obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915379 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390445 komentářů :: on-line: 1 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Čt 4.10.2007 19:55  
Hm, tak šíma se zúčastnil, napsal, ale patrně to jaksi pro*ral..
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Čt 4.10.2007 19:51  
ha! task tu dnešní rychlovku už se asi napsat nepokusím, ale na tu double si přece jenom něco vymyslím. tedy možná znáte mě... :-P

a eky... četl jsem jenom úryvky ale je to skvělé
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Čt 4.10.2007 16:15  
Eky: Je to krásné a je to tvé (ekyelkovské)! Tvůj příspěvek se mi líbil, co dodat více? Uvidíme, co řeknou ostatní svým přičiněním do "rychlovky"!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Čt 4.10.2007 16:08  
Tohle zavání spiknutím... No nic - chtěli jste to, máte to mít. Nepodařilo se mi sice dodržet omezení, ovšem komupak poslední dobou ano?


/Autorská... krize/

Vítr si ještě pohrává s pramínky vlasů, co se prudkým ohybem uvolnily z účesu, ale scéna už znehybněla, podobna sépiovému tisku z počátku nového století. Čas vyčkává kdesi opodál, až se bude moci vrátit, gravitace přivírá oči za příslib, že nebude úplně zapomenuta.
Nakonec splyne z tmavorudých rtů jediné tiché slovo:
„Znovu.“
Slunce zasvitne škvírou mezi rychle uhánějícími mraky, okrasné třešně prší květy. Hedvábí zašeptá ve větru, vzduchem se mihne stříbrný had. Nádech, do trávy padá první rudá krůpěj.
Scéna se znovu zastaví. Japonská princezna stále ještě svírá jílec otcova meče v pozvednutých pažích, její nemilovaný manžel stále ještě stojí naproti ní a nic nechápe. Jarní tráva, kvetoucí stromy, rychle se ženoucí oblaka.
Do dokonale nehybné scény konečně vstoupí i ona sama. Ve volném bílém kimonu a s rukama za zády mlčky obchází v čase ustrnulou dvojici. Pozorně sleduje každý drobný detail, rys tváře, napětí ve svalech. Nechápající překvapení v očích muže, ozbrojeného a přesto bezbranného. Zoufalství ženy, tak hluboké, že se v něm utopila i nenávist a strach.
Pomalu obejde dvojici. Nad hlavou se jí ženou mraky – šedobílé, bouřkové. Ve své proměnlivosti zvláštně stálé a tím víc zneklidňující. Napětí ukryté v nehybné scéně se skoro dá nahmatat, ale ona zůstává ledově klidná. Studuje napětí i zdánlivý klid, pohyb meče, směr vlajících vlasů.
Nakonec jen zavrtí hlavou. Obě postavy se rázem rozplynou a okolní svět si vydechne úlevou. Vítr se znovu probírá kobercem trávy, třešňové květy sladkobolně sněží, mraky zpomalí svůj pádivý trysk a slunce konečně naplno ozáří krajinu, lemovanou od obzoru k obzoru modravými skalisky.
„Krásné, poetické a okopírované. Ksakru!“ rozhlédne se po krajině. Mračí se, není spokojená. Po krátkém zaváhání proto mávne pravačkou – šustot hedvábí a ševelení labutích per – a zelené údolí, kvetoucí třešně a vůbec celý ten v oparu zahalený svět zmizí do kouřově šedého nic.
Chvíli jen je uprostřed nicoty, nevšímavá k vířícímu dýmu všude kolem, slepá a netečná i vůči dech beroucí propasti pod svýma nohama. Přemýšlí, čelo nakrčené soustředěním, oči zavřené. Souměrná tvář je naprosto klidná, když se ruce podobné labutím křídlům pomalu zvednou a šedavý dým se rozběsní v mnoha vírech. Tvoří nový svět.
Tráva, pečlivě udržovaná a hebká na dotek bosých chodidel. Stromy, pečlivě zastřihávané keře, ozdobené paletou nádherných květů. Zpěv neviditelných ptáků, jemná vůně cizokrajných květin. Stěna z oslnivě bílého mramoru, stinné zákoutí s jasmínovým houštím. Měkké světlo ranního slunce, prosvítajícího korunami okolních stromů.
Soustředěná na okamžik v čase pomalu svěsí paže. Ten dokonalý pohyb neexistujících křídel probudí vítr a vdechne život nádhernému obrazu cizokrajné zahrady, zároveň však promění smetanově bílé kimono ve sněhobílou vrstvenou tuniku, zdobenou břečťanem a svlačcem. Nahé paže ovine dvojice stříbrných hadů, dříve volně rozpuštěné vlasy náhle objímá vysoká perlová čelenka. V podobě mocné Tolkary otevírá modravé oči, hlubší než mořské propasti, a rozhlíží se po novém světě.
Temně rudé rty se nepatrně pohnou ve spokojeném úsměvu. Ano. Takhle si vždy představovala zahradu uvnitř paláce baraquiarských císařů. Tajemnou a nádhernou ve své skryté eleganci a zdánlivé divokosti, nereálnou a přesto tak půvabně živoucí.
Hedvábí zaševelí v trávě, když pomalu vykročí směrem k jasmínovému houští. Štíhlá ruka, tak křehce bledá v porovnání s temně zelenými lístky, opatrně odhrne stranou pružné větve. Sluneční paprsky se nemohou prodrat hustou klenbou listí a květů a tak zůstává ležící tělo ponořené v zelenavém stínu, ona však dobře zná toho spícího muže.
Sama ho zabila.
Něžně se usměje. Jeho tvář zůstala ušetřena škrábanců a ran, když padal houštím, a v klamně klidném spánku je půvabná jako tvář mladé ženy. Přestože zná každý jeho rys, znovu si ho okouzleně prohlíží. Klenuté čelo, hladké tváře, temné kruhy pod očima, zapříčiněné dlouhou nemocí. Dokonce se dotkne konečky prstů jeho tmavých vlasů, volně rozhozených po uschlém listí a zelených výhoncích, když se kolem ní větve rozestoupí a ona poklekne do trávy k jeho hlavě.
„Coreane!“
Šepot není silnější než ševelení vánku na květech jasmínu. Prsty se něžně dotknou studeným potem pokrytého čela a zaženou zlý sen.
„Ještě není konec.“
V odpověď se mezi nedalekými stromy objeví třímetrová pískově plavá lvice. Zelený a modrý pohled se střetnou v tiché domluvě, pak dravá šelma s pokorně svěšenou hlavou dojde až k ní. Očichá nataženou dlaň, pak se čumákem dotkne mužova ramene.
Čas se opět nápadně zpomalí. Zatímco lvice teprve natahuje hlavu, aby olízla svého prince po tváři, ona se už zvedá, náhle neklidná a rozrušená. Modré oči jí šednou, černají, když pozvedá nahé paže, stříbrní hadi se mění v krůpěje mořské vody. Scéna zamrzá, mizí. Šedý kouř se převalí čarokrásnou zahradou, ukryje lvici i bezvědomého prince, pak i ji samotnou. Přišel čas to pro tentokrát skončit.

Kurzor nedočkavě bliká na bílé ploše. Omámeně na něj hledí, ještě neschopna jediného pohybu. Copak si to všechno vymyslela – jen tak? Bez jediné čárky, jediného písmena? Znechuceně se zašklebí; byl to nádherný výlet do snového světa, ale jako takový naprosto nepoužitelný, ne dokud se jí nepodaří zachytit aspoň zlomek onoho okouzlení na papír.
A to dnes půjde nejspíš velice těžko: navzdory vypité kávě, tichu a klidu se prostě písmenka odmítají poskládat do správného obrazu. Mozaika je sice krásná, ale nesrozumitelná pro kohokoliv mimo její hlavu. Zatraceně!
Ještě naposledy se dotkne klávesnice. Prsty automaticky přijmou základní polohu, výstupky na písmenech J a F jsou jako startovní bloky.
Už?
Teď?
Nebo snad teď?
V hlavě jí náhle zazní dávno zapomenutá melodie, prsty nedočkavě vybubnují rytmus, nenápadně se proplétající všemi jejími myšlenkami. Už není cesty zpět.

Nekoná se žádné vytrácení světa a reality do šedého dýmu, z nějž by se vytvořil nový, jiný svět – ne tentokrát. Se šťastným výkřikem dravého ptáka vyskakuje na nohy a už není oděná do samoty pozdní deštivé noci. Víří v kruhu krásných tanečnic, veselá a stejně nespoutaná jako ony, na sobě zářivě rudé sárí, ve vlasech vzácné květy a kůži ozdobenou hennou.
Divoce víří, drobnými chodidly vytepává do písku posypaného okvětními plátky planých růží vlastní rytmus v kontrapunktu k rachocení bubínku a tamburin. Nekonečná melodie ji nutí tančit stále rychleji, divočeji. Bere dech a zároveň dává sílu rozpřáhnout ruce a v jediném prudkém záblesku vzlétnout. Vznést se bez ohledu na strmost pádu a chlad, přinášející ve svém dechu smrt, když se dostane příliš vysoko mezi hvězdy.
Místo pádu však stále stoupá, nesena ozvěnou, pak už jen vzpomínkou. Mění se, roste. Sílí. Pouhé lidské tělo je zapomenuto, stejně tak omezujících pouhých pět smyslů. Rodí se nová melodie, přímo z jejího srdce. Pomalá, slavnostní, bohatší a složitější každým tónem, rozechvívající samotné kosti planet.
Konečně může naplno rozvinout svá nová křídla, tak sametově hebká a pevnější než samotné základy reality. V dokonalé křivce obletí modravou kouli, která jí byla kolébkou, pak vyráží pryč. Daleko za hranice vesmíru, kde cítí začátek své nové cesty.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 St 3.10.2007 23:09  
Tak tohle mě napadlo, není to sice nic moc, ale nemá cenu čekat na zítřek, nebo na pozítří! Takže se mějte všichni hezky, šíma přeje všem hezké počtení... ;-)

/Nech mi taky kousek/

V tuto roční dobu a nepříznivé počasí byla v jeskyni pořádná tma a chlad. Venku lilo jako z konve a všichni tvorové, kteří se uchýlili před nečasem do přítmí tohoto skalního dómu se krčili u stěny a třásli se zimou. Ozval se rachot hromu. Blesky křižovaly oblohu, oni je viděli jen skrze jejich oslepující světlo, které v jeskynní temnotě přímo ďábelsky zářily.

"Je to hrozná zima..." ozval se čísi hlas.

"Jo, děsná kosa!" souhlasil druhý. "Takovou zimu počas léta jsme tu ještě neměli!"

"Ty tomu říkáš léto?" zeptal se první hlas druhého.

"Čemu? Počasí?"

"Ne, tomuhle ročnímu období!" řekl mu jeho oponent. "To je kosa!"

"To už jsi říkal!"

"Taky je to pravda..." odpověděl mu jeho protějšek. "Taky je tu tma! Nemáš oheň?"

"Křemeny došly!" ozvalo se. "Oheň nebude!"

Kdesi velmi blízko uhodil blesk. Ucítili závan ozónu! Roztahující vzduch ještě nestačil vytvořit rachot hromu, jen to šlehlo, jak když vozka pobízí své koně. Jezkyně i celý masiv nad ní se divoce otřásl. Ze stropu na ně spadlo několik drobných kamínků a prach.

"To bylo blízko! Snad nám strop nespadne na hlavu..."

"To byla šlupka!"

"Hovno, šlupka! Nebylo nic slyšet!"

"Jak to, že ne? A co to švihnutí?"

"Také ti švihnu! Máš ten oheň?"

"Nemám a stejně tu není žádné suché dřevo..."

"Co je to vůbec za jeskyně?"

"Ty to tu neznáš?"

"Ne!"

"No, kurva..."

Odkudsi z nejhlubší části jeskyně se ozvalo tiché zamručení. Někdo tam byl. Přerývavě dýchal a podle všechno se snažil zavětřit, kdože sem v tento čas zavítal! Oba hlasy utichly. Byl slyšet jen tlukot jejich srdcí, který snadno přehlušoval rachot bouře a padajícího deště.

"Co to je?"

"Co?"

"Tam kdesi vzadu? Tys to neslyšel?"

"Myslel jsem, žes to byl ty..."

"Já?"

"Jo, tys to nebyl?"

"Ne!"

Ozvalo se znovu tiché zabručení. Tentokrát to bylo o hodně blíže. Zvuky bouře přehlušovalo nejisté ťapání na podlaze jeskyně. Přeci jen v ní byla stále tma. Oba návštěvníci se nehýbali strachy! Takřka nedýchali.

"Ty sis uprdl!"

"Já?"

"Jo! Podělal ses strachy!"

"Já ne, tos byl ty!"

"Nebyl..."

Něco chlupatého dosedlo mezi ně. V tu chvíli by se v nich krve nedořezal. Co to je? Chlupatá věc byla cítit jako zvíře, ale šlo opravdu o zvíře? Stále hřemělo a blýskalo se, ale déšť již zeslábl. V jeskyni byla stále vlezlá zima a blesky ke všemu přestaly osvětlovat její ústí. Tma pod skalnatou klenbou by se dala krájet.

"Co budeme dělat?" ozvalo se velmi nejistým, takřka pisklavým hlasem.

"Co to je? Medvěd?"

"Já nevím, kdyby ano, určitě by nás už dávno sežral..."

"Co když je nadrženej?"

"Nadrženej?"

"Jo..."

To chlupaté cosi je k sobě přitisklo a na malý okamžik se všem zdálo, že se čas zastavil. Přestalo pršet a bouře byla ta tam. Temná mračna odplula spolu s větrem a slunce zvolna ozářilo krajinu vybíhající před ústí jeskyně až kamsi do neznáma. Ptáci začali radostně zpívat, ale v jeskyni byla stále ona temná a lepkavá zima. Chlupatá věc se trochu zavrtěla, ale nemínila je pustit.

"Je to medvěd, nebo to není medvěd? Asi jsem se posral strachy!"

"Jo, cítím to, ale já asi taky..."

"Co když nás to fakt sežere a nenechá z nás ani kostičku?"

"Sežere? Se vším všudy i s kostma?"

"Někde jsem četl, že výkaly šelmy odpuzují..."

"Já chci domů!"

Chlupaté monstrum se znovu pohnulo. Z hlubin jeskyně se ozval další mručivý zvuk. Byl jiný, slabší, jakoby šlo o samici. Tiché šoupání něčích nohou se zvolna ozývalo jeskyní. Venku bylo světlo, ale oni nebyli schopní udělat jediný krok, i kdyby je ta chlupatá věc nedržela.

"Jsem tuhej, nemůžu se hýbat!"

"Já jsem tuhej kompletně celej! Možná tu umřeme!"

"Možná ano..."

"Utíkat nemá cenu, hned by nás dostali!"

Druhá chlupatá koule se posadila nedaleko té první. V šeru, které panovalo v chladném objetí skal se nedalo určit, o koho jde, ani podle zápachu, protože si oba hlasy pořádně nadělaly do kalhot, nebo spíše jejich vlastníci. Ozvalo se krátké zachrápání! Zdálo se jim, že ta první věc je nějak ospalá. Druhá chlupatá koule odmítavě bouchla svou tlapou do té první.

"Nespí!" ozvalo se.

"Vždyť já nespím..."

"Co s nimi uděláme? Zabijeme je?"

"Jsou z nás celí podělaní..."

"Smrdí víc, než my dva dohromady!"

"Nemáš oheň?"

"Ne... Ale je tu zima! Děsná kosa! Co s nima? Kdyby tolik nesmrděli, dalo by se je použít jako ohřívadla, ale takhle..."

"Jo, je tu děsná kosa a tma, co jsou vlastně ti dva podělanci zač?"

"Lidi..."

"Lidi? Myslel jsem, že jsou to medvědi!"

"Medvědi tak děsně nesmrdí..."

"Nesmrděli vůbec, dokud se neposrali strachy!"

"Takže co? Sežereme je? Už dlouho jsem neolizovala žádnou pořádnou kost..."

"Když já nevím, posledně jsem neměl ani půlku ze své kořisti!"

"Pověsíme si je na strop, ať nám pořádně zasmrádnou!"

"Ale přijít na dva lidi jen tak? Nezdá se nám to? Možná je to z hladu..."

"Sen s otevřenýma očima? Za bílého dne? To snad ne? Víš co, jdeme si kousnout do prvního z nich, který tolik nesmrdí..."

"Jo uvidíme, co na to řekne, až si do něj zahryzneme... Co když uteče?"

"Neuteče! A kdyby! Pokud je to všechno jenom sen, tak je to jedno!"

"To je fakt, tak kterého?"

/Konec/
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 St 3.10.2007 21:31  
Eky: Bylo mi to (tak trochu) divné, ale taktně jsem mlčel!

All: Co kdybychom nic nenapsali, ať sem také Eky něco dá?
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 St 3.10.2007 20:58  
OK. Nikdo se sice neozývá, ale přeci jen...


TÉMA DOUBLE-RYCHLOVKY: ... a přihoď ještě kostičku
ČAS: 48 hodin, tj. do pátku, 21:00

TÉMA RYCHLOVKY: Denní sen (díky, Povídkáři!)
OMEZENÍ: zkuste těch 777 slov
ČAS: 24 hodin, tj. do čtvrtka, 21:00

a snažte se, ať se aspoň něco objeví... ;) nebo něco napíšu sama
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 St 3.10.2007 19:04  


proč mi nikdo včera nepřipomněl zadat nové téma rychlovky???

no nic... takže dnes večer v devět... kdo bude chtít.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Po 1.10.2007 22:53  
Mít na výběr, to se mi docela líbí! Eky a "rychlovce" zdar, snad budu mít čas!

Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Po 1.10.2007 21:07  
Dobře, dobře.
Komu se bude chtít psát, zítra v devět večer zveřejním nové téma na už druhou DOUBLE-RYCHLOVKU: budete mít opět 48 hodin místo 24 a pár drobných omezení
Pro ty, kdož nebudou chtít ztrácet čas, vydám VE STEJNOU CHVÍLI téma RYCHLOVKY - klasické téma bez omezení...

TAKŽE ZÍTRA V DEVĚT VEČER!!!
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Po 1.10.2007 12:44  
Eky, jenom vymýšlej, tvé nápady jsou prostě a pokud na ně někdo patřičně nereaguje, pak je možná zrovna jaksi mimo mísu, ale to vůbec nevadí!

Rychlovkám zdar!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 30.9.2007 23:21  


A já doufala v nějaký rychlovkový textík, nebo aspoň v pokus o něj!

neřádi.. však já si něco vymyslím! ale nikomu o tom neříkejte!
Nahoru
Karel Čížek
(247)
  
Karel Čížek Uživatel má bodů celkem: 469 Ne 30.9.2007 22:37  
Já jsem něco chystal do téhle rychlovky. V sobotu jsem napsal pár řádků, ale pak najednou konec. Ani čárka. V neděli ráno mě napadlo, jak dál, ale to jsem už odcházel do divočiny a teď už je pozdě. No nicméně >to< dopíšu a vložím jako regulární příspěvex.
Eky má dobré nápady, Šímův příspěvex je moc fajn, Arvinej zase nic nenapsal, skvrny na slunci se zvětšují, etropie jede dál, prostě normálka.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Ne 30.9.2007 22:21  
Eky: nepodceňuj se! Náhodou, máš dobré nápady!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 30.9.2007 22:15  
šíma: jestli ono to není tím, že ne nedělí, ale mými tématy je vytvořeno ono podivné vákuum tvořících...
co kdyby pro jednou navrhnul téma někdo jiný???
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 30.9.2007 22:02  
šíma: v rámci možností :-)
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Ne 30.9.2007 22:00  
Arvinej: To nevadí, Arvi, šíma také nic nenapsal na "taneční téma"... Jinak, na tom obrázku je kašna, ne?
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 30.9.2007 21:53  
eh... tak jsem zase nic nenapsal. vážně ani ťuk... ale abyste neřekli, že jsem na vás nemyslel, tak tady máte ode mě jeden obrázek :-) http://kb.hu.cz/4044.jpg
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Ne 30.9.2007 16:01  
Díky, Eky, ale že by byl šíma znovu jediný? Hm, snad tahle Neděle není opravdu tak nějak "šílená", nebo docela normální, fádní?
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 30.9.2007 00:27  

tohle se mi líbilo! Hlavně v okamžiku, kdy jsem pochopila, že si šíma totálně pohrál a spojil všechna tři témata, byť oficiálně vyšlo jenom jedno...
šímo:
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Žaneta
Hermodés Bublifuk
Epitaph.
Your Conscience
Marnivá
Domčuška@liasPoppy
obr
obr obr obr
obr

Štěně
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr