obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915263 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39348 příspěvků, 5725 autorů a 389611 komentářů :: on-line: 3 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 20.2.2010 20:04  
no jasně fešanda co
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 Pá 19.2.2010 18:13  
Já jsem sice stará plesnivá houba, ale koukám, Nikopole, že ti někdo pořádně přiskřípl hlavu do svěráku!
Nahoru
Nikopol
(81)
  
Nikopol Uživatel má bodů celkem: 453 Pá 19.2.2010 15:07  
Amemmaita: Hele ženská, ty seš čokl?
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Pá 19.2.2010 14:25  
i před těmahle jsem taky vyfásla podobné lemply
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 Pá 19.2.2010 13:26  
Jen aby Ti nenabídli podobné "lemply" a ty "spadneš" z deště pod okap! To víš, každý vychvaluje jen to své, když to chce dobře prodat, nebo se toho zbavit (múzy nevyjímaje)!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Pá 19.2.2010 12:50  
taky jsem je vyrazila ty co jsem měla, ale ted jsem zas bez múzáků a múz, takže dělám ataky na úřady práce
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 Čt 18.2.2010 21:20  
Amemmaita: Doporučuji vyměnit múzy, nebo múzáky! Prostě hodinová výpověď!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 St 17.2.2010 10:38  
něco jsem ze sebe tedy vyšťouchala, ale není to dokončený a je to ještě horší než moje poslední rychlovka
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 St 17.2.2010 10:35  
vypadá to, že u mě ted budou múzy stávkovat dlouhodoběji
Nahoru
jane05
(24)
  
jane05 Uživatel má bodů celkem: 121 Út 16.2.2010 20:13  
Tak na tohle zadání jsem krátká
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 Út 16.2.2010 19:59  
Tak že by jen šíma potrápil své múzy? Škoda...
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 22:46  
Jo, jo a ještě zřizujou Odbory...
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 13.2.2010 22:30  
anebo stávkujou
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 22:30  
No... Není dohromady co! Buďto múzy šílí, nebo jim dojdou síly!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 13.2.2010 22:28  
ti to normálně závidím
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 19:56  
Mega-rychlej? No, to jedna moje potřeštěná múza! Ona se předvádí a těm ostatním ukazuje, že jen ona, ale jen ona, je ta pravá! Tak co s ní? Tak ji nechávám, ať se ukáže, snad ty ostatní nebudou příliš žárlit!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 13.2.2010 18:49  
Šímo ty jsi teda nějakej mega rychlej
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 17:19  
Tak je to tady! Rychlá rychlovka a jak se říká: Kdo dřív dává, rychle dává! Nebo to bylo o braní? Kdo ví!

Název? Dosaďte si jaký chcete, třeba: DEKA!

ČAROVNÝ VÍKEND
VELENÍ SE NEDÁ DAROVAT
DVA KROKY A ŠLUS
PĚKNÝ FILMEČEK

-- ČAROVNÝ VÍKEND --

Na pláži, kousek nad hranicí písku a trávy ležela nedbale rozprostřená deka. Vítr ji jen tak zběžně poprášil jemným plážovým pískem, aby se neřeklo. Nakonec, dece to bylo jedno, nebyla ničím jiným, než kusem spletených a obarvených vláken. Byla dost daleko na to, aby ji příliv smáčel svým jemným popraškem a kolem neletěl žádný racek, aby ji pokálel, takže jí nehrozilo z žádné strany nebezpečí. Dokonce ani mravenci o ní neměli zájem. Otázkou však zůstává, proč ležela tam, kde byla pohozena. Šlo o účel, nebo jen čísi nedbalost. Zapomněl ji tam snad jakýsi zamilovaný pár? Kdo ví, protože se na ni ještě nepodepsal zub času a vypadala docela zachovale.

Každý, kdo by se postavil vedle oné deky, by mohl vidět v moři nedaleko břehu dvě skotačící lidské bytosti, které byly docela nahé. Podle zápalu s jakým jeden druhému prskali vodu do obličeje a hihňali se jako malé děti, bylo zřejmé, že jde o milence. Když už se dosytosti nabažili slané mořské vody a slunečních paprsků, vyšli z vody tak, jak je bůh stvořil a vydali se k oné dece a nedaleko pohozenému šatstvu. Něco tu však ještě chybělo... Ano, hádáte správně, piknikový košík, ale ten nebyl v dohledu. Snad jej položili do stínu nedalekých útesů, které se zdvihaly nad pláží do výše několika desítek metrů. Překrásnou přírodní scenérii hyzdilo jen několik betonových staveb, které jako by sem vůbec nepatřily. Avšak... Oběma mladým lidem to bylo jedno, prostě si jich nevšímali a přehlíželi je, jako by byly součástí přírody a ne nedávné historie...

-- VELENÍ SE NEDÁ DAROVAT --

John se spolu s dalšími lidmi krčil za zátarasy, které měly bránit vylodění na Normandské pláži a hleděli na vysoký skalnatý sráz, do kterého byly vsazeny mohutné železobetonové pevnosti s kulomety a děly. Za zády měli šumící a pěnící moře s houpajícími se výsadkovými čluny, které se ihned, co vyložily svůj náklad vracely k mateřským lodím, aby nabraly další maso do mlýnku. Voda na břehu se barvila do ruda. Nejen voda, ale i písek vsakoval do sebe krev nevinných obětí, které se zrodily snad jen proto, aby zemřely v této nesmyslné válce.

John se díval okolo sebe. Hleděl do očí ostatním vojákům, kteří se kryli, jak jen to bylo možné. Všudypřítomný rachot bitvy jim rval ušní bubínky. Výbuchy dělostřeleckých a minometných granátu, svištění kulek a nářek raněných. Ti mrtví již nesténali, jen smířeni s osudem hleděli k nebesům, či na krajinu kolem s vyhaslým světlem v očích. Na zemi se válely části výstroje, přilby, vaky, zásobníky do automatických pušek i granáty. Ano, tato výzbroj a výstroj se mísila z lidskými těly, která byla mnohdy roztrhána k nepoznání. Byla to jatka. Jatka, která otupovala smysly a činila lidi zcela apatické ke všemu, co se dělo okolo.

„Nemůžeme tady zůstat, Johne!“ křičel na něj kdosi. „Přijdou další, musíme jim uvolnit místo!“

„A kam máme jít?“ volal na něj John, když se probral z ohromení. Kam až jeho oko dohlédlo, ležel až příliš absurdní obraz války. Jejich protivníci na ně posílali rozžhavenou munici různé ráže a nešetřili nikoho, ani muže s rudým křížem na přilbě či rukávech. Voják který dýchal byl stále nepřítelem.

„Pryč z pláže!“

„Není kam jít...“ zavrtěl John hlavou.

„Nemůžeme tu zůstat!“ naléhal jeho velící. „Musíme vpřed, jsme vojáci!“

„Ne, jsme jen masem, které musí projít tímto mlýnkem, aby se spojilo s pískem a hlínou na téhle pláži!“ zavrtěl znovu hlavou.

„Je to rozkaz, jestli se nepohneš, zastřelím tě!“ vytáhl seržant zbraň, nabil ji, odjistil a namířil na Johna. „Buď půjdeš, nebo tě namístě zastřelím!“

„A jaký je rozdíl mezi vámi a Němci?“ zeptal se jej John, sebral o zátaras opřenou pušku a nechal se zastřelit nejbližší letící německou kulkou z kulometu. Jeho krev postříkala seržanta na tváři.

„Máme jít dál, nebo tu zůstat?“ zeptal se seržanta další vojín.

„Běže dál k valu! Tam se všichni setkáme!“ mávl seržant rukou a díval se, jak německá palba kosí jednoho spojeneckého vojáka za druhým. Nebylo výběru. Právo volby zde neexistovalo, dokonce i samotný Osud se od všech na tomto místě odvrátil.

„Proč tady stojíte a děláte ze sebe terč, seržante?“ zeptal se jej jakýsi kapitán s čistým průstřelem na levém rameni, který mu ošetřoval ušpiněný zdravotník. „Jste raněn?“

„Ne, pane!“

„Tak běže...“ ukázal kapitán na pláž plnou hýbajících se těl. Na malé osobní peklo, ve kterém nebylo jisté, kde začíná a končí ona hranice mezi životem a smrtí. Onen seržant padl o několik metrů dále při výbuchu minometné střely. Jeho tělo se rozprsklo do okolí a potřísnilo uniformy ještě žijících vojáků. Zbyl jen hukot bitvy a válkou zneuctěná pláž, kde byla prolévána lidská krev, jako by byla obyčejnou vodou...

-- DVA KROKY A ŠLUS --

„Střílej, Hanzi, střílej!“ křičel na něj muž, který mu podával vždy nový a nový nábojový pás a také mu chladil hlaveň jeho kulometu, aby se nepřehřála. Také mu s každým novým pásem smrtících kulek vyčistil mechanismus závěru, protože každý zaseknutý kulomet jen nahrával nepříteli.

„Pálím, jak to jen jde!“ osočil se na něj Hanz, aniž by k němu zvedl svůj zrak. Byli sehranou dvojkou. Jeden nabíjel a druhý střílel. Na konci hlavně vystřelené projektily opouštěly hlavně a bez toho, aniž by si vybíraly své cíle, bušily do lidí na pláži.

„Nesmíme je nechat projít!“ křičel nabíječ. „Jestli projdou, je po nás!“

„Nekecej a starej se, abych měl dostatek munice!“ řekl Hanz skrze zuby. „Já si tuhle válku nevymyslel...“

„Copak to nevíš? Všichni musíme zemřít za Říši a za Vůdce! Je to naše povinnost!“ křičel mu nabíječ do ucha. „Buď zvítězíme, nebo padneme!“

Hanz byl až příliš zaneprázdněn kosením živých terčů mezi zátarasy a valem z ostnatých drátů, za kterým byly pozemní miny a pak prudký útes, který končil několik desítek metrů u bunkrů a kulometných hnízd na samé hraně útesu. Zdálo se, že není síly, která by Spojence zastavila. Ať už stříleli němečtí obránci ze svých zbraní sebevíc, zdálo se, že jejich nikdy nekončící zástup stále pokračuje a před jejich hlavně přicházejí nové a nové cíle, jako by na lidech vůbec nezáleželo.

„Jestli je pustíme, je s námi ámen!“ křičel jeho pomocník nabíječ. „Nesmíme je pustit k valu...“

„Já vím!“ křičel Hanz a stále střílel, dokud se z hlavně nezačalo kouřit a on musel chvíli počkat. Střílel v dávkách a na všechny strany rozséval horkou olověnou smrt. Připadal si jako anděl posledního soudu. Stále to byl on a jemu podobní, kdo uzná, který muž tam dole na pláži bude žít a který ne.

„Už jsou u valu, snaží se přestřihnout dráty!“ křičel muž po jeho levici. „Hanzi...“

„Jsou krytí, musíme počkat, až vylezou ven!“ řekl mu Hanz a kousal přitom nervozně kousek dřívka.

„Ještě dva metry a je s námi šlus!“ chytal se jeho pomocník za hlavu. „Jestli opustí pláž tak je už nic nezastaví!“

-- PĚKNÝ FILMEČEK --

Na vrcholku útesu sedělo několik vojáků v jednom ze zákopů a sledovali prázdná kulometná hnízda. Kdysi hrdé pevnosti byly poznamenány výbuchy a ohněm. Obránci byli buďto zabiti, nebo uprchli. Na pláži stále ležela těla vojáků v kalužích krve, zatím co jiní, stále ještě živí, sbírali na zemi pohozenou výzbroj a výstroj. Každá zahálející kulka může zabít někoho z obránců ve vnitrozemí. Na sentimentalitu zde nebylo místo. Až bude předmostí patřičně zajištěno, budou těla v pytlech odvezena do domoviny. Dým se zvolna rozplýval a nabízel k pohledu na příliš absurdní drama, než aby to byla pravda.

Sténání raněných neustávalo, zatímco se boj bitvy přesunul přes hranu pobřežních skal a mířil kamsi do vnitrozemí. Dva muži z hloučku, který se posilňoval nedaleko zákopů poodešli až ke hraně svahu, kde jeden z nich ukázal kamsi do dáli. Druhý muž vzal dalekohled a podíval se oním směrem, aby udiveně zaostřil pohled na ledabyle pohozenou deku, která ležela v trávě daleko za hranicí přílivu v místě, kam už vlny ani písek nedosáhly.

„Vidíš to taky?“

„Půjč mi ten dalekohled... To je...“

„Deka!“ zamyslel se první. „Co tu dělá?“

„Ještě tu uvidíme nějaké nahaté milence a já se picnu!“ rozesmál se druhý voják a podal svému druhovi ve zbrani jeho dalekohled. „Třeba si tam před invazí užíval nějaký německý oficír s francouzskou courou!“

„Třeba jo!“ pokrčil první muž rameny. „Tady je snad možné už všechno...“

„Víš?“ řekl mu jeho kolega a zapálil si cigaretu. „Nebýt to skutečnost, tak by z toho všeho byl pěkný filmeček!“

„Z čeho jako?“ nechápal jej muž s dalekohledem.

„Z toho všeho, co jsme prožili, než jsme se dostali až sem nahoru...“

„A ta deka?“

„Na tu zvysoka seru!“ mávl muž s cigaretou rukou. „Dáš si taky? Vypadá to, že nebudeme mít čas, určitě se tu na pobřeží nezastavíme a skončíme třeba až u Berlína!“

„Dík,“ řekl muž s dalekohledem, který tu deku viděl první. „Třeba to byli Frantíci!“

„A já jsem papež!“ uchechtl se druhý voják.

Jména nebyla důležitá. Stejně tak jména těch, kteří zahynuli tam dole na pláži, nebo těch, kteří se jen bránili. A ona deka? Třeba šlo o tu časoprostorovou anomálii, nebo... Nebo tam vážně před invazí někdo ležel. Jenže... V červnu je moře ještě studené a Atlantik obzvlášť, ale lidi jsou přeci otužilí a když je zahřívá láska? Zatím co kousek od nich zuřila válka a ráj se zde proměnil v peklo, které pohltilo všechny bez rozdílu náboženství, rasy, či předsudků... Ano, snad z toho jednou bude dobrý film, proč jinak by se vedly tyhle války?

-- KONEC --



Jinak za to všechno můžou mé šílené múzy, nebo čúzy!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 13:33  
Zadání být velmi těžké, zdá se! Já zadumat se a uvidět, co se dá dělat, avšak výzva to být veliká!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36384 So 13.2.2010 13:28  
Ještě jednodušeji: když kliknu na jane05, tak tam žádný web nemá!
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Slečny
Jeroným Večer
01. Na vodě
Blanche C. Kučera
Střípky příběhů...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Schizofrenie
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr