obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915371 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39505 příspěvků, 5743 autorů a 390388 komentářů :: on-line: 2 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Ne 1.3.2015 22:39  
Jsem rád, že jsem v tom nakonec nezůstal sám!!!

Nat: Autentické, obrazné a hlavně smutné... Pak člověk chápe ono rčení: "Láska až za hrob!" Jen kdyby ta láska tolik nebolela...

Jenny: Úsměvný dialog dvou žen, co by dělaly, kdyby měly napsat dopis na rozloučenou... Názef filmu děla celému textu zajímavou tečku.

phaint: Chichi, ano, pan autor je mistr a všichni okolo jsou magoři, jen on je letadlo! Krátké a docela výstižné... Kolik takových autorů běhá po světě?

Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Ne 1.3.2015 21:09  
Taky nestíhám číst ani psát, ale líbí se mi nápad i provedení phiant, jen těch chyb si tam nasázela málo, aby to bylo autentické, chtělo by to na tomhle rozhodně přidat. Jinak určitě fajn - učitel debil, redaktor debil, hlavně že on je ředitel zeměkoule, hihi.
Nahoru
phaint
(269)
  
phaint Uživatel má bodů celkem: 754 Ne 1.3.2015 21:01  
Nestíhám číst, nestíhám psát, tak ryclovka opravdu nejrychlovatější, rozsahu nedostačujícícho ;)) Tak nějak mě inspirovaly reakce některých roztrpčených autorů ze Saspi :))) Omlouvám se za silná slova, ale občas musí autor sáhnout i do tohoto šuplíčku...

Zneuznaný

Tak je to tu a je to fakt.
Končím.
Balím, zavírám.
Nikdy víc.
Fakt sem se snažil. To mi nikdo nemůže vzít. Dal sem do toho všechno, všechno to nejlepší co ve mě bylo.
Vím že sem dobrej. Vím to! Všichni to říkaj. V naší třídě teda určitě nejlepší a na škole možná taky. Stačí nahodit téma a jedu. Nápady padaj jeden za druhým, prostě je to ve mě. To jenom učitel blbec to nevidí a furt mele to svoje. Prej úprava, gramatika, interupce, jako čárky, že jo. Ty kráso! Debil je to, když nevidí, že je to dobrý i bez těchhle krávovin.

Taky Jíťa říká, že sem bůh. Teda říká to, abych s ní chodil, ale asi si to taky mislí. Je na to blbá dost. A jenom kvůli ní jsem se nechal hecnout. Prej sem úplnej Zula co nápsal o nějaký Náně. A že bych mohl teda psát o Jituně. Tak jo, povídám, hodim to na počák a ukážu to světu. Ať neumřou blbí. Ať viděj jak to dělá mistr.
A tak teda jo.

Vypustil sem to na net. A pak příde nějakéj kretén redaktor a napálí vám čtyráka. Že prej spousta chyb. A nepropracovaný, jednoduchý. Nějaký klišátka či co. Ani nevím co to je, tak jak by tam mohly bejt, no ne?
A tak končím. Už ode mně nic neuvydíte, debilove. Naserte si.
Nahoru
Jenny
(88)
  
Jenny Uživatel má bodů celkem: 739 Ne 1.3.2015 20:09  
taky jsem něco spíchla, ale asi trochu mimo obraz :-)

V nějakém městě, v podvečer. Dvě dospělé ženy v rozhovoru před odchodem do kina.
„Co bys napsala na rozloučenou? Víš, jakože dopis.“
„Nevím. Fakt. Asi nic.“
„Ty bys nenapsala dopis na rozloučenou?“
„Zabila bych se. To nestačí? K čemu dopis?“
„To se tak dělá. Lidé nechávají dopis na rozloučenou.“
„Já bych to neudělala. Dopis je… k čemu?“
Nepochopení a úžas. Jedna nechápe, jak by se někdo mohl zabít a nenechat dopis na rozloučenou. Druhá zase nerozumí, proč něco psát. Smrt jako taková je konec, k čemu dopis na rozloučenou. S kým? Proč? Co do něj napsat?
„Když jsem se chtěla zabít, chtěla jsem umřít. Rozumíš? Nemyslela jsem na nic a na nikoho, jen a jen čistě sama na sebe. Potřebovala jsem nějaký řešení. Nějaký! A smrt byla jistým řešením. Pro mě v tu chvíli. Dneska když si to promítnu, tak důvody byly stupidní. A v té stupiditě je i jistý úsměv. Prostě jsem byla blbá. Chtěla jsem to udělat. Zabít se. Umřít. Nežít. Chtěla jsem, ale nevyšlo to.“
„To já bych dopis na rozloučenou napsala.“
„A co bys do něj napsala, schválně.“
„No, to nevím,“ odpovídá první, „ale něco vysvětlujícího a hezkýho.“
„Hele koukni… dopis na rozloučenou, už to je důvod proč žít. Pro mě. Když bych měla napsat, co bych do něj psala? Už jen to by mě přivedlo k zamyšlení, jestli to, co chci udělat, je správný. I kdy výraz správný…, no prostě chápeš mě?“
„Ne.“
„No jo. Tak jinak. Když bych smrt očekávala, ale zemřít bych nechtěla, pak ano, napsala bych blízkým dopis. Ten dopis by pro mě byl jistou nadějí, už jen ten proces. Vnitřní, pro mě. Z toho dopisu by bylo patrný, že nechci umřít, ale že se to může stát. A stalo, pakliže by ten dopis u mě našli. Myslím po smrti. Kdežto když bych se rozhodla, že nechci žít…“
„Co myslíš,“ skočí první druhé do řeči, „je lepší spolykat prášky, nebo skočit pod auto, vlak? Já bych asi zvolila ty prášky, hezky usneš a už se neprobudíš,“ pronesla téměř zasněně.
„Ty seš kráva! Jak by to bylo nejlepší?! O to vůbec nejde! Člověk se musí rozhodnout, ne polemizovat nad tím „jak“, chápeš? Jak, to je ztráta času, bavit se o smrti je ztráta času. Plýtvání. Pokec o něčem co by třeba mohlo nějaký být, kdyby…, rozhodnutí, když ho máš, víš i jak.“
Jedna i druhá mlčí.
„Já myslím, že je to škoda. Když se někdo zabije a nic nenapíše,“ odpovídá první.
„Já myslím, že je škoda, když se kdokoliv musí zabít.“
„No to jo, ale aspoň se najde ten dopis a tam je nějaký sdělení pro blízké.“
„Hm, pro blízké je dopis na rozloučenou vlastně – smutek na druhou – když nad tím tak přemýšlím. To bych jim přece nemohla udělat.“
„Smutek na druhou?“
„Jo.“
„Tak vidíš, že víš, co bys napsala.“
„Ty si nedáš pokoj viď. Tak jo a už pojď, nebo nestihneme začátek Smrti, co čeká všude.“
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(154)
  
Nat Danielová Uživatel má bodů celkem: 775 Ne 1.3.2015 18:13  
Vkládám svoji rychlovku a omlouvám se Šímovi, že jsem ještě nekomentovala Tvé dílko. Nějak mi to nemyslí a jsem ráda, že jsem teď vůbec něco napsala... Ale určo to napravím!

MÁM TĚ RÁD

Ležím ve tmě a čekám. Na co čekám? Proč vlastně? Nic lepšího už nezažiju, to jediné vím. Nikdy už mi nebude tak hezky, nikdy se ke mně nepřitulíš, nepohladíš mě po tváři. A já bych přitom tak rád! Vracím se ve vzpomínkách k těmto chvílím, snad abych zahnal ten chlad, který mne obklopuje a tak nepříjemně studí. Mám z něj nepříjemný pocit a deprese. Ty vzpomínky mě hřejí a konejší, zase jsem, alespoň na malou chvilku, ve Tvé náruči.
Máš na sobě kostkované pyžamo a teplé vlněné ponožky. Je mi tak krásně, vím, že jsem v bezpečí, že se mi nemůže nic stát. Jsem všude s tebou, můžu tě vyprovázet kamkoliv. Tobě to nevadí a já to dělám rád. Jako tenkrát, když jsme si udělali venku na louce piknik. Vzala jsi s sebou ještě jednu kamarádku, ale mně to nevadilo. Díval jsem se na Tebe, jak se zvonivě směješ, odkrýváš při tom své zuby, bílé jako perličky a tu a tam si způsobně porovnáš svoji sukýnku. Naléváš si čaj z miniaturní konvičky, nabídneš i mě, snad ze slušnosti. Černý čaj, říkáš, jako v Anglii. Jednou se tam chceš podívat, to už vím, podle obrázků, které si schováváš a po večerech u nich sníš. Pojedeme tam spolu, jsme přece tým. Plánovali jsme, těšili se.
Proč se to muselo změnit? Byla jsi najednou jiná, smutná. Tiskla sis mě k sobě víc než jindy a šeptala, ať tě neopouštím. Jak bych jen mohl! Půjdu s tebou, kam ty budeš chtít.
Měla jsi kufr, docela malý, jen na pár věcí. Vypadala jsi jako snová víla, oči plné slz a bledé tváře. Poprvé jsem byl bez tebe. Nejhorší dny mého života. Jsem na tebe zvyklý, nemůžeš mě přece tak opouštět! Ostatní mě konejšili, že se vrátíš, ale já už pomalu přestával věřit. Nakonec jsem měl štěstí, vzali mě za tebou. Bůhví proč nechtěli, abych za tebou chodil, ale ty sis to vydupala. Tak rád jsem byl zase ve tvé náruči. Jen jsem nechápal, proč už nejsme ve tvé posteli. Nelíbilo se mi tu. Chybělo mi tvé květované povlečení s krajkami, knížka od Rowlingové na nočním stolku a svítící hvězdy na stropě, které v noci vytvářely iluzi noční oblohy. Pozoroval jsem je každou noc, dlouho poté, co jsi usnula, a já poslouchal Tvé klidné oddychování.
Tentokrát už na nás hvězdy nesvítí a ani nespíš klidně. Házíš s sebou ze strany na stranu a já se občas ocitám na zemi na tvých pantoflích, které stejně skoro nepoužíváš. Nejdeš se podívat z okna ven, i když tam kvetou tvé oblíbené tulipány. Máš je tak ráda! Kdybych mohl, natrhal bych ti je do vázy, jen abych ti udělal radost. Nějak cítím, že musím mít trpělivost. Nezlobím se na tebe, že mě necháváš na pantoflích, ležím tam a sleduju takovou zvláštní, vysokou nohu, ze které vedou zvláštní šňůry až do tvých rukou. Občas se v nich něco hýbe, nerozumím tomu, co to je ale vím jistě, že to pro tebe není nic dobrého. Kolikrát pláčeš, že už nemůžeš, ale jsi tak slabá na to, abys něco udělala. Potom přichází ta chvíle, kdy si všimneš, že nejsem u tebe a voláš mě k sobě. Většinou se najde nějaká dobrá duše, která mne vrátí za tebou. Tiskneš si na mne svůj obličej, říkáš mi, že voním domovem. Vzpomínáme spolu na chvíli, kdy jsme se seznámili. Byla jsi tak krásná! Ihned jsem věděl, že jsi ta pravá, že mě to čekání v prachu stálo za to. Museli jsme se spolu sžít. Kolikrát jsem byl ulepený od medu, to když jsi nedala jinak, než že spolu posnídáme. Ne, vážně nemám med rád, jenže, kdo by ti odporoval? Dva culíčky, modré oči a ďolíčky na tvářích. Zvládl bych pro tebe všechno.
Už ani nepláčeš. Ležíš vedle mě, malinko mne svíráš v náručí, ale dá mi hodně práce udržet se vedle tebe. Díváš se do stropu, možná hledáš ty naše hvězdy… Dnes je nás tu víc. Ty tváře znám, jim vděčím za to, že Tě mám. Věděly, že mě máš ráda a vzaly mě mezi sebe. Hladí tě po čele, něco Ti šeptají, i když ty jim neodpovídáš. Zvláštní, jindy jsi tak sdílná. Už dlouho jsem od tebe neslyšel pohádku. Chybí mi to. Proč mi něco nepovíš? Že mě máš ráda? Že mě neopustíš? Tak rád bych to řekl já tobě!
Divný zvuk. Zalézá mi do uší a budu ho slyšet už navždy. Tváře se naklání nad námi, vydávají vzrušené zvuky. Přestáváš mne tisknout, přestáváš hledat naše hvězdy. Usínáš. Nevadí, počkám, až se vzbudíš. Padám na pantofle.
Spíš už dlouho. Nepočítám čas, ten jako by se zastavil. Máš na sobě své nejlepší šaty, ty, ve kterých jsi trávila poslední Vánoce. Tolik ti sluší.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 27.2.2015 21:12  
Oprava: DOPIS NA ROZLOUČENOU

(nebo tak nějak, za případné šotky se omlouvám)

Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 27.2.2015 21:11  
DOPIS NA ROZLOUČENÍ

Stmívalo se.

Noc byla na spadnutí. Slunce se zabořilo do namodralých kopců a na nebi vyšly první hvězdy. Muž si trochu přitáhl bundu k tělu. Přeci jen foukal studený vítr. Stál na mostě. Docela vysoko nad okolní krajinou. Pod mostem tekla řeka a okolní břehy byly plné keřů, stromů a osamocených skalisek.

Občas po něm přejelo auto. Muže na okraji si nikdo nevšiml. A pokud ano, nevěnoval mu pozornost. Kdesi na jižním obzoru se několikrát zablesklo. Pak celým světem zavibroval hluboký a táhlý tón hromu. Jako kdyby v nebi zase hráli kuželky. Muž se otřásl a na okamžik pohlédl na pomalu se přibližující bouři.

Popotáhl z cigarety a oklepal popel na chodník, který odděloval od vozovky jen nízký plůtek. Ten jej však nezajímal. On si naopak všímal vysokého plotu s kovovým sítem, které bylo nahoře zahnuté dovnitř, směrem k vozovce, aby případným sebevrahům znesnadnilo jejich pokus odejít co nejsnadněji z tohoto světa.

Okolo něj projel autobus. Cestující byli více opilí než střízliví. Hluk popové hudby mu ještě chvíli zněl v uších. Povzdechl si. Ještě jednou popotáhl z cigarety, aby ji následně odcvrnkl prsty přes síto směrem k hloubce pod mostem. Ohnivý nedopalek zmizel ve tmě. Možná jej odnesl vítr, kdo ví? On určitě nebude padat tak ladně, spíše jako kámen...

Vedle muže ležel batoh. Co v něm bylo? Možná všechen mužův majetek, možná jen obyčejný kámen a kus provazu, aby byl jeho pádu dodán správný důraz. Muž si sedl na plůtek oddělující vozovku od chodníku a vytáhl z kapsy dopis na rozloučení. Kolem projela dodávka a její řidič několikrát zahoukal na klakson, to aby jej nenapadlo skočit někomu do vozovky pod kola vozu.

Muž se tomu od srdce zasmál. Neměl v úmyslu skákat komukoliv pod kola. Nač taky? Pád z výše několika desítek metrů mu zaručoval rychlou a bezbolestnou smrt.

Čas ubíhal. Muž se podíval na hodinky. Bylo něco po deváté hodině. Vítr zesiloval. Občas z nebe spadla velká kapka deště. Blesků přibývalo a hromobití přicházející bouře se ozývalo stále častěji. Co když začne pršet? Co když se přes tu zábranu nedostanu? pomyslel si. Další blesk, další hromobití. Pak spadlo hned několik kapek najednou.

Zapálil si další cigaretu a ve mdlém světle pouličního osvětlení, které ozařovalo mostovku se dal do čtení: „Nemám proč žít. Rozhodl jsem se se vším skoncovat! Přišel jsem o práci, o rodinu, o přátele! Nemám důvod, proč bych ještě na tomto světě pobýval...“

Zamračil se. Není to vše klišé? Nezní vše příliš pateticky?

„To je ale hnus!“ uslyšel za svými zády.

Otočil se.

„Cože?“

„Tak patetický dopis na rozloučenou jsem ještě nečetl!“ řekl neznámý. Měl na sobě plášť do deště a na hlavě klobouk. Jeho kalhoty nejasné barvy už pamatovaly ledacos. Stejně jeho ošlapané polobotky.

„Známe se?“ zeptal se jej sebevrah.

„Neřekl bych!“ pokrčil rameny neznámý. „Vy mě neznáte, ale já vás ano...“

„Jste snad pánbůh?“ uchechtl se muž, který se rozhodl v tuto vlahou noc skončit se životem.

„Víte, co by jiní dali za to, kdyby mohli žít?“

„Kdo jako?“ zamračil se. „Jste snad policejním psychologem?“

„Vypadám na to?“ zašklebil se neznámý.

„Tak proč mě nenecháte na pokoji?“ zabručel sebevrah.

„Protože... Neděláte dobře, ale nakonec...“ rozhodil neznámý ruce. „Jestli mermomocí chcete, skočte si! Zabijte se!“

„Vy jste smrt?“ otočil se k němu sebevrah.

„Co vás nemá?“ zamyslel se neznámý. „Mám snad kosu? Ne... Nakonec, sám nevím, jak taková smrt vypadá!“

„Tak co tu pořád okouníte? To nemáte nic jiného na práci? Nebo... Chcete do mne rovnou strčit?“

„Nejsem vrahem, pane!“ zarazil jej neznámý. „Tak já jdu, jestli vás tu rozptyluju. Ale...“

„Říkal jste, že je vám to šumafuk, tak si plavte a nezaclánějte tu!“

„Při narození a při pohřbu taky mají lidi svědky, proč ne při sebevraždě?“ zeptal se jej neznámý.

„Vy se mi snad zdáte, člověče!“ zavrčel sebevrah. „A proč se vám zdá můj dopis tak... patetický?“

„Víte, kolik takových dopisů jsem už četl?“

„Schválně?“

„Nepočítaně!“

„To se dalo čekat!“ odfrkl si sebevrah a dal se do balení. Vlastně jen zvedl svůj batoh ze země, dopis strčil do kapsy a vydal se směrem doprostřed mostu.

„Kam jdete?“ volal na něj sebevrah. „Pád do vody vás může také zabít, ale můžete to přežít s trvalými následky!“

„Z takové výšky je to prý jako na beton, to vím na beton!“ mávl za ním sebevrah rukou. „A vůbec, chcete mi to rozmluvit, nebo ne?“

„Proto tu nejsem!“ řekl mu neznámý. „Bude pršet, měl byste si pospíšit... V té bouřce se přes tu zábranu nedostanete!“

„Vy jste to už zkoušel, nebo co?“ zastavil se sebevrah a otočil se k neznámému.

„Já?“ zamyslel se muž v klobouku a pršiplášti. „Ne...“

„Tak držte hubu a pokračujte...“ ukázal mu sebevrah rukou ke vzdálenému městečku. „Určitě tam na vás někdo čeká... Nebo jdete právě z města? Bude pršet, jak říkáte, měl byste si pospíšit!“

„Však já už jdu... Tak se tu mějte...“ zamračil se neznámý. „A ať se vám to podaří!“

Sebevrah došel až doprostřed mostu a pohlédl na temnou hladinu říčky, která se táhla v hloubce pod vysutým mostem. Bouřka byla již na spadnutí. Otočil se k muži, který s ním před chvílí mluvil, ale nebylo po něm ani památky. Muž položil batoh na zem, strčil do něj svůj dopis na rozloučenou, vyšplhal se přes zábranu a skočil.

Bylo zvláštní, že právě v tuto dobu nikdo nejel kolem.

Pád trval snad déle než jeho život.

Co bylo na konci?

Věčný pokoj?

Temnota?

Světlo na konci tunelu?

Neznámý muž se na konci mostu otočil a řekl si v duchu: „Kdybys, ty debile, věděl, co vím já, neskočil bys!“

Ano, ne nadarmo se tomuto mostu říká most sebevrahů.

Pak začalo pršet.

Voda dopadala v dlouhých provazcích na vozovku a stékala do odtokových žlabů na mostě. Sem tam po něm projelo pomalou jízdou nějaké to auto. Nikoho nezajímal osamocený batoh bez majitele, který byl jen nedbale zavřený a i do něj začala téct voda. Dopis na rozloučenou se rozmočil. Papír není kámen, nakonec i kámen podlehne zubu času.

Co potom takový člověk? Prach z prachu, který se v prach obrátí?

Zahřmělo.

Vzduchová vlna rozvibrovala snad každičkou součást mostu. A pak do něj i udeřil blesk.

Prásk.

A dál?

Dál už nic. Bouřka trvala až do rána. A ráno nebylo po batohu ani památky...
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 27.2.2015 20:29  
Svetla: pojmenuj si to, jak chceš! ;-) Prostě poslední text - vzkaz, dopis, povídka, dílo... Bez ohledu na to, proč vlastně! O.O
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Pá 27.2.2015 15:06  
Takze tema: "Muj posledni text"?
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 27.2.2015 14:49  
Jejda...

Jednoznačné zadání: Poslední vzkaz (kupříkladu ve formě dopisu). Rychlovka na morbidní téma o člověku, který je zahnaný do kouta a nemá východisko...

Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Pá 27.2.2015 13:12  
Tak počítám, Šímo, že téma jednoznačně zformuluješ a zadáš.
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Pá 27.2.2015 12:35  
Simo, ja tomu nerozumim. To jako dve temata? Prosim o vysvetleni, preslapla jsem si, ale stejne mi to nepomohlo, furt si na te snure sedim. Nebo ze bych mela wifi?
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 27.2.2015 12:08  
Návrh na rychlovku: "Nepíšu, nemám čas!" ;-)))



Uděláme to morbidně: "Můj poslední text..." (jakýkoliv)

Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Pá 27.2.2015 11:54  
No, ja mam sice dva dny ted volna, ale asi bych se spis chtela venovat wsku, jestli me neco osviti, takze jsem za jednou s phaint, ale to vsak neznamena, ze se nekdo jiny nechce zucastnit, takze bych to pro ne nechala otevrene.
Nahoru
phaint
(269)
  
phaint Uživatel má bodů celkem: 754 Pá 27.2.2015 10:24  
Já bych skoro byla pro to šumění ;) Ten souběh s WSkem mi moc nesedí, nejsem Dumas, abych chrlila kus za kusem s lehkostí...
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Čt 26.2.2015 23:10  
Kdo zadá zítra rychlovku? Nebo to necháme vyšumět? Když se nenajde nikdo, tak se toho v pátek odpoledne chopím a zase něco vyhlásím.
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Po 23.2.2015 00:59  
Ty brďo, nemám já smůlu? Fakt jsem se chtěla zúčastnit, jenže z práce jsem přišla předchvílí a ejhle, ono už je po půlnoci. Příšerné!
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 Po 23.2.2015 00:40  
Nat, ta tvoje holá hlava zas taková fikce nebyla. Popisovala ses tam celkem dost přesně, ne? A ten sraz jsi taky měla, tuším.

Jinak je mi jasné, že na holohlávka jsi tam nepadala, tam už fikce byla.
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(154)
  
Nat Danielová Uživatel má bodů celkem: 775 Ne 22.2.2015 21:51  
Phaint, skvělé. Opravdu jsem se zasmála, to tedy jo. A stejně jako ty se ptáš na mé zkušenosti s neurotickým režisérem, tak si já říkám jaké máš asi tak zaměstnání, že tě tam tohle napadne.
JInak z mé strany je to fikce, křišťálově čistá fikce, jako všechno ostatní
Nahoru
phaint
(269)
  
phaint Uživatel má bodů celkem: 754 Ne 22.2.2015 16:33  
Ještě dodatečně smekám před všemi příspěvky na téma s holou hlavou - to téma mi přišlo dost ošidné a nakonec mi přišlo, že Čukova leštěná rudá koule tomu dala ten nejlepší náboj ;) Hned mi to připomnělo takové ty skleněné baňky, co se dávaly do záhonů "na ozdobu". Ale I další byly povedené.

A k autobusu v mlze - Šímo, z toho tvého osazenstva, mě zamrazilo lehce v zádech, spíš mi přišlo, že už tam sedí mrtvoly, které vypadají jako figuriny, no a na to se navázaly další asociace - a ani jedna nebyla nic moc!
Nat, ta tvoje miniature mě dostala, a pak že to nedáš!! Skvělé. Píšeš to z vlastní zkušenosti? Protože to vypadá, že s neurotickým režisérem a s neočekávanými jevy na scéně máš bohaté zkušenosti ;))
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
obr
obr obr obr
obr
Kazi, Teta a Li...
Vanessa Kuzníková
Muž a žena
Carlos73
Temnota v hloub...
lada34
obr
obr obr obr
obr

Tydlibrky čuli brk
Centurio
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr