obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915231 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39283 příspěvků, 5723 autorů a 389269 komentářů :: on-line: 0 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Mathew
(333)
  
Mathew Uživatel má bodů celkem: 1991 Pá 9.3.2007 13:33  
No vida a je hotovo. Dnes to vložím, ale nevím kdy to vyjde, najdete to pod názvem "Finální partie" ve sbírce "Bůh schizofrenik". Tvořil jsem dnes v noci mezi čtvrtou a sedmou hodinou ranní. Nějak jsem nemohl spát. Nejsem si jistý, jestli jsem nakonec opravdu dodržel limit tří sedmiček, ale věřím, že to nikdo nebude počítat.
Nahoru
Mathew
(333)
  
Mathew Uživatel má bodů celkem: 1991 Čt 8.3.2007 23:47  
Tak to ne, to já se vlezu, jen jsem se zděsil, že by to mělo být přesně, matika mi nevadí, ale tohle bych asi nepřekousl.
Jsem nadšen, směle a rád se zapojím.
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Čt 8.3.2007 18:49  
no teoreticky je to horní hranice tvé povídky ale pokud se rozepíšeš zas tak velká chyba to nebude. my rádi inspirujeme
Nahoru
Mathew
(333)
  
Mathew Uživatel má bodů celkem: 1991 Čt 8.3.2007 18:17  
Ta slova jsou pro mne trochu háček. Mám je počítat, nebo brát ty tři sedmy jako limit?
Nahoru
Katy Kvapilová
(599)
  
Katy Kvapilová Uživatel má bodů celkem: 975 Po 5.3.2007 16:55  
tak ne.. tak od 10 do 17 března Vypadá to totiž velmi zajímavě... žeby?
Nahoru
Katy Kvapilová
(599)
  
Katy Kvapilová Uživatel má bodů celkem: 975 Po 5.3.2007 16:54  
Kdy je příští termín? Jestli je kolem od 12 do 16 března, tak se zapojím
Nahoru
AňA Morgan
(598)
  
AňA Morgan Uživatel má bodů celkem: 846 Po 5.3.2007 16:16  
Juj, lišaj... vona byla Rychlovka... No, snad je mi mé vytížené vytížení omluvou...
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 4.3.2007 18:43  
dám to i jako normální povídku tak mi to kdyžtak někdo vydejte ;)

Besy, co nosí každý víkend esemesy

Besy byla vystrašená. Nevěděla kde je, je-li den či noc, kolik je hodin, jak se sem dostala… Nevěděla vůbec nic. Všechny její smysly byly otupené šokem. Chvíli zhluboka dýchala a točila pomyslnou klikou, až mozek nakonec chytl a po několika zakašláních se rozběhl na plné obrátky. Besy pomalu začala tlačit na oblak paniky, který křičel: „Já jsem Besy! Besy, co vám každý víkend nosí volné esemesy! Ano ta malá fenka! A ztratila jsem se! Pomozte mi!“
Nakonec mrak úzkosti povolil a rozplynul se. Teď konečně začala i trochu myslet; tak, jak to jen její osrstěná hlava dokázala.
Tak za prvé: nemůže nic vyčmuchat ani uslyšet, protože všude kolem hučí tekoucí voda. A za druhé nemůže nic vidět, jelikož je tu tma. Pod všemi čtyřmi tlapkami cítila hladkou skálu, skoro jako dlaždice, které má páníček v domě. Ale tohle je určitě skála. Popošla kousek dopředu a ucítila zbloudilé kapky vody jak jí dopadají na pátrající čenich. A to samé se dělo, když šla na kteroukoliv stranu. Logicky stojí tedy v kruhu vody. No to je alespoň něco než nic.
Náhle se jí však zase zmocnila panika, a když se na to podívala jejího pohledu – tedy z pohledu té paniky – byla na tom pořád stejně. Besy udělala jedinou věc, která se zdála jako východisko.
Začala kňučet, kničet, výt. „Páníčku! Tady jsem! Tady je tvá Besy! Přijď si pro mě!“
Hodnou chvíli tak její hlas plný strachu protínal tmu. Pak se ale něco stalo.
Odkudsi seshora, z velké, velké výšky zasvitlo denní světlo. A fenka zjistila, že stojí skutečně v kruhu padající vody. Všude kolem ní byla nepřerušená zeď z kapaliny, kterou neměla zrovna v lásce, pokud byla jinde než v misce.
Najednou se před ní začal otvírat vodní prostor jako odhrnovaná opona. Besy uviděla spásný východ a rozběhla se. V plné rychlosti ovšem narazila na skálu.
Zavyla bolestí. S problémy se otočila a uviděla prapodivné divadlo.
Vodní závěs právě dokončil děkovné kolo a z výšky teď už dopadal pouze čúrek průzračné tekutiny. Několik posledních krůpějí dopadlo do zvláštního kamenného kalichu.
Pojednou Besy ucítila, jak ji něco táhne dozadu. Ale ne celé tělo, spíše vědomí bylo zatlačováno. Pomalu ztrácela cit z tlapek, ocasu, břicha… Až náhle hleděla na svět dvěma velkými okny místo očí. Poslouchala dvěma temnými otvory po stranách. A to nejhorší – vůbec nic necítila. Byla to nějaká kobka v její mysli, kam ji někdo – nebo něco – zamknul.
Na hladině té vody před ní se utvořila jakási velká kapka a – psiska na nebesích – levitovala!
A pak ta kapka promluvila! Besy se cítila jako v Jiříkově vidění. (Ovšem ne v tom lidském, samozřejmě. Tohle bylo vidění Jiříkova psa jménem Jiřík. Alespoň tak to říkala její máma.) A uslyšela také sebe jak mluví:
„Splnila jsem, cos žádala, má paní. Mám je v hrsti.“
Besy zavřela podvědomě oči a přestala poslouchat. Víc už si toho pamatovat nechtěla. Ona si vlastně z toho nakonec nepamatovala skoro nic. Bylo to jako zamlžený sen, co se jí zdál.
Následující den si vzpomínala, že se tam mluvilo o vodě a vzduchu a ohni a zemi, taky o jakési válce, ale všechno se během jednoho odpoledne stalo nezřetelným.
Koneckonců takovéhle sny mívala často. Nebylo to nic neobvyklého.
Nahoru
Kaunaz Isa
(1473)
  
Kaunaz Isa Uživatel má bodů celkem: 3311 Ne 4.3.2007 16:24  
estel: Voda je na začátku, pak se to zvrhlo...
Nahoru
Kaunaz Isa
(1473)
  
Kaunaz Isa Uživatel má bodů celkem: 3311 Ne 4.3.2007 16:12  
čuk, estel: wow Velmi dobře napsáno.
Nahoru
Kaunaz Isa
(1473)
  
Kaunaz Isa Uživatel má bodů celkem: 3311 Ne 4.3.2007 15:47  
Prosím o shovívavost, nejedná se o povídku na téma "Voda" ale spíš o tom, že jsem se na chvilinku zamyslel nad tím mokrým slovem a stvořil... ehm...
Hodně štěstí...

„Prásk! Prásk!“ odkašlala si zbraň.
„Chcípni, prevíte,“ zachrchlal pan Zlý.
Prevít se zapotácel a spadnul do vody.
„Tak je to správně,“ pochvaloval si pan Zlý a spokojeně odešel z tohoto příběhu.
Bohužel, nevěděl, že prevít ho vůbec neposlechl. Snad by se byl býval vrátil a dokončil svou práci, ale… Byl to klasický záporák – tupý a na jedno použití.
***
Rohlík plaval pomalu ke břehu. Cítil se malinko rozmočený, ale za to nemohl. Byl už takový… V hlavě mu vřískala jediná myšlenka – najít a zabít pana Zlého. Po ničem jiném netoužil. Dobře, pak tady bylo ještě přání suššího prostředí, teplého čaje, dvou cigaret a krásné ženské.. Nějaký ten biftek by se taky hodil.. Pak čisté oblečení, sprcha…
Cink!
Přání číslo dvě se splnilo a zmizelo ze seznamu – Rohlík doplaval ke břehu.
***
-Ano?
-Tady Jirka, potřebuji pomoct.
-Ano?
-Jo.
-Ano.
-Fajn.
-Dobře.
-Díky.
-Dávej na sebe pozor.
-Budu.
***
Tajný agent Jiří Rohlík zavěsil.
***
Paní Lenka Rohlíková položila sluchátko.
***
Jirka běžel. Nevěděl kam, netušil proč. Prostě běžel.
***
Kdysi dávno byl Petr členem tajného spolku kamenných. Navštěvoval orgie s pískem a vodou, užíval si života. Pak mu doktoři sdělili, že je nemocný.
„Eroze,“ řekli a poplácali ho po údolí.
Dlouho si z toho nic nedělal. Až jednou, ale to už bylo pozdě. Za miliony let se Petr změnil v malinký kamínek, který teď hledá štěstí uprostřed asfaltového chodníku.
***
Jirka si utřel krev.
„Zasraný šutr,“ zaklel a pracně se sesbíral ze země.
Teď nebyl čas nechat si pofoukat odřené koleno. Musel to udělat sám. A pokud možno rychle, je třeba zase utíkat. Proč? Kam? Ale no tak…
***
Za dvě vteřiny vyjde první slunce planety Žemle a… Už vyšlo.
O chvíli později vyjde i druhé slunce. Hele, tady je.
A když budete trpěliví, doběhne Jirka Rohlík ke svému cíli. Ať už je jakýkoliv. Zatím to však vypadá, že pan Zlý uteče osudu typické záporné postavy. A to prosím všechno aniž by běžel. Úchvatné! Nečekané!
***
„Pitomé! Nudné! Na hovno!“ řvala představená sudička.
„Ale…“ pokusila se sudička číslo 666 zvrátit svůj osud.
„Znovu!“ nakázala představená.
„Poděl mi šestky,“ zašeptala naštvaná sudička a pokračovala ve své práci, aniž by změnila běh dějin, případně běh Rohlíkův.
A proto vše skončilo tak nějak divně…
***
Pan Zlý měl radost. Koukal na svého úhlavního nepřítele, Psí Blechu, kterak se svíjí na podlaze raketoplánu.
„Pros o odpuštění,“ řekl do komunikátoru.
Psí z posledních sil zavrtěl hlavou, kamera to přetlumočila monitoru a ten panu Zlému.
Ondřej Zlý byl zlý.
Ohňostroj nad planetou ohromující.
A Psí Blecha mrtvý.
Ale nás to vůbec nezajímá. Nebo jo?
***
A tady máme našeho hrdinu! U všech druhů pečiva, on ještě pořád dokáže běžet! No páni. Vbíhá do poslední zatáčky před vilou pana Zlého. Očekáváme dlouhý zápas plný střel z laserových pušek, filmových hlášek, potu (nemyslete si, že je to jenom tak…) a nakonec… Náš Rohlík zvítězí!
***
„Cože?“ Zakřičel pan Zlý.
„Jak cože?“ zeptal se zmateně Rohlík.
A události předběhly jejich myšlenkové pochody. Někdy je to potřeba, když hrdinové nemají svůj den a chvíli jim trvá, než pochopí, co se od nich očekává.
***
-Ahoj zlato, tak jaký byl den?
-No znáš to, zase jsem musel zachraňovat svět…
-Ty můj hrdino!
-Tak mi nemusíš říkat, Leni, jsem skromný.
-Já vím.
-Já vím, že víš.
-Já.. hm… Co si dáš k jídlu?
-Cokoliv.
-Plesnivý chleba?
-Cokoliv jedlého.
-Plesnivý chleba je málo jedlý? Vždyť tam máš krom chleba i plíseň!
-Leni, prosím, měl jsem náročný den.
-Jasně…
***
Je tma. Noc. Všichni, co můžou, spí. Až na jednu osobu. Bohyně planety Žemle, paní Rohlíková, medituje. Jejím úkolem je chránit svět před zlem v jeho čisté podobě – šílenství. A, ač nerada, pracuje přesčas.
***
Gigantická mrkev plula vesmírem s jediným cílem. Lenka Rohlíková bude nevyspaná…
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(573)
  
seńorita chiquita Uživatel má bodů celkem: 2135 Ne 4.3.2007 15:17  
heh..to bylo pro Kaunaze..
čuk, duddits: pěkné počteníčko
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(573)
  
seńorita chiquita Uživatel má bodů celkem: 2135 Ne 4.3.2007 15:12  
no jen se přidej
Nahoru
čuk
(6840)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29544 Ne 4.3.2007 15:09  
Voda.
Probudily ho vnitřní geologické hodiny. Pocit, že už dlouho nebyl mokrý. Prohlédl, aniž otevřel své kamenné oči. Byl suchý jako troud beze stopy po kapce vody, dokonce i vzpomínka na ni se jen pomalu vracela. Ano, deště: tehdy ožíval. Z úst mu vytékaly proudy vody a z velké výšky padaly na zem. Vysmívaly se kolem letícím dešťovým kapkám. Přitahovaly pohledy lidí a zvláště turistů svou magickou činností, a současně je odkazovaly do bezpečné vzdálenosti.
Řekl si v duchu: co by ses rozčiloval, voda ti je přece lhostejná, zbav se své ješitnosti, tak jak jsi byl vytvořen v hlubinách země, odvodněn, přetaven, vodu prostě nepotřebuješ.
Ano, musím počítat s tím, že jednoho dne půjdu do důchodu. Ale proč už teď? Kdybych byl starý a pro výkon funkce neschopný, jistě by mě vystěhovali a nenechali trčet ve výšce, vysunutého nad kamenný štít starobylého domu i nad hrbolatý chodník hluboko dole. Odpočíval bych třeba někde ve vitríně v muzeu, v horším případě pohozen kdesi ve sklepě, v nejhorším pak roztlučen na kousky.
Tak promluvil kamenný vodní chrlič v podobě otevřené lví tlamy, plující nad čelní fasádou kulturní památky v jakémsi městě. Přízračná vodu chrlící hlava, v které dřímalo mýtické jádro vydolované z hlubin země, a přitom zvláštně nadpozemské.
Překvapilo ho naprosté ticho. Mrtvé ticho.
Podíval se na měděný okap naproti na domě. Nepoznával ho. Změnil svou zelenou barvu na zářivě ryšavě měděnou, sluneční. Drastická dehydratace! Dokonce dekarbonizace!! Městem zřejmě prolétl oblak velmi vysoké teploty spojené s dosud neznámým energetickým polem. Při odletu si vzal sebou veškerou vodu. Volnou i vázanou. To se stalo před delší dobou (týdny? měsíce?) jinak by přece musela někde zůstat stopa života!
Chrlič si představoval, jak odvodnění lidského těla probíhalo. Nadměrné pocení. Smršťování spojené s termickou smrtí v důsledku totální dehydratace. Kost a kůže jako u mumie. A pak zmizí vše, a zůstane jen jakýsi beztvarý prášek.
Lidé, zvířata, hmyz i veškerá vegetace! Vlastně vše živé se vytratilo, rozváto větry a víry točícími se mezi prázdnými budovami, nad opuštěnými ulicemi.
Co však čeká neživé předměty? Jistě došlo k rozpraskání tepelným šokem, k ztavování odvodněných komponent staveb, ale i betonu, malt, asfaltu, některých typů dlaždic. Počkat: teplota musela být nižší než 1000 stupňů celsia, nebo tak nějak okolo. O tom svědčí zachovaný a svou zářivostí a neporušeností se chlubící měděný okap pár metrů přes ulici.
Jistě! V podkrovním pokojíku vedle bydlel totiž student, který se chemii učil velmi nahlas.
Měděný okap, kterému se lví chrlič vysmíval, že on, okap měděný, mladík ještě neusazený, čurá svou rourou jen z malé výšky a ještě z tak nevábného otvoru, tak tento měděný okap mu poskytl další informací, nad kterou se chrličova kamenná hříva málem vztyčila hrůzou. Onen vesmírný poryv nevysál ze země a jejího ovzduší jenom vodu. Odnesl si v komprimujících oblačných rezervoárech i veškerý kyslík: Proto nedošlo k naoxidování mědi účinkem tepla. Ano, zavládla naprostá dezoxidace!!
Pak si chrlič vzpomněl, že student od vedle se učil i mikrobiologii a geologii. A došlo mu to.
Není třeba čekat na nějakou mimozemskou civilizaci, aby znovu vytvořila život na Zeměkouli.
I rozezvučel chrlič své kamenné hlasivky vnitřními vibracemi, které se šířily na všechny strany, i do hloubi Země.
Odesílal zprávu podpovrchovému světu, o němž lidé neměli sebemenší ponětí. Zpráva zněla takto:
„Zdroje podzemních vod: připravte se!
Anaerobní bakterie žijící dosud v podobě spór: připravte se!
Konečně přichází vaše šance. Je pro vás připraveno životní prostředí. Vystupte na povrch Země. Stanete se základem nového živého kmene nepotřebujícího ke svému životu kyslík. Hurá! Vpřed!!“
Chrlič si nebyl schopen vzpomenout, zda podzemní zásoby vody budou dostatečné k udržení a rozvoji života.
Však oni si, ti anaerobové, už nějak poradí!
Svými čivami, napojenými na geologická podloží vedoucí hluboko pod povrch zemský, kamenná lví tvář ucítila, že tam dole se něco děje. Pohyb a ruch, to jak spóry ožívají, množí se, a obrovským úsilím klestí cestu vodě na povrch. Škvírou v asfaltové vozovce vyrazil první pramen, v kterém jako na lodičkách plují první nejodvážnější anaerobní baktérie. Průkopníci, zakladatelé nové vývojové linie lidského rodu ten pravý rajský Adam a Eva.
Ďábel, či kdo to byl, co odňal dosud vládnoucímu lidstvu vodu a kyslík a tím je zničil, ten zrádný boží odpadlík nezvítězil. Bylo to jen Pyrrhovo vítězství. Ani v další vývojové fázi ve svém ničivém díle neuspěje. Ti malinkatí neviditelní tvorečkové ho svou tvůrčí silou přemohou. A když podzemní voda nevystačí? Zasáhne On. Od věčného hybatele, určujícího běh Vesmíru, který odehnal zlou moc, dostanou anaerobní bakterie odměnu, budu transformovány v hydrofobní anaerobní bakterie, nepotřebující ke svému životu kromě kyslík ani vodu. Ano, jen plynný dusík a také zásobárny prvků z nitra země budou stačit. Kdoví jaké dosud neznámé chemické reakce nastanou. A život se rozvine a po mnoha milionech let vznikne nový člověk, který nebude ke své existenci potřebovat ani kyslík, ani vodu.
Tak mnoho přemýšlel a snil náš chrlič a děkoval měděnému okapu Hle, vidí jej, vidí, že dům naproti stojí nějak nakřivo, naklání se, objevují se obrovské praskliny. Své myšlenky chrlič nedokončil, své vidění nedoviděl.
Zřítil se s portálu budovy na tvrdý chodník a rozbil se na tisíce kousků. Pád nezmírnila vrstvička vody, pocházející z nitra Země, vody která neprošla jeho ústy. Dosáhl k němu některý její výstřik? Ne. Chrlič zemřel suchý.
Jak to bylo dál se, to už nejsme schopni dopovědět.
Lze však očekávat, že budoucí civilizace dusík dýchajících lidí, zvířat a rostlin na zemi bude zbavena požárů a koroze, a bude uctívat boha- stvořitele v podobě lvího chrliče. Proč takový symbol? Inu, jakýsi mýtus je v tajných knihách zapsán, jen pár zasvěcených se dozví, že byl vytvořen na základě rekonstrukce některých nezničitelných údajů uvedených na www.saspi.cz. Již méně, avšak přece, bude uctíván i měděný okap včetně okapové roury.
Poznámka lektora: dokonalejší civilizace bude spíše tvořena kovovými subjekty ze žáruvzdorných superslitin odolávajích případným dalším nájezdům Satana. Kapalným médiem bude tavenina, generovaná za pomoci tepelně-atomové energie pocházející ze středu Země. Vládnoucí ideologií se stane teorie mědi, tzv. Cuismus (zkomoleně též někdy nazývaná čukismem).
Nahoru
Kaunaz Isa
(1473)
  
Kaunaz Isa Uživatel má bodů celkem: 3311 Ne 4.3.2007 14:44  
Duddits, seńorita: šikulky... Asi to zkusím taky
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(573)
  
seńorita chiquita Uživatel má bodů celkem: 2135 Ne 4.3.2007 11:30  
Voda
Jen vlnění studené vody mi omývalo kůži na nohou. Byla pod nimi třpytivá a neskutečně hebká. Nehty na palcích se leskly jak šupiny říčních ryb. Řeka šuměla, šuměla tiše. V korunách okolních stromů seděli ptáci – mlčeli. Naslouchali šumění řeky, jejímu proudu - nikde nezačínajícímu a nikde nekončícímu.Vlnky stoupaly ke kolenům. Husí kůže mi naskakovala z toho chladu – nebo z něčeho jiného?

Je ráno. Mám v rukou sluneční svit a v očích denní světlo. Voda z mého snu je zapomenuta. Zmizela z mé mysli, neexistuje. Ale protéká mým podvědomím. Chladivá, čistá. Možná proto je mi zima celý den. Možná proto mě přepadá zvláštní mámení jen při pohledu na sklenici čiré vody. A tak celý den nemůžu pít. Mám suchem stažené hrdlo. Nedokážu však chytit sklenici do ruky a napít se.

Hladina se pod koleny houpala ve stejném rytmu jako moje mysl – tichá, nerušená. Čas kolem plynul, ve mně stál. Svět se hýbal sám pro sebe, pro mě zůstával kamenný. Jen ta řeka plynula svým tempem, vypovídala svůj vlastní příběh. Mluvila na mě ševelivou řečí – srozumitelnou jen pro nás dvě. Tou zurčící morseovkou – vyklepávající vše – nekonečné všeobsažné vše. Voda vzlínala vzduchovými puklinami na má stehna. Třásla jsem se zimou – nebo čím vlastně?

Dnes prší. Kapky se rozlévají po oknech. Z neznámého důvodu jsem omráčená horečkou. Ztuhlé nohy odmítají vstát z postele. Zůstávám tedy ležet. Pod kupou peřin stále mrznu a zároveň hořím. Na zpocené tělo se lepí přikrývka. Třicet devět, čtyřicet, na termostatu dvacet dva…a stále vlažná zima. Zvoní telefon – ať si. Nezvedám, nekomunikuji. Zvoní stále jak hrana na poslední pochod. Mdloby se mnou cloumají – je mi to jedno.

Voda se rozvířila. Zuřivě omývala mé břicho a studila čím dál víc. Podlamovala mi nohy, strhávala mě s sebou – někam pryč, daleko. Odolávala jsem, jen jsem se kymácela jako strom při vichřici. Rukama jsem se opírala o hladinu. Nervózně přešlapovala na místě. Kroky po oblázkovém dně se samy rozběhly kupředu. Ten strach – to nadšení! A úleva?

Znovu se probírám. Zima a horečka se o mě stále perou. Já nebojuji, ale střádám plány. Má taktika je stará známá – účinná – doufám. Oblékám kabát a v náhlém jasnu po dešti vycházím na procházku. Za domem po cestě naslouchám tichu – tak nerušeném, že i ptáci nezpívají. Láká mě šumění vlnek v řece – sedám ke břehu a zouvám boty. A je to on – můj sen. Poznávám třpytivou kůži, sebe v mrazivém odhodlání, své tělo – padá, zmítá se … a plave klidně.
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(573)
  
seńorita chiquita Uživatel má bodů celkem: 2135 Ne 4.3.2007 11:30  
no tak jelikož mě dneska přece jen tlačil čas, tak jsem si musela pohnout ale vem to čert...tu je příspěvek
Nahoru
Arvinej
(2946)
  
Arvinej Uživatel má bodů celkem: 3666 Ne 4.3.2007 10:32  
no tak zrovna včera jsem uiž touhle dobou spal ale to nevadí ;) voda je skvělé téma už začínám vymýšlet. a navíc už zase čtu To takže.... nechte se překvapit
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(44)
  
Carbone Uživatel má bodů celkem: 72 So 3.3.2007 22:04  
Ten "příběh" berte s rezervou, rychlovka ho nemusí nutně obsahovat.
Nahoru
Uživatel nemá nahraný obrázek
(44)
  
Carbone Uživatel má bodů celkem: 72 So 3.3.2007 21:59  
Tématem je:
------------------------------------------------------------

VODA

(měla by v příběhu hrát dominantní roli)

------------------------------------------------------------

V osudí byly na výběr 4 živly - země, vzduch, voda a oheň.
Máte čas do nedělní půlnoci.

Stížnosti směřujte kam chcete, nebudu na ně totiž reagovat.
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Insomnia
Anastazie Maler
Jsi v nás
Tonyend
Mladý svět
Dáda
obr
obr obr obr
obr

Odinova země
Leanie
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr