:: Zaklínačka Zornella - 1.část ::
 
 autor: Fingolfin 18.01.2021, 1:06 
 
Fantasy povídka ve stylu Andrzeje Sapkowského :-)
 
1. kapitola
Zaklínačka Zornella


Liják ještě více zesílil a proměnil se v silné krupobití. Provizorní přístřešek z listí nevydržel nápor golfových krupek a stal se děravým sítem. Zornella se přikrčila, když ucítila chladný příval ledových kuliček jak jí střílí za krk.
Vykouzlila znamení na vytvoření silového deštníku aspoň na dobu než přejde ten lijavec. Zamrkala zelenýma očima a otřela si koženým rukávem mokrý obličej. Čekala přikrčená a nadávala si, že nezůstala v hostinci u Kraba bez klepete ještě o hodinu déle. Ten oplzlý goblin by byl mnohem příjemnější než tenhle slejvák. V duchu si představovala lykantropa, o kterým mluvil a který měl v tomhle zatraceným lese. Nevěřila mu, ale věděla, že by přišla o tučnou odměnu za jeho zabití. Bylo to konec konců její poslání. Pomáhat lidem od otravných a nebezpečných zmutovaných stvořeních.
Znamení přestalo účinkovat akorát, když krupobití lehce zesláblo.
Rozhodila bílé dlouhé vlasy a vyběhla z úkrytu. Zapískala na svého miláčka. Byl jím hřebec Mustang. Byl opravdu krásný a černý jako pravý mustang a taky neskutečně rychlý.

Naskočila v běhu do koňského sedla a ujížděla po lesní stezce do hloubi lesa. Zornella byla neskutečně krásná žena a málo který rytíř odolal její kráse. Milovala však jenom mladého čaroděje Haxsúda. Ten byl právě povolán na ochranu Starogradu před temnými mágy z Hellgardu a tudíž se museli před hostincem u Kraba bez klepete rozloučit. Měla ho pořád před očima. A vzpomínal si jak naposled vášnivě pomilovali. Křičela při tom rozkoší.
Pohladila Mustanga po hřívě a zaryla kolenama do sedla. Byla posedlá při té vzpomínce. Ukápla jí slza touhy. Potom si zklidnila a usmála se. Přála si být s Haxsúdem. Její rozuzlení přerušil silný řev velkého zvířete. Mustang se splašil, prudce se vymrštila vyhodil jí ze sedla. Přistála obnaženou sukní do studeného bahna a zaklela.

Před ní zafuněl velký černý lykantrop a vycenil ostré špičáky ze smradlavé tlamy.
„ Chceš si hrát?“, zavtipkovala Zornella a vytáhla meč s pochvy na zádech a medailon z vlčí hlavou se jí zachvěl na prsou.
„ Grrraúúúúú, uhni mi z cesty holčičko, nebo tě roztrhám“ zařval vlkodlak.
Namířila špičku dlouhého ostrého meče na hlavu mutanta a pokrčila nohy do bojového postoje.
Lykantrop skočil před ní a tlapou jí vyrazil meč z ruky.
Převážila se a spadla váhou do bahna. Vlkodlak už stál všema čtyřma nad ní a chystal se jí rozervat hrdlo.
V tom vymrštila volnou ruku s dýkou a zarazila mu jí do krku. Zvedl nelidskou tlamu a zařval k úplňku. Vyhrabala se z bahna a snažila doplazit ke svému meči. Když byla téměř na dosah. Stáhl jí tlapou pět a roztrhl jí nohu. Vytryskla jí krev. Bolest necítila, ale tajemná síla v ní jí nastartovala jako hnací motor a odkopla lykana do močálu. Začal se pomalu potápět do hlubiny bahna.
„ Vytáhni mě, Zornello“, prosil vlkodlak.
„ Jak to,že znáš moje jméno“, podivila se lehce zaklínačka.
„ Kdo jiný by mě přemohl než, ty. Pomoz mi a nebudeš litovat. Zítra ti přinesu odměnu, 500 stříbr…“ zalapal z bahna lykan.
Neznala nikdy slitování z takovým tvorem, ale odměna byla lákavá a tak ho chytla za srst na hlavě snažila se ho vší silou vytáhnout.
Po chvíli ucítila, že už ho nemůže zachránit.
„ Odpusť mi, ale tvá hlava mi nyní postačí“, projevila soucit Zornella a uťala mu hlavu od těla. Jeho tělo uzavřela hladina močálu.
Strčila si hlavu do uzlíku z tkaniny. Naskočila na Mustanga a spěchala do hostince u Kraba bez klepete.

Když vstoupila dovnitř. Rozhostilo se ticho. Všechny oči trpasličí, elfí, gobliní a hobití jí sledovaly.
Přistoupila ke stolu, kde seděl nosatý goblin Wowern. Rozprostřela uzlík z tkaniny na stůl a odhalila lidskou hlavu.
„ A co jako… to má být lykantrop? Zabila si starostova syna, ty hloupá!“, naštval se goblin.
„ Víš moc dobře, že se zabitý lykantrop promění zpátky do lidské podoby. Ty tupče. Dej mi 300 stříbrných ať zmizím z téhle putiky “ rozčílila se zaklínačka.
„ Ani zlámanou grešli a ještě půjdeš do báně, ty jedna mrcho.“ Křičel opilý goblin, velitel místní stráže.
Shodila ho ze židle na zem a dala mu zkrvavenou dýku na krk.
„ Peníze nebo tě na místě vykuchám jako podsvinče!“, plivla mu do tváře.
„ Dobrá, jenom jsme tě tak zkoušel… Vem si můj měšec a zmiz odsud.“ Změnil názor drzý goblin.
Odtrhla mu měšec z opasku. Potěžkala jej, střelila očima po ostatních čumilech a opustila hostinec.
Nasedla na Mustanga a ujížděla vstříc novému dobrodružství…

Pokračování příště… (jestli budete chtít :-)).
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz