:: Příběh mezi kapkami krve ::
 
 autor: Radmila Kalousková 23.01.2022, 1:10 
 
I. kapitola z moji prvotiny Pro příznivce nadpřirozena. V tomto případě tu vystupují upíři. Lehce detektivní příběh o dívce, kterou se pokusí unést a ona se za to rozhodne pomstít.
 
I.

Byla pozdní letní noc. Pouliční lampy zlehka osvětlovaly silnici, která se zatáčela podél řadových domků s upravenými předzahrádkami. Na druhé straně se tyčil dvoupatrový rodinný domek s vysokými okny. V zahradě vyrůstal mohutný vrásčitý dub, jehož větve zahalovaly přední část domu. Za okny se míhalo plno postav a přes zavřené vchodové dveře se nesla hudba přerývaná smíchem a hlasitým hovorem.
Dvě mladé dívky zazvonily na zvonek vchodových dveří tohoto domu. Lampa umístěná nad dveřním rámem jim osvětlovala tváře. Větší z nich měla polodlouhé blond vlasy a modré oči, jmenovala se Kristina. Ve svých rukách držela pečlivě zabalený dárek. Její lehká bílá halenka s nápadně rozepnutým knoflíčkem ve výstřihu kontrastovala s těsnými černými šortkami ozdobenými širokým páskem s kovovými druky. Druhá dívka, Magdalena, byla výrazně drobnější postavy. Její tmavě hnědé dlouhé vlasy splývaly podél jemně nalíčeného obličeje s výraznýma modrýma očima a drobnými rty. Držela kytici lilií. Obě dívky přišly na oslavu narozenin své kamarádky Kláry.
Netrvalo dlouho a ve dveřích se objevila dívka v krátkých zelených šatech. „Ahoj, holky, konečně jste dorazily“ usmála se Klára a hned je zvala dovnitř.
Dům vypadal zevnitř ještě prostornější než zvenčí. Široké schodiště ve vstupní hale se točilo do druhého patra. Všude, kam oko dohlédlo, se bavily hloučky neznámých lidí. V některých skupinkách poznávaly dívky pár společných přátel. Vládla zde příjemná veselá nálada.
„Ahoj oslavenkyně, tak mi ti přejeme vše nejlepší k narozeninám“ podala Kristina kamarádce dárek a přidala lehkou pusu na tvář.
„A taky spoustu lásky,“ objala ji Magdalena „lilie – tvoje nejoblíbenější, Klárko,“ a předala ji kytici.
„Díky, holky, moc děkuji, dám je hned do vody,“ a s plnou náručí se ztratila v davu.
„Páni, to je teda dům, nikdy jsem u Kláry ještě nebyla. Ty jo, Kristo? Rozhlížela se kolem sebe Magdalena. Její pohled spočinul na vytáhlém muži s černými krátkými vlasy a upravenými vousy.
Tato drobná dívka v květované sukni ke kolenům a přilehlém růžovém tílku ho viditelně zaujala. Usmál se na Magdalenu. Uhnula mu pohledem a otočila se ke Kristině.
„Já také ne,“ přisvědčila Kristina a jala se ochutnat dobroty zdobící dlouhý stůl přistavěný v hale. Nabrala si na talířek jak slané tak sladké dobroty a obě se protlačily do jednoho z pokojů v naději, že najdou Klárku, aby si s ní mohly popovídat. Nikde ji však nemohly najít. Před dívkami se objevil černovlasý mladík, kterého Magdalena zahlédla z haly.
„Ahoj, já jsem Martin, smím znát tvé jméno?“ zeptal se Magdaleny.
„Magdalena“, špitla. Líbil se jí.
„A tvoje kamarádka?“ pokračoval.
„Já jsem Kristina,“ odpověděla Kristina bez zájmu.
„A dovolíš, aby si tahle kráska šla se mnou zatančit?“ zeptal se Kristiny „Chtěla bys?“ otočil se k Magdaleně. Ta pohlédla na Kristinu, která kývla směrem k rohu pokoje, který pro dobu oslavy sloužil jako taneční parket.
Když odešli, našla si Kristina tiché místečko v hale u malého kulatého stolku z tmavého dřeva stojícího pod okny plného různých časopisů a novin. U něho stála dvě křesílka s vysokými opěrkami. Uvelebila se v jednom z nich. Přejela pohledem hromádku časopisů a zaujal ji titulek pohozených novin
== Zmizela další dívka, pátrání pokračuje ==….Od úterý se pohřešuje další dívka. Policie předpokládá, že je další obětí ….
Než stačila dočíst článek, přisedla si k ní udýchaná Magdalena.
„Co to čteš?“ zeptala se.
Kristina otočila noviny k ní a ukázala nehtem ozdobeným jemným vzorem na titulek. Magdalena pokývala hlavou, její neposedné vlasy se jí pohupovaly podél zarudlých tváří.
„Kde máš tanečníka, utekl?“ mrkla Krista na kamarádku
„Ty jedna“ Šel pro pití. A nemůžu tě tu přece nechat tak samotnou, ne?“ oplatila ji Magda
„A, tady jste,“ ozval se z davu dívčí hlas a vynořila se Klára s třemi plnými skleničkami šampaňského. „Ještě jedou díky moc za dárečky, je tu frmol, málem jsem vás nenašla,“ a podala dívkám sklenky na vysokých nožkách.
„Není zač a připíjíme ti na zdraví,“ pozvedla Magda sklenku a obě dívky se přidaly. Jen co upily, Klára se opět vzdálila.
Za okny se udělala opravdová tma, ale obě dívky nezůstaly dlouho samy. Připojil se k nim Magdy tanečník, Martin a vedl s sebou neznámého muže s hnědými vlasy a oholenou tváří. Měl na sobě barevnou košili a černé džíny.
„To je Jirka, můj kamarád,“ přestavil ho Martin dívkám.
„Těší mě“ a políbil oběma dívkám ruku. Zadíval se do Kristiných očí a jí se málem podlomila kolena. Uměl to.
Večírek nabíral na plné obrátky. Jídla i pití neubývalo a lidí přibývalo. Bylo tam stále těsněji a nebylo slyšet téměř vlastního slova. Klára měla jako správná hostitelka plno práce s obcházením hostů. Magdalena s Kristinou se omluvily u svých společníků a šly ji vyhledat, aby se s ní pomalu rozloučily.
Když muži osiřeli, otočil se tmavovlasý muž, zvaný Martin, k druhému a procedil „No, to jsem zvědavý, jestli je dostaneme k Čápovi, budou asi tvrdší oříšek, než jsem čekal.“
Ten si připálil cigaretu, potáhl a druhou rukou si protřel čelo. „Nezapomeň, že je do rána musíme dostat ke Kočkový!“ a rychle se rozhlédl okolo, zda je nikdo nezaslechl, ale místností se nesl takový šum a hluk, že by vyřčeným slovům nikdo neporozuměl.“
„Nebuď furt tak ustrašenej. Když je dostanem k Čápovi, Stan už se o ně postará.“ Hodil po Jirkovi kritický pohled.
„A když ne, postará se ona o nás.“ Vzdychl Jirka a potáhl za zapálené cigarety.
„Tak se snaž a jdem,“ ukončil debatu Martin. Prošli rozplývajícím se kouřem a jali se vyhledat obě dívky. Našli je u malé skupinky lidí, snad bývalých spolužáků.
„Je tu pěkně těsno,“ zašeptal Martin Magdě do ucha. Trochu se lekla a vrhla na opovážlivce nedůtklivý pohled.
„to ano, chceme jít domu,“ poznamenala Magda.
„Opravdu?“ přidal se Jirka „zrovna jsme uvažovali o tom samém. Nechcete teda ještě pokračovat s náma? Kousek odtud je diskotéka, máme venku auto.“
Dívky souhlasily. Vyšli ven a dýchl na ně svěží vánek, ševelil v listech mohutného dubu. Ve srovnání s hlukem z jakého vyšli, bylo ticho noci ještě znatelnější než obvykle. Hvězdy se mihotali v dáli a měsíc osvětloval celé okolí. Všichni nasedli do béžového sedanu a odjeli.

V tu samou dobu v jedné zapadlé uličce seděl ve slabě osvětleném baru vysoký muž. Měl černé dlouhé vlasy a bledou tvář s vysedlými lícními kostmi. Ve svých kostnatých prstech svíral úzkou sklenici. Jeho pronikavé oči se upínaly k odbarvené blondýně v krátké sukni a přiléhavém tričku, které ještě více zdůrazňovalo její přednosti. Ty oči ji hypnotizovaly, mluvily s ní. Vysoký muž pokynu k barmanovi, který před něj postavil novou sklenici. Dívka vstala a přistoupila k muži, který z ní nespustil zrak. Přisunul k ní plnou sklenici a blondýna se přisedla na vysokou barovou židli. Vznášel se nad nimi opar/oblak nasycený hladovou tuhou a vzrušením, které dýchalo do celé místnosti. Této němý dialog přiváděl k úžasu. Muž položil peníze na dřevěný bar a spolu s dívkou odešel. Čerstvý vzduch, který se do místnosti vloudil otevřenými dveřmi, odvanul napjatou atmosféru do okolní tmy. Venku muž položil dívce ruku kolem pasu a zmizeli v klikatých uličkách spícího města.
Po chvíli se liduprázdnou ulicí nesl slabý výkřik nebo spíš jen vzdech, který se vpil do tmy stejně jako život mladé dívky.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz