:: Života bido má ::
 
 autor: zery 27.10.2020, 18:21 
 
 
Na bídu, člověk si špatně navyká.
Ne že je ošklivá, škaredá a zlá.
Však protože je tak veliká.
Jak strašák budí mě ze sna,
že tak dotěrně doléhá.
Však celý den pak zkazí mi
Pak zjistim že jsem zas sám,
pak opět v klidu usínám.

Dva lidi milují se, plod lásky zasévají.
Člověk pak zrodí se a stává se člověkem.
Když plodem jsme, jsme si tak podobní.
Jak vejce vejci, podobá se.
Pak změníme se, stáváme se člověkem.

Jen ta duše stálá je, jen ta ráda vzrůstá.
Jak záček od první třídy, po universitu.
Jak květina na jaře, jen duše tak krásně rozkvétá.

Jak básník, když krásné verše zpívá.
Jak malíř, když tancuje štětcem po papíře.
Život je tak nádherný a velký. Ne nepromarním ho.
To slibuji ti, na svou čest. Duši mám jen jedinou.
Já nezkazím si život lelkovaním.
To dárek je příliš veliký.
Život mám jen jediný.

Jednou se sejdem, leč budem pak bledí, vrásřitý a staří
Však na stáří je i něco nádherný.
Snad moudrost?? Však budu štastný, plno krásných vzpomínek
Ne, jen zivot promarněný, Však jediný!!!
Nepromarním ho, mám jen jediný.

Jen ta duše před boha, soudce, nakonec bez obhájců předstupuje
a z našich hříchů, když otec nás zpovidá.
Tak jen ta nás obhajuje.
I když se k němu denně modlime, ze svých skutků zpovídáme
Jen ta před soudem za nás bojuje.
Jen ta nás obhajuje.

Jen básnik krásné verše zpívá o duši
jež je nesmrtelná
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz