:: 37. Závěrečná akce ::
 
 autor: pilot Dodo 31.05.2020, 5:04 
 
...
 
"Co budu dělat já?" zeptalo se Bar-č-o. Smradlavky už všechny vypotřebovali, kachničky s jedem zůstaly hloupě v Hotově lodi, kterou nechali u jeho bratránka, a s blastery uměli zacházet jenom pašeráci. Jaká úloha tedy připadne jí?
"Improvizovat!" odvětila Dodo a proskočila otevírajícími se dveřmi. Hoto s mutantkou vběhli za ní. Bar-č-in mozek rychle vyhodnotil situaci. Pod Dódinýma nohama se náhle ocitla slupka od banánu, pašeračka ve vysoké rychlosti uklouzla a vřítila se do popravčí čety. Jediná mylady stačila uskočit a ladným pohybem tasila bojové jehlice z drdolu.
Bohaté kadeře zavlály.
Hoto rychle zamířil zbraň, avšak kdosi z chumlu valejícího se po Dominice mu podrazil nohy, pašerák upadl, mylady napřáhla jehlici a bodla.
Oba chvíli zírali na vražedný kov zaražený do hlavně blasteru. Pak Hoto prudce švihl zbraní a udeřil jí mylady do obličeje. Ta se zapotácela, přepadla přes chumel, ale ještě ve vzduchu provedla kotrmelec a elegantně přistála na nohách. Hoto nezůstal pozadu. Zkusil z blasteru vystřelit, ovšem jehlice mechanismus nějak poškodila. Postavil se tedy do šermířského postoje s blasterem místo kordu.
Mylady si krátce přeměřila svoji relativně subtilní jehlici s hmotou blasteru a došla k jednoznačnému závěru. Tudy ne, přátelé. Vyškubla pušku komusi z popravčí čety, která si snad až příliš užívala relativního bezpečí podlahy, a zaútočila. Hoto rychle uskočil laserovému výboji a schoval se za jednoho ze zajatců.
Nechtějte vědět, co si o tomto kroku mysleli zajatci.
Mylady se chladně (asi jako mraznička) zasmála: "Protivníky jako ty bych ráda častěji!"
Čímž přišla o drahocenný čas, který ji dělil od výbuchu v hromadě.

Dodo se pomalu probojovávala k povrchu hromady. Ztěžovalo jí to pár metráku živé váhy a dotazy typu: "Hej kočko, když už jsme se tak sblížili...", z čehož odvodila (a mnohých hmatů), že vojáci Revoluce tu asi nemají moc do čeho píchnout.
Konečně na svobodě! Nadechla se čerstvého vzduchu a vystřelila z poslední vrstvy hromady. Temenem prudce narazila do brady mylady, ztratila rovnováhu a mírně omráčená se zřítila zpět.
Mylady úderem prudce secvakly čelisti, zajiskřily jí hvězdičky (stylově ledově modré) před očima, upadla dozadu, praštila se do týla o podlahu, hvězdičky zajiskřily podruhé a myladina výstupu byl konec.

Hoto s Bar-č-o vhodili mezi vojáky flašku poslední pomoci, kterou objevili v Dominičině bundě a jejíž výpary Bar-č-o málem porazily, osvobodili "turistické trio", pobrali Dominiku, pár pušek a jakýsi štos papírů, který se přidal ke svým soudruhům již posbíraných při postupu (holt je na ně Bar-č-o profesionálně zatíženo), Hoto navíc zastrčil svoji narychlo naškrábanou vizitku mylady do kapsy a rychle zmizeli.

Celý štáb ÚVSSP (Ústředního výboru Strany za samostatnost Pryže) tonul v zoufalství. Veškerá dokumentace, seznamy, proslovy, informace, prostě všechno důležité se ztratilo! Teď kdo je kdo, komu co a kolik vyplatit, dát, kdy co říct, udělat, komu, kde co je... Do toho se jim ožral elitní oddíl vojáků, ztratilo se pár pušek a několik prostorů letiště a ústředny (samozřejmě zrovna ty bez oken) bylo zamořených příšerným a pomalu vyprchávajícím smradem.
Revoluce byla paralyzována.
Ať žijí Kachničky!
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz