:: Shrnutí (závěr KKF) ::
 
 autor: Mathew 23.05.2019, 15:41 
 
....
 
Shrnutí



      Nadpis v úvodu oznamoval: Úvod do hledání všeprincipu. Co to tedy tento všeprincip je? Nalezl jsem jej? V relativním světě je těžko podat na takovouto otázku logickou odpověď, neboť jakákoliv odpověď na onu otázku musí být nutně v rozporu se zákony relativity. Čili jsem si vlastně vybral pěkně tvrdý oříšek k rozlousknutí.
      Jenže já jsem taky netvrdil, že jsem si stanovil za cíl tento všeprincip nalézt, mým cílem je jej hledat. Tento cíl již je zcela logický, neboť nepřímo říká, že si dobře uvědomuji, že jej nemám šanci nalézt. Ne v této realitě.
      Netuším, zda jsem oslepl pýchou nad svým vlastním výtvorem, nebo je-li základ celé této filosofie(kterou nazývám kosmologickou filosofií proto, že se opírá velkou měrou a zákony teoretické i experimentální fyziky) skutečně natolik pevný, aby mohl určit další směr vývoje filosofie samy.
      Snažím se být svědomitý, ale tak jako je pod svícnem největší tma, sžírá mne obava, že jsem něco vynechal, nedokreslil a přijde všetečný odborník a celou konstrukci zboří jako domeček z karet.
      Hledám tedy stále mezery ve vlastních teoriích a možné příčiny nestability celé filosofie, a když něco najdu, zjišťuji, že jsem něco přehlédl a nevzal v potaz a je nutno přepracovávat celé kusy konceptu, jako třeba u sestavování stručného přehledu teorie evolučních skoků, která mne sdostatek potrápila. Takovéto úspěšné dokreslování ve mně na jednu stranu probouzí radost z výsledku, na druhou stranu obavu, že jsem zaujatý natolik, že nejsem schopen vidět zjevné mezery v celkové koncepci.
      Přesto, když hodím takovéto obavy za hlavu, mám pocit, že to úsilí stálo za to, neboť nakonec vše do celkového rámce zapadlo ještě lépe než prve a obraz dostal opět jasnější kontury. Základní myšelnky kosmologické filosofie se tedy nakonec rozrostly do počtu pěti tezí, z nichž poslední dvě jsou odvozené z prvních tří.

      1.Svoboda je nutnost.
      2.Vědomí je moc.
      3.Člověk je v podstatě filosof.
      4.Vědomí je dobro.
      5.Vědomí je život.


      Jak jsem již jednou poznamenal, vytrhování těchto větiček z kontextu může být krajně nebezpečné, neboť samy o sobě, bez souvztažnosti, kterou potřebují ke správné interpretaci, stávají se kolikrát pravým opakem svého koherenčního významu.
      Domnívám se, že myšlenka je tou nejnebezpečnější zbraní v kosmu, tou nejzáklanější silou, jejíž potenciál si ještě sami zcela plně neuvědomujeme.
      Zneužití myšlenky považuji za největší zradu vesmíru i sebe sama. Pokud to řeknu jinak, tak lež, či dezinformace, zvláště pak, pokud je záměrná, je obrovskou destrukční silou, náčelníkem v řadách entropie vědomí, který nemilosrdně šlape po realitě.
      Má filosofie nemá předkládat žádné morální imperativy, má dokázat, že žádné neexistují a pomoci člověku pochopit, jak obrovskou moc má, a také té moci přímo úměrnou zodpovědnost.
      Má filosofie si neklade za úkol dávat odpovědi, nýbrž klást otázky a pouze předkládat možnosti, které by tvořily jakýsi rámec, tedy syntézu těchto možností.
      Cílem mé filosofie není určit vám jak to je, jejím úkolem je interpretovat realitu vzledem ke mně samému a nabídnout vám tento obraz, jako jeden z možných pohledů, neboť ani ničím víc není.
      Není to tedy nakonec filosofie v tom pojmu, jako nějaké exaktní vědy - přesto, že se snaží vycházet z toho, co pokládám za fakta -, jako spíš návratem k její nejpůvodnější výstižnosti – lásce k moudrosti, k touze být moudřejším, vědět víc a vyvodit z toho patřičné důsledky.
      Je tedy nakonec jen na vás, jak s těmito informacemi naložíte, přijmete-li je, nebo jen použijete jako měřítko pro vlastní představu reality, či zcela zahodíte jako zbytečnou a nepotřebnou myšlenkovou konstrukci, neboť máte pocit, že váš život je dostatečně plný a jste s ním spokojeni.
      Nakonec se vše opět vrací ke mně samému a nejpřímější užitek a důsledek z celé této práce plyne pro mne. Přesto mám konečně pocit, byť jen skromný a subjektivní, že bych se měl o tyto své vědomosti podělit, ať už se mýlím nebo ne, protože jinak sama informace v nich zakódovaná ztratí na významu.
      Marně nyní hledám a tápu, jak vybrat nejvhodnější formulaci či větu, kterou bych celou práci patřičně zakončil, nezbývá tedy zřejmě, než se rozloučit rychle a stroze:


















KONEC
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz