:: Falling For You [Part1] ::
 
 autor: Dem. 17.01.2021, 13:06 
 
Jde o smyšlený příběh a je to na více dějství.Předem se omlouvám za překlepy ve slovech aj.Jsem začátečník, ale povídek jsem napsala už hodně.Na svém blogu jich mám daleko více, ale rozhodla jsem se podělit o Falling For You.
 
Bylo to typické odpoledne.Byla jsem s nejlepším kamarádem venku a potloukali jsme se v parku, jako každý den.
"Louisi Tomlinsone! Dej mě hned dolů!" křičela jsem na něj.
Louis se ušklíbnul a točil mě ještě víc.Začala jsem kopat nohama a křičet.
"Stop! Začínám mít opravdu závratě" smála jsem se a i on se smál, ale stejně se nezastavil.
"Řekni, že mě miluješ!" řekl a stále mě točil.
"Ne!" křičela jsem.
"Pak teda nezastavím!"
"Vážně, STOP! Budu za minutu zvracet!" varovala jsem ho, ale je to tvrdohlavý idiot.
"Stačí říct, že mě miluješ" pořád to chtěl slyšet.
"Dobře, dobře miluju tě!" konečně přestal a dal mě dolů.Pořád se smál a dost nahlas.
Dostala jsem závrať.Začala se mi točit hlava a padla jsem na Louise.Podívali jsme se na sebe a vybouchli smíchy.

Pomalu jsme došli k lavičce a posadili se.
"Páni Kate, kolik vážíš?" zeptal se žertem.Vydechla jsem a předstírala, že se hněvám.
Také jsem ho praštila.Pevně jsem stiskla svou ruku a plesk.
"Au! Dělám si legraci, jen legraci.Jsi vážně hubená a krásná" usmál se a já také.
"Promiňtě, slečno" slyšela jsem mužský hlas za mnou.Otočila jsem se a zahlédla muže ve středním věku, jak na mě zírá.
"Ten kluk vás nějak obtěžuje, že jste ho praštila?" zeptal se a koukl na Louise.
Louis se zasmál a já rychle zavrtěla hlavou, že ne.
Ten člověk prostě přikývl a odešel.Jakmile byl z dohledu, Louis vstal.
"Není to jeho problém, co se stará!" zamumlal si pro sebe.
"Lou, on se snažil být jen milý" podotkla jsem.
"Milý? Pch! Určitě tě chtěl odtáhnout a někde znási.."
"Přestaň!" přerušila jsem ho a začala se smát.
Louis ukázal na své bicepsy a řekl "Koukni jak jsou velké.Nandal bych mu!"
"Samozřejmě, že jsou velké" zvedla jsem oči a zasmála se.
Louis mi nabídl ruku.Čapla jsem jí a on mě vytáhl ze sedu.
Nastala zvláštní a velmi nevhodná chvíle.Jen jsme tam stáli, dívali se na sebe a usmívali.
Najednou Louis udělal něco, co jsem nečekala.
Pomalu se naklonil a políbil mě.Jeho měkké rty se spojily s mýmy.Byl dobrý to musím přiznat, ale bylo to špatně.Bylo to jako, kdybych líbala svého bratra!
Polibek jsem mu oplatila.Téměř, ale nechtěla jsem a raději jsem se hned odtáhla.
"Louisi, ne!" zašeptala jsem tiše.Zavřel oči a povzdechl si.
"Kate, prosím, dej mi šanci.Prosím tě, jen.." odtáhla jsem se od něj úplně.Nesnesla jsem ten jeho výraz ve tváři a raději se k němu otočila zády.
"Prosím?" zašeptal a už stál zase přede mnou.Opatrně přesunul svou ruku na mojí tvář.
"Podívej se Lou, nechci riskovat to, co máme, naše přátelství je úžasný.Prostě jedno z miliónu a nechci ho zničit" neobtěžoval se argumentů a jen se podíval dolů na své boty.
Jeho oči byly plné smutku a zklamání.

To bolelo.Bolelo vidět ho takle.´Zlomila jsem mu srdce?´ ptala jsem se sama sebe.
Ani jsem mu nějak nelhala.Pravda prostě je, že k Louisovi necítím nic.Žádné city.Pro mě to byl vždy jen nejlepší přítel a tím taky zůstane.To on ve mě věří, tráví se mnou čas, vždy mi fandí, je jako můj bratr, ale pro něj jsem asi něco víc.
"Je mi to opravdu líto" řekla jsem.
"To je v pořádku, rozumím" zamumlal.
Jasně, že nerozuměl.Stáli jsme tam několik vteřin a ani jeden z nás nepromluvil.Louis se podíval na oblohu a já jsem sledovala jeho pohled.
Na neby byly děšťové mraky.
"Pojďmě domů než začne pršet" řekl.Prostě jsem jen přikývla a šli jsme.
Louis bydlí asi 5 minut cesty ode mě.Šli jsme domů v naprostém tichu.Nenáviděla jsem to ticho, obvykle byl dost hlasitý vždy se smál a rozesmíval mě..ale dnes ne.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz