obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915233 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389278 komentářů :: on-line: 1 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Pá 22.5.2009 23:00  
šímova rychlovka (slepeno jak se dá):

AŽ SPADNE I TA POSLEDNÍ KAPKA...

Na nebi zářilo narudlé slunce. Vítr zvedal ze země mračna prachu, která jej tu a tam zakrývala, aby alespoň na malý okamžik ponořila tento svět do šera a zvolna přicházející temnoty. Den a noc. Život a smrt. Stále se opakující a nikdy nekončící kolotoč, jako by jej roztočil sám ďábel a radoval se z toho, jak kosí všechny, kteří nestačí uskočit. Nad planinou se neslo volání osamělého dravce, který bezmocně a zdrceně kroužil po nebi, bezpečně nad mořem poletujícího písku a prachu. Jeho hlas zněl spíše jako pláč malého dítěte, nežli vítězný jekot lovce. Nebylo zde kořisti a nebylo zde ani co lovit, protože zvířata na tomto kusu země už dlouho nežila. Zůstaly jen tiché skály, světlo a stín a kvílící vítr, který se možná už také pomátl na rozumu.

Petr stál v ochranné kombinéze a díval se skrze průzor své helmy na krajinu propadající se do začínající noci. Jak dlouho neuvidí slunce? Nebo spíše onu narudlou karikaturu skutečného Slunce, které kdysi jako dítě na Zemi vídal. V tomto světě jej vystřídal jen pomalu dohasínající Rudý obr, který se rozhodl, že poruší všechny zákony Vesmíru a nevybuchne jako Nova, nebo Supernova. Proč? Zeptejte se ho, ale nejspíš vám neodpoví... Proč taky?

Vítr se jej snažil porazit, ale neměl již dost sil. Nyní na sklonku dne a noci byla jeho moc nejslabší. Z vichru se stal jen docela malý a slabounký vánek, který by dokázal roztřapatit snad jen vlasy dětí. Jenže... Tady žádné děti nežily a už hezkou dobu se žádný nový člověk nenarodil. Ženy přestaly plodit potomky, přestože se všichni snažili a pářili se jako mladí králíci i několikrát denně. Možná za to mohl zdejší svět, možná šlo o nějaké záření, které k povrchu přicházelo z hvězd, či snad právě z onoho dohasínajícího Rudého obra, který byl na sklonku svého života a nyní přemýšlel nad tím, zda se má proměnit v bílého trpaslíka, nebo v černou díru, která by vše pohltila. Ať už se stane cokoliv, pro lidi zde nebude místo. Avšak příští taxík z Nebes přiletí bůh ví kdy a ona pomyslná hrana již zvoní na poplach...

Slunce zapadlo a městečko za jeho zády se propadlo do tmy. Nikde se neozval ani hlásek. Jen vítr se dal znovu do zádumčivého hučení, jako by si broukal nějakou písničku na dobrou noc. Krvavé nebe potemnělo a skrze poletující prach byly tu a tam vidět blikající hvězdy, jako pradávné a daleké majáky, které však neměly komu ukazovat cestu, protože zdejší lidé se do Vesmíru vydat nemohou, protože se jim tato planeta stala dočasným domovem. Jedna velká a zasraná díra kdesi uprostřed té největší prdele Vesmíru, jak by řekl Petr. Ten však neříkal nic, jen se houpal ve větru a zíral kamsi nezúčastněně do dálek.

Ohlédl se zpět a pokoušel se prohlédnout skrze temnotu. Neviděl jednotlivé domy, spíše tušil jejich kontury. Do očí mu neblýsklo jediné světlo, zdálo se, že všichni obyvatelé šli buďto do kina, nebo usnuli spánkem spravedlivých. Petr vytáhl z kapsy zakrvácený nůž. Krev na něm zvolna zasychala a žalovala okolnímu světu, co se stalo, avšak nebylo zde soudce, spravedlnost umřela spolu s obyvateli tohoto zapadákova, který se potuloval v ještě zapadlejším kvadrantu černočerného Kosmu. Kde není soudce, není ani kata. Petr se trochu přihlouple usmál a dál čekal na bůh ví co. Pak se k jeho postavě přidala další, ženská.

Petr se ohlédl a chytil ji za ruku, kterou mu nabízela. Také ona měla v ruce zakrvácený nůž. Co se stalo? Popadl oba lidské tvory snad nějaký amok? Zůstali jen oni dva, jako bájní lidé ze zahrady Edenu. Byl tu však jeden problém, zdejší obyvatelé nemohli mít děti. Lidé se postupně měnili ve starce a stařeny a umírali nejen věkem, ale i nemocemi. Podivnými a strašnými nemocemi, kdy na těle obětí vyrostou hnisající boláky, aby se po čase rozšířili i do jejich vnitřností. Dotyční hnijí zaživa a nenacházejí úlevy, ani rozhřešení. Město se proměnilo v smrdutý kompost, v jedno velké a zapáchající hnojiště, ze kterého nebylo úniku. Prchnout nebylo kam...

A pak... Pak se onen pomyslný Adam se svou pomyslnou Evou rozhodli uspat velkým množství psychofarmak všechny obyvatele a podřezat je ve spánku. Lidé se nebránili, protože o sobě nevěděli a když byl násilím ukončen jejich život, jen hlasitě chrochtali a kašlali krev, která bublala na vzduchu jako sodovka, se kterou někdo z legrace zatřásl, aby vystříkla jako jeden ohromný gejzír. Smrt byla milosrdná a všichni zemřeli, až na Petra a jeho ženu, která nebyla jeho ženou, nýbrž dívkou. Co na tom, že je čekal podobný osud?

Jak asi ukončí své trápení? Zabijí se z lásky? Navzájem? Budou se milovat, dokud je smrt nerozdělí? Možná dřív skončí a přestane existovat tato sluneční soustava, ale jak se zdálo, i Rudý obr měl zvrácený smysl pro humor, přestože šlo o pouhopouhou hvězdu. Čas běžel. Městečko zakryl písek a prach a krev nevinných obětí se již dávno vpila do země, která nebyla ani kolébkou zdejších obyvatel. První a poslední lidé se kamsi vytratili, aby začali psát nové dějiny, dějiny bez naděje, naplněné marností a bolestí, kterou zakončilo vraždění neviňátek, těch nic netušících obyvatel městečka, které zde možná ani nemělo vyrůst, kdyby... Kdyby je sem nezavedla jedna velká náhoda, aby se ze ztroskotanců stali osadníci a z nich vrazi, aby je nakonec smrt všechny přivinula do své náruče.

---

Tak to je vše... Jo, je to malinko "suché", ale kde není voda... Vlastně ani krev není voda, že jo? Hihi, tak jedna krvavá rychlovka je za mnou, ano, není to nic moc, ale co...

Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Pá 22.5.2009 17:24  
janie: Ale je to hezky drsné!
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(469)
  
janie Uživatel má bodů celkem: 1288 Pá 22.5.2009 07:51  
p.s.:omlouvám se za ''sprostá slova''... jinak mi to vážně nešlo z pusy...
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Čt 21.5.2009 17:50  
Krvavá rychlovka? Hm... Jenomže nemám tu správnou krvavou náladu, ale co není, může být, jen se do toho vžít, třeba mě ještě někdo v okolí (nebo doma) namíchne a bude to!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Čt 21.5.2009 13:31  
Mám vražednou náladu... Co takhle rychlovku?

AŽ SPADNE I TA POSLEDNÍ KAPKA...

Vítám především temné, chmurné a drastické ladění
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 St 29.4.2009 21:36  
Nebude to spíš Pribiňáček?
No vpomněl jsem si na to i na ono, ještě támhleto a tak dokola a kolem a ještě na...ne, to nemůžu takhle veřejně...
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(469)
  
janie Uživatel má bodů celkem: 1288 St 29.4.2009 19:14  
a na co všechno sis G. vzpomněl??? povídej, to mě zajímá :D
ale jinak dobrý ne?? a je to Pribyňák.... aspon doufám
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 St 29.4.2009 17:02  
Guardianes:
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 St 29.4.2009 16:51  
janie: Ohavný párek a dva rohlíky - takhle jsem se ajako kluk stravoval, když jsem prchal z dosahu rodičů do katakomb svého pokoje.
Ale bylo toho víc, na co jsem si při té povídečce vzpomněl...Líbilo.

Šíma: Možná by stačilo napsat "pramen zdraví z Posázaví"...
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 St 29.4.2009 15:58  
Líbila se mi ta "slečna v bráchově tričku a pisklavým hláskem"... Mít hlavu v lednici? Hm, hezký, skoro bych řekl jako nějaká reklama na "Prybiňáka"! Zatraceně, jak se to vlastně píše?
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(469)
  
janie Uživatel má bodů celkem: 1288 St 29.4.2009 08:32  
jaj, G.,... pěkně! Je fajn :) když nám dostanou hrdinu, je to fakt na nic :(
''zelených'' příběhů už mám sice plné zuby, protože vztah s jedním z nich by i jakkoliv ostříleného borce/slečnu změnil, ale tahle se mi líbí. Nevyžíváš se v popisu, jak padají hlavy a všude stříká krev, jako jiní, co se snaží psát o válce. Takže líbilo :) moc:)
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(469)
  
janie Uživatel má bodů celkem: 1288 St 29.4.2009 08:21  
Historka z natáčení
(omlouvám se, že trochu přímější a možná i sprostá...)

Už zase. Pokaždé, když přijedu na víkend. To už snad ani není normální?!
''Mámí, proč mi brácha zase snědl moji večeři? Vždyť ví, že ty jeho odporné párky jíst nebudu, tak proč mi jí mýho pribiňáčka?!To není fér, mami, tak řekni mu něco,'' zazní můj soprán domem a někde v dálce bouchnou dveře. Klasická odpověď na klasický problém. Jako by říkala:'Vyřešte si to sami, děti.'
Vyběhnu schody do patra, pak ještě jedny na půdu, dojdu k jeho dveřím a zabuším. Nic. Přes ten metál není slyšet vlastního kroku. Chytnu za kliku, zmáčknu a otevřu dveře.
''Jendo! Jendo, slyšíš mě?! Otevři!! Okamžitě otevři ty dveře, nebo přísahám, že se neznám,'' zařvu na dveře, jako by za to mohly. Klíč se mírně pohne a dveře se na pár centimetrů otevřou.
''Ješiž, co zas,'' vykoukne jeho střapatý blond ze dveří, ve kterých je jen maličkatá škvíra.
''Už zase jsi mi snědl Pribiňáčka! To snad nemyslíš vážně?! Měl by sis uvědomit, že...''
''Ségra, já na tohle teď vážně nemám čas, stav se tak za dvě hodiny, jo,'' odvětí tím svým basem a zabouchne mi dveře před nosem.
To snad nemyslí vážně?! Holomek jeden! Znovu buším na dveře, tentokrát to museli slyšet i sousedi a podlaha pode mnou se mírně zachvěla. Metal ustal. Prostě zničehonic bylo naprosté ticho.
''Krucinál dej mi pokoj, ženská jedna protivná, to tě mám zase někde ztrapnit, aby jsi mi dala pokoj?? Nechápeš, že tu mám nějakou práci,'' ozve se zkrze dveře.
''Ježiš, co můžeš mít v šest odpoledne za práci, do škoyl se nikdy neučíš, tak jakou pak práci?! Beztak tam zase paříš ty svý pitomý hry. Zase Counter, co?? Přiznej se, ty budiš k ničemu jeden,'' látořím přede dveřmi a mé tváře už se pomalu zbarvují červení.
''Co je ti po tom a vypadni už,'' ozve se znovu ten jeho až příliš laksní tón, co mě tak vytáčí.
Najednou se pomalu otevřou dveře, až příliš pomalu řekla bych, a objeví se roztomile rozcuchaný obličejík sotva metr padesát vysokého děvčete.
''Mohla by jsi, prosím, přestat bušit do těch dveří? Já už bych to chtěla konečně dokončit, díky'' prohlásí písklavým hláskem hnědovlasá kráska v bráchově tričku a zavírá dveře. Ozve se klíč v zámku.
Rezignuju a opouštím patro. I to druhé, až skončím v kuchyni, s hlavou zabořenou v lednici. Po chvíli hledání konečně objevím svůj Pribiňáček, úplně vzadu, za všemi těmi salámy a jinými hnusy.
''Pojď ke mě, ty můj drobku,'' pravím slastně a přitisknu si ho na tvář, ''chyběl jsi mi, taky jsem ti chyběla? Já vím, že jo, no, už se nemusíš bát, maminka je tady.'' Vytáhnu si svou mini lžičku a odloupnu ten odporný celofán nebo kýho šlaka.
Po ticha se ozvou zvuky podpatků. Klap klap, pěkně melodicky za sebou. 'Hm, aspoň má hudební sluch,' pomyslím si.
''Tak co jsi to chtěla, ty náno otravná,'' ozve se odněkud z obyváku poněkud veselejší bas.
''Teda, bráško, ty se překonáváš, to byla ale rychlovka,'' prohodím ironicky a uhývám před štípancem.
''Když seš takovej kazišuk otravnej, tak co mám dělat no. Jo a ten Pribiňáček už se našel, jak tak koukám, co? Bys přiště mohla otevřít oči, ono to pomáhá, když něco nemůžeš najít,'' vrátí mi to, popadne jeden z těch ohavných párků, dva rohlíky a mizí na schodišti do prvního patra.

Poznámka: Všechny postavy i události jsou smyšlené, protože kdybych prohlásila, že je to pravda, můj bratr mě zabije... :D:D
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 St 29.4.2009 03:22  
Já ne, to Múza, já jsem si mezi tím zdříml...Ale díky
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Út 28.4.2009 23:44  
Ale gratulka Ti stejně patří, protože jsi zatím jako jediný, něco "vymyslel"!
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 Út 28.4.2009 22:46  
Šíma: Díky. Pech...ano, kolikrát se osudu do cesty přikrade pech...
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Út 28.4.2009 22:36  
Guardianes: Náhodou... Hezká military rychlovka! Jo, je to pech, když nám sejmou hrdinu...
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 Út 28.4.2009 22:34  
Vrtulník se snesl asi tři metry nad zem a za ohlušujícího rachotu z něj seskočilo několik vojáků. Oranžový kouř z dýmovnice prozrazoval, že místo, na kterém se octnuli, není zrovna bezpečné a proto se museli dostat co nejdříve k nedalekým keřům, které jim mohli poskytnout alespoň trochu bezpečí. Navíc seskočili do mokřiny, takže se ihned po seskoku rozběhli k zelenému, nevysokému porostu. Poslední, kdo z vrtulníku vyskočil, byl kapitán Benett.
Sotva se jeho těžké boty dotknuly bláta, vrtulník začal stoupat a jako ocelový anděl se chvíli vznášel nad skupinkou výsadkářů, než se vydal na cestu k základně. Benett se ještě ohlédl a zasalutoval pilotovi na pozdrav, potom se ale otočil a aniž by čekal na pilotovu odpověď, našlápl k dalšímu kroku...

Kapitán si svou hodnost nezasloužil posedáváním ve štábu, ale několika zdárnými misemi, v nichž se vždy vydával vstříci plnění nebezpečných úkolů v týlu nepřítele a vždy svůj úkol splnil. Nejen vedení na něj sázelo, věřili mu všichni, kteří se po jeho boku misí účastnili a to bylo pro jejich splnění to nejdůležitější.

Těžká bota se s tichým mlasknutím odlepila od bahna. Benett sledoval své muže, jak se snaží co nejrychleji dostat do bezpečí a zahájit taktický manévr, na jaký byli vycvičeni. Někteří už byli schováni v nízkém keřovitém porostu, jiní k němu teprve dobíhali a kapitán se snažil dostat se k nim co nejdříve. Ale krok už nedokončil...

Nemohl ji vidět, nemohl vidět ani toho, kdo ji za ním poslal. Byla příliš malá a příliš rychlá na to, aby si jí mohl všimnout. Ale byla příliš tvrdá na to, aby ji mohl necítit.

Někdy člověk učiní tisíce kroků a jeho osud stojí stále na místě, jindy stačí jeden krok k tomu, aby jeho osud došel konce. A někdy to může být docela rychlovka...

Nic moc, já vím, ale nic jiného mne nenapadlo...
Nahoru
Šíma
(15157)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36313 Út 28.4.2009 22:33  
janie: Já také, protože mě zatím nic nenapadlo!
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(469)
  
janie Uživatel má bodů celkem: 1288 Út 28.4.2009 21:20  
nebud zvedav a pis! :
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(134)
  
Guardianes Uživatel má bodů celkem: 676 Út 28.4.2009 20:38  
Jsem zvědavý, co se na to téma zde objeví...
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Zkažené ovoce z...
markus
Just a walk to ...
Fuxik(5)
Ledové peklo - ...
MKN
obr
obr obr obr
obr

Vítkův další den
Berenika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr