:: Zakotvení ::
 
 autor: Sonic 03.06.2020, 3:05 
 
 
V minulosti byl jsem článkem
rubikovy kostky
v symetrii vetknutý
ve všech hranách ostrý

S ránem, kdy mě poskládali
do daného tvaru
zakusil jsem prve pocit
skutečného zmaru

Rovné brázdy vyražené
do spálené hlíny
nikde náznak nerovnosti
nikde škvíra úniku
z připravené špíny

Cesty pevně vytyčené
s konstantními úhly
není kde vybočit
kde bychom z ní uhli

Začátek i konec
jsou jakoby vyryty
v té ďábelské struktuře
cítit je to ve vzduchu
po plísni a rozkladu
v městech, ve snech
v kultuře

Zdánlivě bez lásky
možnosti volby
v zimničném třesu horkého léta
v chemickém pachu plynu
co brzy vyprchá
skutečný oheň v duši
však stále vyčkává
zuřivě plápolá
a nikdy nezmizí
když láska zavolá
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz