:: Denní cyklus ::
 
 autor: Wojciech 21.10.2019, 2:41 
 
Snaha psát milostnou poesii po vzoru starých velkých autorů u mne vyústila v toto:
 
[center]V omamné vůni lučních květů
sdělil jsem Dívce tajnou větu,
načež se Ona usmála
a jeden z nich mi podala.

Apollón plul si nebes drahou,
když jsem Ji prve spatřil nahou.
Netrvalo to dlouho pak;
kde ulehli jsme, kvetl mák.

Ni západ Slunce když nadešel
neskončil příběh se obou těl.
Tak obláčky nad obzorem
nezrudly od záře v onen den.

Milovalo Ji moje tělo
hvězdy když prosvětlily šero;
miloval jsem Ji duší svou
rosa když padla krajinou.

Víla snad byla, nevím jistě.
Vše zdálo se mi být tak čisté,
když Měsíc palouk osvítil
a já Ji dlouze políbil.

***

Tak za rozbřesku báseň píši
snad snu z něhož, jsa probudivší,
zbyl mi jen úsměv na tváři;
a verše...

Skryté v polštářích.[/center]
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz