:: Poznamenaný ::
 
 autor: Sonic 04.06.2020, 23:54 
 
...
 
Sklopené oči
pátrají v snech
a nohy těžknou
dochází dech

Nejsem svým pánem, někdy
a vy mým nikdy ne
roky se táhnou k cíli
jak dehet rozvláčné

Pak jednou v podvečer
zmrzne čas, prasklina
v zakoutích tepen těla
smrtelně nevinná

Z daleké minulosti zaznívá
s tuhnoucí krví krákorání
zimnice vlhká se mnou cloumá
nevědouc, jak dlouhý čas mi ještě
zbývá do svítání

Vtíravá mlha náznaků
a nedohledných slepých cest
dusí mě pod svou poklicí
jalové snění v prázdném kupé vlaku
jež pádí nocí
ta tichá touha v záplavě gest
když
davem prodírám se ulicí

Pomník jsem stačil vytesat své lásce
za její krásy z mrtvého kamene
sám zaprodal já duši masce
co ulehčit mi měla
od dlouze vláčeného břemene
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz