:: Naděje skrytá ve fázovém prostoru ::
 
 autor: Mathew 29.10.2020, 14:30 
 
Kdo by to byl řekl, že matematika dokáže promlouvat jazykem poezie. Stačí ji efektivně aplikovat. Smiřme se již nyní s tím, že o vše přijdeme...
 
Naděje skrytá ve fázovém prostoru


Jsem jako anděl bez křídel,
vzpomínka na hrob plný těl.
Láska, co v nitru je zapřená
-
bez síly, marná, ztracená.

Strom, který ztratil možnost růst,
plamen lapený v chladu krust.
Voda, jež nesmí svlažit květ,
Bůh, jemuž vypad z rukou svět.

Posel, jenž nesmí předat dar,
libá vůně, jež šíří zmar.
Zvíře spoutané šedou mříží,
Mrofeus, jemuž se oči klíží.

***

Lež staví člověku druhou tvář,
potichu zláme mi svatozář.
Učím se umřít i pohřbívat.
Být vězeň, žalobce, soudce, kat.

Chápat do dneška kým jsem byl,
nemíni, že svůj hřích jsem smyl.
A tak na botách lpí mi prach,
však cestou tou já ztrácím strach.

Plod vděku s hořkostí ve mně se mísí,
-
nebudu nikdy již, kým byl jsem kdysi.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz