:: Kapitola Bumlová tyčinka ::
 
 autor: Studenyivan 27.01.2021, 13:22 
 
Jak jsem v komentáři Kapitoly Násilí předeslal. Dávám na Saspi ještě jednu kapitolu ze své nynější práce, abych získal další cenné podněty. Děkuji předem všem, kdo se uvolí ke komentování. Dodávám, že se jedná o chronologicky ne zrovna uspořádanou biofrafickou skládanku o dosti citově bohatém dětství a dospívání.
 
Nejhorší
…noční můra jeho raného dětství byla bumlová tyčinka. Sen o bumlové tyčince se mu zdál často vždy téměř stejný. Pokaždé stejně začínal, mělnil se jen okamžik probuzení. Procital náhle zpocený, vyděšený a dezorientovaný. Dlouho nedokázal sen vůbec popsat, nesvěřil se svému dvojčeti ani mámě. Nejspíše proto, že pro popis snu o bumlové tyčince mu chyběla slovní i pojmová zásoba. Sen měl svůj přesně daný děj, ale nejpůsobivější v něm byly stísňující a slovy obtížně vystižitelné pocity, strach a hrůza.

„Probuď se! Ivčo, slyšíš! Vstávej!
„Mami, já nechci, ne!“
„Tiše, broučku, ššš. Už je to pryč.“
„Mami, já nechci spát. Budu s tebou.“
„To nejde, musíš spinkat, podívej, Zuzanka a Tomášek taky hezky spí. Hezky si lehni.“
„Mami, já nechci spát. Rosviť, prosím.“
„Ty, se bojíš? Čeho? No tak, Ivčo, pověz, čeho se bojíš.“
„Bumlový tyčinky.“
„Co?“
„Nemám něco pod nosem, koukni se.“
„Nic tam nemáš. Pojď se mnou teda vedle, povíš mi co je ta bumlová tyčinka.“

Začalo to docela nevinně. Prostě člověku vprostřed obličeje pod nosem začal pučet takový podivný výrůstek. Nejprve to byl jenom pupínek, který se den ze dne zvětšoval a do několika týdnů z něj byla celá bumlová tyčinka. Byla dlouhá a tenká asi jako cigareta. Vyrůstala potažená kůží, ale postupně, jak se zvětšovala a zrála, tmavla a tvrdla. Těsně před tragickým závěrem života nositele bumlové tyčinky, byl výrůstek hladký, lesklý a tmavohnědý. Tvar zralé tyčinky připomínal jakousi dlouhou a hodně hubenou figurku ze hry člověče, nezlob se. Po dozrání bumlové tyčinky se v předsíni objevila na zemi pod telefonem vedle zrcadla bumlová bažina. Vypadala jako normální popraskané linoleum. Člověk s bumlovou tyčinkou pak náhle pocítil neodbytné nutkání stoupnout na bažinu, ve které se utopil.

Navždy si pamatuji ten ochromující strach. Někdo zazvonil a já šel otevřít. Za dveřmi stál neznámý chlap. Dlouhé kudrnaté vlasy tvořily bohatou hřívu kolem jeho hlavy, jakou mívají někdy černoši, pleť měl ale bílou. Dřepl si ke mně a velmi z blízka se mi zahleděl do očí. Z toho pohledu mě jala hrůza. Jeho obličeji dominoval velký hustý knír, ze kterého čněla zralá bumlová tyčinka. Strnulý hrůzou jsem pozpátku klopýtal ode dveří. Muž beze slova energicky vrazil dovnitř a bez okolků se postavil na bumlovou bažinu. Děs, který mne naplnil při pohledu na jeho skon v bažině, byl přímo paralyzující. Vzbudil jsem se vlastním křikem.

Držela ho na klíně a poslouchala zmateným slovům, kterým nerozuměla. Pochopila však jedno: bojí se, moc se bojí a také stydí. Pořád dokola se ptal, jestli se na něj nezlobí za to, že má takový strach. Utěšila ho, uklidnila, uložila a vrátila se ke své knížce. Četla hodně, byla chytrá a vnímavá. Že skončila úplně bez vzdělání, nebyla vina nízkého intelektu. Bývala talentovaná, na umprumce patřila k nejlepším kreslířkám. Hrávala na kytaru a na klavír. Už by to neuměla, nechtěla by to ani zkoušet, proč taky. Alespoň při čtení mohla na chvíli uniknout z rozpadajícího se manželství od třech dětí, despotické matky a zjizveného obličej. Sakra nejdřív má noční můry a teď zase kašle. Zavřela se s knížkou na záchod.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz