:: Na pouti ::
 
 autor: Tereza Nováková 14.10.2019, 15:53 
 
 
Viděla jsem muže, který zmizel. Viděla jsem muže, který se proměnil v psa. A viděla jsem muže, který pořád pil.
Lidé jedli zázvor s medem a bavili se portugalsky a navzájem se líbali. Všude zněla harmonika a křik. Ženy si krátily sukně a muži si lili na hlavu dešťovou vodu.
Přišla za mnou jedna bezhlavá herečka z toho kočovného divadla, podala mi ruku a řekla, že vypadám bledě. Někdo další mě posadil na židli za mnou. Přes hlavu mi proletěl šíp. Kolem pasu mi pak někdo obvázal provaz a připoutal mě k židli. Ten člověk měl tvář chlupatou jako kokršpaněl, ale měl tvoje oči. Nenamáhala jsem se bránit. Seděla sem klidně, zatímco mi můj věznitel olizoval tvář a vrtěl při tom ocasem. Když dohrála harmonika, začali se lidi rvát. Pořád ještě připoutaná k židli jsem musela pozorovat, jak přede mě padají setnuté hlavy a ustříhané ženské lokny.
Někdo zařval, že svět by se měl zachránit sám.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz