obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915260 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39340 příspěvků, 5725 autorů a 389582 komentářů :: on-line: 3 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Pá 29.1.2010 22:40  
super tak uvidím co se dá dělat
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Pá 29.1.2010 22:17  
Jelikož blog.cz už zase stávkuje, poslední lednová porce témat je tady!

VESELÝ JOLLY
SMUTNÍŠ, NEVĚSTO?
DVA TAHY ŠTĚTCEM
JEDNO SLOVO

Chtěli jste to, máte to.
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Pá 29.1.2010 21:13  
tak dneska o půnoci by měla být další várka
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Pá 29.1.2010 15:40  
hihi jak kdy, ale to se asi musí nejdříve pořádně porafat
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Pá 29.1.2010 13:49  
Ano, ano, jestli se Eky "probudí"! A pustí ke slovu své "další já", bez kterých by Eky nebyla Ekyelkou! šíma si vystačí se svým vlastním já (a byť je jen jedno, mnohdy se nedomluví sám se sebou), Eky má výhodu, že je holka a holky se (prý) mezi sebou vždy nějak domluví!

Hihi, napadlo mě téma: "Já a moje druhé já!"
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Čt 28.1.2010 23:38  
no já už začínám přemýšlet, co jim všechno naslibuju, víkend se blíží a s ním i další várka rychlovek
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Čt 28.1.2010 21:44  
Co tak jim naslibovat nějaký ten úplatek? Nebo hory a doly? Třeba to zbaští i s navijákem!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 St 27.1.2010 16:06  
tak snad se vzpamatují a o tomto víkendu budou makat a když se na ty své rychlovky tak kouknu, mam codělat při opravování, těch rychlovek jsem doteď napsala celkem dost, to abych sebou pohla a dala se alespoň do opravování, když už ne přímo do psaní
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 St 27.1.2010 12:18  
Múzy jsou poletuchy!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Út 26.1.2010 17:48  
asi mají aprílové počasí po celý rok
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Út 26.1.2010 16:58  
Múzy jsou nevyzpytatelné jako aprílové počasí, jenže... Ještě není duben...
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Út 26.1.2010 13:58  
jo a taky si umí vybrat chvíle kdy stávkovat
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Út 26.1.2010 13:44  
Jo, jo, někdy člověk takřka klečí na kolenou, ale múzy ne a ne pomoct a zabrat!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Út 26.1.2010 03:12  
no tak já i pře veškerou snahu budu muset tuto sadu rezignovat, nápad sice byl, ale vůbec jsem nebyla schpná nic sepsat, i přes veškeré snahy či prosby
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Po 25.1.2010 23:05  
A zdravím i své milé Šotky, hihi, pěkně se v textu vyřádili, parchanti!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Po 25.1.2010 22:30  
No... Není to nic moc, že jo... Ale je to "rychlovka"! Snad se bude líbit!



-- PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ --

Byl večer. Na nebi se mihotaly hvězdy a ačkoliv se léto ještě nepřehouplo přes svou půli, byla zima jako v psinci. Uprostřed palouku hořel mezi velkými kameny oheň. Vesele si praskal na suchých větvích a jeho jiskérky odnášel nad ohněm vítr kamsi do dálav, než pohasly jako opilé bludičky komíhající se sem a tam.

„Tak a dneska jsem tu zkejsli nadobro!“ řekl jeden ze tří mužů, kteří si hřáli nad ohněm ruce. Večeře byla již snědená a hřála je hezky v žaludku. Takové divoké prase není k zahození, vlastně jeho nožičky a rypáček. To ostatní se ještě pomalu peklo na rožni. Vůně pečeného masa se linula široko daleko a všichni okolo táboráku čekali, kdy se zpoza šera noci a temných stínů nedalekých stromů vyřítí další strávníci.

„Já to říkal!“ řekl mu druhý a podíval se na muže, který neustále sýčkoval. Vousy mu sahaly takřka až na prsa, lovecká čapka mu padala na levé ucho a někomu by se mohlo zdát, že měl muž ve vlasech i vousech snad všechny šváby, mouchy i včely, které se kdy po lese proháněly. Kdo neviděl lesního švába, neví, o co přichází.

„Ty jsi zase chytrej, odpověděl mu muž s čapkou nakřivo. „Ty, taková třasořitka, která jakživ nic netrefila! Jsi jako lunt, na pořádného chlapa nevypadáš ani náhodou a jestli se tě někdo spletl s chlapem, tak musel být nalitý, jak zákon káže!“

„Tak už toho nechte!“ odbyl je třetí a nejstarší lovec. Seděl na velkém kameni a zamyšleně kouřil dýmku. Zamyšleně pozoroval oba muže, kteří si byli podobní asi tak, jak si může být podobný slon s mravencem. „Hlavně, že jsme chytili aspoň to prase!“

„Jo, jo!“ řekl smířlivě muž s čapkou na hlavě a pohledem probodl vysokého a štíhlého muže, který se křenil od ucha k uchu. „Co se tak směješ?“

„Jak jsi křičel na celé kolo!“ chechtal se, až se za břicho popadal. „Vypadl, jako bys potkal smrt a jediné, na co ses zmohl, bylo: „Pomoc, chlapi! Zachraňte mně, řítí se na mě čtyřkláč! Dneska tu asi pojdu...“

„Jo, prase se čtyřmi kly, to je horší než rozdovádění sršni!“ zabručel nejstarší lovec a na okamžik zvedl ruku. Hovor rázem utichl a muži naslouchali ševelení různobarevného listí na stromech, které se komíhaly v rytmu větru. Tu a tam zahoukal sýček, nebo něco zachrastilo ve křoví.

„K ohni se nikdo neodváží...“ řekl tlusťoch a zazubil se na vyzáblého muže. „Kdyby něco, předhodím tě jako zákusek, beztak vypadáš jako kost!“

„Abych si tě nespletl s prasetem!“ vrátil mu to jeho přítel ve zbrani. Škádlili se jen co je pravda, ale jeden na druhého nedali dopustit, nakonec lovit ve zdejších lesích, kde lišky dávaly dobrou noc a vlci útočili v nesčetných smečkách, nebylo jen tak.

„Měli bychom jít spát, nebo zítra ulovíme leda tak zaječí bobek!“ řekl jim nejstarší lovec. „Kdo bude mít první hlídku a bude udržovat oheň?“

„Já to vezmu!“ řekl mu vysoký muž a zakřenil se na tlusťocha. „Nechám tě sežrat a bude od tebe pokoj...“

„Zkus to!“ zamračil se tlusťoch v lovecké čapce a uvelebil se kousek od ohně. Několikrát si hlasitě uprdl a pak začal chrápat jako parta dřevorubců.

„Tak ze spaní asi nic nebude!“ povzdechl si nejstarší muž a podíval se na nebe, na kterém zářily dva měsíce. Jeden byl větší a druhý asi poloviční, co do velikosti. Oba však zářili jako dva zlaťáky na hospodském stole. Muž se natáhl na staré huňaté přikrývce a myslel na to, zda je i na ostatních hvězdách život.

„Dobrou noc!“ řekl mu muž na hlídce. „Snad se nám podaří usnout, pokud ten tlustoprd někoho svým chrápáním nepřivolá!“

-- VESELÝ KHAL-DUK, PANE IBRAMME! --

„U všech bohů, už zase!“ to byla první slova, které pronesl hubeňour, když se probral a díval se, jak se mu do tváře šklebí tlustoprd.

„Ještě jsem tady!“ hihňal se jako malé dítě a občas si tichounce uprdl.

„Přestaň se cpát těmi svítícími fazolemi!“ zhrozil se štíhlý muž a posadil se u dohasínajícího ohně. Na nebi pozvolna dohasínaly hvězdy a na východním horizontu rudě žhnula ranní obloha. První ze tří sluncí se chystalo vyjít a popřát jim dobrý den.

„Dneska máme svátek!“ řekl jim nejstarší lovec. „Dneska vyjdou jen dvě slunce. To třetí je v zákrytu s největším měsícem. Veselý Khal-Duk Ibramme, veselý Khal-Duk Mameluku! Máme tu svátek lovců a snad nám velký Duch požehná a konečně ulovíme něco pořádného, jinak se nám ostatní muži z vesnice vysmějí, že jsem neschopní jako párek zamilovaných veverek...“

„Dobré ráno, mistře!“ pozdravil dlouhán nejstaršího lovce a protáhl se za hlasitého zívání. „Snad nám tlusťoch nesežral zbytek toho prasete!“

„Nesežral!“ zasmál se tlustý muž. „Taková svině nejsem!“

„Naštěstí ne, jinak bychom byli o hladu...“ souhlasil vysoký muž. „Já ty svátky nesnáším...“

„Nemusíme nic slavit!“ pokrčil nejstarší lovec rameny. „Nakonec... Nikoho to náboženství už netáhne a kněží i stařešinové už taky tuší, že nadchází nová doba. My jsme snad poslední vesnice, která dodržuje staré zvyky...“

„Jo, všichni se stěhují do měst za prací, užívají si luxusu a pohodlí za hradbami. Holovize a rádio, kdo to kdy viděl?“ postěžoval si tlustý lovec. „Takové krámy, k čemu by mi to bylo?“

„Lidé prý jezdí a lítají na velké vzdálenosti a loví z létajících strojů...“ zamračil se dlouhán. „Ještě štěstí, že žijeme v Parku, kde je moderní lov zakázán...“

„Jsme jako exponáty v muzeu!“ uchechtl se starý muž. „Za chvíli si na nás budou ostatní lidé ukazovat prsty a říkat si: Podívejte se na ty magory, kteří myslí, že žijí ve Starověku!“

„Jo, přichází nová doba! A proto veselé svátky lovu přeji všem... Snad něco chytíme...“ popřál všem tlustý muž a jako první se vrhl na vychladlou pečení nabodnutou na rožní nad ohněm, který již skomíral a sotva hřál. Připomínal jim zašlé časy slávy a odkazy nebojácných a mocných mužů lovců-bojovníků, kteří se nebáli vyjít jen s primitivními zbraněmi hluboko do pralesů, kde každý chybný krok mohl znamenat jistou smrt. A dnes? Škoda mluvit...

„Jestli dneska neulovíme nějakou tu lesní krávu, nebo býka, tak se asi vážně znemožníme!“ zamračil se dlouhán a podíval se zpytavě na jejich vůdce, muže, kterému bylo jako tlusťochovi i dlouhánovi dohromady, ale na stářím zničeného kmeta ani zdaleka nevypadal.

„Lidský pokrok se nedá zastavit a kdo ví, jednou budeme lítat i ke hvězdám...“ vstal nejstarší muž a přikázal uhasit oheň, naporcovat a zabalit zbytek prasete. Za několik minut nebylo po improvizovaném táboru ani památky. Muži se ztratili v lese a vydali se na místa, kde se pásl lesní skot.

-- S KAPKOU ARMAGNAKU --

„Pšt! Ať je nevyplašíte...“ zasyčel starý muž a oba muže zarazil napůl kroku.

V lesním šeru a blyštících se slunečních paprscích se na mýtině zarostlé šťavnatou travou páslo několik býků a krav. Skot měl zahnuté rohy jako berani, dlouhou srst, která jim sahala takřka až ke kolenům a ocasy nepřiměřeně dlouhé. Z dálky, z jaké je pozorovali, nebylo možné rozeznat krávu od býka, přestože bylo všeobecně známo, že měli samci kratší srst na hlavě a delší rohy, které nebyly tak zahnuté jako u samic.

„To je ale krása!“ zaslintal tlusťoch a napnul svůj luk.

„Ještě ne!“ napomenul jej nejstarší lovec. „Každý si musí najít svůj cíl, ale musíme blíž, abychom neminuli! Stačí chybný výstřel a rozutečou se do houští mezi stromy!“

„Připadám si jako nadržená veverka!“ zabručel vysoký lovec, který se bál pohnout, aby náhodou nešlápl na suchou větvičku ukrytou kdesi ve vysoké trávě. „Jako veverka, přísahám!“

„Ty si tak připadáš furt!“ zašeptal tlusťoch. „Nepřejdeme blíž?“

„Jen pár kroků a držte se proti větru a ve stínů...“ souhlasil stařec a na chvíli oběma zmizel mezi sotva se pohybující vysokou travou po jejich pravé straně. Zvířata na chvíli přestala žrát a nasávala vzduch, zdali neucítí nějaké nebezpečí. Už už se zdálo, že instinkt vyhraje nad dobrou potravou, ale v poslední chvíli si to rozmyslela. Zvířecí hlavy se sklonily nad šťavnatými listy a neustálé mlaskání občas přehlušilo jejich tiché zabučení.

„Jestli to poserem, tak jsem ve vesnici skončil!“ povzdechne si tlusťoch a vydá se pomalu za nejstarším lovcem. Dlouhán jej zamyšleně následoval. Svátek lovu, taková blbost, stejně na to už nikdo nevěří...

„Dal bych si Armagnac!“ povzdechl si tlustý muž a napnul tětivu. Všichni lovci si připravili zbraně a zamířili na své vybrané cíle. Nastala chvíle pravdy... Zadrželi dech, přivřeli jedno oko a... Tětivy tiše zadrnčely. Šípy jako divocí lososi proťali vzduch a ani jeden z nich neminul svůj cíl. Možná se nad nimi bůh lovu přeci jen slitoval. Tři zvířata se ještě naposledy pokusila o útěk, zatímco jejich soukmenovci zmizeli ve křoví. Nastala chvíle ticha. Muži čekali s novými šípy u tětiv, zda se k nim nepřidají i jiní lovci, šavlozubí tygři, nebo šílené hyeny s krátkými, ale ostrými zuby, kterým neodolala žádná kost a kůži měli tak elastickou a pevnou, že je mohli zabít jen výstřelem do oka.

„Je klid!“ zabručel tlusťoch.

„Slintáš jako pes!“ pousmál se dlouhán. „Můžeme?“

„Jdeme na to, ale buďte na pozoru, nejsme tu jedinými lovci a z lovců se může rychle stát lovná zvěř!“ řekl jim stařec.

Do půl hodiny odřezali z těl nejchutnější a nejlepší kusy masa, nastrkali jej do velkých pytlů, které si přivázali na záda. Mršiny ponechali ostatní dravé zvěři jako poděkování za dobrý lov. Nejstarší muž vytáhl z kapsy u kabátce láhev Armagnaku, podomácku pálené kořalky z lesních plodů a tajemných bylin. Všichni si dali několik loků, bylo jim dobře na duši, přestože věděli, že lov skončí až příchodem do vesnice, protože opatrnosti nebylo v lese nikdy dost...

-- ČIN --

„Už nás někdo, nebo něco sleduje dobrou hodinu, ne-li víc!“ zasyčel tlusťoch na zbylé lovce. „Zdá se, že jsme si vyměnili nevědomky role...“

„Co uděláme?“ zeptal se dlouhán nejstaršího lovce. „Použijeme únikovou cestu s pastmi?“

„Nejspíš se do nich také chytíme,“ uchechtl se tlusťoch. „Já bych obětoval část z jednoho pytle a uvidí se, zda jde o dravou šelmu...“

„A kdo myslíš, že po nás slídí?“ zakřenil se nejstarší muž. „Nějaký zajíc, nebo...“

„Prase to být nemůže, to by to už dávno vzdalo!“ řekl jim dlouhán, když se zastavili u jednoho z velkých staletých stromů a vyšplhali do jeho spodních větví. Několik minut čekali s napnutými luky. Jenže, příprava ke střelbě nesvědčí jak lukům, tak i lidem. Zbraně jim po chvíli zůstaly ochable viset u pasů, jako mužova chlouba, když zjistil, že jeho milá nemá zájem...

„Co budeme dělat?“ zeptal se tlusťoch znovu.

„Přiznej se, že se ti ten ranec nechce táhnout až do vesnice. Část necháš v lese a vymluvíš se na divou zvěř!“ řekl mu dlouhán a šťouchl do něj, div nespadl z větve na lesní stezku zaplněnou kamením a ušlapanou trávou.

„Tvůj přítel má pravdu!“ zamyslel se nejstarší lovec a krátce na dlouhána pohlédl. „Připravíme našemu návštěvníkovi malou hostinu a nakonec, část úlovku obětovat ještě můžeme!“

„Jen abychom do vesnice nepřišli s prázdnou...“ postěžoval si dlouhán. Po několika minutách rozložili okolo stezky syrové a ještě teplé maso, které tak vonělo, že by se do něj tlusťoch nejraději sám pustil. Vylezli na tentýž strom, ale o něco výše a bez hnutí čekali.

Čas se vlekl a lovec stále nepřicházel. Pokud šlo o šavlozubáka, musel návnadu ucítit na velkou vzdálenost. Možná víc, než deset doletů toho nejlepšího šípu. Ale přesto se stále neukazoval, jen šustil větvemi a haluzemi křoví okolo stromu a chodil dokola jako kocour kolem horké kaše.

„Ví o nás!“ zamračil se tlusťoch. „On nechce to čerstvé masíčko... On chce nás!“

„Lidožrout?“ zamyslel se dlouhán a zamyšleně pohlédl do starcovy tváře.

„Patrně ano!“ přikývl stařec.

„Čas letí jako splašený a noc na stromě nebude zrovna nejpohodlnější... Museli bychom se přivázat, nehledě na to, že bude pěkná zima!“ řekl jim tlusťoch.

„Svatá pravda!“ souhlasil dlouhán. „Do vesnice to máme ještě mnoho hodin chůze, ale do večera bychom to stihnout mohli...“

„Ale můžeme se kdykoliv stát kořistí!“ řekl jim starý muž. „Kdo z nás se obětuje? Kdo se nechá sežrat? Dobrovolně?“

„Počkáme do rána?“ zeptal se jich tlusťoch. „Tyhle větve jsou dost široké na to, aby...“

„Co když to není šavlozubec?“ zeptal se jich stařec. „Ale...“

„Divoká kočka? Stromolez?“ zamyslel se dlouhán. „Tohle zvíře snad už ani nežije... Za celý život jsem tuhle bestii neviděl!“

„Divoká kočka?“ zapochyboval tlusťoch.

„Jo, sežere tě i na tomhle stromě...“ souhlasil stařec. „Je velká jako prase, ale je mnohem mrštnější... Dovede šplhat do větví, má dlouhé a pružné tělo, velké a silné tlapy a drápy jako lovecké nože!“

„Takže?“ zeptal se jich tlusťoch třaslavým hlasem.

„Nezůstaneme tu, ale vydáme se do vesnice!“ řekl jim stařec. „Buďto přežijeme, nebo nás ta potvora sežere...“

„Jednoho po druhém?“ zamračil se dlouhán. „Co se má stát, ať se stane!“

„Jestli to přežiju, odejdu do města!“ řekl tlusťoch a jako první slezl s napnutým lukem ze stromů.

„Chtělo by to kopí!“ řekl stařec. „Středně dlouhé a dobře vyvážené...“

„Máme nože, kolem jsou pěkné větve!“ souhlasil dlouhán.

Než bylo poledne kráčeli lovci rychlým krokem pěšinou a obezřetně se dívali kolem sebe. Les se zdál být jako dříve, avšak jako by s jejich přítomností utichal i život mezi stromy. Než stačilo zapadnout první slunce, vyšlo nad horizontem druhé. Než zapadne, musí být lovci ve vesnici. Kdo ví, co se s nimi stane, jestli je přepadne na cestě noc a ani oheň je neuchrání před nepřítelem, který je z povzdálí sledoval a neustále se plížil houštím jako tichá smrt...

-----

Konec?
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Po 25.1.2010 21:13  
Jdu nafackovat múzám a pokud to nepomůže, nafackuji také sám sobě a jestli ani to nezabere... Kdo ví?
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Po 25.1.2010 14:14  
Šímo z toho si nic nedělej moje múzy taky nějak protestujou mrchy jedny, pondělí odpoledne a já nemam ani čárku, skoro to vypadá, že budu muset aktuální sadu rychlovek vynechat
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36375 Ne 24.1.2010 21:12  
Furt nic!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Ne 24.1.2010 18:11  
mam nápad na dvě témata jen je hodit na papír, tedy do kompu další dvě témata bych teoreticky přidala zítra
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Klapalo okénko,...
arnoV
Bludná planeta ...
dimitrij
Temné struny
Sonic
obr
obr obr obr
obr

PRÝ NEZAHRAJU ÉČKO
Odváté zrnko popela
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr