:: Já, Stvořitel ::
 
 autor: Vlaďka 20.02.2020, 11:59 
 
Kontroverzní téma, ale konečně....proč ne.
 
Ano, jsem Bůh.

Dali jste mi tisíce jmen. Jsem Jahve i Budha, Stvořitel, Alláh i Šiva. Býval jsem Amonem i Baalem. Mám miliony tváří. Každý z vás mi jednu dal. Každý mě ve své duši a ve svém srdci vidí jinak. Jinak a po svém. A každý si také osobuje právo mluvit mými ústy.

Od nepaměti všichni vojevůdci a státníci šli do bitvy a zaštiťovali se mým jménem. „Za Alláha!“ křičeli jedni, „Bůh je na naší straně!“, volali ti druzí. A pak šli a řezali, sekali, stříleli a vraždili. Kdo jim dal právo? Ptali se mě snad? Já jim to nepřikázal. Ani nedovolil. Když jsem tvořil člověka, vložil jsem do něj Dobro a Lásku. Vložil jsem do něj sebe. Jenže jsem udělal jednu chybu.

Za těch časů jsem byl plný nápadů, energie a, ano, taky i slepé dobroty a důvěry. Nekryl jsem si záda. Zatímco já jsem s rozkoší hloubil propast pod Niagarskými vodopády, ďábel zatím pracoval na Závisti. Když jsem hnětl malebné norské fjordy, satan dokončoval Chtivost. A když jsem dětinsky plácal stále více a více hmoty na Mount Everest (přiznávám, byl jsem trochu megalomanský. Ale to jen z čisté radosti z tvorby), ďábel zatím vytvořil Touhu po moci. Než jsem na to přišel, bylo už pozdě.
Semeno zkázy bylo zaseto.

Vím, že budu mít další možnost začít znovu a s čistým stolem. Polovina lidstva umírá hlady a nemocemi a ta druhá, co si pyšně říká vyspělá civilizace, zase ztratila pud sebezáchovy a schopnost přežít (lidé v ní si myslí, že je důležité mít tu správnou kreditní kartu a né umět rozdělat vlastníma rukama oheň a ulovit jelena). Každý se ke mně obrací a čeká, že za něj všechno vyřeším. Ne. Stvořil jsem člověka tak, aby si dokázal se svým životem sám poradit. Jednou lidé zjistí, co je opravdu podstatné. Jenže už bude pozdě. Voda je špinavá a vzduch už se na mnoha místech nedá dýchat. Víte, něco stvořit není tak těžké. Nekonečný vesmír jsem zvládl za pouhých šest dní. Ale pak ho tisíce let udržovat úspěšně v chodu je přetěžký úkol. A já se mám starat o celý vesmír, planety, hvězdy i černé díry. Země mi ale zabírá většinu mého času. Teď jsem přišel o Pluto. Prý to není planeta. No, není, ale já opravdu nestíhám všechno.

Ano jsem Bůh. A jsem unaven.
Lidé, najděte v sobě Dobro, které jsem do vás vložil. Jinak vás opustím. Začnu znovu a jinde. Můžu stvořit život na Marsu. Vodu a kopretiny, motýly, žirafy a do člověka zase vložím Lásku a Dobro. Ale tentokrát už si pohlídám, aby ďábel opět neničil mé dílo.

Možná ale člověka ani tvořit nebudu. Ano, možná skončím u delfína. Člověk je velmi složitý a vždycky se v něm něco zvrtne. Nakonec sám zničí sebe i všechnu krásu, co jsem mu dal k žití a užívání. Ne, člověka už ne. Neudělám stejnou chybu podruhé.

Ano, jsem Bůh. Má i Bůh právo na omyl?
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz