:: Poctivé řemeslo je dřina! ::
 
 autor: Šíma 31.05.2020, 19:10 
 
Zdravím všechny workshopáky a přidávám svůj příspěvek. Snad se bude líbit, tímto také zdravím nejen své múzy, ale i šotky Překlepníčky, mé věrné společníky na mé cestě psaním. (Není i psaní řemeslem?)
 
[tab]Stmívalo se.
[tab]Slunce zapadlo za zubatý obzor zalesněného svahu nevysokého kopce, na kterém stála retranslační stanice pro televizní a rozhlasové vysílání. Ulice města zvolna utichaly. Alespoň některé... Soumrak padl na město rychle, jakoby leželo někde u rovníku v tropech a ne v mírném pásu. Smogem naplněné ovzduší propustilo k povrchu první hvězdy, pokřivený půlměsíc našeho vesmírného souputníka a stopy po tryskových letounech letících ve velkých výškách. Chybělo mu už jen vřískání koček toulajících se kolem odpadkových košů a štěkot opuštěných psů, které majitelé najednou nechtěli znát.
[tab]Tiše proklouzl jednou z ještě rušných ulic, na které troubila auta s rozsvícenými světly. Lidé bloumali bezmyšlenkovitě kolem svítících výloh obchodů ověšených svítícími girlandami, případně spěchali z práce domů, nejen aby narychlo něco snědli k večeři, a alespoň na chvíli si odpočinuli u tuctových a stále se opakujících televizních pořadů, ale dali odpočinout svým rukou, jež měli ověšené taškami plnými dárků a přísad do pečení vánočního cukroví.
[tab]Jeho cesta pokračovala po nábřeží nevelké, o to více však páchnoucí, říčky, jakoby do ní spadlo nákladní auto s močůvkou, popřípadě se otevřel nedaleké čističce ten nesprávný ventil a namísto do nádrží pro úpravu vody se do řeky rovnou vylil všechen ten vyprodukovaný lidský odpad a sajrajt. Nehledě na to, že ještě nebyl takový mráz, aby i tato špinavá a páchnoucí strouha zamrzla. Jak poetické! Popotáhl nosem a odplivl si na zem.
[tab]Vybral si jeden z panelových domů, který svítil méně než ostatní. Připadal mu jako takový osiřelý vánoční stromek, na jehož světelném řetězu chybělo několik žároviček. Na chvíli se skrčil do stínu nevysokého smrčku, protože z nejbližšího vchodu dotyčného domu kdosi vyšel, zapálil si cigaretu a přitáhl si ke krku huňatý kožíšek zimní bundy. Vánoce...
[tab]Do vánoc chyběl ještě nějaký ten den, ale ono nákupní šílenství se v lidech pomalu, ale jistě, probouzelo, živené neustálými reklamami velkých obchodních řetězců. Kašlal na to. Neměl komu kupovat dárky. Měl na práci plno jiných věcí. Byl umělcem. Nejlepším ve svém oboru, i když trochu neuznalým, ale to jej příliš netrápilo. Všiml si, že dotyčný muž za sebou nedovřel vchodové dveře a tak potichu vešel do prostoru schodiště, které vedlo jak do suterénu s kójemi jednotlivých nájemníků, tak do vyšších pater. Výtah tu neměli a na schodišti nikdo nebyl. Zůstal stát u zábradlí a zaposlouchal se do tichého života domu. Až k němu doléhal ruch jednotlivých nájemníků, ale ani to jej nezajímalo, namísto toho si na oči nasadil speciální brýle s nočním viděním, aby se vydal do suterénu. Ze zad si sundal batoh a za nejbližším rohem začal vytahovat své nádobíčko.
[tab]Ještě na okamžik se pozastavil, aby se přesvědčil, že je schodiště bez života a že všichni obyvatelé domu jsou buďto v práci, ve městě nebo v bytech... Spokojeně se pousmál, pustil noční vidění na brýlích, které koupil kdysi od kamaráda pracujícího v obchodě s armádními přebytky – mimochodem, byla to sice drahá investice, ale vyplatila se. Uličku s kójemi táhnoucími se oběma směry od schodišťové šachty se ozvalo tiché syčení...
[tab]Po několika minutách sbalil svá fidlátka, aby se s uspokojením sobě vlastním zase tiše z paneláku vytratil. Jako kočka našlapoval na schodišti a rozhlížel se na všechny strany. U vchodu vyndal malinkou zarážku, která bránila dokonalému zavření vchodových dveří. Strčil si ji do kapsy u bundy a zmizel ve stále houstnoucí tmě.
[tab]Měsíc tiše zářil do nadcházející noci. Občas bylo možné na nebi spatřit padající hvězdu, ovšem nebyl tu nikdo, kdo by si cokoliv přál, protože ulice, které si muž vybíral byly tiché a opuštěné s velmi úsporným osvětlením. Odněkud se ozývaly koledy a vřískot natěšených dětí. Otřásl se podruhé a hlasitě si povzdechl.
[tab]Na chvíli jej sledoval nějaký špinavý a zanedbaný pes. Když však zjistil, že od dotyčného muže nic dobrého čekat nemůže, zase se ztratil ve tmě. Ani nezaštěkal, ale jeho tiché dýchání a občasné zakňučení muži ještě nějaký čas znělo v uších. [i]Jsem jako ten pes,[/i] řekl si v duchu. Sám a opuštěný.
[tab]Nakonec, vlastně byl i rád, že na něj doma nikdo nečeká, protože si vybral další objekt svého zájmu. Nemusel péct cukroví, rybu na sváteční večeři a starat se, aby ona sváteční atmosféra nevyprchala kamsi do prázdna. Nebyla jím však žena neurčitého věku přiopile se opírající o jednu ze špinavých laviček, kterou pokáleli holubi, ale další panelový dům, jež stál kus od ostatních, blíže k řídkému lesu, skrze který tekla ona špinavá říčka.
[tab]Na okamžik s ním zalomcoval chlad. Otřásl se a přitáhl si límec bundy blíže k tělu. Batoh mu na zádech hlasitě zachrastil, čím více se toulal večerním městem, tím byl těžším. Umění se pronese! Ve vzduchu byla cítit zima, ale sněžit ještě nějaký ten den nemělo. Co že náš muž dělal v suterénu onoho nájemního domu? Stříkal na zeď pomoci šablony obrázky s texty, které pak ručně domaloval takřka až k dokonalosti.
[tab]Ono to není jen tak, být sprejerem a vytvářet svá umělecká díla. Poctiví a pravdiví umělci už dávno vymřeli. Zbyla jen cháska ničitelů zdí, oken a dveří. On k nim však nepatřil. Jeho práce spočívala v tiché psychologické válce, kterou doplňovala až detailní grafika, jež tvořil za pomoci slabého světla, dokonalých barev a brýlí pro noční vidění.
[tab]Stal se poslem nových věků, nové filosofie i náhledu na věc. Co že kreslil a psal na domy ve svém okolí? Proč jej policie už dávno nezatkla? Nebo jej nevyštvali, či neukamenovali, nájemníci postižených domů? Za každou jeho návštěvou stálo: [i]„Smrt Ježíškovi, Santovi a dědu Mrázovi, Vánoce jsou jen výmysl a blábol!“[/i] Celé to doprovázel výjev vánočního stromku, okolo kterého křepčily všechny zmiňované vánoční postavičky, vyhýbající se rozházeným dárečkům v podobě koulí s doutnáky do starých děl a náloží dynamitu. Chyběly snad už jen jesličky a tři králové s atomovkou.
[tab]Ano, i toto je umění a ne každý jej zvládne! Řemeslo se prostě nezapře...
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz