:: Paprsky naděje ::
 
 autor: Domčuška@liasPoppy 28.05.2020, 10:48 
 
..děkuji za pochvalu i kritiku... ...jen to člověka posouvá dál..
 
Procházím klikatou cestou své mysli, v(e) které ani já sama nenacházím smysl. Myšlenky se spojují ve stejnoměrných tvarech, tvoří bublinky smutku a štěstí. Putují od břehu vzpomínek, do středu rozruchu, jakoby se nikdy nechtěly vrátit zpět. Překonávají vlny osudu a snaží se přenést přes vysoké oblouky.


[/i]Světélka v dálce vidí svět v barvách, která v temnotě nejsou viditelná. Co když se myšlenky vypraví na cestu za světlem? Kdo prosvítí temnotu jim?[/i]


Přes vrstvu houževnatosti se prolínají s paprsky světel a okolní barevnosti kousek temnoty se vznáší a pohupuje s větry budoucnosti.

Smítko z minulosti, střetává svou budoucnost, ale i přesto se lehce nepovznáší. Tíha jeho mysli ho nepustí dál, vztahuje ho zpět ke břehu, vrací smítka ke stromu začátku. Budoucnost je v dáli neviditelné i světlu, které překonalo temnotu mysli.



Čeká na propojení všech důležitých částí celku. Minulost mává s vodními přáteli vlídné přítomnosti, ta vítá štěstí svým půvabným krokem vpřed. Společně se vzhlíží do dáli a sní o neznámé části celku. Vědí, že stará kamarádka minulost, je nikdy neopustí v ráji vzpomínek, tak jako je kruh spojitosti, nikdy nerozdělí od budoucnosti.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz