíjí s množstvím toho, co z daného subžánru přečtu.
Bohužel, všechny tyhle high fantasy jsou nejčastějšími zástupci z žánru fantastiky jako takové, a to se prostě člověk přejí.
David Gemmel je zárukou výborné zábavy. Robert Jordan je naopak výtečným zástupcem haj srand, resp. byl, ale to jen z toho důvodu, že Kolo času si hrálo s různými subžánry a vytvořilo řadu charakterů, kteří posnídali kvantum záporáků na posezení.


Takže tak. Prostě se obliba u mě odvíjí od toho, co zrovna frčí. To, čeho je až moc, prostě už číst nemusím.
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 11.9.2011 23:39  
Já s dovolením prozatím odpovím jen na první otázku. Není to z neúcty nebo tak, ale těch textů je strašná spousta a potřebuji si to všechno nejprve utřepat. I když o tom přemýšlím od chvíle, kdy se mne na to zahradník zeptal tehdy ještě ve vzkazu, stále jsem se k uspokojivé odpovědi nedostala.

Nuže: kvalitní fantasy je jako kterýkoliv jiný kvalitní text. Pro mne jako čtenáře to znamená perfektně zvládnutý styl, který je čtivý, originální, ne rozvláčný (Johnatan Strange a pan Norrell jsou ukázkou spíš toho méně poutavého stylu, stejně jako Eragon a spol.). V rámci amatérské tvorby je zásadní podmínkou i gramaticky dokonalý text (u tištěné knihy to považuji za neoddiskutovatelnou samozřejmost), protože ten je pro mne impulsem, že si autor dal s tvorbou skutečně záležet a svůj text miluje (a své čtenáře taky).
Co se týče zápletek, vůbec mi nevadí profláknuté syžety, obvyklé podezřelé v rolích charakterových archetypů - pokud je toto zvládnuto v originálním, osobitém podání. Nic už nejde napsat nového, takže zbývá to dávno napsané, co se ovšem dá napsat z nového úhlu, nově zamíchat atd. Ve chvíli, kdy si jako čtenář vytvořím emocionální vztah k postavám (a není to vztah typu "tak už chcípni, ať ta mizerná kniha skončí!"), nebo dokonce zjistím, že během čtení ohlodávám napětím záložku, pak to je dobrý text.
Kaunaz Isa tyhle příběhy nazývá jednoduše: ham. Jsou natolik dobré, že se přečtou jedním dechem a po poslední tečce máte chuť na další, stejně dobrý. Zkrátka ham.

V rámci žánru jako autor už nějakou kotvím v high fantasy. Není to má volba, tenhle subžánr mi zkrátka vyhovuje prostorem a kulisami, možnostmi. S&S občas také zneužiju, zvlášť v odlehčené podobě, ale HF je zkrátka velký formát. Žádný člověk není dostatečně obyčejný, aby se nemohl přetavit v ústřední postavu, žádné zlo není dostatečně černé, aby se nemohly ukázat jeho překvapivé stránky, žádné dobro není příliš bílé, abych ho nedokázala ušpinit. Ano, tohle lze provést kdekoliv, ovšem tenhle píseček mi zkrátka vyhovuje.
Coby čtenář pak nemám vyhraněný žánr. Humorná, urban, high, s&s, fantasy hraničící s new weirdem... Primární je nápad, zpracování, celkové vyznění. Hlavně žádný sladkobolný "heppáč" - jsem cynik a už jako dítě jsem se ptala, co bylo po tom, co si princ vzal princeznu.
Hodně mne svého času třeba oslovil Utkaný svět a Cabal (Clive Barker). První pro nápad světa ukrytého v koberci, druhý pro odlišný pohled na zrůdnost. Totéž platilo u Conana - uvěřitelnost charakterů, světa, práce s textem (tedy s anglickým textem, přelouskala jsem několik povídek už na základce, leč já houpá jsem si je tehdy nezálohovala). Těch textů je mnohem víc a paradoxně mi mnohem více daly texty SF, než čistého fantasy - tam šlo primárně o příběh a techniku psaní, nápady a různé pohledy na svět lépe zpracovávaly povídky ze zlatých let SF.
Matylda zmiňuje ilustrace. Já naopak jsem ráda za minimum ilustrací, pokud možno nenápadné obálky - ať za sebe mluví čistě jen text. Žádné obezličky, žádné zcestné barvotisky s udatnými válečníky a skoronahými bajadérami v ocelových plavkách (které jsou navíc zatraceně nepohodlné). Pokud mne text zaujme natolik, že jsem ochotna bez ohledu na finance knihu získat do své sbírky, je to sakra dobrý text. Jinak pouze přečtu, případně v knihkupectví prolistuji a přečtu pár stránek a odkládám.

Mno, částečně to spadá i do druhé otázky, ale jak jsem podotkla - těch knih je nepřeberné množství. Asi bych to měla redukovat spíš na autory, ovšem o tom zase za nějaký čas. Až si to sama utřepu v makovici do zprostředkovatelné podoby.
Nahoru
Matylda Kratinová
(463)
  
Matylda Kratinová Uživatel má bodů celkem: 1011 St 7.9.2011 21:13  
No, to je celkem záludná otázka. Zde jest můj názor (čistě subjektivní a omylný):

Obecně je pro mě povídka něco jako dům. Musí být dobře rozmyšlená, kvalitně vystavěná a mít perfektní detaily. Jinak "tady se to hroutí, tu dovnitř teče", atp. Fantasy a sci-fi na tohle musí dbát ještě o několik tříd výš, protože autor v nich nutně musí domýšlet a fabulovat jak reálie, tak i psychologii (co my víme, jestli se takový vlkodlak nebo člověk roku 3000 cítí stejně jako my, jestli ho žerou stejné věci) a fůru dalších aspektů běžného života. Tím pádem je tu o to větší prostor pro lapsy a pozorný čtenář má větší šanci nachytat autora na švestkách.
Čili za 1): logika věci, kvalitní prostředí, nápad

Dostanu-li v příběhu nějakou informaci, očekávám, že dříve či později bude k něčemu využita, nebo dotvoří kolorit. Tuna sice zajímavých, ale jinak zcela nepotřebných věcí, dokáže utvořit balast, který děj stáhne ke dnu. Což často bývá případ sáhodlouhých popisů.
Za 2): nepřeplácanost

Za 3) charaktery; uvěřitelné, chovající se adekvátně k situaci (a ne-li, tak s patřičným důvodem), s jasnou motivací nebo šedou eminencí za zády; hrdinové by prostě měli mít určité kouzlo

Za 4) bez kýčů a klišé (alespoň těch nejkřiklavějších), ale zároveň lehkou míru vykrádání s tvořivou přeměnou vykradeného v pohodě snesu; v podstatě to děláme všichni už od dětství, jen nevědomky

Za 5) pointa, zlom, odkopání se => cokoli, co příběhu dá smysl nebo nový rozměr

A když to vztáhnu i na knížky, tak rozhodně za 6): grafická úprava a případné ilustrace. Nic mě nezdeptá tolik, jako když přijdu do knihkupectví před příslušný regál a tam se jedna obálka podezřele podobá druhé. Na titulní straně efektní barevná ilustrace s hlavními geroji obklopenými aureolou tajemného světla, nebo fotošopem prohnaná foteška s momentálně moderní dekorací ála secesní ornamenty. Když o těch knížkách nic nevím, tak jak si mám vybrat, když mi všechny přijdou na první pohled stejný? Ležet tam vedle sebe dnešní optikou "předpotopní" Váchal a "megahustokrutý" G.R.R. Martin, tak všema dvaceti beru Váchala, protože jeho vizuální projev je natolik jiný a výstřední, že by mě podvědomě zaujal nejvíc (ti, kdo někdy viděli byť jen ilustrace ke Krvavému románu nejspíš pochopí, co tím myslím). Zaujal by mě i první díl Vandrovce, protože dědek s vidlema a ksichtem rudým od vybumbané lavorovice rozhodně taky nezapadá. Pročež jsem si ho mimochodem koupila dřív, než ostatní díly.
=> to byla odpověď na otázku č. 1, druhá půlka bude, až vyřídím přípojku kanalizace (snad)
Nahoru
Matylda Kratinová
(463)
  
Matylda Kratinová Uživatel má bodů celkem: 1011 Po 11.7.2011 22:08  
Na Hlídkách mě docela brzy začalo štvát to filozofování. Prostě mi k Antonovi (ale i jiným) vážně nesedlo. Pročež jsem tu Poslední radši ani nezačala číst.
Nahoru
Borek
(60)
  
Borek Uživatel má bodů celkem: 175 So 9.7.2011 10:41  
To je mazec. Jen jsem to tak proletěl, nemám teď moc času, ale večer si to přečtu. Vypadá tio hustě
Nahoru
čuk
(6840)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29544 So 9.7.2011 09:55  
A ne aininka, ale ainoviny.blog.cz
Nahoru
čuk
(6840)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29544 So 9.7.2011 09:54  
Morku ne, to je překlep. Má být samozřejmě Borku. Omlouvám se, už mi dost haraší.
Nahoru
čuk
(6840)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29544 So 9.7.2011 09:52  
Morku a m2m: vy jste strašně chytří a znalí. Já ze sci-fi znám málo, ale pokud se chcete pobavit s neumětely ze saspi, tak se podívejte na blog aininka. Pokoušíme se tam ve třech vytvořit sci-fi, horor a parodii současně. Vaše komenty, šťouchnutí či rady a nápady by nám bodly. Ve třech něco napsat se střídáním partů je vskutku horor. Jo, a každý den tam píšu nějaký vtip.
Nahoru
Borek
(60)
  
Borek Uživatel má bodů celkem: 175 Pá 8.7.2011 23:12  
Já to vidím jinak. Omlouvat Huxleye pro stáří textu není úplně správný, tím spíš, že v jeho době právě vznikala díla nabitá nejednoznačností hrdinů a prostředí. Viz Steinbeck, dokonce Joyce-jeho vyhnanci jsou dokonce o 14 let starší, nebo tak nějak, a to o žádné postmoderně ještě neslyšeli. Těžko se nalézá žánrové srovnání, protože zatímco klasické drama se ubíralo už tehdy docela svižně cestou nejednoznačnosti charakterů mnohdy i popisovaného světa světa a příběhu samotného , žánrovky, jako byly detektivky, sci-fi apod. se ještě poměrně dlouho držely tezovité struktury černobílého rozdělení (až na pár výjimek) Spíš se tedy dá KC podle mého opravdu omluvit žánrem. Ale fakt si nemyslím, že by jeho svět byl variabilnější. To spíš strukturálně ustrnulý, ale to opět vychází ze žánru.
No a k Lukjaněnkovi. Já podobný pocit neměl, mě děj opravdu přišel velmi silný, a žádné přetočení, o němž mluvíš, jsem, nezaznamenal, tedy minimálně ne takové, které by nevycházelo z logiky toho světa (A on ji nepostrádá, byť není nejjednodušší ji vnímat) A já myslím, že to má navíc docela služný vnitřní rozměr právě díky tomu, jak je příběh uchopen, včetně těch zdánlivě nepochopitelných zvratů.A jestli v tom něco nevidím, tak cokoli prvoplánového. Mě to smysl dává. Také, pokud jde o to, že čerpal z různých zdrojů a knih…To dnes každý. Jak jsi sám poznamenal, nejde napsat nic úplně nového. Všichni spisovatelé tvoří částečně fabulací, částečně díky vlivu prostředí, a částečně syntézou vlastních zkušeností, k nimž patří i vstřebávání cizích příběhů. Mnohdy je pak vnímání tohoto inspiračního zdroje na hranici podvědomí, ale čerpají z něj všichni.
Netvrdím a netvrdil jsem, že je Lukjaněnko největším spisovatelem všech dob, a ani že Hlídky jsou to nejlepší, co jsem v životě četl, ale myslím, že jsou velice dobré, a že pro mne je Lukjaněnko výborný autor. A myslím si to i přes to, co jsi napsal. Fakt si nemůžu pomoct, ale hnus v tom vidět nedokážu, protože nemám proč. A ne, že bych nebyl vybíravý. Je to můj názor. Ale, jak už jsem tady někde psal, můžu se, koneckonců, mýlit. Literatura není exaktní věda, a cokoli se v tomto oboru lidského tvoření dokazuje velmi těžko. I to je to, co na knihách miluju. Nemusí mluvit ke všem, ale pro toho, ke komu promluví, to má zásadní význam.
Nahoru
m2m
(1853)
  
m2m Uživatel má bodů celkem: 5100 Pá 8.7.2011 21:52  
Čtenář musí mít vždy na paměti dobu vzniku. Huxley jsou třicátá léta, Zamjatin dokonce dvacátá (překvapivě na to, že to byl Rus, unikl propagandě za minulýho režimu, asi proto, že emigroval, či co já vím). Všechno, co totiž popisuješ, je výrazná moderna (někdy označovaná jako post moderna). Takhle nejednoznačně, jak popisuješ, se začalo psát v sedmdesátých letech.
Důležitý jsou faktory, který umožňujou postupnej vývoj (a třeba znovuoživují to, co již někdo někdy napsal). Je to už pár let, co jsem četl Huxleyho, takže jsem asi moc věcí zapomněl, ale stejně jako Lukjaněnko, i on rozděluje lidi na dvě kasty, bla bla bla, a tak dál. Hlavní ale je, že u Lukjaněnka se do hry dostává právě ten post moderní faktor, kdy si čtenář nemůže bejt postavama jistej - stejně jako třeba u Ecovy "Růže" čtenář nemůže bejt jistej, kdo je zlej a kdo správnej. Resp. je si jistej jen hlavní postavou (viz Anton).
Ve výsledku to znamená, že Lukjaněnko v závěrečných kapitolách udělá ze čtenáře debila, protože komplet obrátí předešlý vývoj. Téměř okamžitě na místě se mění veškeré postavy, jejich záminky a motivace se otáčej opačným směrem a čtenář je v čudu. Stejně tak v druhý knize najednou Lukjaněnko vlastně říká, že je to jaksi mezi dobrem a zlem podivný, protože dobro může bejt zlý, a bla bla bla. Komplet obrací veškerý předchozí vývoj bez toho, že by nastínil možnost takovýhohle opaku.

Po příběhový stránce určitě pro čtenáře mňam. Po literární stránce pro vybíravějšího čtenáře hnus. Málokdy mě zamrzelo, že jsem knihu četl. Noční hlídka (a další) byla chyba největšího ražení. Prvoplánový atak na čtenáře.

V tomhle ohledu je prostě Huxley lepší. Vytvořil o sedmdesát let (či kolik) dříve svět, který je variabilnější, ale přitom stálý. Je morálně a eticky podivnej, zlo je zlo, dobro je dobro, kasty jsou kasty. V daným žánru fantastiky je prostě Huxley mnohem vyspělejší, protože nezažil post modernu. Psát post modernu chce kumšt, Lukjaněnko to neumí, a tak to taky vypadá. Originální tedy být nemohl, protože vytvořil svět ze základu antiutopistického (viz Zamjatin), upgradoval to díky vývoji literatury (s trochou přehánění a nereflexe vlastně jako každý, kdo píše o elfech zmíní i temné elfy) a tváří se, jak je to nadprůměrný a bůhvíjak originální autor.

Opravdoví znalci žánru fantastiky (moc jich na světě nebude) by vyjmenovali určitě mnohem více knih, z nichž Lukjaněnko čerpá inspiraci, já jsem četl jen tyhle dvě a pak Wellse a samozřejmě Orwella, takže nemám moc materiálu k přesnějšímu srovnání.
Samozřejmě jsem si vědomej odlišností, to jo, akorát prostě Lukjaněnko mě (letos) opravdu zklamal.
A slovem originální bych jej nikdy nenazval. To už je i ten Cameronův Avatar originálnější :)
[ano, jsem výrazně subjektivní a jsem anti-lukjaněnkovský, byť musím uznat, že mě první dvě třetiny Noční hlídky celkem bavily... ale oslem bejt nemusím :) ]
Nahoru
Borek
(60)
  
Borek Uživatel má bodů celkem: 175 Pá 8.7.2011 20:41  
Mno… „My“ jsem nečetl, zkusím to napravit, ale „Konec civilizace“ ano, a o tom, že bych snad kvůli této knize přestal mít o Lukjaněnkovi vysoké mínění, nemůže být ani řeči. Navíc, oba příběhy (Hlídky A KC)se dají porovnávat pouze v paralele morálně existenciálních dopadů lidské (ne)přirozenosti a sebedestrukčních tendencí, a i v tomto aspektu (ani se mi to nechce napsat)poselství příběhu lze srovnávat obě díla jen v základní rovině. A o tom jsem vůbec nemluvil. V tomto smyslu není možné vytvořit nic originálního uřčitě více než 2000 let. Ale Lukjaněnko, pokud už tedy chceme srovnávat tuto paralelu, uchopil a popsal tuto problematiku originálněji, než Huxley. Přistupuje k postavám a charakterům mnohem obratněji, a ty jsou výrazně propracovanější a životnější než Huxleyho hrdinové. Nemluvě o nejednoznačnosti dobra a zla, včetně problematičnosti morálního ospravedlnění takzvaného dobra, která v KC není. V Huxleyho románu je vytvořen morálně pochybný svět, který sám o sobě představuje zlo v krystalické, byť zpočátku ne tak zřejmé podobě. Je to samozřejmě dáno žánrem, Antiutopie ani nemůže být jiná. Ale v tom je právě i její slabina, byť souhlasím, že je to výborná kniha. Jistě, KC bylo napsáno poměrně dávno a v jistém smyslu je poplatné době vzniku, ale to je třeba i Steinbackův román O myších a lidech, který je jen (tuším) o sedm let starší, ale v charakterizaci postav i vyznění příběhu dost výrazně Konec civilizace převyšuje ( i když jde o jiný žánr, jen příklad).
U románu „My“ nevím, pokusím se jej sehnat a přečíst, dík za tip
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
MATIČKA
JOFF
Čekal
JakubNovák
Andělské ráno
Semtex
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr