:: Jiná láska, ÚVOD, Emily. ::
 
 autor: BaRu 28.05.2020, 8:22 
 
Příběh vypráví o dvou naprosto odlišných dívkách - Emily a Amandě. Emily je navenek sebejistá dívka, která svými drzými poznámkami a ne příliš zodpovědným přístupem dává zabrat nejen své tetě, u které je v péči po smrti rodičů, ale celému svému okolí. Odmítá se komukoli otevřít a ukázat svou pravou a velmi citlivou tvář do té doby, než ji cestu v životě zkříží nenápadná a samotářská dívka jménem Amanda, pocházející z velmi bohatých poměrů. Z počátku nikoho nenapadne, že by si tyto dvě naprosto rozdílné dívky mohly padnout do oka. Nicméně časem spojí dívky pouto pravého přátelství...a kdo ví, jestli jen u přátelství zůstane. Části příběhu zde uvidíte dvakrát, jak z pohledu Emily - které zde bude vkládat uživatelka BaRu, tak z pohledu Amandy - které bude vkládat uživatelka Calwen. Jde o cílenou spolupráci. Na závěr musím upozornit, že se příběh dotýká homosexuální tématiky, pokud s tím máte problém, je jediné řešení - a to nečíst si ho :)
 
Rozhlížela se kolem a pomalým krokem přistupovala blíže k zchátralé budově, která stála před ní.
Ovládl ji strach. Strach z nového prostředí, z nových lidí a možná i strach ze samy sebe. Avšak jen na malou chvíli.
Od jisté doby se naučila svůj strach skrývat, skrývat ho před všemi. Nebyla si však jistá, jestli se ji někdy podaří skrýt ho i sama před sebou.
Zatřásla hlavou, jakoby se snažila vytřepat své myšlenky ven a pro okolí sebejistě vstoupila dovnitř. Už bylo po zvonění, chodby byly prázdné a tiché. Na to nebyla vůbec zvyklá. Zaplavila ji vlna odporu. Cítila odpor ke všemu novému, už od mala. Nesnášela změny, jakékoliv.
"Co tady bloudíš?", vyrušil ji neznámý, ale příjemný hlas. "Už dávno máš být ve třídě", dodal.
"Kdyby mi někdo řekl, kde tu třídu najdu, tak bych tam už třeba byla", řekla a teprve potom se otočila na muže, který stál před ní. Nejspíš školník, pomyslela si.
Zkoumavě si ji prohlédl a pomyslel si, že je jiná. Jiná než ostatní dívky v této škole. Líbila se mu, ale okamžitě věděl, že s ní budou problémy. Uvítal by to. Za ty léta by jakoukoli změnu v tomhle stereotypu uvítal.
"Jsi tady nová, viď?", zeptal se a pokusil se zakrýt pobavený úsměv, když dívka jen převrátila oči a zamumlala něco o tom, že má skvělý postřeh.
"Kolik Ti je?", zeptal se zvídavě.
"Patnáct", řekla netrpělivě. "A ráda bych se do třídy dostala ještě dnes", dodala a významně pozvedla obočí.
Chvíli mlčel a snažil se zakrýt pobavenou tvář. Ještě nikdy nepoznal nikoho takového. Nikoho tak...zvláštního.
"Pojď za mnou", zavelel pak a vydal se směrem ke schodišti.
Na chodbě v druhém patře se zastavil a ukázal prstem ke dveřím.
"Nevěřím, že se tady udržíš více než týden", mrknul na ni. "Hodně štěstí", dodal a pomalým krokem se vydal na zpátek.

Měla pocit, že se ji podlomí kolena, přesto však okamžitě vstoupila do dvěří s nápisem "Ředitelna".
"Tebe doma neučili klepat?", ozval se hlas ženy sedící u vysokého, dřevěného stolu. "Takže to zkus znova, ano?" dodala a zatvářila se tak sladce, až se dívce udělalo nevolno.
"A nezapomeň vyčkat na vyzvání! "
Nejraději by ji proklela, nebo alespoň vyhrkla nějakou nemilou poznámku, avšak vzpoměla si na muže, který ji zde doprovázel a s tichým zamumláním "Jen počkej, já Ti dám, že tady nevydržím ani týden" důstojně zaklepala na dveře.
"Dále!", ozval se hlas a dívka vstoupila.
"Copak by jsi ráda?", zeptala se postarší žena a opět nasadila ten falešně sladký výraz.
Už teď si dívka byla téměř jistá, že ji bude nenávidět.
"Ráda bych se dostala do své třídy. Jsem zde nová", vyhrkla a zatoužila paní ředitelce plivnout do obličeje.
"Jméno?", zeptala se, posunula si brýle, které ji sklouzávaly po zpoceném nose a postavila se. "Ty budeš Emily, že ano?".
"Jo, jsem Em." povzdechla si.
ÚVOD - Em.

"Takže, má milá, jistě jsi si pilně prostudovala školní řád, že ano?", uchichtla se ředitelka. "Mám Tě z něho vyzkoušet?", dodala a zasmála se svému vlastnímu vtipu.
"Myslím, že to nebude potřeba", řekla Em a přála si jediné. Buď z téhle místnosti okamžitě vypadnout a nebo drahou paní ředitelku vyhodit z okna.
"Dobrá tedy. Nezapomeň ale, že si tady potrpíme na slušné chování", změřila si ji zkoumavým pohledem, který se zdál Em téměř nekonečný.
Pak vyprovodila dívku ke dveřím její třídy.

Připadala si, jako kdyby stála uprostřed výběhu v zoologické zahradě, když se na ni upřel zrak všech ostatních dívek ve třídě.
"Vítám Tě", podala ji ruku žena, o dost mladší než byla ředitelka.
"Co kdyby jsi nám řekla pár slov o sobě?" usmála se na ni povzbudivě.
Dívka se rozhlédla kolem a pak vyhrkla:
"Jmenuji se Emily...ale pro všechny jsem prostě jen Em. Je mi čerstvě patnáct a... do dalších věcí Vám stejně nic není."
"Dobrá...když myslíš. Ale vsadím se, že by se o Tobě děvčata ráda dozvěděla něco víc...ovšem když nechceš, nevadí. Kam Tě ale posadíme..." začala se rozhlížet po třídě třídní učitelka.
"Myslím, že místo si vyberu sama", řekla Em a okamžitě se vydala k poslední a opuštěné lavici a posadila se k oknu. "Takhle se alespoň budu moct dívat ven a nikdo mě nebude rušit ", pomyslela si.

Z přemýšlení ji vytrhlo otevření dveří, ve kterých stála plavovlasá dívka.
"Amando...zase jdeš pozdě?"
"Já...omlouvám se", vykoktala dívka a její barva tváře momentálně připomínala přezrálé rajče. "Už se to nebude opakovat", dodala a k Emině zděšení se vydala právě k poslední lavici.
Když si všimla Em, zdálo se, že zrudla ještě více.
"U okna ale...sedím já", řekla tiše.
"Tvůj problém, nemáš chodit pozdě", mrkla na ni Em a otočila se k oknu, aby dívce dala jasně najevo, že je jejich konverzace u konce.
Dívka si jen povzdychla a pak se posadila vedle ní a začala si tiše vybalovat věci. Tiše však jen do té doby, než ji z batohu vypadlo pár učebnic na zem.
Bez toho, aby se podívala kolem, si učebnice zvedla a s tužkou v ruce se sklonila se nad čistý papír, který měla před sebou a začala do něj něco nepřítomně čmárat.
Em si ji prohlížela a nakonec zakroutila hlavou. "Tahle holka je fakt ztracený případ", pomyslela si. "Ale co, alespoň mám jistotu, že mě nechá být."
Pak si dala do uší sluchátka, položila se na lavici a zavřela oči.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz