:: Dítě za život ::
 
 autor: LukasLongr 21.08.2019, 1:27 
 
Netuším, jak mě to napadlo, ale mám dny (7. 5. 2012), kdy jsem smutný a vymýšlím si i smutné povídky. V povídce budou tři hlavní postavy. Manželé Petr a Helena s čerstvě narozenou dcerou Adélkou. Při cestě z porodnice je ale potká nemilé překvapení. Přeji pěkný den a čtení.
 
Petr otevřel zadní dveře krásné Škodovky. Helena položila Adélku do autosedačky. Ujistila se, zda všechny popruhy pevně drží a sedla si do sedadlo pro spolujezdce. Podívala se na Petra a s úsměvem řekla:
„Jsme připraveni, můžeme jet.“ Petr obětoval úsměv a políbil jí na čelo.
„Doufám, že na nás doma nechystají nějakou oslavu. Nerad bych, aby probudili Adélku,“ řekl Petr. Auto se rozjelo. Zvuk motoru mu připadalo, jako líbezná písnička.
„Určitě tam bude moje matka a otec. Příjezd Adélky si nenechají za žádnou cenu ujít. Těšili se celých devět měsíců.“
„Takže můžeme počítat s celou mojí i tvojí rodinou. Jako by nevěděli, že ze začátku by se nemělo u batolete motat moc lidí.“
„Miláčku, buď v klidu. Všechno půjde hladce. Uvidíš.“ Petr vjel na dálnici. Tachometr se vyšplhal na devadesát kilometrů za hodinu.
„Jsi připravena učinit naše dítě nejšťastnější na světě?“ Helena se na něj usmála a odpověděla:
„Určitě. Už se těším. Budeš mě doufám pomáhat?“
„Neboj se. Určitě ti budu pomáhat.“
„To jsem ráda.“ Opřela si hlavu o sedadlo a vložila si sluchátka do uší. Petr se ohlédl na Adélku. Spala. Uspokojivě se podíval na obrovské auto před nimi, přes které nic neviděl. Prudce přejelo do jiného pruhu a odhalilo betonovou zábranu. Chtěl dát nohu na brzdu, ale bylo pozdě.
Přišel čelný náraz do betonu. Petrova hlava se zastavila před volantem. Zpětný ráz bezpečnostního pásu, ho přimáčkl zase do sedadla. Jeho hlava se bezvládně sklonila na hruď. Byl…

Posuňme čas o pár sekund, z pohledu Heleny.
„To jsem ráda.“ Opřela si hlavu o sedadlo a vložila si sluchátka do uší. S celého srdce milovala rock. Kdykoliv měla čas, poslouchala ty nejlepší rokové písničky. Před nimi jelo nějaké velké auto. Prudce přejelo do jiného pruhu a odhalilo betonovou zábranu. Chtěla se rychle chytnout madla, ale čelní náraz do betonu byl rychlejší.
Celé její tělo letělo proti čelnímu sklu. Zpětný náraz pásu ale nepřišel, protože se přetrhl a Helena prolétla čelním sklem na betonovou zábranu. Její bezvládné tělo se převalilo na studenou dálnici. Byla…

Petra probudil křik dítěte. Pomalu zvedl hlavu. Příšerně ho bolel krk. Připadalo mu to, jako by přes něj dostal padesát rán bičem. Ale musel se podívat, co se stalo Heleně a dítěti.
Hlavu ale nemusel moc otáčet, protože uviděl zakrvácenou díru v čelním skle. Leknutím zakřičel:
„Heleno?“ Rozepnul si pás a pokusil se otevřít dveře. Celé auto bylo ale takovým způsobem sešrotované, že nebylo možné otevřít žádné dveře. Nebylo ale čas přemýšlet. Zvedl nohu a vykopl přední sklo. Vylez na kapotu a sesunul se na zem.
Vedle něho ležela Helena. Rychle se k ní odplazil a podíval se jí do obličeje. Nedokázal uvěřit tomu, co viděl. Vůbec nevěděl, kde je nos, pusa ani oči. Jeho hlava klesla. Byla mrtvá.
Rychle sebral poslední síly a zvedl se na nohy. Uvědomil si, že jeho dítě pláče. Musel se na něj podívat. Dobelhal se k zadnímu oku, které bylo rozbité a naklonil se dovnitř. Rozepnul všechny pásy a opatrně jí zvedl. Po ujištění, že je v pořádku si oddech a pokusil se jí uklidňujícím hlasem říct:
„Všechno bude v pořádku. Uvidíš.“
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz