obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915371 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39505 příspěvků, 5743 autorů a 390388 komentářů :: on-line: 2 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 7.10.2007 19:08  
žááárovka.... bzzzzzz.......
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 18:02  
ehm....

ZAHAJUJI TÝDENNÍ RYCHLOVKOVÝ MARATON!!!

A téma první rychlovky jest:
PRASKLÁ ŽÁROVKA

jsem zvědavá, jak se s tímhle poperete.... Zdar a sílu, psaní čest
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 17:47  
Arvinej na to přišel
Kdo přežije rychlovkový týden, přežije i nanowrimo!
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Ne 7.10.2007 16:55  
Určitě se všech "rychlovek" nezúčastním...
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 7.10.2007 11:40  
eky: nemůžu se zbavit pocitu že to bude trénink na nanowrimo
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 11:11  
Ano, podmínky budou benevolentní (samy dobře víme, jak podivné je ono číslo tří sedmiček) - ovšem tématicky se rychlovky pochopitelně musí aspoň přidržet zadání. Rozsah počítáme vždy menší - propána, jsou to rychlovky!!!
Takže očekávejte značně šílená témata, zcela nepoužitelná povinná slova nebo slovní obraty a ještě větší podivnosti! Cirkus začíná v šest!!!
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Ne 7.10.2007 10:55  
Doufám, že podmínka počtu slov nebude uplatňována a že budou brány i střední miniatury.
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 10:23  
Kdo napíše všech sedm rychlovek, bude titulován "Mistr Rychlovka"

A vskutku se máte nač těšit: nectíme pravidla, bohy ani vesmírné zákony a od vás očekáváme totéž! Zkrátka královskou zábavu...
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Ne 7.10.2007 02:04  
*nechápavý a lehce zkroucený výraz ve tváři* Každý den jedno téma? Řekněte mi to ještě jednou, nebo tomu neuvěřím?!?!!
Fajn - dobře - beru, jeden týden zasvěcený jenom rychlovkám, to bude něco.
A kdo napíše všech sedm (nebo kolik jich bude) rychlovek, dostane papíry na to, že je oficiálně grafoman. *hehe*
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 7.10.2007 00:09  
vzhledem k tomu, že mám před sebou týden dovolené a příští víkend na chatě v Rázové, navrhuji - ne, já oznamuji - že teď každý den kolem šesté budu vyhlašovat nové téma rychlovky.
Takže: zítra v šest vyhlásím, pak v pondělí atd. Vybírejte, které téma se vám jak bude líbit, pište, co vás napadne a kdy vás napadne, budu jenom ráda. :)
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 5.10.2007 23:03  
K. Čížek: Nahý oběd? William s. Burroughs? To mi něco říká!
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Pá 5.10.2007 22:55  
-> Šíma -> lásku k věcím zavěšeným a potápějícím se ve mě vyvolal Nahý oběd (kapitola Černé maso), kde byla pasáž: "Osvětlená kavárna byla potápěčským zvonem, který se urval z lana a nořil se do černých hlubin." Tenhle fragment se mi hned zaryl pod kůži (stejně jako třeba pasáže o doktoru Browbackovi) a párkrát jsem ho sprostě okopíroval
PS: všem doporučuju přečíst Nahý oběd, nejvýraznější kniha, kterou jsem za poslední rok četl.
PS2: tahle rychlovka se celkem povedla a všechny příspěvky za to stály.
Nahoru
Mathew
(333)
  
Mathew Uživatel má bodů celkem: 1991 Pá 5.10.2007 22:35  
Jo jo, co je Mathew redaktorem, tak strašně zpychnul a už se nezastaví.

Rychlovky mi moc chybí, vzdělávaly mě a dost mě štve, že je vůbec nestíhám, tak doufám že aspoň budete vydávat své kusy, kamarádi.
(to jsem si přišel jen tak ukápnout slzičku)
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 5.10.2007 22:23  
Karel Čížek: Zdar! "Kulišárna" je slabé slovo! Hm, bar zavěšený na řetězech, kamion plný teroristů, Gulag? Zdá se, že se vůbec nezdáš! Rychlovce zdar!
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Pá 5.10.2007 21:53  
já já, ještě já, počkejte na mě. Potřeboval jsem zase napsat nějakou kulišárnu a žvást pološílených slov a byl bych nerad, kdyby na nej nedošlo (sem to pásne jako prdel na hrnec). Tady to je příběhěh dvou dávno mrtvých konkvistadorů a jejich putování skrz čtyři podivné bary a noční kluby.

----

Ba|r|ealita

„Cože po mě sakra chceš?“
„Povídám ještě jednou.“
„Nechápu. A dneska mi taky není nejlíp, asi na mě něco leze.“
Byli dva: Lazar Francisco „prostěsvině“ Pizzaro a Calderón Fernando „bachanamě“ Cortéz - jednovaječná dvojčata s různými matkami a otci a s jednou společnou sestrou.
„Je to jednoduchý, prostě vezmi tenhle revolver, přilož si ho ke spánku a zmáčkni spoušť.“
„Ale proč?“
„Konkista skončila neúspěchem, Canec si postavil hlavu, Mayové si koupili automatické zbraně a jdou po nás jako nikdy. Přečti si dnešní Popol Vuh, tam se to píše.“
„Jakže?“
„Chtějí nám trepanovat lebky. Už mě brali do kleští.“
„To si dovolili trochu moc, podej mi mojí pušku. Ukážu těm bezbožnejm sviním zákon španělský koruny.“
„Ééééé.“
„Nemáme pušky?“
„Tak trochu.“
„Ty tvoje zatracený metafory!“
„Kdyby jenom metafory, dneska se všechno podělalo a otec Gorriot s teleskopákem nám korzuje před domem.“
„Co ten dědek chce?“
„Prachy. Dlužíme mu čtvrt mega.“
„A sakra.“
Oba dva, Lazar a Calderón, nejvýznamnější španělští konkvistadoři, kteří nemají na nájem, se dali na útěk. Kličkovali po asfaltových chodnících zavěšených vysoko v prostoru, uháněli kapilárními strukturami města, prolétávali nekrotickými tkáněmi sociální struktur.
Ale svět měl jiný problém, daleko větší lapálii, které se nelze vyhnout: entropii. Byla to neviditelná vládkyně osudů, která určuje míru neuspořádanosti systémů a nelze ji nijak zastavit. Na entropii se Lazar a Calderón odvolávali, když šlo o libovolný úklid. „Uspořádané systémy se samovolně mění na neuspořádané. Je to přirozený proces a nemá smysl jít proti němu.“ O týden později jim na dveře zabouchal otec Gorriot s pěti cigány a bylo vymalováno.
„Co s tím?“ ptal se jeden druhého, když seděli v baru vydlabaném v hromadě slisovaných vlaků. Bar se jmenoval Detox a byl řetězem zavěšen na obřím jeřábu tři kilometry nad Prahou. Jediná přístupová cesta byl katapult umístěný na Žižkově. Ve strojovně, hned za zdeformovanými pákami na ovládacím pultu žabí tlamy, naléval starý ruský válečný veterán s jizvou přes celý obličej a dřevěnou nohou panáky vodky do plechových kýblů.
„Dáte si vodku done Cortézi? A co vy done Pizzaro?“
„Ne ne, to by nás zabilo, dáme si jeden obří ledový koktejl s tím malým deštníčkem a několika brčky. Nalijte ho prosím do litinového umyvadla.“
Bargan začal nalévat jednotlivé složky jedu do rezavého dřezu a přisypával kostky ledu.
„Tavgre, hoď tam ještě jednu kostičku.“
„Zajisté done!“
Za malou chvíli naservíroval na malý sklápěcí stoleček veliké umyvadlo plné alkoholu a ledové tříště. Jak přecházel po nálevně, celý bar se pohupoval. Ve vedlejším kupé se líbali dva admirálové v cyklistických dresech.
„Tavgre, co když se to utrhne?“
„Nesmysl.“
Když to řekl, už padali. Bar se utrhl ze řetězu a prolétával oblaky.

„Pořád jenom zdrháme,“ řekl jeden z nich v okamžiku, co Bar dopadl s ohlušující ránou na zem a vytvořil kráter široký sedmdesát metrů. V té chvíli už seděli v jiném baru, který byl vestavěn do návěsu kamionu, kromě Lazara a Caldeóna tam popíjelo padesát afgánských teroristů obložených trhavinou a jeden pilot kamikadze. Oba dva skoro nepili a shrbeni nad maličkým plastovým stolečkem dumali, jak se zabavit svojí viny a kde vzít prachy.
„Přepadneme banku!“
„Příliš předvídatelné.“
„Vypleníme Petén Itzá a ukradneme Mayům všechno jejich zlato.“
„Právě tohle bylo příčinou všech našich problémů.“
Starý řidič kamionu s černými brýlemi a dlouhým bílým vousem si spokojeně pobrukoval, rádio nakřáple chrčelo hity sedmdesátých let a motor předl strojovou melodii.
Pohoda skončila, když řidič vykřikl: „Kde je moje hůl?“
„Jaká hůl, drugu?“
„Ta bílá, co ležela tadyhle za sedadlem.“
„Ta je vaše?“ Calderón nejistě svíral slepeckou hůl v rukou a nevěděl co by si měl myslet v posledním okamžiku svého života. Nezmohl se na nic víc než na neurčité „Gháááágz?“
Naštěstí za malou chvíli dosáhli hranic republiky a byli zastaveni celníky. Na zemi už dávno panovala noc, když se otevřeli dveře návěsu a dovnitř nakoukli dva policisté s kordy příručních svítilen.
„Zatracený černý huby, tohle nám dělaj dycky,“ řekl jeden z celníků, posunul si čepici do týla, několikrát zatočil ještě doutnajícím revolverem kolem prstu a efektně ho zasunul do pouzdra.
„A co vy? Co vy tady chcete?“ řekl druhý z nich. „Počkat my vás známe.“
„A sakra,“ vyhrkl Lazar.
„Vy jste ta známá dvojice obviněná ze zlodějiny, podvodů, zpronevěry, genocidy a plenění středoamerických národů.“
„Čtou v nás jako v knize,“ pošeptal bokem Calderón.
„Tři, dva, jedna, teď!“
A zase prchali, z problému unikali jenom tak, že vyvolali ještě daleko větší problém.
Několik dalších týdnů strávili v hospodě, kterou kdysi někdo vybudoval v ropném tankeru velice pomalu se potápějícím na dno mariánského příkopu. Všem bylo jasné, že jakmile starý ocelový kolos dosáhne kritické hloubky, bude tlakem vody zmačkán jako papír, ale nikdo si to moc nepřipouštěl. V tankeru byl prostor několika hektarů a tento nezměrný lán pokrytý vrstvou smrduté, lepkavé ropy a zahradních stolků se slunečníky a barovým pultem dlouhým dvě stě metrů. O světlo se tady nikdo příliš nestaral, stejně většina násosek už dávno oslepla díky nekvalitnímu alkoholu a navíc se čas jejich životů neodbytně zkracoval. Poslední dva dny z horních palub doléhaly táhlé zvuky deformované a zkrucované oceli.
Oba dva seděli v prostoru, kudy neprolétl jediný foton viditelného záření a v obou rukách svíraly velké těžké sklenice. Mayové u vedlejšího stolu nadávaly na Španěly, Španělové na Maye a mezitím na sebe vrhaly nevraživé obličeje. Uprostřed strnule seděl nějaký mladík s nervózníma rukama.
„Hej Calderó, padáme odsud. Nemám z toho dobrej pocit.“
„Všechny východy byly uzavřeny někde v hloubce mínus čtyři sta, jsme tu jako v kleci. Navíc tady je jediný bezpečný místo na zemi i když je to vlastně jenom předimenzovaná rakev, kde je chlast zdarma.“
„To máš pravdu, ale stejně - naděje umírá poslední.“
„Už je dávno mrtvá.“ Calderó mávnul rukou k vedlejšímu stolu, odkud zaváněla mršina.
„Tys mě nepochopil, musíme ven a já vím jak. Postavil jsem batyskaf z lahví dvanáctileté whisky a špuntů Chateau de Ypres. Můžeme se dostat ven.“
„Ale co tam? Nezapomeň, co se nahoře stalo.“
Předtím než se skryly pod mořskou hladinu, podařilo se jim na povrchu zrealizovat podvod první třídy. Ve zkratce v něm šlo o odkoupení poloviny Polska za jednu prošlou konzervu sardinek, ale okolnosti byly samozřejmě mnohem složitější. Teď po nich pátrali všichni detektivové světa a jakmile se vynořili v jejich improvizovaném batyskafu, okamžitě se dostali pod palbu právníků a přesných dalekonosných děl. Nemohli se vrátit do společnosti, jejich život byl rozvrácen a všechny vazby zpřetrhány. Nezbylo jim nic než se uchýlit do komplexu nočních podniků na souostroví Gulag. Výhodou bylo, že Gulag ležel až za polárním kruhem a právě v okamžik, kdy se tam oba dávno mrtví španělští pokořitelé středoamerických kultur vydali, začínala polární noc. Souostroví Gulag měl svoje zvláštní kouzlo: málo jídla, otrocké práce a velice levný alkohol.
Když v kantýně dostávali svojí miniaturní porci jídla a čtyři lahve Ryzlinku na vykloktání, podíval se Lazar na těch pár smítek masa a dodal: „Brate, hoď tam ještě jednu kostičku, ať mám co obírat.“
Dostal těžkou nakládačku a dva dny samotky za projev nevole.
„Vzpomínáš, jak ještě loni byl svět krásnej,“ povídal Calderón, roztřesen zimou, když rukama v pletených rukavicích bez prstů objímal plechový hrnek s polévkou plnou švábů, aby se trochu zahřál. „Všichni nás měli rádi a my byli mladí a krásní.“
„Jak pak by né, kamaráde! Slavnostně jsme otevírali noční klub vytesaný u samotného vrcholku bílých útesů doverských a pak jsme personálu vysvětlovali, že by nám na ISICa měli dát studentskou slevu na chlast a děvky. To byl čas.“
Černovlasý bachař s hustým knírem a v dlouhém plášti procházel mezi stoly jídelny na souostroví Gulag.
Pochopitelně že v jejich srdcích byl šrapnel a nezahojená rána.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 5.10.2007 20:30  
Díky, čuku, snad moje druhé JÁ nezpychne!
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Pá 5.10.2007 19:49  
Šíma: to jsi vskutku uhodl, ano, Honza je jezevčík. Jsi neobyčejně inteligentní. Předpokládal jsem, že čtenáři toto zjistí až nakonec.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 5.10.2007 13:09  
čuk: hezké a úsměvně morbidní (viz. konec na patologii a zmíňka o jistém seriálu)... nechci dělat chytrého, ale po přečtení prvního odstavce (o Karlovi, který jí kuře, Honzovi, který se jen dívá a o jezevčici jisté slečky - paní), jsem nabyl dojmu, že je Honza pes! Dobrý to bylo!
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Čt 4.10.2007 23:52  
Honza a Karel.

Jmenoval se Jan, říkali mu Honza. Byl menší než jeho přítel Karel. Honza ležel zdánlivě spokojeně s pohledem vzhůru.

Vzpomněl si na jednu chvíli svého života. Taky ležel s pohledem vzhůru.
Za okny zářilo slunce, byl krásný červnový den. Karel seděl u stolu a jedl kuře. Honza se na něj díval trochu vyčítavě, ale on nemusel tohle jídlo mít. Kuře bylo dobře propečené, Karlovi po tlustých prstech stékaly praménky mastnoty. Žvýkal labužnicky a zbytky odkládal na talířek. Honza věděl, kde a u koho skončí obsah talířku. Karlovi se zalíbila Alena Píšová, která bydlela ve vedlejším vchodu a měla krátkosrstou jezevčici Fifinku. Karel se domníval, že když bude této čtyřnohé mlsné čmuchalce nosit čerstvé kuřecí papáníčko, získá si nepřímo i srdce její paní, vnadné tmavovlásky s vodítkem na křehkém zápěstí.
Tento postoj Honza chápal, neodpustil si však malou výhradu. Jako džentlmen si ji nechal pro sebe. Ať si ten labužník nad kuřátkem zamlaská. Jíš-li do polosyta, dožiješ se dlouhá léta. Ale trochu zkaženou náladu Honza měl. Díval se vzhůru, avšak nevztekal se.

Dopoledne příštího dne krmil Karel Fifinku kuřecími zbytky, odpoledne měli ujednáno rande s Alenkou a Fifinkou v parku. Slečna a její fenka nepřišly. Karel a Honza se mlčky rozhlíželi kolem. Všude spousta hezkých děvčat, maminky s dětmi, dědečkové na lavičkách.
Pavlíček s Jarmilkou si hráli na okraji pískoviště. Jarmilka stavěla z kostek plochou pyramidu, poslední kostka na úplný vršek se jí zatoulala z dosahu.
„Pavlíčku, přihoď ještě kostičku. Támhle. Mně, sem!“
Pavlíček vzal kostku a hodil. Pyramidka zasažená ve svém základu se zhroutila. Jarmilka se rozplakala.
Honza se naježil. Pomyslel si: určitě ten blbeček Pavka hodil schválně špatně. Karlovi to bylo jedno neb je tupec. Karel vytáhl láhev tvrdého alkoholu, zhluboka se napil a řekl: pro jedno kvítí slunce nesvítí. Vyjedeme si sami.
Renaulta měli zaparkovaného na parkovišťátku u východu z parku.

Honza se díval z okna. Vzpomněl si na tuhle lapálii, zatím co kolem vozu ubíhala divoká krajina. Trochu křivolace. Seděl na zadním sedadle a opakoval si: Pavlíček přihodil kostičku. Blbě. Karlíček řídí autíčko. Ještě blběji, pijan jeden.
A zalitoval: kdybych tenkrát dal najevo, že chci ještě jednu kostičku, nezůstalo by u jedné. Na Fifinku by nic nezbylo, Fifinka by kuřecí zbytky nepozřela a nedostala průjem, Alenka Píšová by se nenafrněla a přišla by do parku. Pročež by Karel nevypil půl láhve vodky, nejel svým fárem jako blázen a teď by neletěli v pusté krajině s prudkého srázu. Karel křičel, Honza si lehl na zadním sedadle, odevzdaně, s pohledem vzhůru.

A tak se Karel a Honza dostali do televizního seriálu „Sběratelé kostí“, to co z nich zbylo našli až za několik měsíců.

Patolog specialista se prohrabuje hromádkou vybělených kosterních pozůstatků, přistupuje k preparačnímu stolu a jedna kostra, ta menší, se už rýsuje ve svém tvaru. U kupy kostí asistuje vyčouhlý uhrovitý pomocník.
Na stole ležel on, Honza, s pohledem vzhůru. Bez myšlenky. Bez vzteku. Bez lítosti. Neslyšel jak patolog volá:
„Příhoď ještě kostičku, Berte. Ať mám tu malou kostřičku hotovou.“
„Jakou?“
„Ty nevíš, tupče bertovská, jakou malou kostičku má v ocase dlouhosrstý jezevčík?

/napsáno na téma double - rychlovky: "Přihoď ještě kostičku."/
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Čt 4.10.2007 20:41  
propral???
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
obr
obr obr obr
obr
Nic necítit, ja...
Juan Pablo
NIC KDE JE VŠEC...
Ronnie
Rozum a cit
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr

Tydlibrky čuli brk
Centurio
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr