obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 2 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 Ne 24.1.2010 14:10  
Tak naše milá Eky už něco má? Už něco píše? Už něco napsala? Jak a čím ty své múzy (a múzáky) popohání? Že by jim něco slibovala? Třináctý plat? Nemocenské pojištění? Zdravotní pojištění? Nizké daně? Čert ví!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 24.1.2010 12:59  
Panstvo, tak je popožeňte, protože i já už začala cosi maličkého, na jednu, dvě stránky psát... Přeci se nenecháte zahanbit!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 Ne 24.1.2010 12:41  
Nemakají! Zatím... Mé múzy!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Ne 24.1.2010 00:45  
mě osobně by to vyhovovalo kdyby laskavě začali makat tak jak mají
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 So 23.1.2010 23:13  
Jsou líné... Múzy jedny! Taky možnost... Ale neříkejte jim to, nebo se urazí! Aby pak nezačaly něco dělat...
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 23.1.2010 19:34  
nebo pokud nejsou líný
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 So 23.1.2010 18:58  
Jo, snad nám ty múzy nezmrznou!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 23.1.2010 17:49  
fííííha, tak to jsem zvědavá co na to moje ehm jakési můzy
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 So 23.1.2010 13:01  
Eky: Vypadá to zajímavě! Uvidí se...
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 So 23.1.2010 00:30  
No, snad to tentokrát bude lepší :) Zdržela mne práce, nicméně tady je porce na další víkend - hotové textíky opět do pondělí/úterý (jak kdo budete stíhat, inspirace je nevypočitatelná)

PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ
VESELÝ KHAL-DUK, PANE IBRAMME!
S KAPKOU ARMAGNAKU
ČIN
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 St 20.1.2010 13:09  
Eky: omlouvám se, ale protentokrát ani ťuk!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Út 19.1.2010 21:58  
Jojo Šímo optika, je to trochu upravený výlet na optickém veletrhu, co jsme právě o víkendu navštívili, proto také dávám všechno s dost velkým spožděním.
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Út 19.1.2010 21:57  
dávám ještě něco, ano není to ono hlavně ten začátek, ale snažila jsem se a čas mě tlačit, jsou to zbylé tři témata dohromady. Takže tady to máte:

Parta slušných dětí

Je ráno jako každé jiné. Děti školou povinné se ať už jednotlivě nebo po skupinkách loudají do svých škol. Avšak v jedné městské postraní uličce téměř neviditelné lidskému oku. Touto uličkou jen málokdo projde, a když už jí konečně někdo navštíví, tak to většinou bývá nějaký student, který se chce ulít ze školy. V této ulice se právě schází parta deseti kluků a holek z jedné základní školy. S těmito dětmi nejsou celkově žádné problémy. Jen si občas rádi neuposlechnou rodiče, jako asi každé dítě. Dneska se rozhodli, že místo školy se půjdou raději vykoupat k vodě, jelikož je horký den. Jeden z hochů ví o jednom „skrytým“ rybníku. Rybník je po celém obvodu obrostlý různými keři a vysokými stromy s bohatou korunou a několika vrbami. Tento rybník je vzhledem ke své poloze, a co všechno se shlíží na jeho zrcadlivé hladině, velice čistý. Žádné rákosí, žádné tlející listí, žádný močál, krásná čistá voda. Prostředí okolo rybníka je skoro jak z pohádky. O tomto místě ví jen málokdo a je to dobře. Chlapec, který vede celou partu, to moc dobře ví. Také chce po celé partě, aby se k tomu místu chovali slušně. Nejenže je tu velice krásně a příroda prakticky nedotčená, ale má tu domov mnoho zvířat. Když parta dorazí k rybníku, kluci se okamžitě vysvléknou do trenek a skočí do příjemně chladné vody. Děvčata odhazováním jednotlivých částí oděvu nepospíchají. Do vody se sice těší, ale než se půjdou osvěžit, chtějí si prohlédnout a obdivovat krásu místa. Všichni si k ručníku do batohu přibalili i potápěčské brýle. Když si je brali, každý se každému smál, jelikož si říkali, že je rozhodně nevyužijí. A ejhle, teď se jim hodí, jelikož voda je průzračně čistá. Děvčata hodí klukům jejich brýle a sami si na oči nasadí své. Děvčata do vody nespěchají, přestože je kluci lákají, ať si také skočí. Avšak když je postříkají, tak nečekají na nic a skočí do vody, aby se jim mohli pomstít. Takovéhle blbnutí jim vydrží několik hodin, dokud se pořádně neunaví. To potom všichni vylezou z vody a nechávají se usušit slunečními paprsky, které sem mezi korunami stromů dopadají. Povídají si o všem možném, co každého zrovna napadne, kromě školy o té se nebaví. Ani o tom jak si omluví dnešní absenci. Dámy se ještě rozhlížejí kolem sebe. Momentálně je zajímá, jací suchozemský živočichové zde žijí. Jelikož okolo rybníka zas není tolik stromů a keřů, aby vytvořily les. Tudíž tu nežije tu většina lesních tvorů. Ale žije zde houf veverek, ježci, mnoho ptáků zde mají svá hnízda, žije tu jedna liška a spousta drobného hmyzu. Jakmile kluci uznají, že jsou odpočinutí, vydají se znovu do vody. Tentokrát chtějí holky do té vody hodit. Samozřejmě že se do vody hodit nenechají. Do vody skočí dobrovolně a teď to moc dlouho neprotahují, jelikož se chtějí podívat, co žije za živočichy pod vodou. Tam to není o nic lepší, zde žijí hejna malých rybek a několik žabek, jinak je dno pokryto především kamením a několik sladkovodních rostlinek. Tudíž nás velmi brzo přestane bavit zkoumat podvodní svět zdejšího rybníka. Proto se opět začnou věnovat lepší zábavě. Ovšem tato zábava je už nedrží tak dlouho jako blbnutí předtím. Ke všemu dostanou všichni hlad. Není divu. Dopoledne se již dávno přehouplo v odpoledne a všichni měli pouze ráno snídani, jinak nic k jídlu neměli. Rozhodnou se tedy vrátit se domů. Kluci se z vody vyřítí rychlostí blesku. Jeden z chlapců o něco zakopne.
„Kurva! Kdo sem co dal!“ zanadává, jinak slušný Šimon, který nikdy nikomu neublížil. Ostatní se s úšklebkem na sebe podívají. Přesto nejsou tak škodolibí, aby někomu jinému něco škodolibého nebo někomu ublížili. Jedna z dívek, Věrka se jmenuje, se sehne k tomu, o co Šimon zakopl.
„Vždyť je to želva,“ překvapeně vykřikne Věrka. Všichni rázem zapomenou na hlad a přiběhnou. Zajímají se, zda se želvičce něco stalo. Šimon strachem o její zdraví zbledne.
„Má poraněnou nožku,“ informuje je. „Teče jí z ní krev.“
Šimon zbledne ještě víc. Želvu odnesou do města k veterinářce. Ta jí nohu ošetří a dá jim instrukce o jejím léčení. Jakmile odejdou z ordinace ven na ulici, Šimon vysloví do té doby nevyslovitelné, rozbrečí se a zhysterčí. Rozběhne se směrem k řece. Ostatní s želvou běží za ním. Za běhu se ho snaží uklidnit. To se jim samozřejmě nedaří. Doběhnou k řece, na chvilku se zastaví, vydechnou a Šimon se znovu rozběhne a se stejnými slovy skočí na prám. Ovšem dopadne nešikovně, zapotácí se a spadne do řeky. Ostatní kluci skočí za ním. Ale protože je řeka u tohoto břehu mělký, Šimon se praští o jeden velký kámen, co leží na dně břehu. Kluci ho vytáhnou a odtáhnou ho do nemocnice.
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Út 19.1.2010 19:34  
Šímo, opravdu nic? Ani chloupek?
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 Po 18.1.2010 23:17  
Amemmaita: Jo, Optika, to mi něco říká... A také dioptrie! Na rychlovku to není špatné, nehledě na to, že mé múzy nadále chrápou, takže z toho nic nebude!
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Po 18.1.2010 21:41  
Tak přináším první rychlovku:

Mnichov

Už delší dobu plánujeme výlet do Mnichova na veletrh optiků. Plánujeme ho téměř od začátku školního roku. Odjezd máme naplánovaný na 15. ledna. Tento termín se nezadžitelně blíží. Avšak než nadejde tento termín, půjdu si udělat ještě jednu zkoušku. Tu se mi při troše štěstí podaří udělat, takže pak začnu přemýšlet o cestě do Mnichova. Ovšem než se vydám na cestu, slýchávám, hlavně od babiček: "Máš všechno?", "Doufám, že si tam nebudeš brát notebook!","Ne že se tam někde opiješ a budeš dělat ostudu!".
Slyším obě babičky, jak hulákají své pokyny z kuchyně, až do mého pokoje. Achjo, ty babičky. Kdybych se měla držet všech jejich rad, tak si skoro nic neužiju.
„Hlavně to nepřežeň s tím alkoholem!“ klade mi na srdce jedna z babiček. „A dávej si pozor na věci! A včas spát! Také si neber moc věcí, vem si ten malej batůžek, který máš do školy!“
„Jistě babi!“ Odkývnu jim všechno, co se mi snaží ještě na poslední chvíli naládovat do hlavy. Všechny ty jejich moudra a rady. Malý batůžek si opravdu nevezmu, protože i kdybych se snažila sebevíc a opravdu si vzala jen ty nejnutnější věci, tak by se mi tam nevešly. Takže se zabalím do svého obvyklého batohu, který tahám do Plzně na internát. Dobalím poslední věci a odploužím se s pozdravem na rozloučenou na vlak. V Plzni se stavím ještě na inttru si tam dát některé věci, které si sebou do Mnichova brát nechci. Vyrazím na zastávku tramvaje. Během několika málo minut se ke mně přidají i kluci. Společně pak dorazíme na vlak. Tam čekáme na holky. Ty přijdou asi deset minut po nás. Společně pak jdeme koupit lístky. Tady nastane první problém. Asi půl hodiny se tam dohadujeme s paní a několikrát voláme našemu vedoucímu učiteli Trnkovi. Nakonec si je tedy koupíme. A jelikož je už hodně hodin spěcháme na nástupiště, kde by už měl být náš vlak, ale sotva dojdeme na nástupiště zahlásí opoždění našeho vlaku. Nakonec se dočkáme a můžeme jet. Cesta nám trvá asi čtyři hodiny. Ten čas strávený ve vlaku si povídáme, smějeme se, posloucháme písničky a připravujeme se na pořádně alkoholický víkend.
Dostavíme do hostelu, veškerý komunikační kontakt zařizuje Ivan, ubytuje nás a v pokoji nejdřív něco málo pojíme. Sotva si však vybalíme, volá nám Trnka, že máme sraz na náměstí. Prý půjdeme do hospody. To to tedy začíná. Na devátou hodinu se tedy dostavíme na náměstí a hledáme, kde je náš učitel. Před námi jde muž podobně oblečený s podobnou chůzí jako Trnka.
„Že by to byl strejda Trnka?“ zeptá se někdo okolo mne. Ten muž jde chvilku před námi zády k nám. Pak se však otočí, zahlédne nás a s otevřenou náručí kráčí k nám. Prohodíme pár radostných a uvítací slov.
„Tak pojďte za mnou,“ vyzve nás. Dovede nás do hospody, kde máme zamluvenou rezervaci.
V hospodě se pořádně rozšoupneme. Nejdřív jedno pivo, pak druhý a ještě jedno. Pak si dáme jednoho panáka, jednoho, druhýho, třetího a ještě jednoho. Někteří z nás nevypijí ani druhého a všechno se to slívá dohromady pod stolem. Asi v jednu ráno to zabalíme a odcházíme do hostelu. Do postele se dostaneme asi ve dvě a o pět hodin později zase vstáváme. Rozespale se vypelešíme z postele, vystřídáme se v koupelně, dáme si něco malého k jídlu a vyrazíme za strejdou Trnkou. V devět hodin máme jet na tu výstavu.
Nečekáme, že Trnkův hotel bude tak daleko. Jaksi jsme se pořádně večer před tím nedomluvili. Tudíž celou cestu voláme Trnkovi, kdeže ten jejich hotel je. No a ve finále nakonec jeho hotel najdeme. Přijdeme asi o deset minut později, takže vyjíždíme asi ve čtvrt na deset. Ale tak co, dorazili jsme? Dorazili, takže můžeme jet. Trnka nás ještě předtím přivítá a pošle nás do luxusního autobusu vyslané firmou Zeiss, jednou z největších optických firem.
Na tu výstavu nám to trvá asi půl hodiny. Během té doby si povídáme s Trnkou. Vypráví nám, co se mu přihodilo po tom, co jsme odešli.
„Já jsem si zapomněl čip na pokoji a moje žena mi nechtěla otevřít. Tak jsem si ustlal pře pokojem. Někdo na mě zavolal ředitele hotelu, ten přišel i s uklízečkou. Na něco se mě ptal tak jsem mu dal jednu kreditku, jenže pořád po mě něco chtě, tak jsem mu dal ještě jednu, on se pořád nepřestával vyptávat, tak jsem mu dal ještě jednu. To už mi tedy otevřel, dopravil mě a postel a podal mi všecky tři kreditky,“ vypráví nám. „Potom jsem se se svou ženou stačil rozvést a šel jsem spát v šest hodin ráno.“
Konečně dorazíme na místo. Ve vstupní hale si vezmeme pár letáků včetně mapky celého objektu, kde se pořádá ta výstava.
„Mládeži. Pokud bychom to měli všechno projít a pořádně si všechno prohlédnout, byly bychom tu týden. A to by mi asi u vašich rodičů neprošlo,“ oznámí nám. „Kdybych jim to řekl se vším všudy, asi by protestovali.“
„No kdyby tušili, co sem jedem dělat, tak nás nepustí ani na ten víkend,“ komentuje Verča. Tomu se všichni upřímně zasmějeme. Avšak každý trochu jinak. Trnka tím svým typickým smíchem pěkně pořádně od plic, kdežto my, po tom flámu utnuté v jednu ráno, se zmůžeme spíše na jakýsi úšklebek.
„Nejdříve zajdeme k Zeissovi, ten nás uvítá, dáme si přípitek a vyrazíme na obhlídku. Tak pojďte,“ vyzve nás.
„Už zase? A takhle brzo?“ vykulí na Trnku oči Káťa.
„No a proč ne? Trénujeme na večer,“ pokrčí rameny Trnka. U Zeisse nás jeden ze zaměstnanců přivítá, Trnka má proslov a pak i připijeme. „Tak mládeži dopijte to a půjdeme se podívat k Zeissovi do stánku. Tady ta bedýnka je na výrobu individuálních brýlí,“ ukáže na přístroj. „Ovšem jako ta bedna nefunguje samostatně, musí k tomu být celý ten set, co vidíte. K tomu také tady tu konstrukci podobnou brýlím. Ta funguje na takovémto principu, podívejte se na mne Nelo,“ stoupnu si blíž k Trnkovi a kouknu na něj. „Tady ty údajné brýle mají na sobě taková čidla, ze kterých si počítač bere informace. Tak pojďte dál,“ vyvede nás z Zeissova stánku. „Chcete někdo něco? Nějakou vodu?“
„Já si dám kafe,“ ozvu se. Takhle to funguje celých pět a půl hodiny, kromě pauzy na oběd a kromě toho, že u každého stánku nám řekne něco jiného, samozřejmě k tématu a prezentovaným brýlím a přístrojům dané firmy. Někdy mluví i zástupce dané firmy. Dokonce od jedné firmy dostaneme i reklamního jezevčíka. Také téměř u každého stánku nám přinesou nejen občerstvení ale i sklenku šampaňského. Trnka se se svojí ženou občas během prohlídky škádlí a oba narážejí na ráno, kdy se údajně rozešli.
„Tak nacházíme se v místě, kde jsou především velcí blázni,“ otočí se k nám Trnka. Od jedné z nich si já a Verča vybereme obroučky. „Pojďte se mnou,“ dovede nás k nejdražší firmě. „Tady ta firma je ze všech nejbláznivější. Jejich brýle se prodávají za sto tisíc a více.“
„Cože? Vždyť je to jen hromada drátů,“ teď vyvalí oči zas Honza.
„A támhle mají novou kolekci,“ vede nás do menší potemnělejší místnůstky. Tam jeden zaměstnanec ukazuje jednomu pánovi brýle z nové kolekce. Bere je v rukavičkách. „Tak to jsou ty nejdražší brýle, Ty se prodávají tak za dvěstě tisíc.
„Na ty bych se bála i šáhnout,“ pronese Verča.
„Tak jo pojďme se vyfotit,“ usměje se na nás Trnka. U jednoho stánku nám nasadí brýle a vyfotí nás. Jedny brýle také nasadí mému jezevčíkovi. Počkáme si na ně a vrátíme se ještě do hlavní haly, kde si ještě vybere sportovní brýle Honza a pak se pomalu zas vydáme zpátky. Do hostelu se dostaneme kolem páté hodiny. Opláchneme se Verča s Káťou se vydají do města. Já chtěla jít s nimi, ale únava mě přemohla a na tu hodinku jsem sebou práskla o postel a spala stejně jako Ivan. Honza si ěco dělal na notebooku a pouštěl písničky.
V půl sedmé se vydáme do jedné restaurace na večeři, na kterou nás pozval majitel firmy Zeiss, po kterém je firma pojmenovaná. S chutí si všichni objednáme jídlo, pojíme a opět si zase začneme objednávat alkoholické nápoje. Ovšem k půlnoci si objednám čaj. asi za čtvrt hodiny mi servírka přinese cosi v hrnečku. Co to má být? Objednala jsem si čaj a oni mi přinesli tohle? Co to má být? Servírka mi řekne, že je to čaj, ale nevypadá to jako čaj. Radši to ani neochutnám a dám to nastranu. objednám si radši vodu a kafe.
Z restaurace nás v půl jedné musí téměř vyhazovat, jak se nám nechce. Chceme se ještě někam přesunout, ale prý to nikde jinde nestojí za to, tak nám nezbývá nic jiného, než se vrátit na pokoj. Po příchodu zjistíme, že máme ještě jednoho spolubydlícího. Američana. Popijeme spolu ještě nepokoji, Ještě jednou se umyjeme. Já asi ve tři ráno vytuhnu, američan o půl čtvrtý odejde a ostatní se také pomalu ukládají ke spánku. Kolem osmé ráno se opět vypelešíme a jedeme, tentokráte autobusem směr domov.
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 Po 18.1.2010 18:53  
no tak já mam hafo nápadů tak snad to ještě do zítra stihnu
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 Po 18.1.2010 12:39  
Tedy vzaly, že jo? Jen ti mí věrní šotci při mně zůstali stát, čert ví proč!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36478 Po 18.1.2010 12:38  
Já se omlouvám, že jsem nic nestvořil, snad později, ale mé múzy si daly dovolenou, prý: "Kdo to má se mnou furt vydržet"! Takže tak...
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 So 16.1.2010 14:42  
Zdravím a omlouvám se za techniku: načasování systémů ve Hvozdu selhalo.
Nicméně a přestože opožděně, zde je další porce víkendových rychlovek, nyní s termínem deadline posunutým až do pondělní půlnoci:

CHTĚL JSEM ČAJ A DOSTAL JSEM TOHLE
ŽELVA
NASKOČIL NA PRÁM
VYSLOVENĚ NEVYSLOVITELNÉ
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
MATIČKA
JOFF
Čekal
JakubNovák
Andělské ráno
Semtex
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr