:: Příběh XVII. ::
 
 autor: Gilbert Cunninghamm 16.08.2022, 5:28 
 
 
„Ty seš fakt taková husa!“ pravila Popelka a pohoršeně zakroutila hlavou. Popelka stála uprostřed hromady odpadků, které ona sama neměla na svědomí a nemohla je odklidit, protože ani nemohla pohnout nohami. Nevěděla, kdo to měl na svědomí, ale to se brzy mělo změnit.

Mezitím o patro výš pobíhala Růženka v domnění, že něco hledá, avšak když zamířila k šuplíku ve svém erotickém a vskutku obscénním česacím stolečku, našla tam jen krajkové spodní prádlo, hřeben, prezervativy, revolver a Louskáčka fetišistu. Nic z toho ji však neuspokojilo, ač vyzkoušela všechny možnosti kombinací. Nakonec zalehla na matraci své postele s nebesy, uvelebila se v saténových duchnách a nakonec usnula – spala jako na hrášku.
Však v tu chvíli do pokoje vrazil princ a nic neočekávaje vhupnul za Růženkou do postele. Nebyl to ledajaký princ, byl to vlastně tak trochu Růženčin pasák. V podstatě nikdy s žádnou ze svých oveček nespal, ale ona byla prostě tak vyzývavá. A když spala, byla jako z pohádky. Avšak dnes se akt lásky neodehrál, dnes tento akt probíhal ve vedlejším pokoji.
Tam zcela neprozřetelně souložila Královna s Králem a k tomu jim hrál kouzelný dědeček na housle. Nebojte, děti, měli ochranu. Všechno toto dění se odehrávalo v zámku daleko odtud, za sedmero horami a devatero řekami, kde ani listí nešustilo normálně, a kde ani kůň nezakejhal a vlk nezapípal.
V podstatě tento zámek měla na starost Královna, která pod svou feministickou vládou sdružovala všechny přívržence nepolitických frakcí a snažila se vytvořit ženskou profesionální armádu, kde by zbraní byly nejen jaderné pumy, ale také ženské vnady. Pod její nadvládu spadaly také odlehlé části království, které bylo pod vlivem mainstreamového proudu – a tak tam byl patriarchát. Královna tyto muže soustředila ve svém hlavním městě a střídavě s nimi obcovala a střídavě je nechávala uvěznit v nejvyšší věži, dokud je neosvobodily jejich věrné manželky s dlouhými copy.

Ale zpět k našemu příběhu. Takže Růženka byla děvka a Popelka byla po stehna v odpadcích. Zbývala ještě další sestra, jejíž jméno končilo na –ka. Byla to nejhorší z nich, obávaná Sněhurka!
Sněhurka byla opravdu nejvážnější sociálně patologický případ. Neustále byla pod vlivem psychoaktivních látek a alkoholu – a nejen to. Vůbec nespala doma, občas si vlezla do nějakého soudku (třeba toho, jež spolykal Karlík) a řádně tam chrupkala.
Tradoval se příběh, že si jednou spletla soudek s barelem. Vlezla tedy a namočila si své dokonale odporně bledé šaty do ropy. Od té doby byla tak bílá strachem, že jí někdo uvidí, že utíkala hbitě do koupelny a snažila si vyprat své šaty. Bohužel však – ačkoli použila saponát na bázi chloru a kyanovodíku – nedostala ropu z vlasů, a tak dosud má naprosto černé vlasy. A nejen, že jsou černé, ale jsou také slepené. Z toho také vycházeli lidé, kteří po ránu slyšeli ohromný řev z jejího pokoje – to si ty vlasy snažila rozčesat. Takže je každý den bílá vzteky a studem jako sníh.

Ale zpět k našemu příběhu. Takže Růženka byla děvka, Popelka byla po stehna v odpadcích a Sněhurka byla feťačka. Tuto společnost, jak určila Královna, měl obšťastňovat Pinoccio, razící si svým dlouhým nosem dychtivě cestu k respiračním chorobám. Jeho kvality nebyly jen to, že byl levná síla, protože byl loutkou a nepotřeboval jíst, ale také to, že s ním byla ohromná bžunda. Například nyní, když se zrovna hnal skrze dlouhou chodbu plnou laserových paprsků snažících se ho rozkrojit napůl, vypadal jako muž z amerického filmu zapalující si doutník před akční scénou.
Pinoccio vyskočiv na vysokou asijskou vázu s vyobrazenými nahotinkami si uvědomil, že vlastně neví co dělá a seskočil dolů. Rozhodl se, že na tuto tajemnou nástrahu, kterou mu jistě přichystala Královna, půjde od lesa. Pozval si tedy Vlka s Karkulkou na hřbetě a poručil mu, aby prošel tu chodbu. Když tak Vlk učinil, spadla mu Karkulka ze zad, protože nejen, že byla přeříznutá, ale krev jí dokonce zašpinila její nádherně bílé šatičky - takže to nyní byla Červená Karkulka.
Pinoccio pak spokojeně prošel chodbou rozdrtiv Karkulce ruku podpatkem své okrové lodičky.
Tento naprosto brutální kousek přišel Královně tak moc vtipný, že nechala Pinoccia uvěznit do nejvyšší věže, aby čekal, dokud jej nevysvobodí jeho věrná manželka s dlouhým copem.

„Mé drahé dcery, nechala jsem si vás zavolat – nedloubej se v nose, Popelko – abych vám oznámila tuto významnou novinu. Budete se vdávat. Našla jsem vám dokonce příhodné ženichy.“ Pravila Královna
„Mamá, ty ses zbláznila?“ zareagovala pohotově Sněhurka a šňupla trochu cracku.
Reakce Růženky však byla zcela opačná: „Ach, drahá maminečko, a kdo bude ten úžasný princ, za kterého se již budu moci – konečně – vdát?“
„Nemrč Růženo, a ticho buď.“ Odsekla jí Královna a jal se vrtět na trůně vzezřením připomínající žlutý knoflík.
Odhrnula se opona za trůnem a zjevili se tři muži. „Toto je Princ, Princ a Jeníček. A každá z vás jistě pociťuje náklonnost k jednomu z nich, nemám pravdu?“ řekla jejich matka a zatvářila se shovívavě.
První uchvácená byla samozřejmě Růženka: „Který z vás má největší trn? Chci říct vlastně, kde máš Mařenku, Jeníčku?“
Jeníček poněkud zmaten vším tím okolo ze sebe nevydal ani hlásku. Nebylo divu, lapili jej zrovna v lese na stromě, když se chystal hledat světýlko. „Já nevím, zeptejte se Prince.“ Odpověděl zbrkle. Zamrkal. Jeho dlouhé, neskonale dlouhé řasy se pomalu pohybovaly nahoru a dolů. Pohodil hlavou. Jeho krátké hnědé vlasy byly tak úhledně rozcuchané!
Neskutečně erotický výjev tedy zaujal Růženku opět: „Ehm, že se ptám, ale co myslíte, mohl byste jít se mnou, Jeníčku?“
„No proč né!“ odpověděl Jenda naivně.
„Idiot.“ Konstatovaly společně zbylé sestry.
Na řadu přišel první Princ. „Víš, Popelko, hrozně se mi líbíš, už dlouho jsem neviděl nikoho tak krásně zapadaného v nepořádku z hradní kuchyně. Nechtěla by sis mě vzít?“
„Dej si vodchod, kocourku.“ odtušila Popelka.
„Ale…“
„Ne.“
„Já jsem…“
„Ne!“
„Avšak…“
„NE!“
„Pročež…“
„Dej mi pokoj.“ A když dořekla, otočila se v odpadcích zády k němu. Princ byl však tak moc cílevědomým, že si prorazil cestu k Popelce a to jí tak moc imponovalo, že se hned na té hromadě pomilovali. Bylo to poprvé a naposledy, protože oba dostali infekci a zanedlouho zemřeli.

Poslední přichystaný manžel nedostal ani šanci, jel totiž v heroinu – a ten Sněhurka bytostně nesnášela. Vzala si tedy svého vlastního otce, a vše bylo vyřešeno.

Za oknem se ve větru pohupovala Borovice vejmutovka zelenomodré barvy kabrioletu, a v hradu Královny feministky se odehrávaly zhýralé kousky a nepatrné orgie. Toto království bylo již na pokraji ekonomického zhroucení, a tudíž se jím nezabývejme a podívejme se nyní na zajímavější a hospodářsky lépe prosperující státní zřízení, než je diktatura či diktatura v monarchii. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz