:: Navždy ztraceni ::
 
 autor: LukasLongr 21.08.2019, 1:21 
 
Honza Divoký Věk - 21 Vlasy - hnědé Výška - 170 Bydliště - Praha Koníčky - sport, ještěrky, knihy Zaměstnání - ošetřovatel zoo Tomáš Hronský Věk - 19 Vlasy - černé Výška - 175 Bydliště - Praha Koníčky - sport, kytara, šachy Zaměstnání - student herecké školy Tereza Hronská Věk - 19 Vlasy - černé Výška - 165 Bydliště - Praha Koníčky - nákupy, kluci, jóga Zaměstnání - studentka kadeřnické školy
 
Den první
10. 6. 2011
7:30

Malé dvoumotorové letadlo se vzneslo z Českého letiště, vezoucí deset osob, které vyhráli letenku do Austrálie. Jsou to chovatelé nebo nadšenci ještěrů, kteří se přihlásili do soutěže, za cílem poznání nových druhů.
Vnitřní část letadla měla jednu řadu sedadel na obou stranách, s malou mezerou uprostřed. Honza, Tomáš a Tereza seděli na konci levé strany za sebou. Tomáš se otočil k Honzovi a vesele se zeptal:
"Jak se ti líbil start?" Honza se usmál a odpověděl:
"Myslel jsem si, že to bude horší."
"Já jsem ti to říkal." A otočil se k Tereze.
V rozhlase se ozval letuščin hlas, který oznámil povolení volného pohybu. Rozepnul si popruh a zvednul se pro svůj batoh, který měl v úložném prostoru nad hlavou. Vytáhnul si z něj knížku, kterou měl ze všeho nejraději. Nebyl si úplně jistý, po kolikáté jí čte, ale určitě to po páté bude a pořád ještě neměl dost.
Podíval se na líc, na kterém stálo Clay Coleman. Otevřel jí a začal číst.
"Co to čteš," zeptal se po pár minutách Tomáš? To doopravdy miloval, když ho někdo vyruší takovou otázkou. Nuceně se usmál a odpověděl:
"Rád bych si četl. Nemůžeš mě nechat na pokoji?"
"Stačilo říct ten název." Honza mu ukázal přední stranu knihy. "No vidíš. Ani to nebolelo." Z přední části se otevřely dveře a objevila se letuška. U každého se zastavila a zeptala se, jestli nechce něco k pití. Netrvalo to dlouho a byla i u nich.
"Dáte si něco k pití," zeptala se s úsměvem na tváři? Tomáš se ujal objednávky:
"Já bych si dal tři vodky."
"Hned vám to donesu."
"Nechceš říct, že budeme pít vodku v letadle," zeptala se Tereza?
"A proč ne. Musíme oslavit krásný start dovolené." Tereza se zamračila.
"Jak myslíš. Ale jestli se pozvracím, budeš to uklízet ty."
"Já ti dávám slovo, že se určitě nepozvracíš. Jen ti to udělá dobře. Kolik je hodin?" Honza se podíval na hodinky a odpověděl:
"Je přesně 7:50."
"Doufám, že tobě to problém nedělá?"
"Ne. Já si rád přiťuknu a vodku mám ještě radši." Najednou uslyšel divný zvuk. Rychle se podíval z okna a uviděl motor, z kterého vycházel černý kouř. Chvilku jen tak pokašlával, až zdechl úplně. V ten okamžik to zpozorovali i ostatní.
Nikdo netušil, jestli je to náhoda, ale motor na druhém křídle byl podle všeho vypnut. Letadlo se vyrovnalo a plachtilo pomalu k zemi. Honza nemohl uvěřit vlastním očím. Zprva skvělí výlet skončí pádem. Ostatní cestující začali panikařit, ale on byl v klidu, což ho rozhodilo. Nedokázal si to vysvětlit, ale byl smířený se smrtí rychleji, než by si dokázal představit.
A bylo to tady. Okýnkem uviděl krásně modré moře, ke kterému se pomalu blížili. Najednou ho ale vyrušil rozhlas, ve kterém se ozval pilot:
"Všichni se prosím připoutejte! Pokusíme se přistát na ostrově před námi. Připravte se na velký náraz." Těmi slovy do všech dostal kapku naděje. Všichni se chytli, co nejlépe mohli a z kamennými tvářemi čekali na náraz.

Pokračování příště
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz