obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915379 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390445 komentářů :: on-line: 1 ::
obr
:: Čtení diskuze ::
 
 
"Rychlovka"
Gandalf   
Gandalf Uživatel má bodů celkem: 1594 St 14.2.2007 16:36
24 hodin, 777 slov, jedno téma a kolikkoliv účastníků. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od příliš vážného psaní, užít si trochu legrace nebo jen drobet popostrčit zastydlé múzy, není nic jednoduššího, než se přidat…
skoč dolů
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
ODPOVĚDI:
čuk
(6842)
  
čuk Uživatel má bodů celkem: 29558 So 19.6.2010 14:46  
Nesplňuji podmínku rychlovky, neb šetřím čas čtenářů i síly své ochabující a redaktorstvím vysávané. V krizi šetřím i slova. Snad tím bude má miniatura lépe čitelná.

Bajka o třech žížalách.
Sklep měl hliněnou podlahu. Dva žížaláci se vplazili do dvou ne zcela prázdných lahví od vína, které jim byly nejblíž. Poněkud nekvalitní víno bylo vinno, že udělali ve vinném opojení chyby. Oba si chtěli i jinde užívat, oba chtěli vlézt i do třetí láhve se superznačkovou vinětou. Při opilecké pranici se zauzlovali, načež, znaveni pohybem a alkoholem, usnuli.
Žížalice konečně žížaláky dohonila, s opovržením si odfrkla, spící opilce přelezla a usadila se ve třetí láhvi se slovy: „Když nedojde ke grupensexu, snad se alespoň potěší mé chuťové a čichové buňky. Bude to tady fajn, od žížaláků neoslintané. A taky: do láhve se ke mně žádný ptačí zobák ani nevhodný partner nedostane, takže mohu klidně spát a mít krásné vinné sny.“
Fanděme žížalici, aby se při tom ve víně neutopila. A poučme se, že vždy nevyhrává ten, kdo se příliš hrne dopředu.
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 19.6.2010 00:49  
I pro tentokrát nebudeme ochuzeni o témata rychlovek, tady jsou:
víno je vínno
chyby opojení
dva ve sklepě
tři lahve
Nahoru
Tracy Harper
(758)
  
Tracy Harper Uživatel má bodů celkem: 1569 Ne 13.6.2010 13:28  
Ehm, Eky... ty někdy krotíš svou zákeřnost?
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Ne 13.6.2010 12:15  
Lišče: Ano! Ale bez legrace, nic mě nenapadlo a času bylo taky málo... Tedy, do úterní půlnoci je ještě času dost, že ano? Takže... Uvidí se a nic neslibuji!
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 Ne 13.6.2010 11:53  
Ekyelka - díky. Jen by to chtělo i další autory, autorky... aby to bylo pestřejší

Šíma - i ty kulišáku, sám nic nenapíšeš a pak si nehtíkem ještě rýpneš Ale jo, mám rozmyšlenou i úpravu (nejen opravu) tohoto textu, uvidím.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Ne 13.6.2010 11:45  
Lišče: Tleskám hned natřikrát, protože se Ti (docela i) povedlo napsat pěknou a poutavou rychlovku! Že by šíma žárlil? Ani ne, protože jeho múzy si spokojeně dřímou a pochrupkávají a neprobudí je snad ani výstřel z děla! Máš ode mne "Rychlovkové plus"!!!
Nahoru
Ekyelka
(2714)
  
Ekyelka Uživatel má bodů celkem: 5976 Ne 13.6.2010 11:20  
Ha! Megarychlé a krásně pospojované dohromady. Uff, tak se přeci jen nemořím s vymýšlením témat, prohledáváním archivů a krocením své zákeřnosti zbytečně.
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 Ne 13.6.2010 00:08  
Tak je půlnoc, tedy cca 24 hodin od zveřejnění témat, tedy čas vložit sem to, co jsem stvořil tentokrát. Zatím to pokaždé bylo jiné žánrově. První byla pohádka s malýma myškama, pak smutná pocitovka z realného světa a dnes? Inu posuďte sami. Je to dopsáno a jednou narychlo přečteno a sem vloženo. Tedy chybky tam budou, ale bylo to docela rychle i když jsem to sepsal až teď v noci, přes den jsem jen přemýšlel jak to pojmout, prootže nápadů jsem měl několik a vybral si nakonec toto pojetí. A délu už nedržím, protože jsem chtěl mít raději obsah, než jen kostru

Strážce konce a počátku

Vetchý stařec klopýtal kamennou chodbou a pobrukoval si nějakou melodii. Byl oděn v slavnostní bílé říze, která byla zdobena mnoha zlatavými ornamenty v podobě ptačích reliéfů, které žily jakoby svým vlastním životem. Nahodile sem tam některý z ptáků vzplanul v zlatavých plamenech, aby se záhy rozsypal v trochu zlatého prachu. A než udělal stařík další dva tři kroky chodbou, z prachu vyšlehl opět plamínek a z něj vystoupil pták, který před chvíli shořel na popel. A tento koloběh se neustále opakoval v nahodilém pořadí u všech obrazů na rouše. Každý, každý z těch ptáků byl přitom trochu jiný. Jedni stáli na dlouhých štíhlých nohou, jiným byly sotva vidět drápy jejich spárů. Jedni měli zobáky dlouhé a rovné, jiní krátké a zahnuté. Byla to ptačí zahrada na jednom šatu, ptačí zahrada, která žila svým prapodivným životem i když nebyla skutečná. Ptáci kteří naplňovali svůj osud a nesli sebou své poselství. Byli jenom obrazy poslů.

Dění na svém šatu stařec nevěnoval žádnou pozornost, dál se trmácel po kamenných kvádrech a pobrukoval si svou melodii. Nosil Řízu znovuzrození již po tisíce let. Byl zvyklý, že vyobrazení ptáci na jeho oděvu provádějí to k čemu byli stvořeni. Když se na jeho říze zrodil první a pak ještě několik dalších, tak je celé dny sledoval. Dnes už, ale ne, každé jejich vzplanutí pociťoval celým svým tělem, už se nepotřeboval dívat.

On sám byl strážcem konce i počátku. Ano, v tomto pořadí. Protože, aby něco mohlo začít, musí něco jiného skončit. Příčina a následek. Jeden ze základních zákonů existence všech světů. I když tomuto starci bohatě stačil ten jeden svět, nad kterým bděl již celou věčnost. Nyní ho čekala práce, kterou jednou za dlouhý čas musel udělat. Musel na Zemi seslat nového ptáka znovuzrození. Takového, který opět přiměje ty pošetilé obyvatele tam dole, aby opět začali žít. Udělal to už mnohokrát, poslal ptačího posla do snad všech známých kultur, co se dole za ty věky vytvořily. Bylo zajímavé sledovat následné dění. Ačkoliv on dolů posílal pořád jednoho a toho samého ptačího vyslance, s jedním a tím samým úkolem. Tak tam dole si ho každý národ vždy pozměnil, upravil. Byla to obdivuhodná věc, hodně blízká magii. Ale tu pozemští smrtelníci nikdy neovládali, ne v její čisté podobě. Pokud by tomu tak bylo, jejich svět by už dávno zanikl, protože s mocí neumějí zacházet. Nyní se schylovalo k události, která by mohla svět zničit. Ne dnes, ne zítra, ale v blízké budoucnosti. Smrtelníci tam dole se nedokázali dívat dál, ale on strážce konce i počátku, dokázal vidět důsledky činů, které ti tzv. mocní tam dole vykonali. Jeho posláním bylo dbát o to, aby svět a jeho lidští obyvatelé existoval dokud to bude možné, protože přál si to sám jeho stvořitel.

Jeho cílem mělo být zachování existence národů. Ne vždy se mu to podařilo. Sám by spíše řekl, že vícekrát zklamal než, že by uspěl. Přesto pokračoval v plnění svých povinností. Ale ani tak nemohl si odpustit své selhání v podobě zániku atlantíďanů. Jejich zkázu zjistil příliš pozdě, navzdory zkáze pokusil se s pomocí ptačího vyslance zachránit co se dalo. Leč, všechna snaha přišla vniveč. Přežilo pár jedinců, kteří se ztratili v čase a zachovaly se po nich jen pozemské legendy.

Stařec měl jisté tušení, že pokud civilizace některého národa dosáhne svého maxima, tak prostě zanikne ať On udělá cokoliv. Na ty národy s nejvyšším stupněm civilizace, prostě jeho ptačí poslové již nefungovali. Tyto národy nikdy nezanikly, aby znovu povstaly. Vždy jen zanikly, ať už to byly indiánské kmeny v Jižní Americe, kterým seslal Avalerióna a posléze i Lenda da gralha Azul. Poslové byli neúspěšní, zůstalo po nich jen vyprávění, které se dochovalo díky svědkům, primitivnějších národů, kteří byli při zániku mocných. Pokaždé šli svou cestou, nikdy se nevydali po stopách těch, kteří na tom byli dříve lépe než oni. Jejich zánik jim byl asi dostatečným varováním. Přesto, a to stařec za celá tisíciletí nepochopil, i oni spějí zdárně ke svému konci. Jejich vývoj je svou podstatou sebezničující. Nedokáží tomu zabránit oni, ale ani sami Bohové a že jich za tu dobu bylo. Jenže i oni zanikají společně se svými uctívači v prachu zapomnění nekonečného času.

Jen do Asie seslal za ty věky tolik ptačích poslů a kde jsou ony kultury. Leží pohřbeny pod zeminou a ti co po nich šlapou ani nevědí o jejich existenci. Jen některé se zachovaly, alespoň v mýtech. Tohle bylo jedno z poslání jeho ptačích poslů, uchovat něco aspoň v této podobě. Pro ty co se dokáží dívat, pro ty co dokáží poznat co skutečně před sebou zří, je to jeden z jeho odkazu lidstvu. Protože si myslí, že tohle může být cesta k tomu, aby se zastavilo neustálé zanikání, bez pokračování. Jenže jak se zdálo lidstvo bylo k jeho odkazu slepé a ti co prozřeli dosáhli osvícení, nic nezmohli. Lidí už je na tom světě příliš mnoho a jejich nový konec se opět blíží. A jako obvykle jsou ke všem úkazům opět slepí a přezíraví.
Vybavil si ve vzpomínkách Fénixe. To byl vyslanec, který se dokázal vepsat do mysli lidstva asi nejvýrazněji ze všech jeho vyslanců. Jako jediný dokázal proniknout do základu pokročilé kultury starobylého Řecka a dokázal zabránit jejich zkáze.

To Bennu ve starověkém Egyptě selhal, ale jen na půl. Nepovedlo se mu zachránit starobylou kulturu, která by i dnes převyšovala mnohé známé současným obyvatelům, ale dokázal z jejich zániku zrodit národ, který ač nedosahuje ani z části takových kvalit, přesto je nositelem zaniklé říše.

Či trojice ptačích bratrů, které postupně vyslal do tak mocné a slavné perské říše. Ale ani jeden z ptačích bratrů Simurgh, Huma a Angha, nedokázali zabránit jejímu pádu. To tehdy strážce konce a počátku přimělo k myšlence, že nezáleží ani na počtu ptačích vyslanců. Jeli souzen zánik, tak on s tím už nic neudělá. Jeho snahou má být zániku předcházet dokud je to možné, ale jakmile ti dole přejdou určitou hranici, tak už jim není pomoci.

Stařec staletí přemýšlel, jestli ho to má trápit, či ne. Protože to vypadalo, jako by jeho práce byla zcela zbytečná. Pak si vždy připomenul to krásné, co ve světě dole spatřil. Vždy když uspěl a oddálil zánik, tak tam dole se udály nádherné věci, kterého hřály u srdce. Ty špatné věci byly většinou předzvěstí konce, se kterým On ani jeho poslové už nic nezmohli. Naštěstí nikdy neztrácel víru,i přes mnohé pochyby, které ho za ty věky napadly. Stále věřil, že to co dělá je důležité, protože každá chvíle, každý uspořený čas, který poskytne těm dole, tím že jím sešle vyslance a s jehož pomocí zvrátí špatné dění a navrátí svět těch dole do roviny, ze které mohou jít dál a pokusit se žít, věřil že to má cenu. Protože vždy byla šance, že stvoří opět něco krásného, něco co opět potěší starého strážce na nebesích. Něco co si uchová sám v sobě. Aniž si toho byl vědom on sám díky tomuto byl, nositelem všech zaniklých národů, jejich vědomostí, jejich radostí i strastí. On byl jejich znovuzrozením. Sám toto netušil a lidstvo o jeho existenci taky nikdy nemělo ani ponětí.

Stařec na chvíli přerušil své pobrukování a usmál se. Vzpomněl si na dalšího ze své nekonečné sbírky ptačích vyslanců. Toho vyslal ke Slovanům, ti mu dali jméno Zhar-Ptista a později z něj udělali pohádkovou bytost v podobě Ptáka Ohniváka. Tohle byl hodně úsměvný osud, který potkal jeho vyslance Ptáka Znovuzrození. Jiní vstoupili do legend, nebo nějak obohatili víru jako třeba Feng-Chuang ve staré Číně, jenž v sobě pro tehdejší národ spojil ženské a mužské principy.

Stařec vystoupil z chodby a bez zaváhání kráčel po bílých oblacích na obloze. Svým vědoucím pohledem shlížel dolů na svět, který byl jeho osudem. Sám nemohl být zahlednut, přesto mohl vidět do všech koutů tam dole, ať už na této straně, nebo opačné. Bylo to jedno z jeho nadání. Mělo mu pomoci předcházet zánikům a koncům těch dole. Tentokrát, byl ale trochu ustaraný, to proto si broukal melodii štěstí, aby se uklidnil. S těmi dole, to vypadalo hodně zle. Nechápal jak se to mohlo vše tak rychle zvrátit, protože kontrolu prováděl pravidelně. Jednou za pět let. Jenže v posledním období ti mocní dole nastolili takovou cestu, která povede k zániku. Což by nebylo až tak hrozné s ohledem na to co Strážce za ty tisíciletí viděl. Jenže tentokrát to hrozilo tak velkolepým způsobem že by mohl zaniknout celý svět, celá planeta. A tím by on sám ztratil práci, pozbyl sám své existence. Počal se bát, že ti malicherní smrtelníci vezmou do času zapomnění nejen sebe, ale i celou planetu včetně jeho Strážce konce a počátku. Vůbec si nebyl jistý, že by znovu povstal u jiného světa. Jeho osud byl spojen s tímto. Celé věky dělal vše proto, aby koloběh žití, nikdy nepřestal. Jen nepočítal s tím, že ti dole dosáhnou takových možností, že mohou zničit úplně vše.

A tak nyní stál na obloze nad širými oceány a zažehnul své tělo i s rouchem. Trvalo to jen kratičký zlomek chvilky, pak se stařec proměnil v obrovského hořícího ptáka, který se řítil z oblohy k hladině oceánu. Nevěděl zda to zvládne, ale neztrácel víru. Nyní byl opět ptačím poslem znovuzrození a lidstvo potřebovalo prozřít. Pokud má mít naději na přežití dnešních dní. A on společně s nimi Strážce konce a počátku, a bájný pták, který sestoupil mezi lidi v mnoha podobách, které mu sami lidé přidělili, jako již tolikrát.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 So 12.6.2010 17:17  
Lišče: šíma se zase dozvěděl něco nového! Děkuji mockrát!

Tak na tohle mě asi nic nenapadne... To by do mě musel asi uhodit blesk!

Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 So 12.6.2010 15:52  
Tak už mám i toho posledního, on má totiž i jiný název Takže to zkompletuju.

BENNU - egyptský mytologický pták

FENG-CHUANG - čínský mytologický pták

LENDA DA LENOCH AZUL - brazilský mytologický pták

HUMA - perský mytologický pták

A další věc, hlavní pojítko mezi nimi, už si zkuste najít sami

Mám už několik nápadů jak se tohoto menu zhostit, tak a co vy
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 So 12.6.2010 15:33  
Hm pěkné :) Všechno to jsou mytologičtí ptáci a Šímo nejsou jen z Číny :)

Bennu - je z Egypta
Feng-Chuan - je z Číny
Huma - je z Persie

A toho z nejsložitějším názvem jsem jaksi zatím nedokázal dohledat.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 So 12.6.2010 13:24  
Že by se dala Eky na asijské jazyky, nebo to bude tím horkem?

Nahoru
Tracy Harper
(758)
  
Tracy Harper Uživatel má bodů celkem: 1569 So 12.6.2010 13:22  
Dospěla jsem k závěru, že se nás Eky snaží zabít:

BENNU

FENG-CHUANG

LENDA DA LENOCH AZUL

HUMA
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 So 5.6.2010 21:25  
Lišče: Smutné, na rychlovku dobré! Atentáty jsou bohužel v Izraeli (pokud se nemýlím) běžné a vzájemná nevraživost Židů a Palestínců jen tak neskončí... Škoda jen, že za to trpí obyčejní lidé, kteří do "politiky" a "náboženství" nevidí a vůbec je nezajímá, jen chtěli pro někoho žít a být užiteční...
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 5.6.2010 20:13  
Šímo, nic si z toho nedělej, moji múzáci jsou taky k ničemu
Nahoru
Lišče
(91)
  
Lišče Uživatel má bodů celkem: 283 So 5.6.2010 18:26  
Tahle čtveřice námětů na mě dýchla takovým způsobem, že jsem sepsal nasledující text. Jsou v něm obsažena všechna čtyři témata. Přesně nevím co mě to popadlo sepsat zrovna tohle, ale sepsal jsem to, a zde to máte k roztrhání. Kvůli délce jsem závěr asi příliš zrychlil, i tak jsem se nevešel do 777slov, ale zase to obsahuje všechna ta témata. Je to jen taková momentka, rychlovka.

Rozloučení

Tel Aviv – současnost

Edward stoupal po schodech ke vstupu do svého domu. Celým tělem mu probíhal nekontrolovatelný třas a košile se mu potem nepříjemně lepila na záda. Zažíval to v posledních dvou týdnech každý den, ale dnes, dnes věděl, že po těchhle schodech stoupá naposled. Přesto, nebyl si jist, zda zvládne i cestu pryč.

Došel ke dveřím a zašátral v kapsách. Ztratil jistotu, kterou dříve míval. Dal si klíče do levé, nebo do pravé kapsy? Nevěděl. Nahmatal kapesník, několik mincí a zavírací nůž. Klíče nikde. Bezmocně se ohlédl zpět na schodiště, jestli je náhodou cestou nevytrousil. Jeho ztrápený obličej osvítilo jasné slunce tak, že si musel oči zaclonit levou rukou. Klíče, ale na schodech neležely. Zkusil tedy prohmátnout zadní kapsu kalhot a zaslechl tichý šramot tření klíčů. Oddechl si a sáhl do kapsy. Odemknul dveře , vstoupil dovnitř a klíče zavěsil na háček nad botníkem.

Náhle ho píchlo ho u srdce. Čelo se mu zkropilo potem a bolestně se opřel o skříň vedle dveří. Ztěžka dýchal a divil se sám sobě. Vycházely z něj sípavé zvuky. Musel to udělat, tady už nemohl zůstat. I kdyby si našel nový byt, nebo dům, nic by se nezměnilo. Tohle místo v něm už navždy bude vyvolávat ty nejhorší věci. A on chtěl žít. Byl si jistý, že Lisa by to tak chtěla.

Lisa jeho životní láska, manželka. Žena jeho snů kvůli které odcestoval žít sem do Tel Avivu. Ona zde byla doma, pro něj toto místo bylo cizí. Za ty roky, co zde spolu žili si zvykl. Aspoň si to myslel, do té události. Lisa byla židovka toto místo, tento kraj, tato země ji naplňovala štěstím a zvláštní hrdostí. Byl šťastný, když ona byla šťastná. Díky Lisině rodině získali tento dům, on pak práci a nic jim nechybělo. Pak se jim narodila Eleanor. Jejich sladká holčička. Klesl na kolena a propukl v pláč. Nemohl si pomoct. Byly to už dva týdny a přesto to na něj stále tak silně doléhalo.

Proto musel odejít. Pomalu se vysoukal na nohy a prošel předsíní do obývacího pokoje. Na stole uviděl noviny. Všechny měly na titulní straně informace o tom dni. O tom prokletém dni. Kdy Lisa s Eleanor šly na nákup nových šatů k narozeninám malé Eley. K narozeninám, kterých se nedožila. Měla slavit deváté narozeniny. Místo toho leží po boku své maminky na zdejším hřbitově.

Vrhl se ke stolu a vzteky ho převrátil, tak že noviny popadaly na dřevěnou podlahu.

„Proč?! Proč?! Co, proboha provedly, že musely zemřít?!“ zakřičel do pokoje. Odpovědi se mu nedostávalo. Všude bylo ticho, které narušovalo jen jeho sípavé dýchání.

Vybavil si znovu nekonečné hodiny, které strávil na policejní stanici. Nic nevyřešili, nikoho dalšího neodhalili. Atentáty, zde byly skoro jako národní kolorit. Zabránit jim nedokázali a předcházet také ne. K čemu to všechno bylo? Mrtvým to život nevrátí. Toho si byl sám vědom a strašně jej to uvnitř bolelo. Chtěl jen dosáhnout spravedlnosti. Ale jaké spravedlnosti, když umřeli nevinní? Sám nevěděl, co si pod tím představit, jen se snažil něco dělat, naléhat. Všechno marno. Život v tomto městě se vrátil do starých kolejí. Tedy až na ten jeho, on už nemohl žít jako dříve. Ne v této zemi, ne bez Lisy a Eleanor.

Přešel do kuchyně. Z lednice vytáhl rozpitou láhev zdejšího vína a nalil si plnou sklenici. Zavřel oči, zadržel dech a naráz ji vypil. Rozkašlal se a sklenici pohodil na kuchyňskou linku, kde se ještě několikrát přetočila a zastavila se o hrnec s nedojedeným jídlem, které již nevábně zapáchalo.

Vyšel po schodech do prvního patra a vstoupil do dětského pokoje. Přistoupl k posteli a svalil se na ni. Už mu nevadilo, že ji předtím dennodenně znovu a znovu ustýlal, aby byla připravena… Připravena, takový nesmysl. Zasmál se sám sobě. Ležel a zíral na strop.

Napřáhl k němu ruce a v tu chvíli se vrátil do doby kdy takhle na těchhle rukou držel rozesmátou Eleanor. Třásl s ní a dělal na ni šklebivé obličeje a poťouchlé zvuky. Tohle zbožňovala a on zase ten její zvonivý smích. Tehdy se ještě smáli oba dva a ve dveřích stála Lisa a smála se s nimi. Je to takový zlomek času a přesto je to tak daleko. Co všechno by dal za to, aby ta chvíle nikdy nepřestala. Obraz zmizel, vzpomínka byla přehlušena současností. Položil ruce podél těla a jen tak ležel dýchal a civěl do stropu.

Všechno je pryč. Nenávratně. Byl si toho vědom a přesto si to odmítal připustit. Připadal si šílený, ale to že o tom dokázal přemýšlet, bylo známkou, že tomu tak ještě není. To si aspoň myslel. Jenže rozhodně tomu stavu nebyl daleko. Proto dnes odejde. Odejde, aby nezešílel. Odejde, aby mohl zase žít. Zde pro něj život skončil. Pro Lisu a Eleanor také, ale ony už nedostaly šanci. On musí žít i za ně. Pousmál se. Asi je doopravdy šílený.

Vstal a přešel do vedlejšího pokoje. Do jejich ložnice. Nyní vlastně už jen do jeho ložnice, co se posledních týdnů týká. Před postelí stály dva objemné kufry a kožená brašna. Rozepnul si košili a prošel ke dveřím do koupelny. Shodil ze sebe všechno oblečení a dal si sprchu, aby se trochu opláchnul z potu a taky aby se probral. Pak se vrátil do ložnice a oblékl se do věcí, které si ráno narovnal na postel. Sáhl do pravé kapsy letní bundy a vytáhl letenku, aby ji zkontroloval. Letenku domů, do jeho země. Vrátil ji zpět do kapsy.

Přehodil si popruh brašny přes rameno a do rukou vzal kufry. Snesl je dolů a smutným pohledem, s očima v nichž se zračily slzy a myslí, kterou trýznily vzpomínky, dával všemu tomu okolo sbohem. Domu se opět ujme rodina od Lisy. On odsud nic nechtěl, vzal si jen své osobní věci a fotoalbum s vybranými fotkami. Více se trápit nechtěl, potřeboval zapomenout, ač to bylo pro něj v tuto chvíli nepředstavitelné. Došel ke vchodovým dveřím, postavil kufry na podlahu a otočil se zpět do bytu.

Sáhl si do náprsní kapsy a vytáhl stříbrný medailónek. Rozevřel jej a uviděl z malých fotek dvě usmívající se tváře. Jemně je pohladil špičkami prstů a pak každou z nich políbil.

„Sbohem.“

Zaklapl medailónek a vrátil si ho do kapsy. Otočil se otevřel dveře, popadl kufry a podíval se na klíček na háčku. Pokynul mu hlavou a vyšel ven. Dveře se za ním zabouchnuly. Sem už se nevrátí.
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 So 5.6.2010 16:47  
Kdyby tak mé múzy fungovaly jako ty od Ekyelky! ;-)
Nahoru
Amemmaita
(914)
  
Amemmaita Uživatel má bodů celkem: 1020 So 5.6.2010 13:40  
no tak na ty asi stopro nic nevymyslím
Nahoru
Tracy Harper
(758)
  
Tracy Harper Uživatel má bodů celkem: 1569 So 5.6.2010 07:35  
Tak, Ekyelka zanechala ve Hvozdu další témata. Některá jsou pěkná, ale tenhle víkend to moc nevidím. Ale třeba se někdo chytne. Tady to máte:

OBRAT ÚKROKEM

TEHDY JSME SE JEŠTĚ SMÁLI

MELANCHOLICKÝ DRINK

DLOUHÝ POHLED DO HLUBIN
Nahoru
Šíma
(15162)
  
Šíma Uživatel má bodů celkem: 36561 Út 1.6.2010 14:06  
Alder: Aha, už mlčím!
Nahoru
[0] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50] [51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60] [61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70] [71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80] [81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90] [91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110] [111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] [123] [124] [125] [126] [127] [128] [129] [130] [131] [132] [133] [134] [135] [136] [137] [138] [139] [140] [141] [142] [143] [144] [145] [146] [147] [148] [149] [150] [151] [152] [153] [154] [155] [156] [157]
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
P.M.
Miro Sparkus
26. Cukerné odh...
pilot Dodo
Pátek 14. díl
kraaska_
obr
obr obr obr
obr

Štěně
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr