obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915292 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389840 komentářů :: on-line: 0 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Út 9.10.2007 00:39  
Ne, ani my nejsme tak zvrácené. Nicméně se můžete těšit, protože pro vás chystám na zítřejší šestou podvečerní skutečnou delikatesu.
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 23:54  
Eky: Co bude? Pokud to bude, protože nikdo neví, zda-li vůběc něco zítra bude!

P.S. Proboha, teď mi to došlo, ne že to, Eky, dáš jako další téma...
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 23:52  
Arvi: „Au, jau, kurva, debilní žárovka, pusťte mně, maniaku, vrahu…“ a podobných výrazech.

Hezké, líbilo se mi to! Fakt...
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 23:49  
Karel Čížek: Možná švábí svatba, kdoví?
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Po 8.10.2007 22:38  
Já za to nemohu!!!
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Po 8.10.2007 22:23  
áááághh *trhám si vlasy* tenhle týden bude doopravdy hektický!
tomu se říká progres: žárovky - chlupy - co bude příště? zašlá špína dole pod dřezem? včerejší odpoledne v zítřejší repríze? no nic, uvidíme
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Po 8.10.2007 21:46  
ehm.. ještě k těm žárovkám... přeci je to trénink na nanowrimo a ten absolvuji stůj co stůj, i kdybych měl napsat naprostou hovadinu. (a tak také prosím berte následující text :-)

Žárovky, to jsou vůbec podivné věci… stvoření… denní potřeby… Nevadí, tak jako jsem chtěl začít nějakým smysluplným úvodem, ale vidím, že se náš dnešní host jen třese, aby k vám mohl promluvit, a proto začneme raději ihned.
Koho tu tedy dnes mám? Není to nikdo jiný než zástupce tiskového mluvčího ministerstva energie a žárovkových spoluobčanů – pana Intermagiuse Sviťku.

- Vítám vás.
- Dobrý den.
- Mám na vás spoustu otázek, naši čtenáři by se jistě rádi dozvěděli odpovědi na některé z nich, ale než se k nim dostaneme, musíme napřed všem objasnit, jak se vůbec dorozumíváme. Pan Sviťka je totiž žárovka, i když jeho národnostní menšina (či většina) si sama říká Světelní. Jak je tedy vlastně možná komunikace mezi člověkem a Světelným, pane tiskový mluvčí?
- No podívejte se, pane redaktore, to je velice složité. Pokud bych to měl nějak vysvětlit vám, jako laikovi začal bych asi u naší fyziologické stavby. Jak ví i každé lidské malé dítě, máme jedno vlákno protažené několika držadly, které se rozsvítí, pokud nás zapojíte do elektrického proudu. Prozatím pomineme skleněný povrch, patřičnou teplotu a tlak uvnitř naší hlavy, kde se nachází i ono vlákno. Už vůbec nebudeme rozebírat spodní část našeho těla. Vrátíme se raději opět k té elektřině. Napadlo vás někdy vůbec, že může sloužit i k něčemu jinému než jako zdroj energie?
- Přiznávám se, že do této chvíle ne.
- A nyní?
- No je snad možné, že pokud byste přijímali i uvolňovali elektrickou energii podle jistých intervalů, pak by možná…
- Podívejte se, ano i ne. Skutečně to závisí na tomto principu, ale jsou tu i jiné dílčí procesy. Představte si třeba, že bych skutečně přijímal a uvolňoval svou vlastní potravu na základě nějakých… jak jste to řekl… „intervalů“. To bych vám tu blikal a vůbec by vám to nebylo příjemné. Vypadalo by to asi takhle…
BLIK BLIK BLIK BLIK - BLIK BLIK BLIK BLIK BLIK
- Dovedete si představit, jak náročné by to bylo? Nehledě na to, že bychom byli brzo odstraněni a vyměněni jako vadní?
- Ano, to je asi pravda…
- Pak tedy na to musíme od zásuvky a po drátu, jak říkáme my Světelní. (Pch, žárovky – odfrkne si potichu.) (Překlad pro lidskou rasu: od zásuvky = od lesa, po drátu = po lopatě.)
… Napřed se musí zapnout vypínač, aby mohl vůbec procházet proud. Pak, když je všechno spojeno a zapojeno, nehledě na to, jak to vypadá a prská, můžeme přejít na další bod a to je proud proudící. Vniká do naší končetiny, kde se větví na různé směry. Jeden vede – a to je očividné – do světelného vlákna a naplňuje prostor světlem. Druhý míří do naší mozkové části šikovně ukryté v končetině a pak do translačního zařízení, jež používám i teď já s vámi. Také jsem vám přinesl ukázat nějaké staré typy, které se ž dnes nepoužívají mimojiné kvůli skutečně bolestivým výpadkům. A abych nezapomněl, třetí část směřuje opět přes mozek do srdeční komory, kde rozdmýchává naše miniaturní srdce.
- No, některým termínům sice nerozumím, ale…
- Můžu vám to ještě vysvětlit… Nebo víte co? Přijďte někdy do klubu energie a popovídám- sziszzsssss…

VŽUUUMP!

Vážení čtenáři, hluboce se omlouváme, že následující část rozhovoru již není vytištěna, mimo jiné i proto, že se odehrávala především v citoslovcích „Au, jau, kurva, debilní žárovka, pusťte mně, maniaku, vrahu…“ a podobných výrazech. Toto bylo způsobeno neopatrnou snahou našeho redaktora zdvořile odmítnout nabídku tiskového mluvčího Ministerstva energie a žárovkovitých spoluobčanů na setkání klubu energie. Pan Sviťka dostal v naší redakci záchvat (zcela nesmyslně přezdívaný zkrat), který byl následován jeho prasknutím a silně popálil milého redaktora, a proto byli oba dva hospitalizování v pražské motolské nemocnici. Pan Sviťka nám již bohužel nikdy nezasvítí, ale můj kolega přežil a právě se nachází v již stabilizovaném stavu. Ještě jednou se hluboce omlouváme.
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 21:29  
No, tak tady je můj příspěvek do další "Rychlovky"

/Nesnáším chlupy.../
***************

"To je dneska zase den!" řekla jsem si. "To zase bude... Kdybych alespoň nebyla na ty chlupy tak alergická! To je k vzteku!"

Celé ráno pršelo. Bylo velmi nevlídno a já musela do toho počasí! Jak se to říká? Že by ani psa nevyhnal? Kdyby jenom psa! Celý život se musím prát se vším protivenstvím. Bojuju o svůj holý život a čekám, kdy to na mě přijde. Že by dneska? No, počasí na to bylo jako stvořené.

"Jakpak se dnes máte?" vykoukla na mě moje sousedka. Jako vždy byla usměvavá a v dobré náladě. Nebylo na světě skutečnosti, která by ji dokázala vyvézt z míry. "Dneska je ale hezký slejvák, viďte?"

"Ale ano, počasí je na draka!" přikývla jsem. "Jak se má váš pan manžel, milostivá? A co děti? Nezlobí?"

"Děkuji za optání, ujde to!" odpověděla mi. "Děti si vedou dobře, ale starej mi tak nějak zahejbá s tou novou z vedlejší partaje! No, vypadá jako herečka, taky se tak nosí a fintí se, jako by měla jít rovnou na toho Oskara, či co!"

"Jo, hormony dělají věci, paninko, jeden při nich vyvádí jako vyšinutý a zapomene na prožitá léta, na to, že má děti i na svou zákonitou manželku!" přikývla jsem. "Co s tim uděláte?"

"To já ještě nevím..." pokrčila rameny moje sousedka a usmála se. "Když on je i přesto ke mně tak pozornej a stále je při chuti!"

"Třeba mu nestačíte a musí chodit zanášet také do cizího hnízda..." řekla jsem zamyšleně.

"Ale jděte?" uculila se sousedka a na tváři se jí rozlil růženec. "Že by byl Tonda takový kanec?"

"Možné to je!" řekla jsem. "Musím jít! Dneska je den na houby! Čeká mě spousta práce!"

"Taky musíme být z něčeho živi, že?" pousmála se sousedka a zmizela mi z očí.

"Jakobych to nevěděla!" řekla jsem si nazlobeně. "Takže její muž si užívá s jinou? A já si dlouho už ani nevrzla. Všichni chlapi na mě kašlou. A dneska ještě ke všemu leje a mám takový divný pocit, že se něco semele. Abyste byli v obraze, ono být blechou není žádný med! Tak se mějte!"

A chudák blecha měla pravdu. Pes, na jehož kožichu bydlela byl huňatý jako ovce a protože se často a rád toulal a chodil za psími slečnami, chytil tu a tam nějakou tu blechu. Proto se vydal se svou paničkou k panu veterináři, aby jej toho trápení zbavil. Zda-li jeho psí cti, nebo blech je již součástí jiného příběhu. Snad to ten pes přežije, nakonec, o jeden chlup více, nebo méně? Co na tom záleží, když je na Světě blech jako smetí?

*****

Tak to je vše, vážení! Doufám, že jsem vás alespoň trochu pobavil! Mějte se a držte se! šíma se loučí (pro dnešek)! Zatracené blechy...
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 21:10  
Alexandr Trej: No, dobré to bylo! Jedna prasklá žárovka a celá mimozemská rasa byla v pánu a mnoho nechybělo, abychom šli (jako lidstvo) za ní!

Eky: Co to? "Chlup navíc?"

Rychlovce zdar!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Po 8.10.2007 17:59  
tak jo, přátelé a oběti

další téma: CHLUP NAVÍC

jsem zvědavá, co vás všechno při tomhle tématu napadne
Nahoru
Alexandr Trej
(17)
  
Alexandr Trej Uživatel má bodů celkem: 30 Po 8.10.2007 17:20  
Tak je to sice na poslední chvíli, ale jak se říká: Přece! S rezervou několika čtvrt hodin vkládám i svůj rychlovkový počin. Kupodivu mi to ani nepřijde tak bezduché, jak jsem to čekal. Možná to rozpracuji jako mikropovídku do CKČ. Rychlovkám zdar!
******************************************************************************
Žárovka pro Kristiána

Čtvrtek 21. března

Dnešního nezvykle teplého rána se stala neuvěřitelná věc. Poblíž pražského ruzyňského letiště přistálo obrovské mimozemské plavidlo. A na orbitě prý čeká tisíce dalších. Člověk si připadá jak v nějakém filmu. Nebýt toho, že dnes předáváme v akademickém ústavu výsledek práce za několik těžkých let, hnedka bych se šla přidat k těm několika tisícům zvědavých, kteří obklopily policejní kordony a vyhrazenou oblast. Při čekání na tramvaj mě míjeli tanky mířící za Prahu a nad Hradem kroužila letadla. Zajímavé, že když zrovna celý svět mění svůj chod, tak já musím, jako vždycky, do práce. Ještě ráno jsem se telefonem ptala profesora Hlučínského, jestli trvá na předání projektu. Trval.

Neděle 24. března

Vypadá to, jakoby se celá Praha přestěhovala do Ruzyně. Kilometry od onoho podivného objektu se táhnou lány stanů, příbytků a aut. Sta tisíce lidí. Nejen Češi, Němci nebo Slováci. Naopak. Nepočítaně Američanů, Japonců, Číňanů i arabských národů. Z Čech se stalo světové centrum. V televizi nedávají nic jiného než záběry řečnících politiků, bláznů a vědců. Ještě nic neudělali, myslím ti uvnitř té lodě. Ale nedivím se jim, vidět kolem sebe ty davy, také bych nevylézala. Snažím se odpočívat a užívat si po několika letech prvního volna. Jenže kdykoli jen přivřu oči, jako naschvál přeletí nad domem helikoptéra nebo stíhačka. Začínám být na ty hvězdné poutníky dosti naštvaná.

Úterý 26. března

Včera konečně sebrali odvahu a vylezli ven. Vypadá to, že těch pár dní nezaháleli a napíchli se na naše komunikační kanály. Učili se. Teď s sebou tahají takovou věcičku co jim tlumočí a nám taky. Chovají se mile, tak trochu nemotorně. Každý zvyk nebo gesto dovedou do hrozných extrémů, ale rozhodně nejsou zlí nebo nebezpeční. Možná ku jejich škodě, nemáte představu kolik lidí na planetě má dost vlivu a peněz, aby si s nimi mohlo potřást rukou. Vážně hodně.

Středa 27. března

Dneska z nich konečně dostali proč sem k nám přiletěli. Faktem je, že jsou všichni do jednoho nemocní a umírají. Celá jejich civilizace za mnoho let nedokázala najít lék a mezitím se bezezbytku nakazila. Sebrali se proto a vyrazili hledat pomoc. Chudáčci. Nabízejí prý všechno co mají, jen když jim pomůžeme najít lék na tu chorobu. Závisí na tom jejich osud. Nechtěla bych být v kůži toho na koho ten úkol připadne.

Sobota 30. března

Tak dnes mě Honza z laborky opravdu zaskočil. Akademický ústav prý dostal za úkol poradit si s tou jejich mimozemskou nemocí. Tým povede doktor Zahořalý a chce mě jako asistentku. Líbila se jim asi ta poslední projektová práce. Proklínám se teď, že jsem tam něco ať schválně nebo omylem nezmršila. Co se dá dělat. Je to výzva.

Pondělí 8.dubna

Jak jsme zjistili vnitřní fyziologie našich návštěvníků z hvězd a naše se moc neliší, což výrazně zvyšuje naše šance. Začala jsem jim říkat Kristiáni. Nevím z čeho přesně se učili, ale jejich způsoby chování, když je přivedou k nám na nějaké testy mi hrozně připomínají filmy pro pamětníky a Oldřicha Nového. Je to roztomilé, když vždycky přijdou s nějakými květinami a snaží se vám bezertými ústy políbit ruku. U mě jako ženy to ještě považujete za normální, ale když to samé provádějí doktoru Zahořalému, mám vždycky hrozné záchvaty smíchu.

Sobota 13. dubna

Pracujeme bez ustání. Na orbitě už ta nemoc prý několik tisíc Kristiánů zabila. Závodíme s časem a zatím bohužel prohráváme. Podle mě to má základ v imunitním systému, ale doktor Zahořalý trvá na nervových základech. Začali se ozývat otázky, proč bychom je neměli nechat umřít a pak si prostě technologii i lodě co po nich zbudou nevzít. Snažím se to ignorovat. To si přece Kristiáni nezaslouží.

Pondělí 15. dubna

Doktora Zahořalého dnes těžce zranil nějaký aktivista, a tak celá práce přechází pod moje vedení. Konečně se zaměříme na imunitní systém. Snad to teď začne postupovat rychleji. Kristiáni začali být nějací smutní. Nevím jestli je to nemocí, tím že na orbitě už naprosto vymřelo několik jejich obrovských lodí nebo že jim zbyly květiny pro doktora Zahořalého. Nedokážou pochopit, že už se asi nevrátí.

Pátek 20. dubna

Průlom. Nedokážu popsat jak mě to těší. Našli jsme to sice jen náhodou, ale ta úprava roztoku skutečně v kontrolním vzorku pomohla. Do dvou dnů bychom měli mít vakcínu, kterou poté vyzkoušíme na živné kultuře. Dnes jsem šla domů dřív, stejně už to nedokážu urychlit. Zbývá jen čekat.

Sobota 21. dubna

Nemoc zrychlila svůj průběh a dobrá polovina Kristiánů už není mezi živými. Naštěstí práce na vakcíně šli překvapivě rychle. Jaké pak bylo zklamání, když se žárovka na kontrolním přístroji nerozsvítila. Vše špatně. Nevím jak dál, naprosto mě to zničilo. Nedokážeme dost rychle začít znovu, abychom jim ještě stihli pomoci.

Pátek 27. dubna

Dnes zemřel poslední Kristián. Byl to ten co nosil doktoru Zahořalému květiny. Doktor Zahořalý podlehl svým zraněním včera. Potřebuju dovolenou, špatně se mi spí a nedokážu se soustředit.

Pondělí 1. května

Chmurné počasí, jakoby bylo předzvěstí dnešních událostí. Vypadá to, že nemoc našich Kristiánů zmutovala a přenesla se na člověka. Doktor Zahořalý byl podle pitvy první obětí. Díky mutaci průběh nemoci dosti zrychlil. Z let u Kristiánů jsou dny. Musím zase začít pracovat.

Úterý 2. května
Máme lék. Ale získaný skrze krutou pravdu. Když jsem připravovala misky a zkoušela přístroje na prostých procedurách s penicilinem, přístroj nereagoval. Nebylo možné, aby tak jednoduchý pokus nevyšel. Pravda byla jednoduchá. Indikační žárovka byla prasklá. Naše předchozí vakcína byla účinná. Do týdne ji dostane každý obyvatel Země.
Plánují první zkušební let s kristiánskou lodí. Lidstvu se otevírá vesmír. Budu vážně apelovat za to, aby první loď nesla jméno Kristián. Tu žárovičku pořád nosím v kapse. Nevím proč, ale dívám se na svět teď nějak jinak. Podezíravěji. Minimálně mé pohledy na žárovky jsou mnohem zkoumavější.
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 15:05  
Karel Čížek: Vůbec nevadí, že Tvé dílko nemá oněch 777 slov! Vypadá to zajímavě...
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Po 8.10.2007 14:23  
ještě než odejdu do školy, tady je můj příspěvex. Na tenhle týdení rychlomaraton jsem si dal limit jedna stránka v openoffice na rychlovku (což je hodně pod 777 slov).

********************

Prasklá žárovka

Ozvala se rána a pak nám na hlavy začala pršet tma a kousky skla. Žárovka u stropu se rozletěla na kousíčky.
V pokerovém doupěti v malém sklepení pod starou zvonicí nastala noc. O sto pater výše, nad jejich hlavami temně duněly zvony. Bum, bum, bum. Tři rány a kolem střechy domu se prohnalo několik těžce naložených vojenských letadel.
„Konec světa se blíží,“ řekl neznámý hlas ze tmy. „Nad hlavami nám krouží bombardéry.“
„Kdo to byl?“ vyštěkl jiný hlas ze tmy, ale nikdo neodpověděl. „Hej, J.J., B.J., T.J., nevíte kdo to byl?“ Zase ticho.
Ještě před chvílí v zatuchlé místnosti seděli čtyři lidé - Roman Věk a tři černí gangsteři ověšení zlatem a hráli mix pokeru a ruské rulety - hru s nejasnými pravidly ve které šlo o všechno a kde se zcela běžně vsázely milionové částky na dvojice králů. Byl to prapodivný hazard s vlastním životem.
Ale pak praskla žárovka a svět se změnil.
Roman Věk, kterému jeho černí kamarádi říkali R.V. (jsme my?) neviděl v husté černotě vůbec nic. Malá skleněná baňka vysoko u stropu byla jediným emitorem fotonů v jejich ponurém doupěti. Nervózně se zavrtěl na židli a pak vstal a rukama šmátral kolem sebe ve snaze najít sirky nebo alespoň zapalovač. Na desce kulatého stolu nenašel nic, jen hromádky karet, nějaké peníze a jednu pistoli. Sunul se dál, slepý jako netopýr, rukama skenoval prostor před sebou. Pak nahmátl lidskou tkáň.
„T.J. jsi to ty?“ zeptal se nejistě do ticha, ale to co našel mu vůbec nepřipadalo jako vyholená hlava nebo svalnaté potetované ruce jeho černých kamarádů. Neozval se ani hlásek a tak pátral dál.
„Nešahej mi na stehno, ty úchyle!“ vyštěkl ze tmy neznámý hlas.
„Jak ses tady sakra vzal? A kde jsou moji niggas?“
„Dobrá otázka kamaráde. A jak ses sem dostal ty?“
„No já jsem tady odjakživa. Už nějakou tu dobu tady hrajeme poker.“
Dum, dum, dum. Zvon nad hlavami zabouchal o něco hlasitěji.
Několik vteřin seděli mlčky ve tmě a dívali se do prostorů, kde tušili jeden druhého a snažili se pochopit, co se tady vlastně stalo.
„Možná je to blbá otázka, ale nejsme třeba náhodou mrtví?“
„Co to meleš za blbosti? Kdybychom byli po smrti, tak bychom se tady takhle spolu nevybavovali? Prostě bychom spadli na zem, studený a tuhý. Všechny tyhle spiritualistický kecy, ze po smrti přijdeš někam jinam, jsou bláboly.“
„Ale jak ses tady vzal a kam zmizeli moji kamarádi?“
„To mě nezajímá, já je neznal!“ odsekl neznámý nezvaný host. „Ale horší je, že nevím, co tady budu dělat?“
R.V. zaslechl klepání prstů o desku stolu.
„Můžeme si zahrát poker, nebo kanastu, nebo třeba žolíky.“
„Výborný nápad!“ Lusknutí prstů. „Jenom vyměním tu prasklou žárovku.“
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Po 8.10.2007 14:06  
Svět z pohledu žárovky? Hm, hezké! ;-) Originální! Čukovské!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Po 8.10.2007 13:30  
Čuku, já nemám slov!!! Tohle je nádhera!!!
Nahoru
čuk
(6840)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29544 Po 8.10.2007 13:27  
Mám černé a studené srdce, bílou, křehkou blankou vzdutě povlečené tělo, oči v matovém obalu. Dovedu překonat své mlžné uvěznění a rozehřát se do zářiva. A prohlédnout. Sama od sebe to ovšem nedokážu, ještě že mám přítele, ten mě vyvádí z mé šeré slepoty.
Když přijde, On, kouzelník, léčí můj zrak svou přítomností, až se podobám malému slunci a vidím svět kolem sebe v jasných barvách. Chodbu, schody a lidi po nich jdoucí, z jednoho pozorovacího místa vidím pohledem shora. Mají mě rádi, když na ně s výšky házím paprsky a zaháním černé pláště. Když On odejde, opět nevidím, jen mlhavě tuším.
Přes den trpělivě čekám na večerní a noční svět, protože On přichází pouze za šera a v noci, kdy je všude kolem tma.
Splývám s černí a čekám na Něho a sama se podobám tmě, už už aby do mne vnikl On. Je mi krásně. Pak žiju a žiju s ním.
Ale vždycky odejde.
Dny prožívám v polodřímotě, vše kolem vidím rozmazaně jako vězeň bez brýlí z kobky s matově natřeným sklem. Čas mnu nehmotnými prsty, měřím na odsýpaných korálcích duševního růžence přibližování toho okamžiku, kdy už tu bude, kdy radostně vybuchne má naděje.
Při Jeho návštěvách se usmívám i uvnitř srdce, úsměv mi pohasíná, když se Ho snažím zeptat, kdy Ho zase pocítím a zda mě miluje tak, že by mohl přijít i na mé zavolání.
Neodpovídá.
Všimla jsem si, že On má své dveřníky, kteří Ho ke mně vpouštějí. Většinou pokaždé jiného dveřníka. Na dvou místech se zastavují u oprýskané zdi. Jedno místo je nad schody, druhé pod schody.
Dveřník zmáčkne jakýsi knoflík na zdi a On vstoupí a je tady u mne a hned cítím jak moje srdce slastně žhne.
Na knoflík se mačká pořád stejně, avšak v různou dobu.
Ten zavalitý dveřník s těžkou chůzí přicházívá obvykle pozdě v noci, vždy poslední. Cítívám vůni, jako tehdy, když mne nesli v tašce vedle rudozlaté tekutiny, jejíž kapky mě trochu potřísnily. Slyšela jsem slova: „Sakra, ten závěr nedolíhá. Škoda každýho loku.“
Už zavalitého muže poznám po čuchu. Mým posledním dveřníkem je i této noci.
„Dnes je první podzimní den, a stojí za hovno,“ zaslechla jsem ten den odpoledne ve spánku (snad jsem trochu nemocná, jindy lidské hlasy neslyším). Odpoledne jsem dokonce usnula.
První podzimní noc, všechno je jako každou předchozí noc. Ne! Něco jiného a neznámého se děje.
Dveřník zmáčkl dolní knoflík a nic. On můj milenec nepřišel, jako kdyby se zatoulal. Zůstávám beze změny.
Dveřník zaklel a zmáčkl podruhé. Zase se nic se mnou neděje. Dveřník zaklel hlasitěji a sprostěji až se mu čepice svezla na stranu rozčepýřené hlavy.
Dveřník se kolébá, má čepici nakřivo, viděla jsem ho jen matně, v obrysu a stínu ještě černějšího než všechny stíny. Slyšela jsem jeho kroky. Teď brblá a zhluboka oddechuje jak stoupá po schodech.
Na nejvyšším leží banánová slupka. Mé nehlasné a studené srdce ho nemůže varovat.
Pak slyším výkřik a údery na hrany schodů. Vedle jeho vyvrácené hlavy pod spodním schodem leží jeho čepice.
Muž se nehýbá, jeho vzdech dozněl, je naprosté ticho. Ticho bez rytmických dechů, které by se odrážely od zdí jako ta nejjemnější ozvěna.
Zavalitý nehybně ležící muž je opuštěný stejně tak jako já jsem opuštěná. Nemohu se však k němu přiblížit. Nemohu mu pomoci. Jeho nepřirozeně zkroucenou postavu není téměř vidět. Tu noc vládla kolem mne tma ještě hlubší. Propadám se do zvláštní mdloby, že bych onemocněla? - nic necítím a je to snad v tuto chvíli štěstí.

Otylého už studeného dveřníka odnesli ráno dva supící muži ve světlých pláštích, jako pytel brambor, obličej mu přikryli čepicí.
Štíhlý pán, snad v uniformě a v černém baretu zvedl banánovou slupku a zmáčkl ten klíčnický knoflík. Opakovaně. Zůstávám poloslepá, teplo a světlo mé srdce nerozehřívá. On zase nepřišel. Jsem naprosto sama. Snad už navždy opuštěná. Bolí to, konečně si uvědomuji: něco uvnitř ve mně není v pořádku.
Pak si černý baret něco píše, změť hlasů je nesrozumitelná. Pak odchází. Hlasy utichají.
Po chvíli cítím, že se někdo ke mně zdola přibližuje. Mozolnatá mužská ruka sahá na mé tělo. Slyším jak říká vyhublé ženě:
„Je zaprášená, dokonce tady trochu od sazí.“
„Byla tady už dlouho. Nemohla fungovat pořád, taťko.“
„Vzdala to v nevhodnou dobu. Nemůže žít věčně. Jako my. Vlastně se z ní stala vražedkyně.“
Je to Pavelcova vina. Neměl tolik chlastat, každej den. Jednou pohár přeteče.
„Nastražili na něj past.“
„Kdo? A to by ona byla povytočená a uvolněná.“
„Není, jde ztuha.“
„Vidíš! A kdo by, prosím tě! Taťko jeden praštěnej, ty tvý detektivky ti lezou na mozek.“
„To nám léto pěkně blbě končí.“
„Všechno dřív nebo později končí.“
„Nemudruj, mámo, a postav mi na kafe. Jsem z toho celej zdrblej.“
Domovník si v duchu pomyslel: třeba ji onen vrah povytočil, později poškodil a dodatečně zase pevněji zašrouboval.
Nevím, co ta slova znamenají.
Teď se mé tělo otáčí, až ztrácím vědomí. Teď jsem daná napospas mozolnaté ruce.
Cítím kolem sebe proudící vzduch, šedá mlha trochu zesvětluje. Jsem asi nesena ven z domu.
Zvuk plechu. Ovane mě zápach. Ne, nikdy jsem hnijící zeleninu nečichala.
Padám vstříc válcovému kovovému předmětu.
Náhle jsem bez šatů, mé tělo se hroutí, rozpadá se na části, k srdci mi proniká chladný podzimní vzduch. Zalykám se posledním podivným bolestným vzdechem.
Poslední má myšlenka je: mé srdce je nahé. Nevím, že je opuštěné a že On už nikdy k němu nepřijde.
Nevím, že je mrtvé a už naprosto neužitečné, protože nevím nic. Nevím, že na mé místo u stropu chodby bude našroubována nová žárovka. A po mně, jak říkali, už prasklé, nikdo nikdy ani nevzdechne.
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Ne 7.10.2007 23:34  
Ó, díky, Eky! Rychlovce zdar!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 20:38  
šíma nezklamal!!!
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Ne 7.10.2007 19:24  
No ano, jde o příspěvek s tématem Výměna žárovky, nebo ne?
Nahoru
Šíma
(15158)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36436 Ne 7.10.2007 19:22  
Hm, tak tady je můj příspěvek do "rychlovky"! Abyste neřekli, že na vás, víte co...

*****

Jsem někde a nevím kde! Nevím, jsem-li živý, nebo mrtvý. Vznáším se v něčem hodně černém a prázdném a nevím, na čem jsem. Co se vlastně stalo? No, pamatuju se jen to, že jsem šel měnit žárovku, taková banalita! Ale nepředbíhejme a vraťme se v čase na začátek celého příběhu.

Jak bych vám to řekl, no, byl jsem sťatý jako velbloud, když jsem se vracel domů. Kolem mne přejelo několik elektromobilů, ale žádné Taxi mě nevzalo na palubu, kdo by se páral s nějakým ožralou, že? A tak jsem šlapal po svých ve smogem zamořených ulicích a hledal svou cestu domů, kterou jsem stále nenacházel. Možná, že byl opilý i ten chip, který jsem nosil sebou implantovaný v těle. Vy to neznáte? Od jisté doby lidi přišli na to, že nosit občanky není příliš praktické, protože se často ztrácely a znehodnocovaly a tak naši slavní vědci objevili jistou chipovou technologii, prostřednictvím které také můžeme plati účty, telefonovat a provádět spoustu různých věcí. Jedno jsem netušil, že jde tento chip také opít!

Ale abych se vrátil k ději svého životního příběhu. Ano, životního, protože na jeho konci jsem již nežil! No ano, tento fakt je velice banální a každou vteřinu někdo zemře, ale proč zrovna já a při tak docela obyčejné věci, jako je výměna žárovky!

"Ty jedno ožralé prase!" řekla mi manžela namísto pozdravu. "V předsíni zase nesvítí světlo!"

Tupě jsem zíral na obrazovku plazmového displeje, který byl usazen na místě zvonkového tlačítka a měl uhlopříčku dobrých devět palců. Byl dost velký na to, abych si mohl všimnout rozzuřeného ksichtu své milované manželky, která byla šílená a nepříčetná, jak se jen sluší a patří. Netušil jsem, má-li v rukou zase onen paralyzer, který si koupila pro tento případ, kdy jsem se měnil v opilého velblouda.

"Pusť mě dovnitř!" žadonil jsem. Po chodbě prošel nějaký manželský, či milenecký pár a oba vrkali jako holoubci. Takřka mi nevěnovali pozornost. Cítil jsem se jako nahý, přestože jsem byl oblečený a můj šat nebyl ušpiněný, jen trochu zmuchlaný, díky mému šílenému tanci.

"Zase jsi jako prase!" řekla mi na obrazovce videofonu.

"Prosííííííííííííííííííííím!" žadonil jsem dál.

"Ale vyměníš konečně tu žárovku! Ještě dneska!" řekla mi a otevřela dveře, aby vzápětí zmizela kdesi v hlubinách našeho bytu.

"Pcha!" řekl jsem. "Blbá žárovka!"

"Vyměnit!" nakoukla do předsíně. "Ještě dneska a kašlu na to, že jsi jako prase!"

"Velbloud..." zašklebil jsem se a dal jsem se do hledání náhradní žárovky. "Vypnulas proud?"

"Asi jo!" zakřičela na mě. "Zkus to!"

"A jak, když je ta žárovka prdlá? Co když mě to kopne?" znejistěl jsem a dal jsem se do vytahování štaflí ze skříně. "Co když mě to zabije?"

"Ale hovno!" prošla kolem mne a skončila v koupelně. "Jdu se osprchovat!"

"Bude to co by dup!" zakřenil jsem se a opatrně jsem lezl nahoru, abych odšrouboval kryt žárovky. "Budeme tu mít zase světla jako ve dne!"

"Povídali, že mu hráli!" zavrčela a třískla za sebou dveřmi.

Ono by to nebyl žádný problém, kdybych neviděl dvojitě, nebo snad trojitě? To už si nepamatuju. Vím jen, že moje drahá choť tu elektřinu nevypnula a já dostal takovou ránu, že jsem spadl ze štaflí a uhodil se hlavou o roh skříně. A výsledek znáte! Vznáším se v černé prázdnotě a nevím, co bude dál. Ano, není to nic nového, ale nevíte, proč mám v ruce pořád tu novou a nepoužitou žárovku a co tu s ní vlastně budu dělat?

*****

Konec a víc nic! Mějte se hezky! Překlepům zdar!
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Roj - 3. část
Ronkar
Ztracená - Upří...
Trenz
Kapr a vezírek
Potulný mnich
obr
obr obr obr
obr

Chuť šípových žabek
Mab
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr