obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915371 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39505 příspěvků, 5743 autorů a 390388 komentářů :: on-line: 2 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Ne 30.11.2014 21:13  
phaint: myslím, žes to splnila na sto procent!

;-)))

Chlamu se ještě teď!!! 1+
Nahoru
phaint
(269)
  
phaint Uživatel má bodů celkem: 754 Ne 30.11.2014 16:44  
Tak moje rychlovková premiéra mezi prací a víceprací ;) Hrdě hlásím 777 slov, to jsem teda dodržela, jinak je to taková pitominka... (chyb v uvozovkách jsem si vědoma, ale nějak se neumím srovnat s přímou řečí v přímé řeči!)
***
Soudce nenápadně kouknul na hodinky a řekl se špatně utajovaným povzdechem: „Tak, a teď nám obžalovaná vlastními slovy popíše, k čemu onoho inkriminovaného dne došlo.“

Korpulentní postarší žena se neochotně došourala k soudci. Tam si odkašlala a pokusila se koketovat. Před třiceti lety by to bývalo i roztomilé, teď ovšem vypadala, že má něco s krční páteří.
„Tak toho i..., ini..., kriminálního dne to bylo tak, ctěný soude,“ nadechla se zhluboka. „Tak to von tudle Mejla, teda poškozenej, hned zrána povidá: ´Mařka, dal bych si zavináče´. Já na to, že bude gulášovka. Ale von furt že né, a že von má slinu na zavináče, a že ho zase berou vředy, a to víte, na ty mu ty kyselý rybky dycky pomůžou. To už můj nebožtík dědek říkával, že i když je to divný, tak kyselý...“

Soudce se z posledních sil nadechl: „K věci, paní Vávrová. Mluvte k věci.“
Dáma našpulila uraženě rty, aby dala najevo, že přesně to přece dělá.
„No tak jsme se voblíkli a že jako deme ven. A najednou Mejla začne frfňat, že jako proč vlastně kamsi chodíme a nejsme rači doma, když právě začínaj´ Chalupáři. Ty my milujem´. Jak ta Bohdalka tam vždycky...“

Zpoza soudní lavice se ozvalo výhružné zavrčení a obžalovaná se rychle zařadila zpět do správného pruhu.
„No, a to už mi bylo jasný, že má Mejla blbej den. Sou lepší a sou slabší, ale bylo jasný, že dnes je to na pi...“
„Paní Váv-ro-vá!“
„...napínavý.“
Soudce prohnal dávku kyslíku hrudním košem a znovu koukl na hodinky. Čas z jeho utrpení ukrojil teprve čtyři minuty.

Nato se přihlásil žalobce: „Lékařská zpráva jasně udává u pana poškozeného Miloslava Vávry stařeckou demenci, pane. Obžalovaná si toho musela být dobře vědoma.“
„Si piš, že sem si toho byla vědoma, panáčku,“ vyjela po něm jmenovaná. „Když máš doma polovičního debila, který v jednom kuse shání brýle, sirky, noviny, brýle, sirky, noviny, tak seš si toho vědomej, až je ti špatně!“
„No, Mařka!“ To se ozval vyčítavě její choť. Na ta dvě slova spotřeboval stejně času jako jeho paní na celou předchozí větu.
Ozval se znovu i soudce: „Madam, ty výrazy si odpusťte.“ Obžalovaná Vávrová se rozhlédla, jestli to všichni slyšeli. Madam jí ještě nikdo nikdy neřekl, ani ten blbej Mejla, když ji balil. Bylo to hezký, zvykla by si na to raz dva.

„Tak jsem mu znovu přeříkala ty zavináče, on to vodkejval, že jako samozřejmě ví a vyrazili jsme. No a na křižovatce u starý hospody...“ rozjela se znova, a tentokrát byla rozhodnutá se nedat nikým a ničím umlčet. Ostatně, ani to nevypadalo, že by o tom někdo v soudní síni uvažoval. „ ...tak tama jsme se vraceli z nákupu. Mejla si nes´ ty svý kyselý rybičky a rohlíky, no a já nějaký drobnosti – dvě mlíka, volej, tři pivka, chleba, mouku na bábovku na odpoledne, vajíčka a máslo. Věřil byste, že mě to stálo přes tři stovky?! Jo, jo, já vím, k věci...
Tak v tý křižovatce stál velkej kamión. A ten šofér běhal celej nešťastnej kolem auta s papírem a vyptával se každýho na nějakou adresu, kde prej měl už před hodinou skládat. Jenže nikdo to neznal. A tak drap´ i Mejlu a mě. Přečet to jméno a já se už už nadechovala, že mu to pěkně vysvětlím, a von vám mě Mejla vodhrnul stranou. Že prej von je tu domácí, a co já, naplavenina, budu udělovat rozumy. ´Pocem, kluku,´ povídá, ´já ti to tu čmrknu tužkou, ať to pochopíš´. No a já věděla, že je to v pytli.
Chvilku machroval a házel tam ulicema, který se už dvacet let jmenujou úplně jinak. Ho nenapadne že kamión nemůže poslat podjezdem pro cyklisty, zapomněl, že bejvalý kasárna jsou zbořený a kolem je obchvat... Nemoh´ si vzpomenout ani na jméno fabriky, kde dělal třicet roků. A tak to šlo dokola a von věděl, že je v háji zeleným. A pak na mě a prej kudy se tam jde, safra, zapomněl jsem, jak se to tam jmenuje. Tak jsem to vzala do svejch rukou, mládenci jsem to polopatě vysvětlila i s vobjížďkama, von mi poděkoval, hupsnul do auta a odjel.
Já měla za to, že je to vyřízený, jenže Mejla se přede mnou vyprsil, jasně nasrknutej, že dělám chytrou, a povídá: „A vy jste která, osobo, že se do toho montujete?!“

A víte, pane soudce, to už bylo na jednu ženskou moc. Ani nevím, jak to přišlo, ale flákla jsem ho tím nákupem, a von šel k zemi. Ten frňák jsem mu přerazila, to jo, ale hlavu si nakřáp´ o pankejt, to se nemůže počítat. No a to je teda asi tak všechno.“

A soudce nikoli poprvé ve svém životě zalitoval, že se tak dobře učil.

***
Nahoru
Uživatelka nemá nahraný obrázek
(708)
  
Svetla Uživatel má bodů celkem: 2164 So 29.11.2014 18:40  
Lišče, dobrý nápad, ale ta popisná část ze začátku mě nebavila. Zajímavé je to až od té doby, co jsou v Monaku a chtějí jít do muzea. Toliko můj názor.
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 So 29.11.2014 17:27  
Napíšu glosy až po uzávěrce ke každému textu.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 So 29.11.2014 11:02  
Zdar. Jj, rychlovka se nehodnotí, ale může se napsat, jak text na koho zapůsobil. Mi se text od Lišáka líbil. Jo, svérázní hrdinové, hlavně "Děda", klučina naštěstí zachránil situaci... Chybky hledat nebudu... Sám nějaké v textu také budu mít (viz rychlovka). A do neděle času dost! ;-))) Mě to prostě napadlo a tak jsem to sem hodil hnedle po začátku téhle rychlovky...
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 So 29.11.2014 00:14  
Však se nehodnotí, vlastně vůbec nijak. Je to jen zábava a hraní s psaním ;)

Já si, jen rád pohrávám se slovy. Rychlovka, víkendovka, bleskovka atd. Dovádivé Lišče, čím jsem starší, tím je to horší. Víc dovádím.
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 So 29.11.2014 00:07  
Příspěvky na rychlovku mají čas do nedělní půlnoci. Myslím, že se nehodnotí, kdy byly publikovány.
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 So 29.11.2014 00:04  
Kdyžtak mi napište i konkrétní chybky. Něco jsem si našel hned po odeslání, jak už bývá zvykem... Si to po opravách přidám na Saspi, jako normální příspěvek. Jen jsem to nyní chtěl mít do půlnoci. Takže rychlovka, ale ne dostatečně rychlá na Šímu. Tou dobou kdy to bylo vyhlášené a kdy to zde Šíma už měl, já byl ještě dlouho v práci a netušil, že už se zde něco objevilo :)
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 Pá 28.11.2014 23:52  
Šíma - tys byl nějak na těšený, žes nesepsal rychlovku, ale bleskovku

Jak tak koukám, možná bys mohl sepsat i výkladový slovník řeči v ožralosti. Ses v tom nějak vyžil :) Chudák pán s igelitkama, kde to jen bydlí? V průchodu poblíž bydliště má podivná individua a po ulicích se mu procházejí ehm. slečny :D
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 Pá 28.11.2014 23:42  
Rozsah jsem o něco přetáhl, ale snad to nebude vadit. Mám to spíš popsiné, takže se to nafouklo na 891 slov a necelé dvě normostrany :)

Rychlovka Lišáka Tuaxe na téma: "Kudy se tam jde, safra, zapomněl jsem, jak se to tam jmenuje."

Rozsah jsem o něco přetáhl, ale snad to nebude vadit. Mám to spíš popsiné, takže se to nafouklo na 891 slov a necelé dvě normostrany :)

Rychlovka Lišáka Tuaxe na téma: "Kudy se tam jde, safra, zapomněl jsem, jak se to tam jmenuje."

Rovnou za nosem

Náš Péťa má strašně rád přírodu, zvířata a všechno okolo. Navštěvuje přírodovědný kroužek. V policích má spoustu knih o zvířatech z celého světa. Pravidelně s ním objíždíme různá Zoo a jezdíme na výlety do přírody. S manželem jsme se tentokrát rozhodli, že k dvanáctým narozeninám dáme Péťovi speciální dárek. Zajedeme s ním do Monaka do proslulého oceánografického muzea, kde jsou k spatření tisíce druhů mořských ryb, živočichů, mají tam i korálový útes se všemi jeho krásami a dokonce i obří nádrž se žraloky. A to vše jen za nějakých 13 eur vstupného.
Zamluvili jsme hotel a všichni tři se těšili na společný výlet na jih Evropy. Jenže ve čtvrtek, den před odjezdem, se v manželově práci stala nehoda a on musel okamžitě zastoupit na místo svého kolegy. Bohužel i přes víkend.
Přemýšleli jsme jak to vyřešit. Sama s Péťou jsem do Monaka jet nechtěla. Jazyky neumím a jet do ciziny jen tak s dítětem, bez doprovodu, nebo průvodce, to bych neriskovala. Když jsme to večer s manželem probírali u televize, tak se nám do hovoru vmísil děda. Manželův otec, jež s námi žije ve společné domácnosti, ale kvůli Péťovi mu prostě říkáme všichni děda.
Hnedle se oháněl rozumama jako ostatně vždy a nabídl se, že místo Jirky, mého muže, pojede s námi on. V životě už se nacestoval a navíc mají shodné jméno, takže v hotelu nebude problém se zamluveným pokojem. Vůbec jsem z toho nebyla nadšená. Jenomže, nechtěla jsem vidět zklamání v Péťových očích. A když tam budeme přeci jen ve třech, nějak to zvládneme. Nakonec jsme se rozhodli, že cestu tedy podnikneme ve složení Děda, Já a Péťa.
A tak nastal pátek a my vyrazili na letiště. Letadlem jsme se dostali do francouzského Nice, taxíkem na vlakové nádraží a odtamtud vlakem do Monaka a následně do našeho hotelu. Cesta proběhla tak jak měla. Jirka je v cestování zběhlý, vše nám pečlivě naplánoval a zařídil, takže se stačilo jen řídit jeho instrukcemi.
Večer na pokoji jsme s Péťou sledovali venkovní dění. Hlavně výhled na moře. Něco, co u nás v české kotlině k vidění není. Na mořské hladině pluly sem a tam jachty, čluny i větší lodě. Všude poletovalo spousta racků. Péťa z toho všeho, ale i z toho, co jsme během cesty viděli, byl úplně nadšený. Navíc nemohl se dočkat dalšího dne, kdy nás čekala návštěva oceánografického muzea. Takže se ani moc nevzpouzel když musel jít spát.
Jenže následující den probíhal trochu jinak než jsem si představovala. Cestu k muzeu jsem neznala ani já, ani děda. Můj manžel ano, již v Monaku nejednou byl a navíc neměl problém se domluvit. Proto jsme tohle nijak víc neplánovali, měl nás tam zkrátka dovést. Při té náhle změně plánu a náhrady Jirky za dědu jsme to, ale opominuli.
Hned ráno když jsem si to uvědomila, jsem začala být zoufalá. Děda mě však rázně ujistil, že se není čeho bát. Prý si poradíme. Půjdeme rovnou za nosem a že něco takového jako oceánografické muzeum, přeci nemůžeme minout. Lidé se tam pohrnou. Nakonec jsem jeho argumentům a naléhání podlehla, a vydali jsme se do města. Děda nás vedl. Vybral si jeden proud davu lidí a s vševědoucím pohledem nás táhl vstříc neznámým ulicím. Stoupali jsme pořád nahoru.
„To oceánografické muzeum je na kopci?“ zeptal se Péťa a ohlížel se zpět dolů k moři.
Děda se otočil se slovy: „A kde jinde by bylo?“
Zarazila jsem se. Kolem nás zástupy lidí notně prořídly. Už jsme nebyli v ulicích plných vysokých domů, ale spíše ve vilové čtvrti zdejších obyvatel. To snad ne. My jsme zabloudili, kdoví kam. Pomyslela jsem si a po zádech mi přejel mráz.
Děda opět, aniž by si pořádně uvědomil kde se nachází reagoval naprosto suverénně. Vstoupil do cesty kolem procházející ženě a zeptal se: „Dobrý den, nevíte prosím vás kudy k muzeu?“
Žena se zastavila a nechápavě na něj hleděla a já si říkala, to se mi snad jenom zdá.
„Parlez-vous francais?“ odvětila nakonec žena.
Teď na ni zase nechápavě hleděl děda a já pořád stála jak přimražená a sledovala tu scénu, jako bych najednou byla na cizí planetě.
„Do you speak English?“ zkusila to žena znovu.
„Francouz nejsem a angličan taky ne, jestli máte na mysli tohle. Ale potřebujeme se dostat do muzea. Kudy se tam jde? Safra, já zapomněl jak se to tam jmenuje?“ a otočil se bezradně ke mně.
Jen jsem svěsila ramena, zcela bezmocná.
V tom zareagoval Péťa. Sundal si batůžek. Chvíli v něm něco hledal a pak přistoupil k dědovi a ženě. Zalistoval v brožuře a ukázal ji fotku sochy chobotnice.
„Je comprends.“ reagovala žena a usmála se na Péťu a začala mu něco ukazovat.
Přistoupila jsem k nim a zjistila, že ženě ukazoval fotku v průvodci. Socha chobotnice se nachází před oceánografickým muzeem. Vedle byla i minimapka a žena nám ukazovala kde se nacházíme. Potom prstem projížděla po mapce a ukazovala nám kudy se dostaneme k našemu cíli. Přitom si pořád žvatlala něco ve francouzštině.
Děda koukal střídavě na cizí ženu, na knižního průvodce a na mně. Byla jsem na něj naštvaná, takže jsem mu nic nevysvětlovala. Poděkovala jsem ženě. Ta opět s úsměvem něco zažvatlala a se zamáváním nás opustila.
„Už víš kudy se tam jde?“ zeptal se mě děda.
„Jo, rovnou za nosem.“ odsekla jsem.
S průvodcem v jedné ruce, s rukou Péťy v ruce druhé, se vydala podle mapky zpátky dolů k moři.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 28.11.2014 14:26  
651 slov (+/-)
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 28.11.2014 14:22  
Kudy se tam jde, safra, zapomněl jsem, jak se to tam jmenuje.
(šímova rychlovka - bez korektury)


„Bhmmm... Brrrrrr...“ ozvalo se z temné uličky.

Zpozorněl jsem. Byl večer, polojasno, měsíc svítil na nebi a vítr si pohrával nejen s listím na stromech. Kdesi zamňoukala kočka. Neochotně, spíše také bojácně, jakoby ani ona netušila, co že se to skrývá v temnotě průchodu.

„Brrr... Bulbulbul... Budliky budliky,“ ozvalo se znovu.

Že by čert? Otřásl jsem se. Na čerty přece nevěřím. V každé ruce jsem měl plastovou tašku s nákupem, v kapse prázdnou peněženku a žádnou zbraň po ruce. Jak se bránit čertům či jiným temným mocnostem?

„Hua... Brrrr...“ vycházel stále sílící zvuk z temnoty.

Na chvíli jsem měl dojem, že vidím dvě rudé oči, dva rohy a švihající ocas za tím vším. Nejasná postava v temnotě, kterou neprosvítilo ani nedaleké světlo pouličního osvětlení. Kočka se naježila, vyprskla a někam odběhla. Nejlepší obranou je... útěk?

„Hmvmfmrm... Rfff... Ummm...“ blekotalo cosi v průjezdu.

Blížilo se to. O tom nebylo pochyb a mi se ty tašky pomalu pronášely. Stále jsem už tři minuty na okraji chodníku nedaleko průjezdu a hleděl jsem do šera, které se zvolna měnilo v neprostupnou tmu. Co teď? Nejsem Rambo, Bond ani jiný neohrožený hrdina. K Texas Rangers jsem měl stejně daleko jako je z Ostravy do Las Vegas.

„Uaaaauuu... Brk... Kurvaaaa!“ neslo se opuštěnou ulicí.

Okolo sice svítila světla domů, ale nechtělo se mi řvát na celé kolo, přeci už nejsem malý kluk. Kdybych tu nestál jako tvrdé Y, už bych byl doma. Stačilo jen obejít blok domů a netrčet tu jako přimražený... Copak jsem Lotova žena?

„Brrrrrrrr, do pi...“ další slova zanikla v rachotu projíždějícího nákladního vozu.

Osádka vozidla se mi nepokrytě smála do tváře a ukazovala na mne, jako kdybych byl nějakým exotem. Jenže... Oni tu nestojí už pět minut a nečekají, že se náhle otevřou brány pekelné... No tak, nejsi srab!

„Pane?“ zavolal jsem nejistě do šera. „Je vám něco? Nepotřebujete pomoc?“

„Nnnne, uaaaa, chrrrr, hrrrr, plesk....“ ozvalo se jako odpověď.

Bylo to jasné, v průchodu je člověk a to nejspíš člověk značně podnapilý. Oddechl jsem si. Kdesi výsměšně zaštěkal pes. Já se pomalu vydal vstříc neosvětlené pasáži a čekal jsem, zda se opravdu objeví bytost z jiné reality či jiného světa.

„C-co č-čumíš, v-vole?“ zeptal se mne muž se čtyřicítkou na krku a pohledem pod psa. „S-si j-ještě n-neviděl o-ožralu, n-nebo c-co?“? P-píčo!“

„Doprdele, víte, jak jsem se vás lekl?“ vybafl jsem na něj.

Jen si odfrkl. Opíral se o stěnu a pomalu kráčel vpřed. Dva kroky vpřed a tři zpátky, takže vlastně couval jako rak. Odkud se tu vzal? Oblečení měl postarší avšak ne zanedbané. Nevypadal jako bezdomovec. Chvíli si bručel pod nosem, pak se ke mně otočil. Byl jsem už na druhé straně průchodu, když za mnou zavolal: „N-nevíš, n-náhodou, k-kudy s-se j-de k-ke m-mně d-domů? Z-zapomněl j-jsem, k-kudy s-se t-tam j-de!“

Zavrtěl jsem hlavou.

„T-ty t-taky v-víš h-hovno!“ mávl rukou. „I-in... I-intelek... t-tuál!“ zasmál se a zmizel mi z očí. Jen ono tiché: „Uaaachrrrmmmhhhrrr...“ se neslo potemnělou uličkou, která znovu vypadala jako cesta do samotného Pekla. Jen já byl na její druhé straně.

„Tak kdes byl?“ volala na mne moje stará. „Tos potkal nějaké strašidlo?“

„Potkal,“ souhlasil jsem a v duchu jsem si řekl, že jí tak budu něco povídat. Stará zavřela okno a zatáhla záclonu.

A kdesi zamňoukala znovu kočka. Možná to byla ta samá, jako před průchodem. Jen to stihla oběhnout dříve, než já. Uf, nadpřirozené bytosti neexistují, řekl jsem si. Věřil jsem tomu však jen do té chvíle, než mne minuly dvě dvacetileté slečny s trojkama, vyšpulenými zadky a sukněmi tak krátkými, že by se za ně nemusela stydět ani ta Dolly Buster, či jak se jmenovala.

„Ty vole, viděla jsi to?“ povídala jedna druhé.

„Co to bylo za exota s igelitkami? Asi nějaká socka!“ smála se ta druhá. A tak jsem si řekl: Pane bože, asi jsem zabloudil a zapomněl jsem, kudy domů, nemohl bys mi pomoct? Jsem ještě na Zemi?
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 28.11.2014 14:02  
P.S. Každý účastník - za sebe = viz zadání výše, texty se nedoplňuji - nejde o řetězový text!!!
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 28.11.2014 14:00  
phaint: Napíšeš svůj textík (onen rozsah se příliš nedodržuje) a pak jej pověsíš sem do Fora do tohoto vlákna "Rychlovka" - jako moje maličkost tendle komentík... A ostatní, kteří se zúčastní, udělají totéž. Ve výsledku tu bude hromádka (snad ) textů, které budou následovat komentáře čtenářů... Alespoň tak to kdysi fungovalo... Rychlovkové klání je hromadou po sobě jdoucích textů a reakcí na ně, nic víc a nic méně!
Nahoru
phaint
(269)
  
phaint Uživatel má bodů celkem: 754 Pá 28.11.2014 13:51  
Malé SOS - zadání chápu, ale píšu sem a všichni dohromady 777 slov, nebo písu sama za sebe a pak to někam vyvěsím?!
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Pá 28.11.2014 12:19  
Super!
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Pá 28.11.2014 12:05  
Oprava: uzávěrka rychlovky je tuto neděli, tedy 30.11. v 24,00 hodin.
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Pá 28.11.2014 12:03  
Tedy vyhlašuji rychlovku na téma:
"Kudy se tam jde, safra, zapomněl jsem, jak se to tam jmenuje."
Uzávěrka: 2.12. 24,00 hod
Nahoru
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 Pá 28.11.2014 08:12  
Ahojky, nikdo se k vyhlášení rychlovky nemá, tak to učiním dnes já ve 12 hodin, s ukončením v neděli 30.11 ve 24 hodin, tedy máte k dispozici 60 hodin, aby mohli psát i ti, co jsou o víkendu zaneprázdněni.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36548 Čt 27.11.2014 23:19  
Nebo... nepíše. Hm...
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
obr
obr obr obr
obr
Kazi, Teta a Li...
Vanessa Kuzníková
Muž a žena
Carlos73
Temnota v hloub...
lada34
obr
obr obr obr
obr

Tydlibrky čuli brk
Centurio
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr