:: Paladin ::
 
 autor: No name 28.05.2020, 13:37 
 
Doufám v upřímnou kritiku, neberte si žádné servítky :) Slabší dílko obsahující dost klišé. Celkem krátké, ale co už...
 
Díval jsem se do očí vojáků. Všichni ke mně vzhlíželi. Ať jsem chtěl nebo ne, musel jsem bojovat. Pokud je udržím dostatečně dlouho, aby nepřešli tenhle most, mohl jsem vydržet do doby, než přijedou posily. Byla to jistá smrt. Hrdinská smrt. Byl jsem připraven. Meč jsem svíral pevně v ruce a připravil jsem se k boji. Ještě naposled jsem vyslal tichou modlitbu k Paladinovi, bohu světla. Odpovědí mi byla zlatavá aura, která se kolem mě vytvořila. Byl jsem tehdy obklopen mocí, kterou jsem nikdy předtím necítil. Byl to úžasný pocit. Zalilo mi to srdce odvahou. Byl jsem připraven. Připraven zemřít.
Když se můj meč setkal s prvním nemrtvým, divil jsem se, jak jednoduše jím zbraň pronikla. Následovalo jich dalších pět, kteří padli, aniž by na mém brnění udělali jediný šrám. Všichni nepřátelé vypadali zlověstně, někteří na sobě měli ještě kusy pomalu se rozkládajícího masa, někteří byli pouze z kostí. Ale nad nimi čněla hrozivě vypadající postava, vyvstávající nad všemi ostatními. Byl to obr v černé zbroji, s hrozivě vypadající přilbicí. „ Tak tady je můj cíl,“ pomyslel jsem si.
Rozběhl jsem se přímo do největšího shluku nepřátel. Prudce jsem se rozmáchl širokým mečem, který lehce přepůlil pět obětí najednou. Zkoncentroval jsem energii do své pravé ruky a odtud do meče a zabořil jsem jej do země. Ta začala pukat a vydávat ze sebe svou sílu. Proudy zlatavého světla ničily nepřátele řadu za řadou. Někteří se na mě v marném pokusu zasáhnout mě pokusili skočit, ale energie je okamžitě stáhla zpět. A pak se přede mnou objevil on. Všechna vyslaná energie se mu obloukem vyhýbala a prostor kolem něj temněl. Snažil jsem se v jeho hledí zahlédnout oči, ale neviděl jsem nic. Čím déle jsem se na něj díval, tím víc jsem cítil pocit beznaděje. Nemůžu obstát. Nedokážu to… Vzchopil jsem se.
„ Přes tento most neprojdeš,“ zahřmělo mi z úst nečekaně. Nevidomky jsem stiskl meč pevněji a rozmáchl jsem se. Protivník mi ránu vykryl a zaúpěl. Cítil jsem pocit absolutní moci, ale zároveň jakési neúčasti. Nemrtví se kolem mě začali shlukovat. Máchal jsem mečem na všechny strany a nepřátelé padali k zemi jeden po druhém. Všude byly kusy znetvořených těl. Vrhali se na mě znovu a znovu v marných pokusech dostat se ke mně. Nedovolil jsem jim to. Srazil jsem cosi v letu a přišlápl tomu hrdlo. Ozvalo se nepřirozené zachraptění. Postava v černé zbroji se pohnula kupředu. Zahlédl jsem ten pohyb. Rozsekl jsem několik nepřátel a vydal ze sebe vlnu zlaté záře, která odmrštila hlouček nemrtvých pryč. Rozmáchl jsem se na protivníka. Z meče mi vyrazila koule horkého světla a zasadila nepříteli ránu do ramene. Ani se nepohnul. Naše meče se střetly. Odrazil jsem ho a bodl jsem. Jednoduše ránu vykryl a sekl. Rána mě zasáhla do ramene a odrazila mě asi pět metrů daleko. Brnění na rameni se roztříštilo na sto malých kusů, ale po zranění nebylo ani stopy. „ Někdo tam nahoře, při mně stojí,“pomyslel jsem si. Opět jsem vyrazil. Protivník vykrýval mé rány s ohromující rychlostí. Sekal jsem stále dál a dál a neustále jsem zrychloval. Neměl čas na nic jiného, než na vykrývání mých ran. Zvýšil jsem razanci svých ran a sekal jsem ještě rychleji. Dodnes nevím, kde se ve mně vzalo tolik síly a rychlosti. Vykryl každou ránu, až na jednu. Zasadil jsem mu smrtelné bodnutí, přímo mezi žebra. Energie se z meče začala přelévat do těla toho netvora a pomalu ho začala užírat zevnitř. Byl to zvláštní pocit. Byl jsem najednou slabší a cítil jsem se zranitelnější. Na rameni se mi objevil krvavý šrám. Cítil jsem se unavený a celé tělo mě bolelo. Zlatavé aura kolem mě zmizela. Nepřátelé se kolem mě zase začali shlukovat. Nevzmohl jsem se na nic, než na poslední vzdor. Zuřivě jsem kolem sebe sekal a zasazoval smrtelné rány. Nepřátelé kolem mě padali, ale nestačilo to. Bylo jich příliš. Nemohl jsem obstát. Poslední, co jsem viděl, byla zatemněná obloha a roj blížících se šípů. Pak už si nic nepamatuji. Je to už dlouhá doba… Vím jenom, že jsem přežil jen díky Paladinovým kněžím, kterým se mě se štěstím podařilo přivést zpět. Vím taky, že mi tehdy z hrudi trčelo osm šípů vystřelených mými vlastními lidmi. Vím, že armáda nemrtvých byla rozprášena.
Vím, že tehdy při mně někdo stál.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz