:: Zvěstování ::
 
 autor: Filip Vávra 24.05.2020, 23:10 
 
"Neboť u Boha není nic nemožného." (Lk 1:37)
 
obrysy tajených ňader tvých jako by ses milovala
již téměř nahá a cele odevzdaná, tak sama

v přítmí pokoje, kde tančí po zdech siluety něhy
ruce, jež ochutnávají tajné linky, zatímco oči hledají zachránce

u stropu rychleji, než by muž sebral odvahu
a Titanic se ponořil v chladné tělo oceánu

v neproniknutelných myšlenkách pronikáš
na břeh svých fantastických vizí, jezer mrtvých

básníků a secesních víl s dlouhými vlasy halícími
milostné rysy skryté v pohádce tvých přivřených víček

voláš do panenské noci, klarisko
však stezka duše k tělu je jak cesta daleko

tak daleko zpátky, kde opilí dobyvatelé kosmu
v závrati padají z Měsíce zpět do pozemských výšin

křičíš tak potichu, jako by ses chtěla ztratit
v labyrintu světa či v ráji srdce

hvězdné nebe nad tebou se zachvělo, slyšíš?
ten hukot přehlušil i touhu vrytou v kůži pod košilí

žene se o překot k Vltavě, k dlouhému hadu
jenž se svíjí v extatickém opojení

a vysílené vlny nesou skrytý úžas, jenž nelze ovládnout
zvěstují zrození i zánik, nekončící zánik nekonečné slasti
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz